Aquaman a ztracené království (Aquaman and the Lost Kingdom) – Recenze – 40%

Pokračování komiksového filmu Aquaman (2018) navazuje ve vyprávění o osudech krále podmořských národů tam, kde předchozí film skončil, takže není na škodu si jeho děj před návštěvou kina připomenout, abyste se neztráceli v postavách a vztazích mezi nimi. Již tenkrát totiž stál proti Aquamanovi jako jeden z jeho protivníků super-padouch Black Manta (v obleku s obří helmou připomínající hlavu kudlanky), jenž se touží vládcovi Atlantidy pomstít a nyní se vrací ještě silnější než dříve. Jeho mysl totiž částečně ovládá temná relikvie v podobě černého trojzubce, který zintenzivňuje jeho schopnosti. Svým konáním ohrožuje budoucnost světa, takže je nutné mu zatnout tipec. Aquaman (Jason Momoa), jenž se tou dobou stará se svou ženou Merou (Amber Heard) o malého synka, se kvůli tomu musí spojit se svým mladším bratrem a bývalým králem Ormem (Patrick Wilson) a dostat jej tudíž z vězení, do nějž jej před časem sám poslal.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Wonka – Recenze – 70%

Willy Wonka je postava z dětské knížky Karlík a továrna na čokoládu spisovatele Roalda Dahla, z jehož díla vzešly třeba i filmové adaptace Obr Dobr nebo Fantastický pan Lišák. Přímo Karlíka adaptovaly již dva filmy – Pan Wonka a jeho čokoládovna z roku 1971 v režii Mela Stuarta a Karlík a továrna na čokoládu z roku 2005 od Tima Burtona. V tom prvním ztvárnil výstředního mistra čokolády Willyho Wonku Gene Wilder, ve druhém si jej zahrál Johnny Depp. Film Wonka ale nezpracovává znovu tentýž příběh, naopak oběma předchozím snímkům i Dahlově románu dějově předchází a pojednává o kariérních začátcích Willyho Wonky z doby předtím, než vybudoval svou slavnou továrnu. V této verzi se titulní postavy, jež se zde poprvé stává též hlavním protagonistou, ujal herec Timothée Chalamet.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Perinbaba a dva světy – Recenze – 30%

Československá koprodukční pohádka Perinbaba režiséra a scenáristy Juraje Jakubiska z roku 1985 je na Slovensku oblíbenou vánoční klasikou. Fantazijní příběh o dobrodružstvích malého Jakuba a Alžbětky, nad nimiž drží ochranný dohled mocná vládkyně počasí Perinbaba (italská hvězda Giulietta Masina), měl premiéru na filmovém festivalu v Benátkách dva roky poté, co zde uznávaný umělecký filmař známý pro svůj osobitý vizuální styl a nezaměnitelnou poetiku uvedl svůj opus magnum, Tisícročnou včelu. Pohádkové pokračování s názvem Perinbaba a dva světy začal Juraj Jakubisko natáčet podle vlastního scénáře už v roce 2017. Uvedení naplánované na rok 2020 se nicméně několikrát odložilo (nejprve kvůli zavřeným kinům a později i z jiných důvodů) a premiéry filmu se Jakubisko bohužel již nedožil.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Tancuj Matyldo – Recenze – 70%

České drama Tancuj Matyldo vypráví příběh muže (Karel Roden), jehož pracovní i osobní život zásadně naruší nenadálá potřeba postarat se o svou matku (Regina Rázlová), u níž začnou čím dál intenzivněji propukat symptomy Alzheimerovy choroby. Film je společným dílem režiséra a scenáristy Petra Slavíka (zkušeného televizního filmaře a dokumentaristy) a jeho ženy, scenáristky a producentky Nataši Slavíkové, kteří v něm zúročili vlastní zkušenosti z doby, kdy se museli s toutéž nemocí popasovat ve vlastní rodině – postihla totiž před časem Natašinu maminku. Název snímku Tancuj Matyldo je inspirován písní Waltzing Matilda, která pojednává o nutnosti nést své břemeno navzdory všem překážkám a životním pádům.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Napoleon (2023) – Recenze – 60%

Film Napoleon natočil režisér Ridley Scott podle scénáře Davida Scarpa, s nímž momentálně spolupracuje i na pokračování populárního Gladiátora. Napoleon je skutečným historickým velkofilmem ze staré školy, nejen co do epického rozsahu příběhu, jenž sleduje život korsického vojevůdce Napoleona Bonaparte (Joaquin Phoenix) v období bezmála třiceti let od jeho prvních vojenských vítězství za Velké francouzské revoluce až po smrt na ostrově Svaté Heleny, ale i z hlediska olbřímí stopáže, která čítá čtyři a půl hodiny. V plné palbě bude film časem dostupný na streamovací službě Apple TV+, jenž snímek produkovala. Do kin je nicméně uváděna jen výrazně zkrácená verze, která má „pouze“ dvě a půl hodiny.

Zdroj fotek: Falcon

Její tělo – Recenze – 60%

České drama Její tělo vypráví příběh Andrey Absolonové, která byla v 90. letech úspěšnou sportovkyní a několikanásobnou mistryní republiky ve skoku do vody, až do nehody při trénování na olympijské hry v roce 1996, kdy musela po zranění páteře pověsit kariéru profesionální skokanky na hřebík. Do nového tisíciletí pak vstoupila pod pseudonymem Lea De Mae jako pornoherečka se strmě rostoucí popularitou, během několika let účinkovala ve více než 150 pornofilmech a stala se z ní hvězda. Film o ní natočila coby svůj celovečerní hraný debut dokumentaristka Natálie Císařovská, která na tvorbě jeho scénáře spolupracovala s taktéž celovečerně debutující scenáristkou Anetou Honzkovou.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Tonda, Slávka a kouzelné světlo – Recenze – 80%

Český animovaný snímek Tonda, Slávka a kouzelné světlo, natočený v koprodukci se Slovenskem a Maďarskem, upomíná sice na tradici československé loutkové animace z dob Jiřího Trnky, zároveň ale působí stejně moderně a svěže jako předloňské Myši patří do nebe nebo zahraniční filmy Mrtvá nevěsta Tima Burtona či Koralína a svět za tajnými dveřmi. Potvrzuje, že česká animace je v posledních letech opět na světové úrovni, což dokazují i mnohé animované krátké filmy z nedávné doby.

