Český film režiséra Radima Špačka (Pouta, Zlatý podraz) a scenáristy
a producenta Zdeňka Holého se zabývá skutečnou postavou Viktora Kalivody, ani
ne třicetiletého mladíka, jenž v roce 2005 zastřelil v lesích jihomoravského
kraje tři lidi, pročež si vysloužil přezdívku „Lesní vrah“. Několik dní poté
byl dopaden policií a následně odsouzen na doživotí. Ve vězení spáchal v roce
2010 sebevraždu. Nízkorozpočtový snímek se zaměřuje na události zhruba posledního
roku, který Viktor strávil na svobodě.
 |
| Zdroj fotek: Vernes |
Podobně jako Manželé Stodolovi, další nedávný filmový portrét známých
českých zabijáků, přistupuje Lesní vrah k příběhu svého
protagonisty se svébytnou formální vizí. Na pohled minimalistický a nenápadný počin
seznamuje diváky ve svém průběhu se základními fakty, jež jsou o Kalivodovi veřejně
dostupná, avšak nelpí na jejich naprosté přesnosti, nesnaží se být hranou
dokumentární rekonstrukcí. Titulního anti-hrdinu (kterého ztvárnil Michal Balcar)
sledujeme navzdory tomu při různých činnostech téměř observačně, bez jeho
vnitřního komentáře či monologu, jenž by jim dodával kontext a osvětloval jeho
motivace. Svůj motiv pro vraždu ostatně policii ani soudu nikdy nesdělil, jeho
oběti s ním neměly nic společného.
Film postupně ukazuje, jak se Viktor Kalivoda během několika měsíců před zatčením několikrát neúspěšně pokusil o sebevraždu, jak se zúčastnil soutěže Chcete být milionářem? a vyhrál tam 320 000 korun (soutěž má nicméně ve filmu jiný název a patrně i pravidla, a i herní průběh posledního Viktorova kola byl oproti skutečnosti změněn), jak chodil na střelnici s legálně zakoupenou zbraní (kterou si zřejmě pořídil za výhru v soutěži) a jak plánoval uskutečnit střelbu i v pražském metru, k čemuž naštěstí již nedošlo. Ve finále dojde i na zmíněné vraždy v lese, na Viktorovo dopadení a na první policejní výslech, během nějž se zatčený ke všem vraždám ochotně přizná, ale neprojeví žádnou lítost a ani nijak nenaznačí, proč vraždy spáchal. Kromě toho pak přicházejí na řadu už jen poměrně všední výjevy, třeba jak Viktor kráčí lesem, jak jezdí autem po Praze, nebo jak si kupuje ve večerce vajíčka.
Na otázku „proč?“ se Lesní vrah snaží částečně odpovědět tím, jaký typ výpovědi o Viktorovi nabízí. Představuje jej jako inteligentního, leč neempatického a do sebe uzavřeného tichého člověka, který se záměrně straní společnosti a žije v izolaci a o samotě kdesi na venkově. Trpí však zjevně depresemi, existenciální tísní a myšlenkami na sebevraždu, kterou se ale nikdy neodváží dovést do konce. Jeho život postrádá smysl i obsah, což film podtrhuje svou vyprázdněnou narací a způsobem, jakým svého hlavního protagonistu snímá. Viktor se často nachází u okraje širokoúhlého plátna nebo dokonce mimo obraz, na veřejnosti splývá s davem nebo je zastiňován jinými osobami. V jedné scéně je vyloženě vyzván jinou vedlejší postavou k tomu, aby si stoupnul někam opodál do pozadí, což učiní. Scénu ovládá jen v okamžicích, kdy má u sebe pistoli, což jsou téměř jediné chvíle, kdy jej kamera zabírá ve středu kompozice.
Přestože téměř nemluvný Viktor působí zdánlivě neproniknutelně, tak díky soustředěnému výkonu Michala Balcara lze v klíčových scénách alespoň odtušit, jaké pocity zrovna prožívá. Jeho smýšlení nebo motivace osvětlující smysl jeho jednání ale i tak zůstávají zahaleny. Film o jeho činech vypráví nespojitě, řadu věcí vynechává a jednotlivé dějové segmenty prezentuje tak, že nelze odhadnout, jak dlouhý časový úsek je odděluje. Nijak nepracuje s hudbou, jen se zvukem. Nesnaží se vyvolat napětí ani zvědavost, je „jen“ věcný a realistický a vzhledem k výše řečenému i poměrně nedivácký.
Hodinu a čtvrt dlouhý Lesní vrah by se tudíž hodil víc na filmové
festivaly než do běžné kino distribuce. Tam by totiž diskuze o tom, s jakou úspěšností
přenáší na diváky prázdnotu něčí existence, vyvolával mnohem účinněji.
Žádné komentáře:
Okomentovat