Pyšná princezna (2024) – Recenze – 60%

Záměr natočit předělávku známé československé pohádky Pyšná princezna ve stylu současných počítačově animovaných filmů amerického střihu byl poměrně odvážný. Klasiku z roku 1952 od režiséra Bořivoje Zemana díky každoročnímu vánočnímu reprízování znají všichni. Jakékoli zasahování do slavného originálu muselo být nutně spojeno s otázkou, jestli nová moderní verze nebude jen zpotvořeninou, která pošlape odkaz původního díla, nehledě na dosavadní nevalnou úroveň jiných českých filmů, které též vznikaly pomocí digitální 3D animace (Kozí příběhy, Lichožrouti, Hurvínek a kouzelné muzeum). Tvůrci animované Pyšné princezny, režiséři Radek Beran (současně autor scénáře) a David Lisý, však zjevně drží původní pohádku v až posvátné úctě, při jejím adaptování do modernějšího pojetí byli relativně citliví a ostudu jí (ani sobě) rozhodně neudělali.

Zdroj fotek: CinemArt

Pozitivní zprávou je, že animace je po technické stránce plně srovnatelná s většinou západní konkurence – na úroveň současných animáků od Disneyho sice Pyšná princezna nedosahuje, ale ty také vznikají za řádově vyšší rozpočty a bylo by pošetilé očekávat stejný výsledek. I tak ale překvapí, že zejména digitální lokace (hrady, královské zahrady a příroda obecně) vypadají skutečně nádherně a jejich provedení je špičkové. Jisté rezervy jsou až v animaci postav, kdy přinejmenším král Miroslav, princezna Krasomila a hlavní královský rádce byli vymodelováni tak, aby připomínali protagonisty týchž rolí ve více jak sedmdesát let staré hrané verzi. Slabinou jsou obličejové výrazy, jelikož omezená mimika animovaných postav utlumuje prožívané emoce a ničí v jejich fyzickém projevu detailnější nuance.

Snaha přiblížit se americkým vzorům je znát i v celkovém důrazu na to, aby byl snímek akčnější a divočejší. Kouzelná květina musí tancovat do rytmu hudby a na splavu pro dřevěné klády musí být loping, i když pro to z praktického hlediska není důvod. Akční sekvence, jako jsou útěk před strážnými nebo bitka v mlýně, jsou výrazně delší a spletitější. Přibyly atrakce, jež se zavděčí hlavně malým dětem – princezna má roztomilého pejska a zlého rádce doprovází pro změnu úlisná lasička (a film obě zvířata hojně využívá k humoru i k akci). Průběh děje je ale jinak skoro totožný s původní Pyšnou princeznou, liší se jen v drobnostech. Příběh se nedočkal žádné nadstavby a zůstal tudíž stále stejně jednoduchý, včetně triviální charakterové přeměny titulní princezny a existence poněkud nahodilé kouzelné rekvizity v podobě zpívající květiny.

Nová Pyšná princezna samozřejmě replikuje ikonické scény a cituje slavné hlášky z té staré, i když se to třeba v danou chvíli až tolik nehodí, neb motivace postav nebo kontext oněch scén jsou leckdy trochu pozměněné. Lpění na dlouhodobě populární filmové předloze tvůrcům animované předělávky svazuje ruce a znemožňuje jim pojmout pohádku vycházející z literárního díla Boženy Němcové vlastní kreativní cestou. Zároveň jim ale nelze vytýkat, že natočili pouhou animovanou kopii, na to působí jejich film přece jen dostatečně odlišně a skutečně i moderněji.

Největší změnou je rozhodně odstřihnutí pohádky od jejího ideologického zatížení, poplatného době vzniku černobílé Pyšné princezny v komunistické éře. Charakteristické písně vesele rozjařených řemeslníků oslavujících socialistické ideály v podobě poctivosti, dobrotivosti, pravdomluvnosti a pracovitosti z animované verze pochopitelně zmizely. Spolu s nimi zmizeli i řemeslníci samotní, takže to na začátku filmu vypadá, jako kdyby v zemi krále Miroslava ani žádní poddaní nebyli. Kvůli tomu tolik nevynikne kontrast mezi oběma sousedními královstvími, z nichž jedno je zdecimováno vysokými daněmi a zákazem zpěvu, zatímco druhé si prozpěvuje dle libosti a ekonomicky rozkvétá. Zmizela též interpretace, podle níž je král Miroslav zastáncem svobodného trhu a v průběhu filmu prosadí své hodnoty u krále ze sousední země, v níž vládne naopak silně utažený a zpronevěrou prolezlý byrokratický státní aparát.

Celkově se ale aktualizace Pyšné princezny zdařila. Trojrozměrné animované zpracování je v evropském měřítku prvotřídní, film je dostatečně zábavný pro dětské publikum a neobsahuje nic zásadního, co by dospělí odsoudili (možná s výjimkou kung-fu souboje psa s lasičkou, jenž působí vyloženě nepatřičně). I hlasové obsazení (v čele s Markem Lamborou a Annou Fialovou v hlavních rolích) je povedené (výrazně lepší než v upoutávce). Příběhově se ale žádného překvapení nedočkáte a řada situací převzatá z původní Pyšné princezny nevyznívá v porovnání s originálem dostatečně přirozeně, vtipně či poeticky. I proto je těžké si představit, že by animovaná Pyšná princezna byla staré klasice vážnou konkurencí. Ale je to rozhodně dostatečně reprezentativní filmové dílo, jež může snadno oslovit i v zahraničí, a zároveň konečně první 3D digitálně animovaný český film, který lze bez obav doporučit.