Zdroj fotek: CinemArt

Přišla v noci – Recenze – 80%

Českou komedii Přišla v noci společně režírovali a napsali filmaři Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, jejichž spolupráce se ukázala být nebývale plodnou a přínosnou. Snímek natočili za minimum peněz bez nutnosti spoléhat na podporu velkých institucí a fondů, ve vlastních prostorách víceméně jednoho bytu a jedné chaty, aniž by přitom byl nízký rozpočet na výsledku znát. Jejich komedie má řadu vrstev jak významově, tak z hlediska přesahu do dalších žánrů. Místy překvapí až hororovými prvky a svým dějem naplňuje schéma tzv. home invasion thrilleru – žánru postaveném na tísnivé premise, v níž do domova hrdinů vnikne nějaký vetřelec, což často bývá vrah, zloděj (případně celá skupina kdovíjakých vyvrhelů) nebo jiná potenciálně nebezpečná cizí entita.

Zdroj fotek: Artcam Films

Bratři – Recenze – 60%

Bratři Ctirad a Josef Mašínovi, kteří v 50. letech patřili ke členům protikomunistického odboje, jsou v československých dějinách kontroverzně přijímanými osobnostmi. Někteří jim vytýkají, že ke svým záměrům používali nepřiměřené prostředky včetně zabití nevinného civilisty, zatímco jiní jejich morálně rozporuplné činy obhajují tím, že bojovali proti krutému totalitnímu režimu, jenž měl na svědomí mnohem větší množství vražd a zločinů. Je přitom pozoruhodné, že režisérem dramatického filmu o bratrech Mašínech a jejich skutcích se stal filmař, jenž je s nimi vzdáleně příbuzensky spřízněn. Režisér Tomáš Mašín (3 sezóny v pekle, seriál Ochránce) letos uvedl do kin také film Němá tajemství a snímek Bratři natočil po dlouholeté snaze o jeho realizaci podle scénáře Marka Epsteina, s nímž spolupracoval už na komedii Wilsonov. 

© Zuzana Panská

Mezinárodní filmový festival Sitges 2023 – bobři, pavouci, vítězný film a další první dojmy

Hundreds of Beavers – Nevídaný gejzír kreativity v nejlepší komedii za poslední léta a zároveň překvapivá aktualizace grotesky pro 21. století. Buster Keaton a Harold Lloyd si zde podávají ruce s Bugsem Bunnym a kojotem Vildou a režíruje jim to Karel Zeman na kokainu, co zrovna objevil možnosti počítačové grafiky. Příběh o chlapíkovi, který se v 19. století v zasněžené severoamerické divočině učí lovit zvěř, nejprve kvůli jídlu a následně i kvůli kožešinám, aby díky nim získal srdce dcery místního hokynáře, je definitivním potvrzením teze, že nízký rozpočet není překážkou, když máte dost nápadů a tvůrčích schopností. V případě Hundreds of Beavers mají tvůrci nápadů na rozdávání, do filmu jich vyvrhli tolik, že to s přehledem uživí celou stopáž, a omezené prostředky pro realizaci filmu přetvořili v přednost, takže výsledek vypadá i po vizuální stránce nehorázně vtipně, tvořivě a roztomile. Děj se ani na okamžik nezastaví, jednotlivé gagy se postupně vyvíjejí a gradují do nepředvídatelných rovin, film skvěle pracuje s vypravěčskou strukturou, s postavami i s opakujícími se motivy a naplno využívá prostředí zasněženého lesa i související rekvizity. Unikátní záležitost a jistě i budoucí kultovní klasika. (100 %)

Mezinárodní filmový festival Sitges 2023 – benátský vítěz Chudáčci, Mijazaki a další první dojmy

Chudáčci (Poor Things) – Zatím nejextravagantnější film původem řeckého režiséra Yorgose Lanthimose (Humr, Favoritka), a to už je dost co říct. Jeden z nejosobitějších filmařů současnosti se pořádně utrhl ze řetězu, a navíc měl na realizaci svých originálních ujetých vizí hodně peněz. Výsledkem je komplexní, nehorázně zábavný a významy přetékající komediální bizár s frankensteinovskými motivy o emancipační cestě jedné ženy za poznáním světa i sebe sama. Ženy s dospělým tělem a mozkem vlastního nenarozeného dítěte, kterou skrze vyprávění řazené do kapitol sledujeme na cestě po Evropě, jak porušuje všechny myslitelné společenské konvence, postupně podráží patriarchátu nohy a ve finále mu bodá kudlu do zad a prochází si kompletním zrychleným vývojem od zvídavého batolete přes naivní dospívající dívku až po výmluvnou intelektuálku s jasným názorem na stav věcí. Inteligentní dialogy, promyšlený koncept, aktuální téma, vizuálně opojné obrazy, strhující herecké výkony, ďábelsky morbidní nápady, spousta nahoty, umělecký film jak víno, oscarové nominace jsou nevyhnutelné. (90 %)

Mezinárodní filmový festival Sitges 2023 – Španělský kandidát na Oscara a další první dojmy

V tomto textu naleznete mé dojmy z prvních deseti filmů, které jsem letos viděl na filmovém festivalu žánrových filmů ve španělském městě Sitges. Následovat budou další.

