21. 5. 2024

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) – Recenze – 80%

Akční post-apokalyptický film Šílený Max: Zběsilá cesta byl v roce 2015 výjimečným zjevením. Velkorozpočtový, a přitom nebývale energický, punkový a rebelský film vynikal pevně uchopenou a zcela nekompromisní autorskou vizí, spektakulární akcí, uchvacující audiovizuální i vypravěčskou úrovní a silnou atmosférou. Také znovu oživil kariéru tehdy sedmdesátiletého australského režiséra George Millera, jenž jím nakopl akční žánr způsobem, který by se dal očekávat spíš od režisérů o víc jak polovinu mladších. Navázat na takto vysoko položenou laťku byl těžký úkol, jehož se nyní po devíti letech téměř osmdesátiletý Miller chopil se ctí, a byť kvalitám Zběsilé cesty se mu dosáhnout nepodařilo, tak výsledkem jeho práce je opět velmi výrazný a pozoruhodný počin.

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Ve snímku Furiosa: Sága Šíleného Maxe, jenž Zběsilé cestě dějově předchází, se George Miller zaměřuje na osud ženské postavy jménem Furiosa, kterou v roce 2015 ztvárnila herečka Charlize Theron. Ačkoli Furiosa nebyla ve Zběsilé cestě titulní hrdinkou, tak právě ona byla hlavní hybatelkou děje a pro film se stala ikonickou postavou silné a odhodlané ženy, která příběh odehrávající se v dystopickém světě mužské nadvlády obohatila o feministické a environmentální motivy. O tatáž témata se nyní opírá i příběh počínající jejím dětstvím a končící zhruba v okamžiku, kdy by na něj měly navázat události ze Zběsilé cesty. Miller se v něm navíc i hlouběji noří do tajů svého vyprahlého pouštního světa, v němž mají voda, benzin a střelivo větší hodnotu než lidské životy, a rozšiřuje jej o detailnější náhled do mocensky-obchodních vazeb mezi vůdci jednotlivých motoristických kmenů.

Úvod snímku se odehrává v zarostlé oáze plné vody, zeleně a šťavnatých plodin, na jednom z posledních míst, na které neměla vliv radiace, obývaném a opečovávaném na pohled převážně ženami. Na všech úrovních jde o přímý kontrast se zbytkem okolního světa, jenž naopak trpí nedostatkem všeho výše uvedeného. Právě odtud je Furiosa coby desetileté dítě (hraje ji výrazově expresivní Alyla Browne) unesena několika nájezdníky, načež navzdory snaze její matky o dceřinu záchranu (film se sympaticky hned ze začátku vytasí s pronásledovací akcí na koních a motorkách) skončí ve spárech psychopatického, samolibého a surového náčelníka s příznačným jménem Dementus (Chris Hemsworth, který si svou roli evidentně hodně užil). 

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) – Recenze

Filmu trvá zhruba hodinu, než svou hlavní hrdinku po patnáctiletém časovém skoku poprvé představí v její dospělé formě. Do role Furiosy v tu chvíli nastupuje herečka Anya Taylor-Joy, která limitovaný počet dialogů dohání nemalým množstvím intenzivních upřených pohledů. Filmem nejprve proplouvá v přestrojení za němého mladého muže, což je pro ni schůdnější varianta, než být jako další z mnoha žen držena pod zámkem a odsouzena k pasivnímu plnění funkce rodičky a dojnice. Její motivace definuje kromě snahy navrátit se do hojností překypujícího domova i touha po pomstě za smrt matky, kterou má na svědomí spolu se svými pochopy právě Dementus. 

