V tomto textu si můžete přečíst
dojmy z dalších deseti filmů, které jsem viděl na mezinárodním festivalu
žánrových filmů ve španělském Sitges. Již jsem publikoval text s dojmy z prvních deseti filmů a následovat by měl ještě jeden.
Night Call (La Nuit se traîne) – Energický
a svižný belgický thriller na téma "nevinný hlavní hrdina se nechtěně
dostane do průseru, situace se s přibývajícím časem jenom zhoršuje a on prožije
pekelnou noc plnou riskantních okamžiků, aby si zachránil život". V tomto
případě se mladý černošský zámečník stane obětí podvodu, když omylem napomůže k
vykradení jednoho bytu a přivolá tak na sebe hněv mafiánů, kterým najednou
schází milion euro v hotovosti. To vše na pozadí Black Lives Matter protestů v
centru Bruselu. Natočené je to dynamickým a vtahujícím způsobem, děj sází na
vyhrocené momenty a náhlé zvraty, byť v některých scénách scénář záměrně volí
kvůli dramatickému efektu složitější řešení, než by bylo nutně třeba. Práci s
napětím napomáhá i typově přesné herecké obsazení a adekvátně
vystrašený/odhodlaný herecký výkon protagonisty hlavní role. (80 %)
Strange Darling – Chlap s
puškou pronásleduje zakrvavenou prchající ženu. Co této situaci předcházelo,
byste ale asi neuhodli. A co se stane potom, asi také ne. Ďábelsky znepokojivý americký
thriller je rozdělený do šesti kapitol (a epilogu), které jsou promíchány v
nechronologickém pořadí. Nelineární vyprávění ale není jen gimmick, má svůj
jasný účel – především podrývá divákovo očekávání a překvapuje ho zvraty a
změnami perspektivy a obohacováním předešlého dění o širší kontext, který mění
vyznění některých předchozích scén. Chytře zakomponovaný je i motiv genderových
stereotypů a předsudků. Atraktivní, výrazný, sofistikovaný, skvěle režírovaný i
napsaný a výborně zahraný příspěvek do žánru thrillerů o řádění sériových vrahů
(nejspíš neinspirovaný žádným reálným předobrazem, byť úvodní titulky tvrdí
opak). (80 %)
Sew Torn – Švýcarská
komediální variace na Lola běží o život s mladou švadlenou, která
používá jehly a nitě velmi neotřelými a kreativními způsoby. A omylem se
přimotá do situace, v níž může skončit mrtvá, nebo s kufrem plným peněz.
Debutující režisér rozpracoval originální nápad ze svého kraťasu do celovečerního
filmu a obohatil jej o strukturu vyprávění variující několik možných vývojů
příběhu v závislosti na různých rozhodnutích hlavní hrdinky. Střihové montáže
zaměřené na švadlenčinu rukodělnou práci, následované exekucí jejích
vynalézavých plánů, jsou na filmu tím nejlepším a nejzábavnějším, zatímco její
slovní interakce s protivníky nebo snaha se vyrovnat se ztrátou matky příliš
neoslní. Body navíc ale snímek nabírá na legračních vedlejších postavičkách
(naštvaná nevěsta, obstarožní policistka, děda s dekou) a na spoustě
roztomilých detailů souvisejících často právě s motivem šití a vyšívání. (70 %)
100 Yards – Čínské
historické martial arts drama stojící na bojových
scénách, kterých je ve filmu naštěstí hodně, a navíc jsou dlouhé, nápadité a
rozmanité, jak z hlediska střídajících se prostředí, tak co do různorodosti
zúčastněných bojovníků (a bojovnic) či používání všelijakých netradičních
zbraní (včetně praků). Naštěstí, protože překombinovaný děj protkaný složitou
rodovou a společenskou dobovou problematikou o vyřešení komplikovaného sporu, jestli
po smrti starého mistra zdědí vedení školy bojových umění jeho syn nebo
nejlepší žák, není příliš zajímavý a slouží v podstatě jen jako pojivo mezi
jednotlivými souboji. Ve výsledku je vám jedno, kdo nakonec vyhraje, jak
dopadne vedlejší romantická linie a kdo obhájí svou čest a kdo ne. Pozoruhodným
ozvláštněním jsou sporadické (nicméně efektivní) záblesky humoru, například při
samotné smrti mistra nebo při zlomení vlastní ruky coby formy oficiální omluvy
za veřejné zostuzení. (60 %)
Escape (Talju) – Jihokorejský
thriller o severokorejském vojákovi, který se pokouší
dezertovat přes hranici na jih, a o nelítostném majorovi, jenž se jej snaží
dostihnout, přičemž oba jsou bývalí kamarádi. I kvůli onomu kamarádství a
dalším vedlejším až okrajovým postavám přibývají do příběhu nijak zvlášť
rozvedené motivy a linie, kvůli nimž se děj nesoustředí na útěk (jehož neúspěch
skončí jistou smrtí) tolik, kolik by bylo záhodno. Několik silně zdařilých
momentů v paměti uvízne (úvodní pasáž a "tajná mise v kradeném autě"),
jiné jsou zas příliš rozředěné či málo věrohodné. Jako žánrová zábava je to ale
natočené solidně (a s výraznou tepající hudbou), když si odmyslíte některé