Sněžné bratrstvo (La sociedad de la nieve) – Španělsko-uruguayský film režiséra J.A. Bayony (Sirotčinec, Jurský svět: Zánik říše) zpracovává známou historii pádu letadla s uruguayským ragbyovým týmem v zasněžených Andách z roku 1973, jehož ztroskotaní cestující se museli kvůli přežití uchýlit ke kanibalismu. Tentýž příběh převedl na filmové plátno už americký film Přežít z roku 1993. Bayona oproti němu nabízí modernější a filmařsky špičkové zpracování (včetně výborné kamery a intenzivní scény samotné havárie), a kromě toho tento příběh o síle lidské vůle a houževnatosti vrací spolu s herci zpátky na španělsky mluvící půdu. To je ale v podstatě všechno, protože dějově snímek pochopitelně nemá moc čím překvapit. Jednotlivé postavy jsou až na výjimky zaměnitelné mezi sebou a jejich trýznivé osudy slouží filmu zejména k emocionálnímu dojetí diváků. Sympatické je na něm ale to, že jde opravdu o poctivé a do detailu realistické dobrodružné survival drama, nezatížené nutností cpát do děje i osobní konflikty mezi postavami, které se tak mohou více věnovat praktické stránce vlastního přežití. Potěší i nízká míra patetičnosti a velmi decentní a humánní přístup k tematice pojídání lidského masa. Španělsko vyslalo Sněžné bratrstvo do boje o Oscary, v lednu bude uveden na Netflixu. (70 %)

Stvořitel (The Creator) – Recenze – 50%

Americká sci-fi britského režiséra Garetha Edwardse (Godzilla, Rogue One: Star Wars Story) pojednává o světě v roce 2065, kdy mezi lidmi žijí samostatně smýšlející roboti pohánění umělou inteligencí. Avšak od té doby, co roboti (nazývaní též simulanti, pokud jsou vybaveni lidskou tváří) omylem způsobili výbuch atomové bomby uprostřed Los Angeles, se lidstvo ideologicky rozdělilo do dvou směrů. V Americe jsou simulanti zakázáni, je proti nim vedená válka a roboti se využívají nanejvýš k vojenským účelům, třeba jako bomby s nožičkami coby náhrada za sebevražedné atentátníky. Ve východním superstátě zvaném Nová Asie jsou zas simulanti naopak považováni za rovnocenné členy společnosti, k nimž je přistupováno jako k přátelům a členům rodin, kteří by rádi žili s lidmi svobodně a v harmonii. V čemž jim brání pouze americká invazivní vojska snažící se o jejich vyhlazení.

Zdroj fotek: Falcon

Expend4bles: Postr4datelní (Expend4bles) – Recenze – 40%

Čtvrtý díl akční série Expendables přichází do kin devět let po premiéře dílu třetího, kdy už ho nikdo moc nečekal. Ze všech filmů v sérii má čtyřka nejchudší herecké obsazení, nejhorší filmařské zpracování a působí už vyloženě unaveně a odbytě. Ze závanu nostalgie po akčních legendách minulých desetiletí, mistrech bojových umění a svalovcích s velkými kvéry, jímž disponovaly přinejmenším první a druhý díl, zbyl už jen vyčpělý skanzen druhořadé úrovně s nespočetněkrát provařenými žánrovými motivy a uměle nucenou snahou o stylovost.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Sestra II (The Nun II) – Recenze – 30%

Horor Sestra II je nejen pokračováním filmu Sestra z roku 2018, ale zároveň jde o jubilejní desátý snímek vycházející z duchařského světa filmové série V zajetí démonů, do nějž spadá třeba i trilogie Annabelle nebo La Llorona: Prokletá žena. Vypráví o démonovi jménem Valak, který na sebe bere podobu strašidelné jeptišky. S úspěchem děsil diváky už ve filmu V zajetí démonů 2, a to natolik intenzivně, že si vysloužil vlastní sérii. Paradoxní je, že s každým dalším filmem děsí již méně a méně. 

První Sestra se odehrávala v Rumunsku v roce 1954, Sestra II na ni navazuje po čtyřech letech a je převážně zasazena do Itálie, kam se Valak během té doby přesunul a po cestě stihl zabít několik kněží. Jeho poslední oběť pochází právě z Itálie, kam je na žádost Vatikánu poslána mladá jeptiška Irene (Taissa Farmiga, která si zopakovala svou roli z první Sestry), aby celou záležitost vyřešila jednou provždy. Vatikán jí ale kupodivu tentokrát nepřidělí jako společníka žádného kněze, takže jí dělá doprovod jiná mladá řádová sestra (Storm Reid), která ale neví, do čeho se tím vlastně namočila, a navíc prožívá jistou krizi vlastní víry. Což je v případě boje s pekelným démonem rozhodně přitěžující faktor.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

 

Bod obnovy – Recenze – 60%

Česká sci-fi Bod obnovy se odehrává ve světě roku 2041, kdy je možné obejít náhlou smrt díky pokrokové technologii, která lidem umožňuje zálohovat své vědomí na externí úložiště. V případě nepřirozeného úmrtí je pak možné tělo znovu oživit a vědomí zesnulého z tohoto zdroje obnovit. Zálohu si ale všichni musí nejvýše každých 48 hodin aktualizovat, jelikož ze starších dat už obnovu provést nelze – teprve v tu chvíli dojde k definitivní smrti. Obnovu provádí specializovaný institut, jenž sídlí v blíže neurčeném středoevropském velkoměstě. Obnova patří k základním právům každého občana, zároveň ale existují lidé, kteří ji odmítají a raději žijí „postaru“ ve venkovských komunitách, stranou od technologických vymožeností.

