Mezinárodní filmový festival Sitges 2023 – bobři, pavouci, vítězný film a další první dojmy

Hundreds of Beavers – Nevídaný gejzír kreativity v nejlepší komedii za poslední léta a zároveň překvapivá aktualizace grotesky pro 21. století. Buster Keaton a Harold Lloyd si zde podávají ruce s Bugsem Bunnym a kojotem Vildou a režíruje jim to Karel Zeman na kokainu, co zrovna objevil možnosti počítačové grafiky. Příběh o chlapíkovi, který se v 19. století v zasněžené severoamerické divočině učí lovit zvěř, nejprve kvůli jídlu a následně i kvůli kožešinám, aby díky nim získal srdce dcery místního hokynáře, je definitivním potvrzením teze, že nízký rozpočet není překážkou, když máte dost nápadů a tvůrčích schopností. V případě Hundreds of Beavers mají tvůrci nápadů na rozdávání, do filmu jich vyvrhli tolik, že to s přehledem uživí celou stopáž, a omezené prostředky pro realizaci filmu přetvořili v přednost, takže výsledek vypadá i po vizuální stránce nehorázně vtipně, tvořivě a roztomile. Děj se ani na okamžik nezastaví, jednotlivé gagy se postupně vyvíjejí a gradují do nepředvídatelných rovin, film skvěle pracuje s vypravěčskou strukturou, s postavami i s opakujícími se motivy a naplno využívá prostředí zasněženého lesa i související rekvizity. Unikátní záležitost a jistě i budoucí kultovní klasika. (100 %)

Vermines – Jediná horší věc než najít v bytě pavouka, je ztratit v bytě pavouka. Přesně taková událost dospěje v tomto francouzském hororu k zamoření celého činžáku jedovatými pokoutníky (nebo co to je) od sklepa až na půdu, kde se stále noví pavouci rozmnožují překvapivou rychlostí a pokaždé jsou výrazně větší než ti předchozí, v čemž snímek v závěru mírně koketuje až se sci-fi. Realistické prostředí sídlištního paneláku a svěží přístup schopného mladého filmaře plného energie je každopádně přesně to, co žánr pavoučího hororu potřeboval. Po delším rozjezdu s představováním postav začne být akce pořádně intenzivní a neustále se stupňuje, přičemž zvlášť pro lidi, kteří se pavouků štítí, budou některé scény za hranicí únosnosti. Ošívat se budou nicméně všichni. Nejlepší pavoučí horor od Arachnofobie z roku 1990. (80 %)

Dream Scenario – Pozoruhodná, leč také poměrně jednoduchá americká satira na slávu a její proměny, věhlas na sociálních sítích, internetové celebrity, přecitlivělost v dnešním světě a cancel culture. V roli obyčejného nudného profesora, který se začne zničehonic nevysvětlitelně zjevovat milionům lidí ve snech a stane se díky tomu veřejně známou osobností, exceluje Nicolas Cage coby živoucí meme, jenž dovede být komický, hrozivý, truchlivý i trapný. Za zmínku stojí také zábavné sekvence snů a surrealistická atmosféra, celá ta high-koncept metafora ale funguje jen částečně, nejde příliš do hloubky a je až moc doslovná. (60 %)

Late Night with the Devil – Australský hororový snímek je formálně koncipován jako nově oprášený záznam nikdy neodvysílané speciální halloweenské epizody populární talk show ze 70. let, která se poněkud zvrhla poté, co do ní nečekaně zavítal ďábelský host. Hlavním hrdinou je tragicky ovdovělý moderátor, jenž se zoufale snaží docílit větší sledovanosti. Celkově jde o pozvolna prohořívající a formálně pozoruhodnou podívanou, která pomaličku stupňuje míru znepokojení až do šokujících okamžiků, na něž se vyplatí si počkat. Dobová stylizace je fantastická, stejně jako výběr herců. Některé motivy by si ale zasloužily větší rozvedení, filmu by slušelo ještě více děsivých okamžiků a místy je ke škodě i to, že záběry stylizované jako záznam ze zákulisí pořadu pořízený během reklamních bloků se na rozdíl od zbytku snímku příliš nesnaží působit autenticky. (70 %)

Komada: A Whisky Family – Kdo by to byl řekl, že animovaný film o vyrábění whisky bude dojemný. Hlavním hrdinou je zde mladý novinář, který dostane za úkol napsat článek o japonské destilérce, nakonec ale napíše rovnou sérii článků na pokračování, při nichž rozšiřuje své znalosti o whisky a postupně zabředává do tajů rodinného podniku, který si prošel řadou krizí. Snaha postav o dosažení ideálního chuťového mixu, jehož výrobou by se navázalo na před lety přerušenou tradici, se zde pevně pojí s dynamikou rodinných vztahů, odpovědností za dobré jméno firmy, sounáležitost s odhodlanými zaměstnanci a osobní ctí. K tomu se začínající žurnalista učí mít rád svou práci a zjišťuje, že spousta lidí zažila stejně jako on situaci, že nakonec skončili šťastní u jiného zaměstnání, než jaké si vysnili. K tomu si přičtěte příjemnou animaci, sympatické a dobře napsané postavy a řadu emocionálně něžných okamžiků. (70 %)