Skrze motiv pomsty se George Miller vrací ke kořenům série, kdy se z touhy po pomstě zrodil v roce 1979 i původní Šílený Max. Oproti prudce vynalézavé, neustále překvapující a v řadě ohledů až vizionářské Zběsilé cestě ale působí Furiosa: Sága Šíleného Maxe jako návrat do již známých končin, kde se dá pohybovat už jen po dříve vyjetých trajektoriích. Jednak diváci vědí předem, k čemu musí příběh Furiosy dospět, a kromě toho se na scénu vrací postavy i lokace známé z předchozího filmu – nejen Smrťák Joe a jeho věrní bledí bojovníci, co si před smrtí a hrdinským nástupem do Valhaly sprejují přes ústa chrom, ale i pevnosti Ropanov a Brokovice, mezi nimiž jsou vytyčeny obchodní cesty. Na pár sekund se mihne i kytarista zavěšený na pojízdném pódiu s reproduktory. Zkrátka takové opáčko složené z divácky vděčných elementů, které mají fanoušci předchozího filmu rádi. 

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) – Recenze

Zároveň se ale Furiosa: Sága Šíleného Maxe nesnaží jít za každou cenu ve stejných stopách jako její předchůdce, vypravěčsky jde o úplně jiný typ filmu. Podstatně komplexnější děj je řazen do pěti kapitol, celkově se ubralo na akci, zato se ale mnohem více pracuje s postavami (což je jeden z mála aspektů, v nichž je Furiosa lepší než Zběsilá cesta). Zůstal ale epický rozměr, bombastičnost některých záběrů i pocit nepříjemnosti ze všudypřítomného zabíjení, destrukce a krutého násilí. Prvoplánově efektních scén není tolik, film má mírně slabší hudební doprovod, častěji vypadává z rytmu a oproti očekáváním nevrcholí akcí, nýbrž dialogovou výměnou, o to víc se ale zadře pod kůži. Ke Zběsilé cestě se nejvíce přibližuje ve třetí (tedy prostřední) kapitole, v níž figuruje dlouhá a nápady přetékající akční sekvence s naloženou cisternou vzdorující nepřátelskému přepadení, která je ve všech ohledech opravdu výborná a dechberoucí. 

Složitější a hutnější děj zabírá dvě a půl hodiny, i tak ale obsahuje velké množství vypravěčských zkratek, které jsou v některých případech ku prospěchu, v jiných zas na škodu. Když Dementus vnikne do pevnosti v kradeném kamionu, načež hned v následující scéně je rozbalován balíček s useknutým prstem jejího velitele, tak si dokážete přesně domyslet, co se stalo a jaké to mělo důsledky. Ale když pak Furiosa naváže spojenectví se schopným převozníkem (skvěle minimalistický Tom Burke), který si ji získá slibem „naučím tě všechno, co vím o životě na silnici“, tak trochu zamrzí, že je všechna ta výuka zničehonic přeskočena. Má to vliv i na navazující naznačenou romanci, která tím pádem vyznívá příliš uspěchaně. Jindy zas ale Miller nabídne odlišný způsob, jak překlenout určité časové období jinak než střihem či přesunem do další kapitoly, třeba osvěžujícím zrychleným záběrem na postupně sílící a zelenými listy obrůstající větev vyrůstající ze skály, která v té chvíli slouží i jako nápaditá metafora pro hlavní hrdinku, dospívající z dítěte v dospělou ženu. 

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) – Recenze

Ovšem čekat po Šíleném Maxovi: Zběsilé cestě další vysokooktanovou našlapanou akční jízdu se nevyplatí, jelikož akce je sice pořád dost, ale tentokrát již není středobodem všeho. Furiosa: Sága Šíleného Maxe je jiná, stejně jako jsou i všechny díly původní Millerovy trilogie z let 1979-1985 vzájemně odlišné. Furiosa nejede v jednom zátahu po celou dobu na plný plyn, naopak během cesty k cíli dělá zastávky, aby natankovala a nabrala síly a aby pak o to víc dokázala něčím ohromit. Recykluje dřívější nápady, zároveň ale svůj fikční svět dále rozvíjí, jde více do hloubky a v nastaveném chaosu hledá pravidla a řád, dodává širší kontext. A nepřichází přitom ani na minutu o auru velkolepého zábavného spektáklu, který se nebojí jít si vlastní cestou, protože nabídnout „více téhož“ by v tomto případě ani nebylo možné.

 




Žádné komentáře:

Okomentovat