Zdroj fotek: Bioscop

Blue Beetle – Recenze – 40%

Komiksový film Blue Beetle se z hlediska příběhu věnuje zrození superhrdiny téhož jména, jímž je čerstvý absolvent právnické univerzity latinsko-amerického původu Jaime (Xolo Maridueña). Ten se zrovna vrací ze studií ke své milující rodině tonoucí v dluzích a obavách o střechu nad hlavou uprostřed dělnického slumu na předměstí fiktivního texaského velkoměsta a snaží se sehnat práci, když v tom se mu dostane do rukou neznámá mocná technologie v podobě mimozemského artefaktu, jenž si ho vyvolí jako adepta vhodného k symbióze, pronikne do jeho těla a propůjčí mu nadlidské schopnosti.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

ONEMANSHOW: The Movie – Recenze – 20%

Moderátor Kamil Bartošek alias Kazma proslul na internetu svým pořadem One Man Show, jenž byl během let z původního formátu svérázně pojaté talk show přetvořen ve velkolepou reality show, v níž diváci mohli nahlédnout do zákulisí různých mediálních kauz a nákladných mystifikací iniciovaných právě Kazmou a jeho týmem (například když infiltrovali předávání cen Český lev s falešným Jimem Carreym nebo nastrčili do pořadu Prostřeno! herce servírujícího jídla tajně připravená v restauraci). Kazmu, který v každé epizodě vystupuje jako vypravěč a průvodce, je nutno ocenit pro jeho znalosti toho, jak fungují marketing a média, ale zároveň mu kvůli podvodným žertům a projektům sloužícím jako vějičky nebo zástěrky pro různé jiné věci nejde věřit nos mezi očima.

Zdroj fotky: Bontonfilm

#annaismissing – Recenze – 60%

Režisér Pavel Soukup a další tvůrci, kteří natočili v roce 2019 úspěšný internetový seriál #martyisdead, oceněný prestižní mezinárodní televizní cenou Emmy, na něj nyní volně navazují celovečerním filmem #annaismissing. Původní seriál pojednával o úmrtí patnáctiletého Martyho, jenž byl vydírán a šikanován na sociálních sítích, a o jeho otci, který se následně snažil na internetu dopátrat pravdy. Film #annaismissing přichází s velmi podobným konceptem a opírá se o stejná současná témata, leč vypráví přitom příběh zcela jiných postav.

Zdroj fotek: Aerofilms

Želvy Ninja: Mutantí chaos (Teenage Mutant Ninja Turtles: Mutant Mayhem) – Recenze – 60%

Animovaný komiksový film Želvy Ninja: Mutantí chaos se snaží oslovit příběhem o zmutovaných superhrdinských želvách současnou mladou generaci, zatímco v předchozí dekádě se o to pokoušely pro změnu hraný film Želvy Ninja a jeho infantilní lobotomizované pokračování Želvy Ninja 2. Předchozí kinematografická ztvárnění osudů náctiletých plazích ochránců New Yorku Michelangela, Donatella, Leonarda a Raphaela přitom čítá i několik animovaných seriálů, trojici hraných celovečerních filmů z 90. let, v nichž želví bojovníky hráli herci nasoukaní do latexových kostýmů, a celovečerní animovaný film z roku 2007, jehož trojrozměrná animace však přeci jen výrazně zastarala, a tudíž bylo potřeba oživit želví fenomén pomocí nejmodernějších prostředků.

Zdroj fotek: CinemArt

Dvě slova jako klíč – Recenze – 30%

České drama Dvě slova jako klíč je filmem režiséra a scenáristy Dana Svátka, který jej natočil podle stejnojmenného románu spisovatele Josefa Formánka. Na základě jiného románu od téhož autora přitom Dan Svátek realizoval v roce 2018 už snímek Úsměvy smutných mužů, jenž byl díky divácké popularitě oceněn při udělování Českých lvů Cenou filmových fanoušků. Film Dvě slova jako klíč má být volným pokračováním Úsměvů smutných mužů, z nichž sice přebírá několik postav, ale jinak je míra provázání obou snímků opravdu velmi nízká. Rozhodně se nestane, že by pro vás byl film Dvě slova jako klíč nesrozumitelný kvůli tomu, že jste Úsměvy smutných mužů neviděli. Avšak nakolik je ten film srozumitelný sám o sobě, to už je věc jiná.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Oppenheimer – Recenze – 90%

Oppenheimer je americký velkofilm režiséra a scenáristy Christophera Nolana (Dunkerk, Tenet), jenž líčí příběh J. Roberta Oppenheimera, amerického teoretického fyzika, jemuž se s jeho vědeckým týmem podařilo v rámci tzv. projektu Manhattan jako prvnímu vyrobit jadernou zbraň, díky čemuž následně proslul coby „otec atomové bomby“. Právě on byl spolu s několika dalšími postavami hybatelem klíčových událostí v historii Spojených států, o nichž snímek vypráví na pozadí světových dějin zahrnujících začátek i konec druhé světové války. Film si klade otázky týkající se mimo jiné etické stránky používání jaderných zbraní a ochoty lidí riskovat kvůli slávě či nadvládě zničení světa a zamýšlí se nad proměnou civilizace po vynálezu atomové bomby, což má relevantní přesah i do současnosti.

Zdroj fotek: CinemArt

Mission: Impossible Odplata – První část (Mission: Impossible – Dead Reckoning Part One) – Recenze – 80%

Sedmý díl série Mission: Impossible mají opět na svědomí režisér a scenárista Christopher McQuarrie a herec Tom Cruise, kteří se na vzniku filmu znovu podíleli též jako producenti. Společně mají za sebou třeba i akční film Jack Reacher: Poslední výstřel nebo sci-fi Na hraně zítřka, loni se jim podařilo uspět v kinech s kasovním trhákem Top Gun: Maverick a příští rok uvedou další díl Mission: Impossible. Sedmička s podtitulem Odplata je totiž jen první polovinou chystaného příběhu, na jehož završení si budeme muset počkat do příštího června.

