Americký film Brutalista režiséra Bradyho Corbeta, nominovaný na
Oscara v deseti kategoriích a oceněný Zlatými globy za nejlepší drama,
režii a herecký výkon Adriana Brodyho v hlavní roli, vypráví příběh
fiktivního maďarského židovského imigranta Lászla Tótha, jenž coby přeživší
koncentračního tábora přijíždí po druhé světové válce se spoustou dalších
uprchlíků začít nový život v Americe. Ve své vlasti býval úspěšným
architektem, jenže na novém kontinentě je zprvu odkázán na pomoc příbuzných a charitativních
organizací. Zatímco vykonává různé dělnické práce, jeho žena a nemocná neteř
stále dlí uprostřed Evropy na hranicích a čekají na povolení k přesídlení.
Pak ale Lászlův talent ocení bohatý magnát, jenž si u něj, spokojen s jeho
prací na rekonstrukci své čítárny, vytvoří zakázku na obrovskou stavbu
definovanou jako víceúčelové komunitní centrum.
 |
| Zdroj fotek: CinemArt |
Snímek Brutalista je stejně masivní a velkolepý jako ona betonová
brutalistní budova s mimořádně vysokými stropy, kterou se Lászlo snaží
v průběhu filmu na hranici šílenství vystavět, odhodlán tomu obětovat vše
včetně vlastních úspor, manželství i duše. Jeho příběh o nutnosti seberealizace
je současně naplněním mýtu o americkém snu i jeho podvratnou dekonstrukcí.
Honba za vytvořením jakéhosi obřího díla trvalé umělecké hodnoty, jenž bude
zároveň prostoupeno osobním příběhem a niternými pocity jeho autora, zajišťuje
Lászlovi zpočátku lepší životní podmínky i pobyt ve vybrané společnosti a
s tím spojené výhody, později jej však zavede do spirály sebedestrukce. Byť
za zvoleným námětem nestojí žádná předloha ani skutečné osudy někoho
konkrétního, tak Brutalista odpovídá charakteristikám životopisného dramatu
a odráží zkušenost mnohých válečných přistěhovalců, kteří se musí coby cizinci
s roztodivnými přízvuky protloukat v nové vlasti bez ohledu na své
vzdělání nebo původní profesi.
Teprve šestatřicetiletý filmař Brady Corbet se ještě před deseti lety živil jako herec (kupříkladu hrál jednoho z těch dvou chlapců, kteří terorizovali hlavní hrdiny v americké předělávce Funny Games USA), pak se ale rozhodl věnovat režii. Jeho předešlé dva filmy, pro představu třeba festivalové hudební drama Vox Lux, se ale nijak velkých ohlasů nedočkaly. Přelomovým dílem v Corbetově kariéře se stal až nyní Brutalista – kolos dlouhý 215 minut (do čehož je ovšem započítána 15 minut dlouhá přestávka) – jehož Brady napsal spolu se svou ženou (když byla na mateřské) a dokázal jej natočit s nepochopitelně nízkým rozpočtem pod deset milionů dolarů (samotný film vypadá, jako by byl násobně dražší). Velkou finanční úlevou zřejmě bylo, že natáčení probíhalo převážně v Maďarsku, ale i tak je řeč o částce, za kterou Američané obvykle točí sotva tak laciné horory.
Natáčelo se na již dlouho zapomenutý širokoúhlý formát VistaVision, jenž se v Hollywoodu používal v 50. letech, éře epických a nákladných kostýmních velkofilmů, které taktéž dělila pro jejich nadstandardní délku přestávka. Následováním těchto aspektů se Brady Corbet snaží epochální díla klasického Hollywoodu evokovat, jeho výsledný počin ale připomíná spíše revizionistické velkofilmy nového Hollywoodu ze 70. let, případně ještě novější počiny, ovlivněné též evropskou kinematografií.
Zmíněná přestávka není jen pouhou oddechovou pauzou na čůrání a protažení nohou, má i významovou funkci. Během ní promítačka stále běží a na plátno promítá za hudebního doprovodu kromě čtvrthodinového odpočtu i statickou fotografii z Lászlovy svatby. Ta se stane klíčovým důkazem dokládajícím architektovu příbuzenskou spřízněnost s jeho ženou a neteří a uspíší jejich cestu do Ameriky. Černobílý obrázek tak i sám o sobě podtrhuje jedno z největších témat filmu, a sice jaký vliv má prožitá minulost postav na jejich přítomnost. Přestávka krom toho uvozuje příchod nových postav do děje filmu v druhé polovině a lehce mění tón vyprávění, jenž se z nadějného očekávání ponoří do temnějších a úzkostnějších odstínů.
I ve scénách, v nichž Brutalista tematizuje drogovou závislost nebo sexuální násilí, zůstává velmi decentním a náznakovým. Zcela se vyhýbá jakékoli exploataci, ani na vteřinu neukáže utrpení svých postav v koncentračních táborech a namísto toho nechává toto téma plně zapůsobit silou jen tušených a nevyřčených náznaků přítomných v hereckých projevech hlavních protagonistů, v jejich ztrápených pohledech a výrazech ve tvářích. Když je Lászlo netaktně dotázán na osobní zážitky z holokaustu, tak mlčí a nechává za sebe promlouvat své dílo. Jeho zkušenost ostatně výborně ilustruje první (vynikající) scéna filmu, v níž se hrdina prodírá v dlouhém záběru skrze zástup špinavých a zubožených těl namačkaných do tmavého prostoru uvnitř lodi, aby se v závěru konečně dostal na světlo a dopřál si úlevný pohled na Sochu Svobody.
Pohublý Adrien Brody odvádí strhující výkon, jenž je spolu s hlavní rolí v Pianistovi (2002) jeho životním. Jde ostatně o podobné postavy – v obou filmech zcela přesvědčivě a se spoustou detailních nuancí ve svém herectví ztvárnil geniální umělce, jimž profesní dráhu překazily traumatické dějinné události a uvrhly je do období zatěžkávacích zkoušek. Lászlově oddané manželce Erzsébet, intelektuálce a novinářce odhodlané přirozeně se začlenit do americké společnosti a smýt ze sebe degradující auru přivandrovalců, vdechla život o nic méně působivá Felicity Jones. Lászlova mecenáše a společníka pro oduševnělé hovory si zas s gustem zahrál Guy Pearce. Ve všech třech případech jde o náročné, komplexní a výborně napsané charaktery, které se vzájemně doplňují ve svém pohledu na svět, ve svých vizích a ve vzájemných snech a touhách.
Brutalista je výjimečným
počinem, jehož krása spočívá po vzoru brutalistní architektury
v rafinované struktuře a čistotě, která se obejde bez příkras a
prvoplánové líbivosti. Nedostatky se v něm hledají těžko, teoreticky je na
diskuzi jen málo uspokojivá práce s některými vedlejšími postavami nebo
motivy, případně výskyt několika málo hlušších scén. Všechna další potenciální negativa
však ve vrchovaté míře kompenzuje to, jak mistrovsky druhá polovina vyprávění
variuje a rozvíjí tu první, jak dlouhé táhlé záběry svými kompozicemi zrcadlí vnitřní
pocity hlavního hrdiny a jakým způsobem pracuje závěrečný epilog
s pointou, která obohacuje předchozí dění o nové podnětné vrstvy. A
k tomu ti výborní herci, výtečně padnoucí hudba i vytříbené dialogy. I
kdyby se od vás Brutalista ve výsledku obliby nedočkal, tak za vidění
rozhodně stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat