Americký fantasy muzikál Čarodějka je adaptací první poloviny stejnojmenného
divadelního muzikálu z roku 2003 a zároveň jde o prequel filmu Čaroděj
ze země Oz z roku 1939. Vypráví příběh dvou hrdinek – Zlé čarodějnice
ze západu jménem Elphaba (Cynthia Erivo) a Hodné čarodějnice ze severu jménem
Galinda (Ariana Grande), které jsou v původním Čaroději ze země Oz
vedlejšími postavami. V Čarodějce jde tedy především o to, jak se
Elphaba a Galinda během studentských let seznámily, jak se z nich staly
kamarádky, co všechno se jim přihodilo a jak se nakonec z Elphaby stala
zlá čarodějnice, jak přišla ke svému klobouku a létajícímu koštěti a odkud se
vzaly létající opice nebo žlutý chodník. Pokud by vás to třeba zajímalo.
Zdroj fotek: CinemArt |
Věc se má totiž tak, že onen divadelní muzikál i zmíněný dvěma Oscary
oceněný film s Judy Garland jsou v Americe dodnes ohromně populárními a
milovanými klasikami. „Wicked“ je druhé nejúspěšnější broadwayské představení všech
dob a Čaroděj ze země Oz je nostalgickou stálicí televizního vysílání s podobným
statusem, jaké u nás mají ty nejoblíbenější československé pohádky. A protože slavnou
licenci je potřeba pořádně vytěžit, tak je film Čarodějka teprve první
částí, která vypráví jen polovinu celého příběhu – přičemž druhá část by měla
dorazit do kin v listopadu 2025.
I tak Čarodějka trvá závratných 160 minut (což je víc, než kolik má celé Wicked na Broadwayi). Mimo jiné proto, že se v ní kromě přátelského vztahu obou hlavních postav řeší i několik romantických zápletek a milostných trojúhelníků, společenská krize v zemi Oz, boj s předsudky, aktivismus za práva zvířat, manipulace mocenských elit, sesterské pouto a řada dalších témat. Přes dvě a půl hodiny dlouhá muzikálová podívaná slouží jako rozehrávka pro druhou polovinu, přičemž v ní spousta načatých motivů a linií (pochopitelně) zůstane rozpracovaná a nedořešená. Film ale zároveň vrcholí zásadní přeměnou jedné z postav a sérií několika zvratů a díky tomu nepůsobí jako násilně utnutý uprostřed dění.
Většina děje je zasazena do prostředí prestižní univerzity, kde se z Elphaby a Galindy stanou spolubydlící. Okouzlující a všemi obdivovaná Galinda si zde touží osvojit čarodějné dovednosti, zatímco Elphaba, ostatními vysmívaná a opovrhovaná pro svou sytě zelenou kůži, se s čarodějnickými schopnostmi již narodila, jen je neumí ovládat. Jejich mentorkou se stane profesorka a děkanka čarodějnické fakulty (Michelle Yeoh), velkým vzorem jim je Mocný čaroděj a vládce země Oz (Jeff Goldblum). Do příběhu o přijetí člověka do společnosti navzdory vnějškovým odlišnostem a do nastalé zápletky o diskriminaci zvířecích obyvatel magické říše ale vstupují i mnohé další vedlejší postavy v čele s pohledným princem, Elphabinou hendikepovanou sestrou a svérázným učitelem dějepisu (jímž je mluvící kozel).
Vyprávění se točí zejména okolo Elphaby, jejíž osud sledujeme ve filmu od narození, kdy byla pro svůj nezvykle barevný vzhled nejprve zavržena svým otcem a následně šikanována ostatními dětmi a vůbec vystavena celé řadě posměšků. Zaskočené pohledy ostatních se ale naučila snášet a osvojila si, jak na reakce ve svém okolí odpovídat. Galinda ji doplňuje coby komická figurka s vizáží panenky Barbie, prostoduchá kráska s naditým šatníkem ve všech odstínech růžové, která jako kdyby vypadla ze stereotypní anekdoty o blondýnkách. Cynthia Erivo i Ariana Grande dávají do svých výkonů všechno. Sympatie však vyvolává jen první z nich, zastávající vděčnou pozici outsidera nadaného nadpřirozenou mocí, zatímco Ariana hraje postavu spíše otravnou, sebestřednou, rozmazlenou, hloupou a pokryteckou, která navíc za celý film neprojde skoro žádným vývojem.
Tím hlavním tak nepřekvapivě není děj, v němž se mísí téma inkluze menšin a politických pletich s četnými odkazy na původního Čaroděje ze země Oz, a který obsahově připomíná směs Harryho Pottera a Muzikálu ze střední, v níž jde především o to, kdo jak zapadne mezi spolužáky, kdo bude s kým chodit, kdo koho pozve na tancovačku a kdo si víc šplhne u oblíbeného kantora. Velkolepou podívanou, kterou stojí za to vidět, činí z Čarodějky až precizní muzikálová čísla se špičkovou taneční choreografií, která těžko mohla být výpravnější, barevnější a dynamičtější.
Snímek režíroval americký režisér asijského původu Jon M. Chu, který se etabloval na filmově-taneční sérii Let’s Dance a před Čarodějkou natočil mimo jiné dramatický muzikál Život v Heights a dvojici hudebních dokumentů s Justinem Bieberem. Čarodějka je bezesporu vrcholem jeho filmařské kariéry, v níž zúročil všechny své předchozí zkušenosti s hudební, taneční a muzikálovou tvorbou. Jeho režie je sebejistá nejen v muzikálových sekvencích, velmi dobře mu jde totiž i skloubení humoru a emocí či reálných kulis s digitálními efekty. Jisté výkyvy se projevují až ve vedení herců a hereček, kdy zejména Cynthia Erivo je přímo skvělá, zatímco u Ariany Grande lze ocenit spíše její pohybové a pěvecké dovednosti než herecký výkon, a kupříkladu nevýrazný Jeff Goldblum je jako vládce země Oz vyloženě zklamáním.
Navzdory působivé práci všech choreografů, tanečníků, kostymérů, maskérů, dekoratérů, trikařů a řady dalších pracovníků však nejde opomenout to hlavní – že si Čarodějka z hlediska nepříliš komplexního a pramálo hlubokého příběhu neobhájí svou stopáž a že jí rozdělení na dvě části neprospívá. Je plná okrajově využitých vedlejších postav, které mají pro děj jen minimální přínos, a nadbytečných sub-zápletek, na jejichž případné vyřešení se bude muset rok čekat. Je přeplněná scénami, které si přímo říkají o vystřihnutí nebo prokrácení. Tato dramaturgická rozvolněnost paradoxně ubírá Čarodějce na velikosti, jelikož je v ní to důležité zhusta prokládáno banalitami a zbytnými výplněmi.
Jako filmový muzikál je Čarodějka rozhodně zdařilá a velmi solidně
realizovaná, nicméně trpí řadou neduhů a vypravěčských nedostatků, kvůli nimž nejspíš
skutečně okouzlí jen ty, kteří mají k její divadelní předloze nebo k Čaroději
ze země Oz nějakou výraznější citovou vazbu. A takových diváků u nás na
rozdíl od Ameriky nebude až tak mnoho.
Žádné komentáře:
Okomentovat