Zdroj fotek: CinemArt

KVIFF 2023 – Vítěz hlavní soutěže Blažiny lekce a další první dojmy z filmů v Karlových Varech

Ceny byly vítězným filmům na festivalu v Karlových Varech předány v sobotu 8. června, kdy byl festival slavnostně ukončen. Křišťálový glóbus za nejlepší film v hlavní soutěži si vybojoval bulharský film Blažiny lekce, jehož představitelka hlavní role získala též cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Cenou za režii byl oceněn filmař Babak Jalali, tvůrce amerického komediálního dramatu Fremont. Ve vedlejší soutěži Proxima se stal vítězem jihokorejský snímek Početí. Český zástupce v této soutěži, dramatický debut Brutální vedro, získal Zvláštní uznání, čímž si připsal jedinou cenu ze všech zástupců české kinematografie na festivalu. Divácká cena, v níž se poprvé ku prospěchu věci mohlo hlasovat pouze pro novinky a nikoli též pro starší filmy, připadla francouzskému historickému šermířskému dramatu Ve jménu cti.

Celkem se 57. ročníku festivalu zúčastnilo 10 989 akreditovaných návštěvníků, z toho 9 085 diváků s festival passy, 432 filmových tvůrců, 942 filmových profesionálů a 537 novinářů. Uskutečnilo se 445 filmových představení a bylo prodáno celkem 123 517 vstupenek. Uvedeno bylo celkem 185 filmů, z toho 144 celovečerních a 41 krátkometrážních. Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii získal letos herec Russell Crowe, Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary si zas odnesli herec Ewan McGregor a herečky Alicia Vikander, Robin Wright a Daniela Kolářová. 

Jinak první porci dojmů z vybraných filmů promítaných na festivalu jste si mohli přečíst ZDE a druhou porci TADY. V následujícím textu naleznete poslední část zaměřenou na zahraniční tvorbu. Českým filmům se pak budu věnovat v následujících týdnech v samostatných recenzích.

 

Blažiny lekce (Urotcite na Blaga) – Bulharské drama o seniorce a bývalé učitelce, jenž si v současnosti přivydělává doučováním, a která se stane obětí telefonních podvodníků a přijde tak o všechny peníze, které měla našetřené na hrobku pro sebe a svého nedávno zesnulého manžela. Věřící důchodkyně má přitom vymezenou časovou lhůtu, do jejíhož skončení musí mrtvého pohřbít, a navíc ji mohou o hrobku brzy připravit jiní zájemci. Když pak začne staré paní téct do bot a pro svou naivitu se stane ve svém okolí terčem posměchu, rozhodne se podívat na problematiku lupičských telefonních praktik i z druhé strany. Kromě nástrah, které mohou v dnešní době ohrožovat zejména starší občany, se snímek zabývá i otázkou, co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze, a skrze vedlejší postavu jedné učitelčiny studentky reflektuje též téma válečných uprchlíků snažících se žít v Evropě normální život. Mrazivý závěr filmu je brutálně nekompromisní, realistickému průběhu děje nicméně podráží nohy problematická hlavní hrdinka, kterou svede na scestí zloba na nespravedlnost světa a dovede ji k řadě neetických činů, kvůli nimž s ní divák snadno ztratí soucit i pochopení. (60 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

KVIFF 2023 – Vítěz Cannes Anatomie pádu a další první dojmy z Karlových Varů

Uprostřed festivalu jsme se ženou odjeli na svatbu přátel, která se konala poblíž Příbrami. Dva dny po odjezdu z Varů jsem se pak do nich ještě vrátil ve snaze dohnat toho co nejvíc, přičemž půl hodiny po příjezdu na nádraží už jsem seděl v kinosále na tureckém dramatu s délkou tři a čtvrt hodiny. Den poté byla zas unikátním zážitkem dvojice po sobě jdoucích snímků, z nichž v jednom se jeho postavy dobrovolně rozhodly přestat přijímat jakoukoli potravu, zatímco ten druhý se naopak celý točil okolo vaření luxusních jídel a jejich konzumace. Ve Varech zkrátka naleznete filmy pojednávající o všech možných tématech, třeba i vzájemně protichůdných. 

Jinak první várku dojmů z filmů promítaných na filmovém festivalu v Karlových Varech jste si mohli přečíst ZDE. Po této druhé náloži bude následovat ještě třetí várka, opět zaměřená na zahraniční tvorbu, přičemž zástupcům české kinematografie z karlovarského programu budou následně věnovány samostatné recenze.

 

Anatomie pádu (Anatomie d’une chute) – Zlatou palmou oceněné francouzské drama režisérky Justine Triet začíná vyšetřováním kriminálního případu muže zabitého pádem z okna. Mohlo jít o sebevraždu i o vraždu, přičemž podezřelou je v tomto případě jeho žena, známá spisovatelka. Následné procedurální soudní a detektivní drama je přitom nahlíženo perspektivou toho, jak celá situace i eskalující rozplétání vztahové krize obou manželů dopadá na jejich jedenáctiletého zrakově postiženého syna, jenž se náhle ocitne v zodpovědné úloze korunního svědka, který se průběžně utápí do čím dál větší deziluze a postupně ztrácí své přesvědčení, že by jeho máma tátu nikdy nezabila. Precizně vystavěný a bezchybně režírovaný film uvrhne diváky od samého začátku do nejistoty ohledně spisovatelčiny viny či neviny, která je pak doprovází napříč celým filmem až do závěru, jehož vyústění je však též nahlodáno skepsí a pochybnostmi. Lví podíl na tom má dokonale nejednoznačná hlavní hrdinka v chladně odměřeném podání německé herečky Sandry Hüller, která podává strhující a až hypnotický výkon, který navíc ani nevede ve své rodné řeči, nýbrž v angličtině a ve francouzštině. Bravurní charakterová studie s mistrnými dialogy o složitém hledání pravdy, jíž se není možné dobrat. To rozhodnutí, která verze je nakonec věrohodnější, tak musí udělat každý sám. (90 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

