Napoleon (2023) – Recenze – 60%

Film Napoleon natočil režisér Ridley Scott podle scénáře Davida Scarpa, s nímž momentálně spolupracuje i na pokračování populárního Gladiátora. Napoleon je skutečným historickým velkofilmem ze staré školy, nejen co do epického rozsahu příběhu, jenž sleduje život korsického vojevůdce Napoleona Bonaparte (Joaquin Phoenix) v období bezmála třiceti let od jeho prvních vojenských vítězství za Velké francouzské revoluce až po smrt na ostrově Svaté Heleny, ale i z hlediska olbřímí stopáže, která čítá čtyři a půl hodiny. V plné palbě bude film časem dostupný na streamovací službě Apple TV+, jenž snímek produkovala. Do kin je nicméně uváděna jen výrazně zkrácená verze, která má „pouze“ dvě a půl hodiny.

Zdroj fotek: Falcon

Napoleon je tak dalším počinem v kariéře Ridleyho Scotta, jenž je do kin vyslán v sestřihu, jenž neodpovídá režisérově plné autorské vizi. Filmy jako Blade Runner nebo Království nebeské v kinech nejprve trpěly pod nánosem rozporuplných reakcí a pověst jim napravilo až dodatečné uvedení jejich režisérských verzí, doprovázených již výrazně pozitivnějšími ohlasy. U Napoleona se zdá, že se historie nejspíš znovu zopakuje. Zkrácený film se totiž na mnoha místech potýká se značnou vypravěčskou překotností a přílišnou zkratkovitostí, což ubírá výslednému dílu na koherenci a působivosti. 

Od samého začátku se zhusta skáče v čase, spousta historických událostí se překlene jedinou kratičkou scénou a při znázorňování politického dění je potřeba si vystačit s náznaky. Divák je zasypáván množstvím vedlejších postav, které někdy jsou a někdy nejsou představeny v titulcích, a po vyřčení pár vět z děje zas nenávratně mizí. Z četných Napoleonových bitev snímek vyobrazuje pochopitelně jen ty nejslavnější, přičemž ale vojevůdcův postup v mocenské hierarchii je místy natolik zjednodušený až eliptický, že v jedné scéně se Napoleon klidně vrací do Francie z vyhnanství s rizikem, že bude opětovně zatčen a deportován, a hned v následující scéně místo toho opět velí obří armádě. Hektičnost a nutnost vynechat skoro dvě hodiny filmového vyprávění obírá snímek o hlubší kontext a postavy a jejich vztahy o detailnější nuance. 

Oproti předchozímu Scottovu historickému filmu, jímž byl mnohem minimalističtější Poslední souboj, jenž díky postmodernímu stylu vyprávění, výraznému důrazu na propracovanost postav a práci s tématy relevantními i pro dnešní dobu působil jako svěží a živé dílo, je film Napoleon co do celkové formy a typu narace veskrze tradičním velkofilmem s epickými válečnými scénami a velkolepou dobovou výpravou, jehož postavy jsou ale o poznání plošší, a který se o jakékoli nestandardní pojetí nebo výraznější formální vybočení nepokouší. Několik inovativních prvků se v něm ale přesto najít dá. 

V první řadě je většina příběhu nahlížena z perspektivy vztahu Napoleona se šlechtičnou Josefínou (Vanessa Kirby), která byla jeho první manželkou, dokud si Napoleon po marném čekání na potomka nevymohl rozvod. Přestože v Napoleonově životě figurovalo předtím i poté velké množství jiných žen, tak film užívá jeho manželství a následné přátelství s Josefínou jako středobod vyprávění, což umožňuje nazírat na jeho osud zas z trochu jiného úhlu pohledu. Jejich vztah každopádně není (dost možná vinou zkrácené podoby filmu) natolik rozvinutý, jak by bylo třeba, a navíc prochází místy až absurdními dynamickými proměnami. V příběhu jsou z něj zachyceny jen ty vypjatější momenty, jelikož na romantiku a něžnosti patrně nezbyl čas. Když si pak ve druhé polovině filmu posílají již rozvedení bývalí partneři denně dopisy plné láskyplné oddanosti a jemných citů, je to v přímém rozporu s tím, že film jejich předchozí soužití vykreslil téměř výhradně skrze urážky nad neschopností počít dítě, hádky kvůli mileneckým aférám a scény vyobrazující Napoleonovu sexuální náruživost. 

Druhým pozoruhodným aspektem je nápadný podvratný přístup k titulní postavě samotné. Napoleon z filmu vychází spíše v negativním světle jako ješitný a panovačný anti-hrdina poháněný touhou po moci, který se před bitvami potýká s nejistotou, a kdykoli nějak utrpí jeho ego, reaguje popudlivě, trucovitě a povýšeně. Dekonstrukci obrazu Napoleona jakožto mužné osobnosti dokonává i jeho zmíněný vztah s Josefínou, v němž vyvstávají na povrch Napoleonovy mnohé psychické problémy a komplexy. Napoleonova pozice vůči Josefíně navíc vyznívá spíše submisivně, jako kdyby ona ovládala jeho (Josefína byla ve skutečnosti oproti Napoleonovi o šest let starší, což by mnohé vysvětlovalo, zatímco ve filmu je to bohužel naopak – Joaquin Phoenix je o patnáct let starší než Vanessa Kirby a je to na něm vidět). Finální tečkou pro vítězoslavného stratéga je pak závěrečný titulek rekapitulující počty obětí na francouzské straně, které padly během napoleonských válek a při Napoleonově neúspěšném ruském tažení. 

Film si každopádně lze užít jako výpravný spektákl s hvězdným hereckým obsazením. Po technické stránce snímku není co vytknout, Ridley Scott si dává na dobové výpravě a na velkoleposti bitevních scén záležet (nejvýraznější je v tomto ohledu bitva u Slavkova, nabízející mimo jiné záběry zespodu zamrzlého rybníka, do nějž se skrz led tříštěný dělovými koulemi propadají těla vojáků) a neváhá místy i ohýbat historická fakta pro dosažení lepšího vypravěčského efektu. Herci a herečky podávají vesměs solidní výkony, výborné jsou kostýmy, masky, hudba i kamera rekonstruující na některých místech obrazy slavných malířů. Mnoho scén vyniká svou syrovostí, tuhle šokuje záběr na dělem prostřeleného koně, jindy zas překvapí brutalita, s níž jsou v ulicích potlačovány nepokoje. 

Je klidně možné, že v nezkrácené podobě je film Napoleon komplexním a vrstevnatým mistrovským dílem, ale s jistotou to zatím tvrdit nelze. Navzdory brutálnímu zkrácení se z něj naštěstí ani zdaleka nestalo nesoudržné rozpadlé torzo, neb základní srozumitelnost si film ve většině případů zachovává, a dokonce subjektivně poměrně rychle uteče. Přesto je kvůli tomu na mnoha místech problematický a vzbuzuje pocit, že byl divák o mnohé ochuzen. Doporučení, jak s filmem naložit, je sporné. Počkat si na uvedení plné verze a vidět film v kompletní formě se sice jeví jako strategičtější tah, zas se tím ale připravíte o možnost vidět větší část Scottova eposu na velkém plátně. Což by byla docela škoda.