Jedna noc – Recenze – 40%

Adam (Adam Ernest) je úspěšný hudebník, který jednoho večera odjede z koncertu své kapely v doprovodu svůdné fanynky, přestože na něj doma čeká těhotná manželka Eliška (Vanda Chaloupková). Jelikož je opilý, tak se při řízení automobilu vybourá a svou potenciální milenku zabije. Zbytek českého dramatu režiséra a scenáristy Davida Laňky se odehrává v době, kdy je Adam již venku z vězení, se svou ženou (která jej kupodivu neopustila) žije v nuzném špinavém podnájmu a jejich dítěti je necelý rok.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Hudební kariéru Adam pověsil na hřebík, protože ho z kapely vyhodili. Přišel o sebevědomí i o vidinu jakéhokoli cíle a stala se z něj alkoholická sebelítostivá troska. Živí se jako kopáč na stavbě a je silně zadlužený, přičemž jeho rodině hrozí vystěhování. Většinu výplaty propije, prokouří a prohraje v automatech. Celou rodinu tak drží finančně alespoň trochu na nohou Eliška, která se po večerech stahuje do ložnice a vydělává na sexuálním livechatu (přes webkameru komunikuje nahá s klienty, kteří jí platí za to, aby se sexuálně uspokojovala). Adam jí ale tuto činnost vyčítá a namísto vděku jí opovrhuje, přestože je sám prakticky neschopný, nezodpovědný, sobecký a příliš se neosvědčuje ani jako otec.

Režisér a scenárista David Laňka, autor řady filmových publikací a dětských knížek, začínal coby filmař spoluprací na snímcích Tomáše Magnuska, avšak největšího ohlasu se mu dostalo po natočení dramatu Spolu, v němž obsadil Štěpána Kozuba do role autisty. Ve filmu Jedna noc vypráví o muži, jenž soustavně činí pouze ta nejhorší možná rozhodnutí a postupně tak čím dál víc ničí život sám sobě i své rodině a způsobuje komplikace i dalším lidem ve svém okolí. Jak název filmu napovídá, většina příběhu se odehrává během jediné noci, kdy si Adam usmyslí vyřešit svou neblahou finanční situaci a dosáhnout alespoň dočasné stability. Na každý pitomý nápad ale navrší ještě pitomější a propadá se po spirále zoufalství až k trestné činnosti, která nemůže přinést nic jiného než jen další problémy a mrzení. 

K vyprávění sociálně tíživého příběhu si David Laňka vybral perspektivu člověka, s nímž bohužel nelze nijak soucítit. Adama nelze ani litovat, neb za všechny své problémy si může výhradně sám, což mu ale nebrání soustavně vinit ostatní a sám se nesnažit o jakoukoli nápravu. Často se chová tak hloupě, že nad jeho uvažováním nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou. Jeho počínání lemují málo věrohodné situace a podezřelé osudové náhody, kdy se v nočních ulicích velkoměsta opakovaně střetává s týmiž vedlejšími postavami. Moc velkého pochopení se nedočká ani jeho žena Eliška, u níž není jasné, proč je ochotná podstupovat takové oběti, aby udržela při životě neperspektivní vztah, v němž je láska spíš už jen ozvěnou minulosti. 

Už drama Spolu bylo cíleně vystavěné tak, aby permanentně uvrhávalo své postavy do záměrně vyhrocených situací a nutilo je rezignovat na racionální smýšlení a prožívat v důsledku toho ty největší krize. Alespoň se ale snažilo zabývat problematikou rodinných vztahů, mateřské lásky a péče o nemocného člověka. Film Jedna noc je podobným umělým scenáristickým konstruktem, avšak aniž by nabízel jakýkoli přesah. Je jen přehlídkou zhuštěné životní mizérie v čele s anti-hrdinou, který se chová jako nesympatický tupý idiot a neprojde si žádným vývojem, žádnou sebe-reflexí. Tvůrci se film snaží prodávat skrze současný fenomén sexuálních livechatů, snímek samotný se ale o toto téma jen lehce otírá a do diskuze o něm nijak nepřispívá. 

Filmařsky lze ocenit Laňkovu schopnost vybudovat emocionálně intenzivní a psychicky dusné scény, byť si k tomu často vypomáhá i hlasitým řevem brečícího dítěte, jenž má významný podíl na jejich trýznivosti. Naopak režijní limity se obnažují při kostrbaté realizaci scén, které by jinak vyžadovaly vyšší rozpočet, viz třeba klopotné ztvárnění automobilové nehody v úvodu filmu. Z herců stojí za vyzdvihnutí zejména Vanda Chaloupková, jejíž výkon působí velmi věrohodně. Postavy filmu jsou nicméně napsané tak, že vzbuzují minimální zájem a odrazují od toho, aby se divákovi chtělo do nich jakkoli emočně investovat, a i jejich příběh upoutá nanejvýš jako nepříliš přesvědčivé vyprávění o pozvolném procesu něčí nezamýšlené sebedestrukce.