KVIFF 2023 – Druhá šance, Minulé životy a další první dojmy z Karlových Varů

Hned první film, na který jsem ve Varech letos vyrazil, byl natočen v koprodukci Súdánu, Egypta, Německa, Francie, Saúdské Arábie a Švédska. Ten večer mě čekalo ještě belgické mystické drama o kulturních tradicích kmenů v africkém Kongu. Druhý den pak následoval meditativní film o reinkarnaci zasazený do prostředí laoského mnišského kláštera. Filmové festivaly jsou ostatně vynikající příležitostí k rozšiřování obzorů a získávání netušených vjemů. Ne každého pochopitelně naláká súdánské drama nebo poetický artový snímek s mnichy, avšak zůstává faktem, že tyto filmy pak pomáhají divákům budovat v sobě citlivost i vůči tématům, která jim jsou jinak poměrně cizí. Připustit si k tělu čas od času zas trochu (nebo hodně) odlišnou kinematografii, než na jakou je člověk zvyklý, tak může být nejen originálním a příjemně osvěžujícím zážitkem, ale i zážitkem poučným a obohacujícím.

V tomto textu naleznete dojmy z osmi filmů promítaných na letošním festivalu v Karlových Varech. V příštích dnech budou pochopitelně následovat další várky a poté i samostatné recenze věnované českým filmům.

Druhá šance (You Sing Loud, I Sing Louder) – Herec Ewan McGregor přivezl do Varů film režisérky Emmy Westenberg, jenž pojednává o drogově závislé dvacetileté malířce a jejím podruhé ženatém otci, jenž ji dlouhých deset let neviděl, leč nyní je po jejím nedávném předávkování pověřen úkolem odvézt ji z nemocnice v kalifornském San Diegu do Nového Mexika. Komorní pouštní road-movie stojí na hereckých výkonech obou protagonistů, přičemž McGregorovu filmovou dceru si zahrála jeho skutečná dcera Clara McGregor, což snímku dodává pozoruhodnou rovinu navíc. Vztahu jejich postav se film nicméně přinejmenším v první polovině věnuje značně povrchně, takže se v něm jako dominantní prvky jeví spíše sentimentální flashbacky, časté pauzy na čůrání a občasná humorná setkání s vedlejšími figurkami reprezentujícími obvyklá klišé spojená s americkým jihem. Motiv drogových absťáků bude i díky McGregorově přítomnosti povědomý fanouškům Trainspottingu (a na vlak také dojde). Na pořádný řev, výčitky a oboustrannou katarzi si tak musíte počkat, za celé to nevšední putování a emocionální vykoupení v závěru to však stojí. (60 %)

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

 

KVIFF 2023 – Festival začíná

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech začíná sice až dnes (tedy v pátek 30. června), nicméně lístky na první dny festivalu byly v předprodeji už ve čtvrtek v devět hodin dopoledne. V tutéž dobu se také začaly prodávat festivalové permanentky, přes které je možné si vstupenky rezervovat prostřednictvím mobilní aplikace. První zájemci o včasný nákup si přitom začali rozkládat tábořiště před festivalovými pokladnami už od středečního poledne, a tím pádem v chodbě hotelu Thermal, kde se pokladny i většina kinosálů nacházejí, také přespávali. Ve čtvrtek ráno už fronta na vstupenky čítala stovky lidí, mnozí navíc brali lístky hromadně pro sebe i pro své přátele. Brzy odpoledne už byly některé z projekcí beznadějně vyprodané. Tyto fronty se tvoří každé ráno i v následujících dnech, přičemž po sedmé hodině v nich přibývají též držitelé permanentek, jimž se nepodařilo ulovit v mobilní aplikaci nic kloudného, a tak zkoušejí své štěstí napodruhé ještě zde.

Indiana Jones a nástroj osudu (Indiana Jones and the Dial of Destiny) – Recenze – 60%

Herec Harrison Ford se po letech opět vrací ke své slavné roli archeologa a učitele na částečný úvazek, a to v pátém dílu dobrodružné série o Indianu Jonesovi, na jehož vzniku se poprvé nepodílel Steven Spielberg. Otěže po něm přebral režisér James Mangold (Walk the Line, Logan: Wolverine, Le Mans ’66), který se snaží ve značné míře na atmosféru předchozích dílů a na Spielbergův styl navázat. A je to v něčem příjemně povědomý a v něčem jiný a zvláštní pocit. 

Zdroj fotek: Falcon

Asteroid City – Recenze – 60%

Nový film režiséra a scenáristy Wese Andersona (Život pod vodou, Až vyjde měsíc) se odehrává ve fiktivní nevadské pouštní lokaci zvané Asteroid City, jíž dal jméno blízký kráter vzniklý po dávném dopadu meteoritu. Oproti názvu ale nejde ani tak o městečko jako spíš o putovní místo tvořené výzkumnou laboratoří, čerpací stanicí, bistrem, motelem pro turisty a nedostavěným kusem silničního nadjezdu. Občas tudy projíždí vlak a nedaleko probíhají testy jaderných zbraní. Nejen sporadická přítomnost atomových hřibů, ale i celková dobová stylizace odpovídá 50. létům minulého století.