Vincent Must Die – Protagonistou francouzského thrilleru je zaměstnanec reklamní agentury Vincent, jehož život se jednoho dne obrátí vzhůru nohama, když na něj zničehonic začnou agresivně útočit náhodní lidé v jeho okolí. Náhlých a zřejmě bezdůvodných fyzických napadení postupně rapidně přibývá, což jej nakonec donutí opustit město a odjet na venkov, nicméně ani tam samotu a klid nenalezne. Snímek je metaforou na násilí ve společnosti a na absurditu konfliktů, a byť má ze začátku nakročeno k pořádné adrenalinové jízdě s prvky černého humoru, tak vždy jede jen na půl plynu a upřednostňuje spíše pomalejší tempo vyprávění. Řada scén zejména v první polovině pobaví, pak ale film začne zabředat do vlastní nekonzistence a vyvstane v něm spousta otázek, na které nezná odpověď. Postupem času se navíc od zápletky o nutnosti přizpůsobit se nově nastaveným pravidlům nutným pro přežití ve světě, v němž se násilí šíří jako morová epidemie, přesune k bizarní romantické linii, což je de facto nepříliš vítaný úkrok stranou od toho nejzajímavějšího. (60 %)

Kubi – Japonský film režiséra Takeši Kitaneho (Ohňostroj, Samuraj) je jízlivou historickou fraškou, která se drsně vysmívá mýtu o vznešených a ctnostných samurajích i tradičnímu systému japonské vládcovské hierarchie. Samurajové jsou totiž v příběhu o šarvátkách mezi panovníky jednotlivých provincií vylíčeni v celé své nahotě jako oportunističtí zabijáci a nevzdělaní blbečci, co podlehli falešné iluzi a nenaplnitelné touze po lepším postavení. Stejně tak i samotní vládci jsou nekompromisně vykresleni coby mocí opojení blázni, kteří se vyžívají v krutém týrání svých podřízených, s nimiž jednají čistě pro zábavu jako s nuceně úslužnými loutkami, a každým svým rozhodnutím vyloženě mrhají lidskými životy. Navzdory parodicky znějící premise je však snímek natočen jako seriózně vyhlížející výpravný kostýmní spektákl se spoustou postav (až na hranici nepřehlednosti) a s opulentním vizuálem, což v konečném důsledku ještě zveličuje jeho posměšný efekt. Film tak rozhodně upoutá pozoruhodným vypravěčským pojetím, avšak příběhem, v němž se neustále jen kují pikle a usekávají hlavy, zas tolik neosloví. (70 %)

Smugglers – Jihokorejský úspěšný hit má podobu heist-thrilleru se spoustou nadsázky, který kombinuje osvědčená schémata a motivy bondovek, Dannyho parťáků (resp. Dannyho parťaček) i jiných jihokorejských snímků. Odlehčený příběh o profesionálních potápěčkách, které se z výlovu škeblí ze dna moře přeškolí na výlov pašeráckého zboží, ale musí se pak na černém trhu naučit pohybovat i mezi gangstery, pobřežní stráží a obchodními inspektory, se sice místy otírá o sociální téma vykořisťování dělnic, ve výsledku je ale spíše popcornovou žánrovou podívanou, v níž se neustále kují pikle a podrazy. Nenáročná stylová zábava, jejíž vrcholy představují dvě akční sekvence ve druhé polovině filmu – krvavá bitka v hotelové chodbě a podvodní souboj hrdinek s potápěči a se žraloky. (70 %)

When Evil Lurks – Vítězný film hlavní soutěžní sekce na festivalu Sitges pochází z Argentiny. Je jím rurální horor, jenž netradičně přistupuje k posednutí démonem jako k epidemii, která se pozvolna šíří nejprve venkovem a následně i skrze město a může ulpět i na vás, pokud porušíte některé ze sedmi pravidel, jež by vás měly před zlem ochránit. Jako potenciální metafora virové pandemie to ale není dokonalé a ke konci se tento nápad rozpadá, stejně jako se rozpadá logika v chování postav, které čím dál častěji zcela nesmyslně porušují vlastní zásady, jako by snad samy chtěly, aby to s nimi skončilo špatně. Za zmínku stojí působivě odpudivé masky, několik opravdu temných, nekompromisních a děsivých okamžiků a neotřelé nápady, jako je převážení zahnívajícího a morbidně obézního posedlého člověka na korbě náklaďáku.  (60 %)

All You Need Is Blood – Americká hororová komedie o šestnáctiletém klukovi, který se rozhodne natočit se svým němým kamarádem amatérský horor a přihlásit jej na festival, k čemuž využije toho, že se z jeho otce zrovna shodou okolností stala zombie. Film se však potýká s nevtipností (většina jeho postav je spíš k nesnesení otravná) a se spoustou slabin ve vyprávění, od extrémní naivity v motivacích a jednání postav přes početné nesmysly v dějové návaznosti. Snaha udělat z toho meta-film o natáčení filmu vyznívá do prázdna, výsledkem je pouze nekoherentní a tupý blábol. Nějaké zábavné nápady a vtipně krvavé scény se dostaví až na posledních patnáct minut, do té doby je převládajícím dojmem táhnoucí se agónie. (20 %)