Její tělo – Recenze – 60%

České drama Její tělo vypráví příběh Andrey Absolonové, která byla v 90. letech úspěšnou sportovkyní a několikanásobnou mistryní republiky ve skoku do vody, až do nehody při trénování na olympijské hry v roce 1996, kdy musela po zranění páteře pověsit kariéru profesionální skokanky na hřebík. Do nového tisíciletí pak vstoupila pod pseudonymem Lea De Mae jako pornoherečka se strmě rostoucí popularitou, během několika let účinkovala ve více než 150 pornofilmech a stala se z ní hvězda. Film o ní natočila coby svůj celovečerní hraný debut dokumentaristka Natálie Císařovská, která na tvorbě jeho scénáře spolupracovala s taktéž celovečerně debutující scenáristkou Anetou Honzkovou.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Snímek Její tělo sice není dokumentem, ale jako dokument přesto působí přinejmenším v tom, že při věcném shrnování známých faktů a zlomových okamžiků ze života Andrey Absolonové už nenabízí nic moc dalšího, co by se dalo považovat za nadstavbu plynoucí z formátu hraného filmu, jako je vytváření dramatických situací, hlubší náhled do psychologie hlavní hrdinky (kterou ztvárnila herečka Natalia Germani) nebo kreativnější práce se stylistickými postupy. Andrea z příběhu vychází jako poměrně povrchní postava s krásnou tváří a svůdnými křivkami, kterou ale kromě snahy o dosažení vrcholného úspěchu bez ohledu na disciplínu nedefinují žádné další výraznější vlastnosti či motivace. 

Odhlédneme-li od jejích zdravotních komplikací, tak Andreu vidíme procházet nějakou zásadnější krizí jen v okamžiku těsně po poúrazové rekonvalescenci, kdy musí přijmout nemožnost návratu do světa profesionálního sportu a snaží se alespoň dočasně uplatnit jako prodavačka v samoobsluze. Práce ji ale zjevně nenaplňuje, protože v ní nemůže stoupat na vrchol, být nejlepší a být za to oceňována. Porno je pro ni příležitostí, jak toho opětovně dosáhnout, a přistupuje k němu stejně jako v případě skákání do vody jako k fyzicky náročné činnosti, v níž může používat své tělo jako hlavní nástroj. Tím ale jakákoli psychologizace hlavní hrdinky v podstatě končí. 

Osobnost samotné Andrey Absolonové tak není tím hlavním, o čem film Její tělo vypovídá, a nejsou tím kupodivu ani zkušenosti spojené s jejím povoláním pornoherečky. Těžištěm filmu se totiž zdají být proměny v rodinných vztazích, které má Andrea se svými rodiči (Zuzana Mauréry a Martin Finger) a především s mladší sestrou (Denisa Barešová). Volba tohoto hlediska není zas až tolik překvapivá vzhledem k tomu, že Natálie Císařovská i Aneta Honzková hojně vycházely při tvorbě scénáře z rozhovorů, které pořídily právě s Andreinou sestrou Lucií. Sesterské pouto zažívající zatěžkávací zkoušku prochází sice poměrně jednoduchým a schematickým vývojem, ale přesto je nejvýraznějším motivem v celém filmu, neboť s ostatními motivy snímek pracuje spíše neuspokojivě. 

Různé další potenciální zdroje pro vytvoření dramatu film totiž pouze naznačuje, ale už je nijak dál nerozvíjí a nepřetváří je do konfliktů či ucelených dramatických oblouků. Spousta motivů je tak pouze okrajově nadhozená, aniž by dále k něčemu vedla, ať už jde o Andreinu poruchu příjmu potravy během tréninku, krizi ve vztahu Andrey a jejího přítele-režiséra (Cyril Dobrý) nebo jednou zmíněný rozvod jejích rodičů, podmíněný tím, že otec se za svou dceru stydí, zatímco matka je na Andreu de facto pyšná a ochotně si od ní nechává nadělovat drahé dárky. Respektive je pyšná na její úspěch bez ohledu na profesi. 

Je pozoruhodné, že zatímco prostředí profesionálního akrobatického sportu je ve filmu vylíčeno se všemi přítěžemi, jako jsou náročné tréninky, nutná soustředěnost a preciznost, přísná životospráva, dodržování tvrdého režimu, četná rizika v podobě různých zranění včetně ochrnutí, důraz na výkon a nemalá konkurence, tak porno-průmysl je naopak vykreslen jako zcela nekompetitivní a hladce bezproblémová branže, kde se mají všichni rádi a každý se k vám chová mile a empaticky. Nanejvýš je potřeba chvíli čekat v mírném dešti, protože kameramanovi nateklo do zařízení. V jednu chvíli je sice Andrea nucena k natáčení scény pro zahraničního producenta navzdory špatné zdravotní kondici, ale to je v podstatě jediné příkoří, které ve filmu v rámci své herecké kariéry zažije. Žádné jiné problémy související s povoláním řešit nemusí, protože pro ni žádné neplynou. 

Nehrozí tudíž, že byste si z filmu Její tělo udělali realistický obrázek o zázemí české pornografické tvorby na přelomu tisíciletí nebo o zákulisí porna obecně, na druhou stranu je však osvěžující, že snímek o účasti v pornu nijak nemoralizuje a ani neopakuje obvyklá klišé. Navzdory občasné explicitní nahotě je film až překvapivě měkký a kompromisní, zvlášť v porovnání s fyzicky výrazně intenzivnějšími konkurenty, jimiž jsou kupříkladu nedávný švédský festivalový film Rozkoš nebo skutečně autentický dokument Rocco. Když už se v něm ojediněle mihnou něčí genitálie či dokonce penetrace (celkově se jedná o asi osm sekund záběrů, které patrně tvoří jediný rozdíl mezi verzemi přístupnými od patnácti a od osmnácti let), tak to v tu chvíli působí nehledě na provokativní námět filmu skoro až nepatřičně a rušivě. 

Co ale rozhodně nepatřičné není, je obsazení Natalie Germani do hlavní role, které se ukázalo být skvělým tahem. Natalia je totiž herecky věrohodná jak v pozici soustředivé olympijské sportovkyně, tak coby začínající a následně zkušená pornohvězda. Její výkon i vizáž propůjčují charakteristický výraz portrétu ženy, která používala k vybojování úspěchu vlastní tělo, jenž ji přitom opakovaně zrazovalo. Film zas při rekapitulování biografických údajů tak trochu bojuje s hledáním vhodného jednotícího tématu, v čemž jej zrazuje vlastní nedostatečná práce s mnohdy jen letmo načrtnutými motivy. Díky neokoukanému námětu, neotřelému pojetí i zručnému technickému zpracování je ale snímek Její tělo přesto svým způsobem pozoruhodný.