Zdroj fotek: CinemArt

O malých věcech – Recenze – 70%

Český film O malých věcech je komorním povídkovým snímkem sestávajícím z dvanácti krátkých příběhů, které se zabývají problematikou mezilidských vztahů. Jeho autorem je režijně a scenáristicky debutující herec Denis Šafařík, kterého si nejspíš vybavíte ze seriálu Zločiny Velké Prahy nebo jako hlavního hrdinu štědrovečerní televizní pohádky Kouzelník Žito. Nyní se osvědčuje jako talentovaný filmař a schopný scenárista, jenž zvládá přirozeně skloubit závažnost i komickou podivnost různých momentek odpozorovaných ze života. 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Flash (The Flash) – Recenze – 50%

Roztržitý mladý muž jménem Barry Allen (Ezra Miller) je coby komiksový superhrdina Flash nadaný schopností pohybovat se nadlidsky rychle, v důsledku čehož to z jeho pohledu následně vypadá, jako kdyby se okolní svět naopak extrémně zpomalil. Naposledy jsme jej měli možnost vidět jako vedlejší postavu v Lize spravedlnosti (2017), nyní se však po letech dočkal i vlastního filmu, jenž se zaměřuje na jeho osobní příběh.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Spider-Man: Napříč paralelními světy (Spider-Man: Across the Spider-Verse) – Recenze – 80%

Pokračování Oscarem oceněného animovaného komiksového filmu Spider-Man:Paralelní světy (2018) se nese ve stejném duchu jako jeho předchůdce, zde navíc pod heslem „ještě více téhož“. Znovu na něm pracovali ti samí režiséři a scenáristé, kteří mají za sebou mimo jiné první LEGO příběh, a i tentokrát se jedná o dechberoucí gejzír představivosti, vynalézavosti a audiovizuálního obžerství jako v případě prvního dílu. Jen je to ještě o trošičku nahuštěnější a zběsilejší. Náhlé změny stylizací a celých barevných palet jsou místy stejně kulometné jako střih, až to místy připomíná barevný stroboskop. Je potřeba se soustředit na všechno, co se na plátně odehrává, protože je to nadité nejrůznějšími vizuálními vtípky v prvním, druhém i třetím plánu. Těžko to všechno pochytáte napoprvé a těžko letos narazíte na nápaditější film, jehož kadence vtípků strká do kapsy leckteré komedie a v němž se množství i efektnost akce přinejmenším vyrovná hrané konkurenci.

Zdroj fotek: Falcon

Malá mořská víla (The Little Mermaid) – Recenze – 60%

Nová Malá mořská víla, volně vycházející z díla Hanse Christiana Andersena, je hranou předělávkou Disneyho stejnojmenné animované klasiky z roku 1989, která započala období označované jako „Disneyho renesance“. Slavné animační studio tehdy vyrukovalo po dlouhé sérii průměrných a finančně ztrátových animovaných filmů s řadou naopak velice úspěšných počinů, k nimž se kromě Malé mořské víly řadí též Kráska a zvíře, Aladin nebo Lví král.

Zdroj fotek: Falcon

Rychle a zběsile 10 (Fast X) – Recenze – 60%

Dominic Toretto (Vin Diesel) si konečně užívá ničím nerušené rodinné sešlosti s grilováním na zahradě a je vzorným otcem osmiletého syna, kterého učí driftovat okolo palem a rozeznávat typy motorů podle zvuku. Znenadání se však objeví zcela nová hrozba, následkem čehož JE JEHO RODINA OPĚT V NEBEZPEČÍ. 

V úvodu filmu je divákům připomenuto, že Dom a jeho společníci ve filmu Rychle a zběsile 5 zabili jistého brazilského narkobarona, kterého předtím oloupili o obří sejf plný peněz. Jak se nyní ukazuje, tak onen mafián měl syna Danteho (Jason Momoa), který se zničehonic po deseti letech zjeví, aby se hrozivě pomstil. Naláká Domův tým do pasti a unese další členy jeho rodiny, aby jej obral o všechno, na čem mu záleží. Takže Dominic hned startuje káru, aby všechny zachránil, protože NIC NENÍ VÍC NEŽ RODINA. 

Zdroj fotek: CinemArt

Život pro samouky – Recenze – 40%

Českou vztahovou komedii Život pro samouky natočila a napsala režisérka a scenáristka Jitka Rudolfová (Zoufalci, Hodinářův učeň) podle románu „Láska pro samouky“ spisovatelky (a mimo jiné bývalé filmové recenzentky) Barbory Šťastné. Její hlavní hrdinkou je snaživá čtyřicátnice Klára (Jana Plodková), která žije všední život se dvěma dcerami a netečným manželem (Jaroslav Plesl). Ten ji jednoho večera v restauraci na oslavě patnáctého výročí svatby zaskočí žádostí o pauzu v jejich vztahu. Oba si tudíž od té doby začnou děti i společný byt střídat po týdnu, a když je zrovna řada na manželovi, tak Klára jezdí bydlet ke své excentrické mamince (Zuzana Kronerová). A zároveň se začíná ohlížet po jiných adeptech na životního partnera.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Strážci Galaxie: Volume 3 (Guardians of the Galaxy Vol. 3) – Recenze – 70%

Americký režisér a scenárista James Gunn tímto filmem dokončil svou akčně-komediální sci-fi/fantasy trilogii Strážci Galaxie, jejíž předchozí díly (ZDE recenze prvního dílu a TADY recenze druhého dílu) z něj udělaly jednoho z nejopěvovanějších a nejšikovnějších filmařů se specializací na superhrdinské komiksové adaptace. I tentokrát by se nabízelo napsat, že jeho očekáváné završení série a zároveň symbolické rozloučení s některými z jejích hrdinů se opět nese v podobně rozjařeném a nezávazně odlehčeném duchu jako jeho předchůdci (nebo jako třeba Sebevražedný oddíl, režírovaný též Gunnem), avšak v tomto případě by takové sdělení bylo poněkud zavádějící. Ve skutečnosti jsou totiž některé pasáže filmu Strážci Galaxie: Volume 3 až povážlivě tíživé, pochmurné a divácky nepříjemné.

