Americký animovaný film V hlavě z roku 2015 od studia
Disney/Pixar byl v podstatě překvapivým zjevením. Byl originální, nápaditý,
vtipný, dojemný, skvěle napsaný a perfektní i ve všech řemeslných ohledech od
animace po hudbu. Vyprávěl netriviální příběh rafinovaně vystavěný na dvou
paralelních liniích, které se navzájem ovlivňovaly – v jedné jsme
sledovali veselé i mrzuté příhody jedenáctileté holčičky jménem Riley a ve
druhé jsme byli svědky dramatických událostí, které se odehrávaly v její hlavě.
Tam bylo hlavními hrdiny pět personifikovaných emocí (Radost, Smutek, Hněv, Strach
a Znechucení), které se střídaly u řídícího panelu s tlačítky, dohlížely
na úložiště vzpomínek a staraly se o hladký chod dívčina mozku. Šlo tudíž nejen
o unikátní rodinnou zábavu, ale i o film, který s nebývalou dávkou
kreativity vypravěčsky pojmenoval a vizuálně zpracoval i poměrně složité psychologické
procesy, s nimiž se leckteré děti na prahu dospívání běžně potýkají.
Zdroj fotek: Falcon |
Po devíti letech přichází do kin druhý díl, v němž se vrací jak pětice
zmíněných emocí, tak dívka Riley, která od minule zas o tolik nezestárla. Je jí
třináct a zrovna jí začala puberta. Řídící středisko v její hlavě se tak
dočká nutných úprav a ansámbl emocí hned zkraje doplní čtyři nováčci – Úzkost,
Závist, Stud a Znuděnost (a párkrát se objeví i Nostalgie, ale jen proto, aby
byla ostatními zas pokaždé zahnána s tím, že její čas teprve přijde). Souběžně
s tím se v reálném světě Riley vydává s dvojicí kamarádek na
víkendové hokejové soustředění na střední školu, na kterou se hlásila. Sice
chce udělat dojem na starší hráčky středoškolského týmu a na tamní trenérku,
ale zároveň nechce přijít o pouto se svými kamarádkami ze základky, což nelze
úplně snadno vybalancovat. Zvlášť když se otěží chopí pochybovačná a rozvážná Úzkost.
Dějově je následně V hlavě 2 de facto pouze variací na předchozí díl. Zatímco Riley řeší všelijaká dříve nepotřebná dilemata a v její mozkovně se zabydlí čtyři nově příchozí emoce, tak pětice těch původních putuje kamsi na okraj vědomí, aby tam zachránila zbytky dívčiny roztříštěné osobnosti. Přibyly nové postavy, ne všechny ale dostaly adekvátní prostor, takže jsou využívány víceméně jen ke vtipům a výraznější dramatickou úlohu v příběhu má z nich pouze Úzkost. Poselství o přijetí sebe sama a o důležitosti spolupráce všech emocí dohromady v zájmu zachování zdravé mysli je také totožné. Přístup tvůrců se tudíž nese převážně v duchu sázky na jistotu v podobě opakování postupů osvědčených z minula, ozvláštněných jen několika příměsemi.
Originální nápady tak jsou cítit ani ne tolik v nových postavách či prostředích, jako spíš v samotném zachycení procesu toho, jak se s věkem mění myšlení dospívající dívky, pročež jsou různé lokace uvnitř spletité mozkovny obohaceny o další funkce – kupříkladu v centru představivosti je pod taktovkou Úzkosti zneužíváno pozůstatků nevinné dětské fantazie k vytváření katastrofických scénářů. V ostatních případech je úspěšnost novinek tak půl napůl – třeba propast sarkasmu zas tolik neokouzlí, naopak okrajová postava rozpixelovaného bojovníka ze staré videohry coby idola dívčího srdce pobaví zaručeně.
Opakování toho samého ale není nutně negativem, pokud si výsledný produkt
dokáže udržet kvality svého předchůdce, a to se u filmu V hlavě 2 z velké
části podařilo. Pochopitelně už nejde o tolik originální dílo, ale pokračování
původního V hlavě zas příliš jiné ani být nemohlo, pokud si chtělo
zachovat svůj specifický ráz a stylizaci. Tentokrát není v sázce vyloženě nebezpečný
rozpad osobnosti nebo devastující existenciální krize, nicméně příběh holky
snažící se zapadnout v novém kolektivu se s jednáním jejích emocí opět
příjemně doplňuje a znovu nabízí uspokojivě napínavé, roztomilé i dojemné okamžiky.
V hlavě 2 tak zůstává zábavnou, chytrou a nápaditou podívanou, kterou si
snadno užijí děti i rodiče, a to včetně psychologického přesahu, díky němuž
snímek napomáhá dětským divákům lépe porozumět jejich vlastním duševním
pochodům.
Žádné komentáře:
Okomentovat