Papež je mrtev. Do Vatikánu se
sjíždějí kardinálové z celého světa, aby v nadcházejícím konkláve
zvolili z vlastních řad papeže nového. Za tím účelem jsou odříznuti od
světa, aby jejich rozhodnutí nemohly ovlivnit žádné vnější vlivy. Jejich jediným
působištěm je Sixtinská kaple, kde volby probíhají, a společné ubytovací
prostory, kde nemají přístup k internetu ani k tištěným novinám.
Úkol řídit konkláve připadl na kardinála
Lawrence (Ralph Fiennes), jemuž papež před časem zamítl žádost o rezignaci na pozici
kardinála-děkana. Řádný průběh volby se pro něj i tak stane prioritou. Postupně
se k němu však začnou dostávat různá papežova tajemství i kompromitující
informace o některých favorizovaných adeptech na nového papeže, které jej postaví
před celou řadu složitých dilemat.
© Focus Features |
Britsko-americký snímek Konkláve natočil původem švýcarský
režisér Edward Berger, jenž sklidil výrazný úspěch se svou novou adaptací Remarqueovy
literární klasiky Na západní frontě klid,
jež proměnila v roce 2023 čtyři ze svých devíti oscarových nominací, a to
včetně ceny za Nejlepší neanglicky mluvený film. Nyní Berger sáhl pro změnu po románu
britského spisovatele Roberta Harrise (autora knižních předloh k Polanského
filmům Žaluji a Muž ve stínu). Tu převedl do podoby filmového scénáře scenárista Peter
Straughan, jenž má s knižními adaptacemi bohaté zkušenosti (viz filmy Stehlík, Sněhulák nebo Jeden musí z kola
ven). V rukách zručných filmařů je Konkláve
podmanivým a vtahujícím thrillerem se zápletkou téměř detektivních parametrů,
obohacenou o osobní drama člověka, který se potýká s nedávnou smrtí blízké
osoby, s těžkostí úkolu, jenž mu byl přidělen, a s vlastní krizí víry v nejistou
budoucnost církevní instituce.
Z detektivních románů Konkláve přebírá situaci, kdy se mnoho
postav ocitne izolovaných v jedné lokaci a hlavní protagonista postupně
rozplétá klubko lží, manipulací a skrývaných tajemství, které mu nakonec umožní
složit si o případu celý obrázek. Jen namísto vraždy se tu řeší, kdo si
zaslouží či nezaslouží stát se jedním z nejslavnějších lidí planety. Mnoho
vážných kandidátů by bylo kontroverzní volbou samo o sobě, často pro své neskrývané
názory, a odhalování všelijakých skandálů celou záležitost ještě více komplikuje.
Obecně ale mezi kardinály převládá debata o správnosti mocenských ambicí („moc
si zaslouží mít ti, kteří o ni neusilují“) a o směřování církve k extrémním
protipólům tvořeným silně liberálním a otevřeným přístupem na jedné straně a
naopak zpátečnickým tradičním konzervatismem na straně druhé. Do toho pak vstupují
ožehavá témata současnosti, jako je multikulturalismus, postavení žen ve
společnosti, genderová identita nebo islámský terorismus.
© Focus Features |
Významnost a majestátnost církve a jejích tisíciletých tradic snímek reflektuje tím, s jakou pozorností zachycuje postupy obřadů, s nimiž je volba nového papeže spojena. Ceremoniály svázané přísnými pravidly doplňují v detailu snímané předměty, jako jsou hábity, čepce, boty, pečetě nebo nit na navlékání hlasovacích lístků. Podlé taktiky i hříchy v minulosti leckterých kardinálů a další kostlivce ve skříních by přitom snímek snadno mohl využít naopak ke kritice církve a jejích o moc bojujících představitelů, touto cestou se ale rozhodně nevydává.
I církevní hodnostáři, byť adepti na
pozici papeže, jsou ve filmu navzdory noblesnímu vzezření a honosné garderobě v konečném
důsledku stále jen obyčejní lidé, kteří stejně jako mnozí ostatní chybují,
podléhají svým tužbám a snaží se prosadit svůj světonázor tím víc, čím jistěji jsou
přesvědčeni o své pravdě. Proto před nimi kardinál Lawrence ve svém proslovu
před zahájením konkláve mluví o jistotě jako o zdroji společenského rozkolu a
naopak pochybnost vyzdvihuje jako nutnou esenci pro podstatu jakékoli víry. Ani
on, neustále přemítající nad správností vlastního počínání, však ve filmu neplatí
za vzor či morální kompas.
© Focus Features |
Ralph Fiennes je coby kardinál Lawrence vynikající. Jeho dokonale přesvědčivý výkon plný jemných emocí a nuancí patří k těm, které dokáží přimět i k slzám dojetí, a v hercově kariéře se řadí k nejpamátnějším. Zdatně mu ve vedlejších rolích sekundují kolegové jako Stanley Tucci, Isabella Rossellini nebo John Lithgow. Oporou je jim soustředěná režie i silnými dialogy vybavený scénář, který netrpí na černobílé postavy a chytře splétá řadu komplexních témat. Edward Berger po rozmáchlém válečném dramatu zvolil mnohem komornější námět s omezeným množstvím lokací, ten ale paradoxně dává lépe vyniknout jeho vypravěčským schopnostem. Konkláve je vypravěčsky sevřenější, čistší, zdařile pracuje s atmosférou postupného odhalování mystérií a vypomáhá si vyloženě thrillerově intenzivní a vypjatou hudbou (od Volkera Bertelmanna, který získal Oscara právě za Bergerovo Na západní frontě klid).
Je to až s podivem, že na téma
volby nového papeže vznikl film, který je tak poutavý (a díky Ralphu Fiennesovi
místy až strhující) a má co říct nejen k pozici církve v současném světě,
ale i k dalším aspektům dnešní společnosti. V delegování určitých
myšlenek sice není zrovna dvakrát subtilní, svá poselství sděluje doslovně a v závěrečném
dění přimotává ještě jedno téma příliš násilně a i tak trochu nadbytečně, ale
to nic nemění na tom, že jde o pozoruhodný snímek, jenž by snadno mohl
aspirovat na mnohá filmová ocenění.
Žádné komentáře:
Okomentovat