Vezmi mě na Měsíc (Fly Me to the Moon) – Recenze – 60%

Americký film Vezmi mě na Měsíc je v podstatě obyčejnou, v lecčem až starosvětskou hollywoodskou romantickou komedií, zasazenou ovšem do neobyčejného prostředí montážní haly Kennedyho vesmírného střediska spadajícího pod vládní agenturu NASA. Příběh filmu se navíc odehrává během studené války v letech 1968 a 1969, kdy vrcholil vesmírný závod Američanů a Sovětů o to, kdo jako první dopraví člověka na Měsíc. Romanci hlavních hrdinů tak sledujeme v kontextu pracných příprav na tuto nebezpečnou a nákladnou misi.

Zdroj fotek: Falcon

Oněmi hlavními hrdiny jsou ředitel vesmírných letů Cole (Channing Tatum), který má hladký průběh letu na Měsíc na starost, a talentovaná specialistka na marketing Kelly (Scarlett Johansson), jenž je přijata jako nová posila, aby dělala NASA dobrou reklamu, pozvedla mínění veřejnosti o důležitosti financování vesmírného průkopnictví (zvlášť když je jí konkurencí válka ve Vietnamu a odškodňování oblastí zasažených povodněmi) a získala na svou stranu vlivné senátory. Kelly začne hned od svého příjezdu všechno obracet vzhůru nohama, což technicky zásadový a na jasný cíl zaměřený profesionál Cole nemůže vystát. Ti dva se ale škorpí tak dlouho, až si nakonec padnou do náručí, znáte to.

V průběhu děje se na scéně objeví i podlý zástupce prezidentovy kanceláře (Woody Harrelson), jenž výhružkami Kelly přiměje, aby v jednom odlehlejším hangáru tajně zorganizovala falešné natáčení přistání na povrchu Měsíce pro případ, že by se skutečný let nezdařil. Snímek Vezmi mě na Měsíc se nicméně nevydává cestou konspiračního thrilleru (tak jako třeba tematicky spřízněný film Kozoroh 1 z roku 1977), jelikož veškeré dění podřizuje značnému množství komediální nadsázky. Celá tato vedlejší zápletka se tudíž nese převážně v komickém a odlehčeném duchu, a dokonce i vrcholí vtipem. 

Se zřetelnou zjednodušeností jsou zpracovány i pracovní postupy ve vesmírném středisku, stejně jako fungování celé agentury, jejíž přístup k zabezpečení provozu nebo střežení vládních tajemství vyznívá v důsledku žertovného žánrového zabarvení až naivně lehkovážně. Zároveň ale nelze opomenout poměrně funkční budování adrenalinového napětí v závěru vyprávění, kdy osud celého letu na Měsíc a jeho prezentace v médiích závisí v podstatě na nasazení jediného technika a na tom, zdali se mu podaří na poslední chvíli pár minut před startem raketoplánu správně zapojit kabel. 

Paradoxně jsou to ale právě dramatické scény se startem rakety, úspěšným přistáním na Měsíci a s prvními slovy Neila Armstronga vyřčenými při spočinutí na jeho povrchu, jež tvoří emocionální vrcholy filmu, nikoli jeho romantická linie. Romantika je ostatně v podání zmíněného páru protagonistů dosti problematická, Scarlett Johansson a Channing Tatum totiž dohromady rozhodně netvoří příliš věrohodnou dvojici, pokud jde o láskyplné projevování citů nebo o vzájemné jiskření. U herecky poněkud koženého Tatuma vzniká navíc i otázka, jestli bylo jeho obsazení do dané role vůbec vhodnou volbou. Scenáristicky je jejich romance de facto přehlídkou klišé, od slovně deklamované lásky na první pohled po vzájemné odhalování potlačované křehkosti a zranitelnosti, kdy ona svou aktivní činorodostí, kreativitou, výmluvností a střídáním přízvuků maskuje své opravdové kořeny i vlastní minulost, zatímco on zas lpí na důslednosti kvůli vnitřně nezpracované tragédii, za kterou cítí osobní zodpovědnost. 

Netradiční okolnosti spojené s letem na Měsíc každopádně jinak tuctovou a neobjevnou komediální romanci výrazně obohacují. Snímku Vezmi mě na Měsíc se krom toho daří tu a tam dobře vystavět scénu, tuhle překvapit pěkně napsaným dialogem a jindy zas solidně prodat svou výpravnost, na kterou u tohoto žánru přece jen nejsme zvyklí. Kolik romantických komedií také stálo 100 milionů dolarů, že? Nedostatky naopak plynou z občasné tonální nekonzistence, z celkově spíše průměrné úrovně humoru a z práce s tempem (131 minut se ve výsledku jeví jako příliš štědrá stopáž). Za vidění film nicméně i tak stojí, pokud hledáte nenáročnou oddechovou zábavu, kterou lze díky klidnějšímu tempu vyprávění a absenci zběsilé akce snadno doporučit i divákům a divačkám starších ročníků.