Deadpool & Wolverine – Recenze – 60%

Třetí filmový Deadpool je zásadně ovlivněn tím, že před časem došlo k odkoupení společnosti 20th Century Fox společností Disney, které tím připadl do sbírky autorských práv k řadě komiksových superhrdinů od Marvelu právě Deadpool a spolu s ním i celá série X-Men. Třetí díl ságy o nejvulgárnějším a zároveň nejinfantilnějším maskovaném hrdinovi tak doplňuje postava Wolverina, s níž jsme se přitom v roce 2017 ve filmu Logan: Wolverine nadobro rozloučili (a také s jejím protagonistou Hughem Jackmanem, jenž se nyní do své nejslavnější role s pompou vrací). Deadpool (Ryan Reynolds, pro nějž je celá série pracně vydupanou srdeční záležitostí) je zde poprvé začleněn do světa Avengers, a film Deadpool & Wolverine je tudíž první vlaštovkou, jež propojila sérii X-Men s Disneyho MCU. Potenciál tohoto spojení je značný, takže v tomto směru se patrně bude ještě na co těšit.

Zdroj fotek: Falcon

Film Deadpool & Wolverine každopádně působí jako směsice různých fanouškovských fikcí, která vznikla proto, aby si udobřila nadšence Marvelu, které zklamaly nemastné a neslané marvelovky v posledních letech, a uspokojila jejich vybájené představy a nejdivočejší sny (ohledně Deadpoola a Wolverina). Víceméně jde tudíž o dvouhodinové pásmo různých popkulturních referencí, v němž se hojně odkazuje na starší Marvel filmy, na Marvel seriály, na různé superhrdinské filmy od Foxů (třeba i dvacet let staré) nebo dokonce i na superhrdinské projekty, které nebyly nikdy realizovány. Film je tudíž ideální podívanou pro opravdu náruživé přívržence Marvelu a X-Menů, u nichž je pravděpodobné, že se budou ve všech těch narážkách orientovat a pochopí i leckteré tematicky napojené gagy, jejichž smysl by mohl neznalému divákovi jinak uniknout.

Deadpool vede v úvodu filmu civilní život, stýká se s kamarády a nepříliš úspěšně prodává auta. Pak je zajat agenty organizace Time Variance Authority (známou ze seriálu Loki), která dohlíží na časovou souslednost v superhrdinských filmech a na větvení časových linií v multiversu. Deadpool zjistí, že jeho fikční svět skomírá, a aby jej zachránil, musí se spojit s Wolverinem (resp. s jeho alternativní verzí z jiné paralelní reality). Nebo tak něco, protože smysl to moc nedává – jakmile se začnete jen trošičku zamýšlet nad logikou zápletky nebo nad motivacemi jednotlivých postav, rozpadne se většina dějové konstrukce jako domeček z karet. Ale je to jedno, protože se spolu Deadpool a Wolverine konečně mohou porvat a poté možná i spojit síly. Což je to hlavní, oč tu běží, a zbytek je jen na okrasu. 

Děj je v tomto případě skutečně jen záminkou pro to, aby se propojily jednotlivé referenční vtipy a sebeironické scénky s tím, co je pro sérii Deadpool typické – krvavá akce, pubertální humor, sexuální narážky, meta-podvratnost, prolamování čtvrté stěny, sprosté výrazy a hromada nadsázky. Z hlediska příběhu se ve filmu může stát prakticky cokoli, neb se v něm běžně cestuje mezi paralelními světy, každou chvíli do něj přibývají další a další postavy a Deadpool ani Wolverine v podstatě nemohou být zabiti žádným tradičním způsobem. A navzdory zdánlivě komplikované expozici je to příběh velmi přímočarý až primitivní. De facto jde pouze o jednoduché schéma, v němž dvojice titulních hrdinů sestaví tým, aby svrhla padoucha a zachránila svět, jenž má být zničen jakousi mocnou super-zbraní. 

Návraty různých starých známých i v řadě vedlejších či okrajových rolích každopádně nejednou vyloženě potěší, stejně jako některé nápady týkající se např. propojení postav ze starších superhrdinských filmů nebo Deadpoolovy snahy nalézt vhodného Wolverina mezi jeho různými alternativními verzemi. Kdykoli se tvůrci filmu strefují svými vtipy sami do sebe, tedy i do Disneyho a do jeho spojení s Foxem, do MCU nebo do superhrdinů a jejich světů z jiných filmů, a poskytují tak jistou sebereflexi nad nedostatky leckterých vlastních počinů nebo nad praktikami celé firmy, tak je to obvykle velká a vděčná zábava. To ale tvoří jen menšinu humoru, jelikož většina ho stojí opravdu jen na Deadpoolových vulgárních hláškách, leckdy doprovázených sexuální konotací. A napotřetí už zkrátka nestačí být jen uvědoměle sprostý a zkoumat hranice toho, kam až se dá zajít při kreativním vymýšlení vulgarismů. 

Ryan Reynolds i Hugh Jackman si své role zopakovali s patřičnou bravurou a režisér a spolu-scenárista Shawn Levy (který natočil s Reynoldsem už snímek Free Guy a s Jackmanem zas Ocelovou pěst) si připsal do svého portfolia kolísavé úrovně film, jenž se v něm rozhodně řadí k těm lepším, byť rozpačitému dojmu se při jeho sledování vyhnout nelze. Shawn Levy sice předvádí lehkonohý cit pro komediální timing, leč akční scény vynikají v jeho režii spíš seznamem účastníků než filmařským provedením či nápaditostí bojové choreografie. Zejména první třetina snímku doplácí na přílišnou užvaněnost a na velmi pozvolný rozjezd a tonálně je snímek také mírně nevyvážený – je natolik utopený v nadsázce, že se jakékoli pokusy o tišší emocionální scény míjejí účinkem. 

Není tudíž na místě očekávat jakoukoli revoluci v superhrdinském žánru. Film Deadpool & Wolverine dělá ve velké míře pořád to samé co jeho dva předchůdci. Z toho vyplývá, že pokud někomu přišel slovní humor v předešlých Deadpoolech často spíše trapný a v intenzitě sprostých slov příliš nucený, tak mu ani tentokrát výsledek nesedne, naopak dostane více téhož s ještě o trochu větším tlačením na pilu. Kdo je naopak příznivcem Deadpoola a k tomu navíc i zarytým obdivovatelem Marvelu, ten se bude nejspíš na mnoha místech tetelit blahem. Jako maximální fanouškovský servis tak film Deadpool & Wolverine svůj účel plní skvěle, po stránce filmařské i vypravěčské jde však zároveň o dost mělký, prostoduchý, mimořádně přímočarý a čistě spotřební svérázný produkt, jehož přemrštěné sprosťárny, neustálé popkulturní citace a prolínání různých fikčních světů samy o sobě uživit nemohou. 

P.S. Závěrečné titulky doprovází kouzelný sestřih retro-záběrů z natáčení superhrdinských filmů od Foxů, které na poslední chvíli dodají ještě trochu nostalgie a humoru navíc. A na scénu po konci titulků si také určitě počkejte.