Záměr natočit předělávku známé
československé pohádky Pyšná princezna
ve stylu současných počítačově animovaných filmů amerického střihu byl poměrně
odvážný. Klasiku z roku 1952 od režiséra Bořivoje Zemana díky každoročnímu
vánočnímu reprízování znají všichni. Jakékoli zasahování do slavného originálu muselo
být nutně spojeno s otázkou, jestli nová moderní verze nebude jen
zpotvořeninou, která pošlape odkaz původního díla, nehledě na dosavadní
nevalnou úroveň jiných českých filmů, které též vznikaly pomocí digitální 3D
animace (Kozí příběhy, Lichožrouti, Hurvínek a kouzelné muzeum). Tvůrci animované Pyšné princezny, režiséři Radek Beran (současně autor scénáře) a
David Lisý, však zjevně drží původní pohádku v až posvátné úctě, při jejím
adaptování do modernějšího pojetí byli relativně citliví a ostudu jí (ani sobě)
rozhodně neudělali.
 |
| Zdroj fotek: CinemArt |
Pozitivní zprávou je, že animace je po
technické stránce plně srovnatelná s většinou západní konkurence – na
úroveň současných animáků od Disneyho sice Pyšná
princezna nedosahuje, ale ty také vznikají za řádově vyšší rozpočty a bylo
by pošetilé očekávat stejný výsledek. I tak ale překvapí, že zejména digitální
lokace (hrady, královské zahrady a příroda obecně) vypadají skutečně nádherně a
jejich provedení je špičkové. Jisté rezervy jsou až v animaci postav, kdy
přinejmenším král Miroslav, princezna Krasomila a hlavní královský rádce byli
vymodelováni tak, aby připomínali protagonisty týchž rolí ve více jak sedmdesát
let staré hrané verzi. Slabinou jsou obličejové výrazy, jelikož omezená mimika
animovaných postav utlumuje prožívané emoce a ničí v jejich fyzickém projevu
detailnější nuance.
Snaha přiblížit se americkým vzorům je
znát i v celkovém důrazu na to, aby byl snímek akčnější a divočejší.
Kouzelná květina musí tancovat do rytmu hudby a na splavu pro dřevěné klády
musí být loping, i když pro to z praktického hlediska není důvod. Akční
sekvence, jako jsou útěk před strážnými nebo bitka v mlýně, jsou výrazně
delší a spletitější. Přibyly atrakce, jež se zavděčí hlavně malým dětem –
princezna má roztomilého pejska a zlého rádce doprovází pro změnu úlisná
lasička (a film obě zvířata hojně využívá k humoru i k akci). Průběh děje
je ale jinak skoro totožný s původní Pyšnou
princeznou, liší se jen v drobnostech. Příběh se nedočkal žádné
nadstavby a zůstal tudíž stále stejně jednoduchý, včetně triviální charakterové
přeměny titulní princezny a existence poněkud nahodilé kouzelné rekvizity
v podobě zpívající květiny.
Nová Pyšná princezna samozřejmě replikuje ikonické scény a cituje slavné hlášky z té staré, i když se to třeba v danou chvíli až tolik nehodí, neb motivace postav nebo kontext oněch scén jsou leckdy trochu pozměněné. Lpění na dlouhodobě populární filmové předloze tvůrcům animované předělávky svazuje ruce a znemožňuje jim pojmout pohádku vycházející z literárního díla Boženy Němcové vlastní kreativní cestou. Zároveň jim ale nelze vytýkat, že natočili pouhou animovanou kopii, na to působí jejich film přece jen dostatečně odlišně a skutečně i moderněji.
Největší změnou je rozhodně
odstřihnutí pohádky od jejího ideologického zatížení, poplatného době vzniku
černobílé Pyšné princezny
v komunistické éře. Charakteristické písně vesele rozjařených řemeslníků oslavujících
socialistické ideály v podobě poctivosti, dobrotivosti, pravdomluvnosti a
pracovitosti z animované verze pochopitelně zmizely. Spolu s nimi zmizeli i
řemeslníci samotní, takže to na začátku filmu vypadá, jako kdyby v zemi
krále Miroslava ani žádní poddaní nebyli. Kvůli tomu tolik nevynikne kontrast
mezi oběma sousedními královstvími, z nichž jedno je zdecimováno vysokými
daněmi a zákazem zpěvu, zatímco druhé si prozpěvuje dle libosti a ekonomicky rozkvétá.
Zmizela též interpretace, podle níž je král Miroslav zastáncem svobodného trhu
a v průběhu filmu prosadí své hodnoty u krále ze sousední země, v níž
vládne naopak silně utažený a zpronevěrou prolezlý byrokratický státní aparát.
Celkově se ale aktualizace Pyšné princezny zdařila. Trojrozměrné animované zpracování je v evropském měřítku prvotřídní, film je dostatečně zábavný pro dětské publikum a neobsahuje nic zásadního, co by dospělí odsoudili (možná s výjimkou kung-fu souboje psa s lasičkou, jenž působí vyloženě nepatřičně). I hlasové obsazení (v čele s Markem Lamborou a Annou Fialovou v hlavních rolích) je povedené (výrazně lepší než v upoutávce). Příběhově se ale žádného překvapení nedočkáte a řada situací převzatá z původní Pyšné princezny nevyznívá v porovnání s originálem dostatečně přirozeně, vtipně či poeticky. I proto je těžké si představit, že by animovaná Pyšná princezna byla staré klasice vážnou konkurencí. Ale je to rozhodně dostatečně reprezentativní filmové dílo, jež může snadno oslovit i v zahraničí, a zároveň konečně první 3D digitálně animovaný český film, který lze bez obav doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat