Přišla v noci – Recenze – 80%

Českou komedii Přišla v noci společně režírovali a napsali filmaři Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, jejichž spolupráce se ukázala být nebývale plodnou a přínosnou. Snímek natočili za minimum peněz bez nutnosti spoléhat na podporu velkých institucí a fondů, ve vlastních prostorách víceméně jednoho bytu a jedné chaty, aniž by přitom byl nízký rozpočet na výsledku znát. Jejich komedie má řadu vrstev jak významově, tak z hlediska přesahu do dalších žánrů. Místy překvapí až hororovými prvky a svým dějem naplňuje schéma tzv. home invasion thrilleru – žánru postaveném na tísnivé premise, v níž do domova hrdinů vnikne nějaký vetřelec, což často bývá vrah, zloděj (případně celá skupina kdovíjakých vyvrhelů) nebo jiná potenciálně nebezpečná cizí entita.

Zdroj fotek: Artcam Films

V komedii Přišla v noci je oním vetřelcem Valerie (Simona Peková), maminka překladatele Jirky (Jiří Rendl), který žije v pražském bytě se svou přítelkyní Anetou (Annette Nesvadbová). Valerie, která před lety od svého tehdy malého synka i jeho otce odešla, protože ji mateřství nenaplňovalo, k nim zkrátka přijde jednou v noci po nouzovém úprku z letní dovolené a zoufalá, promočená a jen s kufrem žádá svého „Jiříčka“ a jeho slečnu o přístřeší na jednu noc. Původně krátkodobý pobyt se však nepříjemně protáhne, když se Valerie v bytě uhnízdí, svůj přislíbený odchod opakovaně odkládá a dobrotivé mladé dvojici neustále narušuje soukromí, komfort, běžný režim i životní jistoty. 

Už prolog filmu, v němž sledujeme jinou rodinu na procházce v parku, diváky perfektně seznámí s ukázkou toho, jak jsou maminky někdy schopny svou vztahovačností, pasivní agresivitou a citovým vydíráním zkazit každou idylu, stavět se u toho do role ublížené oběti a rozložit na pohled semknuté vztahy v rodině na prvočinitele. Film posléze ale nabídne mnohem hutnější maminkovské peklo, než by kdokoli čekal. Vychází přitom z povědomých a přesně odpozorovaných dialogů a situací stojících na rodinném soužití, jejichž nepříjemnost však drsně stupňuje, takže jeho hrdinům brzy dojde, že se neocitli uprostřed pásma vtipů o tchýních, nýbrž v horečnaté noční můře. 

Valerie je zdánlivě milující a pečující žena, tragicky osamělá, toužící po blízkosti a přijetí, čehož se snaží dosáhnout svéráznými prostředky. Její přirozeností jsou výstřední vzhled a teatrální vystupování, unikání ke vzpomínkám na dávné časy, nostalgické návraty ke zvykům z minulosti a nutnost se neustále podbízivě vnucovat, údajně pro blaho ostatních. Zároveň je ale sebelítostivým, extrémně manipulativním, bezohledným a vypočítavým zhoubným parazitem, jenž ze svých nedobrovolných hostitelů vysává životní energii jako emocionální upír. Jirka a Aneta jsou jejím počínáním prakticky paralyzovaní a neschopni se jakkoli bránit. Pro potřeby příběhu je scénář nutí jednat pasivně, takže nepodniknou žádné výraznější kroky na svou obranu, ani se neobrátí s prosbou o pomoc na někoho jiného. 

Vyprávění je ve filmu systematicky pojato tak, aby v něm každá scéna působila komicky a zároveň úzkostně. Splynutí obou tonálně odlišných nálad, kdy se erupce hlasitého smíchu často a pravidelně střídají s intenzivním mrazením v zádech, probíhá ve snímku naprosto hladce a harmonicky. Příběh postupem času graduje do čím dál absurdnějších rovin, kdy se do krajnosti přehnané Valeriino chování stává už čistě patologickým, a i neochota jejího syna a budoucí snachy adekvátně reagovat je za hranou jakýchkoli mantinelů uvěřitelnosti, takže je s blížícím se závěrem žádoucí číst děj filmu i metaforicky. Samotný závěr se nicméně potýká s mírnou bezradností, jelikož upouští od předchozího důrazu na navyšující se absurditu a již nenabízí žádnou výraznější finální tečku, takže v důsledku spíše jen neurčitě vyvane.

 

Přišla v noci je každopádně nejlepší českou komedií za poslední léta a nejlepším dosavadním počinem jak Jana Vejnara, tak Tomáše Pavlíčka, který sice s tématem pokřivených rodinných vztahů pracoval už ve své předchozí komedii s názvem Chata na prodej, ale až nyní jej povýšil i díky přimknutí ke znepokojivějším žánrovým prvkům na formát světové úrovně. Z jednoduchého nápadu a komorních podmínek se podařilo vykřesat maximum, a navíc tak vznikla postava Valerie, která má i díky fantastickému, živelnému a intenzivnímu výkonu Simony Pekové šanci se zařadit k nejpamětihodnějším figurám v historii českého filmu.