Zdroj fotek: Falcon

Sisu – Recenze – 70%

Finský akční film Sisu se odehrává v severním Finsku v roce 1944, tedy ke konci druhé světové války, kdy nacistické jednotky postupně opouštěly území Laponska, které se neúspěšně pokoušely dobýt. Hlavním hrdinou je stárnoucí finský válečný veterán ze Zimní války a zlatokop Aatami (Jorma Tommila), jenž právě v Laponsku objevil masivní zlatou žílu. S batohem napěchovaným zlatými valouny ale narazí na ustupující nacistickou jednotku, která disponuje tankem a dalším bohatým zbrojním arzenálem, a ta se rozhodne jej zlata zbavit.

Nacističtí vojáci vedení důstojníkem SS Brunem (Aksel Hennie) však netuší, že Aatami, na pohled obyčejný stařec, je ve skutečnosti obávanou zabijáckou legendou, která má na krku stovky válečných obětí, a jíž se ve Wehrmachtu přezdívá „Kostěj Nesmrtelný“. Aatamiho odhodlání ponechat si zlato za každou cenu a zabít každého, kdo by jej o něj chtěl připravit, je navíc podstatně silnější než jeho pud sebezáchovy. 

Zdroj fotek: Falcon

Smrtelné zlo: Probuzení (Evid Dead Rise) – Recenze – 70%

Americký horor Smrtelné zlo: Probuzení je novým tematickým návratem ke kultovnímu snímku Evil Dead, který natočil v roce 1981 režisér Sam Raimi, jenž v něm vyprávěl o partě přátel, kteří si vyjeli na chatu v lesích, našli tam starou prokletou knihu a nechtěně z ní vyvolali smrtící zlo. Tentýž námět přitom oprášil už v minulé dekádě režisér Fede Alvarez, jehož snímek Lesní duch z roku 2013 se též snažil o znovuvzkříšení a modernizaci Raimiho díla, aniž by se přitom pokoušel jakkoli ctít jeho psychedelickou, legračně vyšinutou a maniakální poetiku. Namísto toho se snažil se vší seriózností zapůsobit přehlídkou explicitních brutálních krvavých výjevů, čímž pádem nenavazoval ani tolik na tradici komických splatterů z 80. let, jako spíš na modernější vlnu extrémních hororů z počátku tisíciletí, které se vyžívaly v realistickém sadismu a vynalézavé destrukci lidských těl.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Air: Zrození legendy (Air) – Recenze – 80%

Americký film režiséra Bena Afflecka Air: Zrození legendy pojednává o skutečné události z roku 1984, kdy se firmě se sportovním oblečením Nike (resp. její divizi zaměřené na basketbalovou obuv) podařilo navzdory tvrdé konkurenci tehdy silně dominujících značek Converse a Adidas uzavřít smlouvu s Michaelem Jordanem, v té době teprve vycházející basketbalovou hvězdou. Postava mladého Michaela je sice ve filmu přítomna, nicméně do obličeje mu nikdy neuvidíme, jelikož přímo na něm film nestojí, není hybatelem děje. Nejde tudíž o sportovní drama, ale spíše o korporátní drama několika obyčejných lidí, kteří vsadí své kariéry na to, že se jim podaří budoucí sportovní legendu přesvědčit ke spolupráci.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (Dungeons & Dragons: Honor Among Thieves) – Recenze – 80%

Klasická společenská hra Dungeons & Dragons je fantasy hrou na hrdiny (RPG), jejíž historie sahá až do první poloviny 70. let, a při níž jsou jednotlivým hráčům přiděleny specifické a postupně se vyvíjející postavy. Ty tvoří družinu, která se následně pohybuje po fiktivním magickém světě (jehož podoba je závislá na představivosti a pohotovosti vypravěče, jenž zároveň plní funkci rozhodčího) a plní nejrůznější úkoly, účastní se bojů s nepřáteli a řeší všelijaké záhady. V Americe je hra Dungeons & Dragons legendou a kultovní záležitostí, zatímco v českém prostředí se uchytila spíš její variace známá jako Dračí doupě. Každopádně jako dobrý fantasy film si můžete snímek Dungeons & Dragons: Čest zlodějů užít i coby diváci tímto tématem zcela nepolíbení.

Zdroj fotek: CinemArt

John Wick: Kapitola 4 (John Wick: Chapter 4) – Recenze – 90%

Herec Keanu Reeves a jeho kamarád, zkušený kaskadér a tehdy debutující režisér Chad Stahelski, patrně neměli v roce 2014 tušení, jaký fenomén svým filmem nakonec spustí. Je docela zábavné sledovat, jak se z prvního Johna Wicka, relativně přímočarého, leč nebývale efektního akčního filmu o pomstě bývalého elitního nájemného vraha za zabití psa, stala během následujících let rozmáchlá epická série s netriviální mytologií, představující jeden ze současných vrcholů akčního žánru. Snímek John Wick: Kapitola 4 jde v tomhle nejdál – má nestřídmých 169 minut, přičemž jde v podstatě již o velkofilm s obřím rozsahem, jehož skoro všechny akční sekvence zabírají velmi poctivé, zhruba desetiminutové úseky, a jehož příběh, byť opět docela jednoduchý, je obalen solidní scenáristickou prací založenou na pečlivě budovaném vyprávění a postupném šponování intenzity jednotlivých situací.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Ceny Akademie Oscar 2023 - Výsledky

 

Vítězný film - Všechno, všude, najednou

Nejlepší film

                Avatar: The Way of Water

               Elvis

               Fabelmanovi

    Na západní frontě klid

    Tár

    Top Gun: Maverick

               Trojúhelník smutku

               Víly z Inisherinu

               Všechno, všude, najednou

               Women Talking