úsměvné představy o situaci v Severní Koreji, zahrnující kupříkladu ženské
partyzánské komando. (60 %)
Chain Reactions – Zdařilý
dokument o kultovním Texaském masakru motorovou pilou z roku 1974, o jeho
významu z hlediska světové kinematografie a odkazu ve vztahu k americké
společnosti. V pěti oddělených segmentech o slavném hororu a svém přístupu k
němu povídají (a zároveň jej interpretují) osobnosti, které jím byly přímo
ovlivněny a skutečně k němu mají co říct (včetně Stephena Kinga a Takashi
Miikeho), což je doprovázeno četnými ukázkami, dobovými záběry z natáčení a
velkým množstvím dalšího filmového materiálu. Dokument velmi dobře reflektuje
četnost názorů, které lze ohledně násilného filmu mít, a perfektně jej zařazuje
do dobového kontextu nejen v USA, ale i v Japonsku nebo v Austrálii. Stejně
jako u předchozích cinefilních dokumentů téhož režiséra zaujme hloubka, do níž
se tento znalý tvůrce pouští při zkoumání vlivů a podobností – hledat vzdálené
paralely mezi Texaským masakrem a filmy jako Upír Nosferatu,
Jih proti Severu nebo Světla velkoměsta by přece jen každého
nenapadlo. (60 %)
Apocalipsis Z: El principio del fin – Španělský
hororový post-apo survival, v němž osamocený
hlavní hrdina přežije propukající zombie nákazu a pak se snaží dostat za svou
sestrou a její rodinou na Kanárské ostrovy. Nejvýraznějšími (ale i tak dost
jalovými a fádními) motivy snímku jsou kupodivu stesk po zesnulé partnerce a
starání se o kočku. Druhá akčnější polovina vylepšuje dojem z pomalu se
rozjíždějící první poloviny, která vypadá hodně lacině a dost spoléhá na
doslovné vysvětlování skrze televizní zprávy. Hlavní hrdina příliš nestrhne a
příběh je plný klišé. Zombie akce, když už k nějaké dojde, je ale naštěstí
celkem fajn. (50 %)
Spirit in the Blood – Velmi
nedopečený kanadský nezávislý thriller o partě středoškolaček narážejících na
konzervatismus upjatých dospělých v nábožensky semknuté vesnické komunitě,
otřesené nedávným případem zmizelé/zabité dospívající dívky. Střety s rodiči či
místním farářem nebo vyšetřování vraždy jsou ale na okraji zájmu a příběh se
místo toho soustředí na holčičí dovádění v lese a s tím spjaté osvobozující
motivy nalézání vnitřní síly a odvahy. Většinu filmu tak zabírá to, že si
hlavní hrdinka a její kamarádky tajně hrají na divoženky, z legrace testují různé
rituální obřady a všelijak výskají nebo si navzájem udělují různé výzvy, aby se
zocelily. Pro jednoduchý příběh o nebezpečí číhajícím v lese to ale nemá příliš
význam a potenciální zdroje napětí, ať už strach z reakce rodičů nebo ze
setkání s "lesním monstrem", zůstanou nevyužité. Výsledek je
neuspokojivý jak v rovině mystického thrilleru, tak v rovině dramatu o
dospívání. (40 %)
Azrael – Chatrně vystavěná krvavá blbost bez dialogů a bez scénáře.
Hned od začátku jste hozeni do fikčního (a nejspíš mírně nadpřirozeného) světa,
přičemž nevíte, co se vlastně děje a podle jakých pravidel se řídí. A když film
skončí, tak to pořád nevíte. Pravděpodobně podle žádných, protože se tu všichni
chovají zcela náhodně a jde jen o nesouvislé survival pásmo gore mordů. Jedna
stupidní a málo věrohodná situace střídá druhou. O němé hlavní hrdince se
nedozvíte nic a fandíte jí čistě proto, že je sympatičtější než lesní upíří
čerti nebo špinaví uctívači satanského kultu meluzíny hvízdající v mezerách
trámů. Nedá se na to naroubovat žádná smysluplná interpretace, nemá to příběh
ani pointu. Některé izolované scény a brutální efekty sice mají své kouzlo, ale
jsou bezmyšlenkovitě poslepované bez ladu a skladu. Kamera a hudba jsou fajn,
ale ty to samy o sobě zas tolik nevytrhnou. (30 %)
The Rule of Jenny Pen – Starého soudce skolí mrtvice, načež je přemístěn do
soukromého pečovatelského ústavu, kde jeden z klientů terorizuje ostatní
rezidenty se svojí terapeutickou panenkou – a všichni jsou příliš slabí nebo
zbabělí, než aby mu vzdorovali. Jednoduchý námět převzatý z krátké povídky však
nemá šanci uživit 100+ minutovou stopáž, takže výsledkem je k uzoufání
monotónní a toporný thriller z domova důchodců plný apatických a katatonických
postav, čemuž mrtvolné tempo vyprávění, absence atmosféry a nudná režie ničím
nepřispívají. Náznaky nějakých motivů tu jsou – zejména domov seniorů jako
metafora pro bezmocnou tělesnou schránku, v níž se ve stáří ocitáme uvězněni –
ale skoro nic z toho. Geoffrey Rush je v hlavní roli dobrý (jediná pozitivní
věc na celém filmu), ale John Lithgow je jako groteskně psychopatický
antagonista vyloženě příšerný. (20 %)
Žádné komentáře:
Okomentovat