Noční koupání (Night Swim) – Recenze – 30%

Americký horor Noční koupání natočil podle vlastního deset let starého krátkometrážního snímku Night Swim celovečerně debutující režisér Bryce McGuire. Ve čtyřminutovém filmečku z roku 2014 tehdy vyprávěl z pohledu vyděšené plavkyně děsivou historku o prokletém bazénu, který svou oběť nejprve vystraší mizejícími přeludy a poté ji stáhne pod hladinu a záhadně pozře. Tentýž nápad, obdobné vypravěčské postupy, a i některé rekvizity (např. živou kočku) zužitkoval též v celovečerní verzi, v níž námět o démonickém bazénu roztáhl na hodinu a půl.

Zdroj fotek: CinemArt

Příběh pojednává o čtyřčlenné rodině, která se přestěhuje do domku se zahradou a bazénem, aniž by tušila, že se k dané nemovitosti váže po generace trvající temná minulost plná záhadných zmizení a utonutí dospělých lidí i dětí. Rodinu tvoří tatínek, profesionální sportovec, jenž si kvůli vážné nemoci dává od kariéry baseballového hráče pauzu. Starostlivá maminka touží se usadit a dopřát stabilní domov dvěma dětem, dospívající dceři a mladšímu synkovi. Bazén se rychle stane populárním místem pro trávení volných chvil i prostředkem pro navazování vztahů se sousedy, voda napájená z podzemního pramene má navíc na nemocného otce až zázračně léčivý vliv. Obě děti však zažijí v bazénu cosi hrůzostrašného a brzy přijdou na to, že voda v něm si po čase vybírá za své blahodárné účinky krutou daň. 

Snímek se snaží klást důraz na postavy, aby divákovi na jejich osudech záleželo, a pracuje tak v ději s jejich přáními a motivacemi. Činí tak ale pořád příliš povrchně a nedůsledně na to, aby se jeho snaha o psychologizaci setkala s výraznějším úspěchem a učinila jeho hrdiny něčím víc než jen plochými figurkami neschopnými vzdorovat zlu ukrývajícímu se pod hladinou. V úvodu je kupříkladu letmo zmíněno matčino dávné dětské trauma z bazénů, k němuž se však film již ani jednou nevrátí. Náctiletá dcera si u bazénu pořádá bez vědomí rodičů tajná večerní rande se svým přítelem, který náhle v polovině filmu z děje zmizí a už o něm nepadne ani slovo. Několikrát je ve filmu tematizováno, že na postavu syna je potřeba brát větší ohled, protože „to má teď těžké“, aniž by bylo jasné, kvůli čemu. 

Oproti krátkometrážní předloze Noční koupání rozvíjí historii strašidelného bazénu a doplňuje ji o důvody onoho strašení i o příběhy jeho předchozích obětí. Motiv strašidelného domu, na jehož nové obyvatele sedne dávné prokletí provázané s dlouholetou mytologií (zde tedy delegované na bazén), nicméně známe např. z mnoha japonských hororů (a z jejich četných amerických předělávek) a Noční koupání bohužel nepřichází s ničím novým, co by žánr jakkoli obohacovalo nebo působilo alespoň trochu originálně. Když už na filmu něco chválit, tak místy celkem slušné herecké výkony (odpovídající normám béčkového hororu) a občas i kameru, která si tu a tam hraje v podvodních záběrech s prostorovou orientací a s vnímáním hloubky nebo třeba přebírá perspektivu plavce, takže se v těchto scénách přetáčí těsně u hladiny ze strany na stranu. Pak už ale v podstatě nic. 

Na horor snímku citelně schází větší porce napětí a hrůzy. Vystrašit se snaží pomocí dávno okoukaných postupů a provařených prostředků, pocit nervozity či očekávání čehosi zlého buduje jen velmi zvolna a téměř jej nestupňuje, navíc často sklouzává k předvídatelnosti. Pasáž, v níž se jde matka se svými starostmi a podezřeními poradit za předchozí majitelkou domu, která existenci své zmizelé dcery usilovně vytěsňuje, je paradoxně z lidského hlediska mnohem děsivější než všichni fádní bubáci schovávající se v útrobách bazénu a vykukující z jeho odtokových žlabů. Finále, v němž by měl děs vrcholit, se citelně potýká se zmatením a nejasnostmi. 

Podobným podprůměrným hororům, které nenabízejí nic než mnohokrát viděný žánrový standard, nevtahující příběh, nudnou práci s dostupnými prostředky, obvyklá klišé a filmařskou rutinu, by to mnohem víc slušelo na nějaké streamovací službě než v kinech. Noční koupání nezamrazí plíživou hrůzou s nádechem nadpřirozena, ani pořádně nevyleká bafajícími přízraky. Strach z bazénů může teoreticky přivodit jedině díky scéně, v níž se jedna z postav omylem zamotá do zatahovací plachty. To už se ale rovnou můžete bát víc toho, že si z bazénové vody odnesete bakteriální infekci.