Hundreds of Beavers – Nevídaný gejzír kreativity v nejlepší komedii za poslední
léta a zároveň překvapivá aktualizace grotesky pro 21. století. Buster
Keaton a Harold Lloyd si zde podávají ruce s Bugsem Bunnym a kojotem Vildou
a režíruje jim to Karel Zeman na kokainu,
co zrovna objevil možnosti počítačové grafiky. Příběh o chlapíkovi, který se
v 19. století v zasněžené severoamerické divočině učí lovit zvěř,
nejprve kvůli jídlu a následně i kvůli kožešinám, aby díky nim získal srdce
dcery místního hokynáře, je definitivním potvrzením teze, že nízký rozpočet
není překážkou, když máte dost nápadů a tvůrčích schopností. V případě Hundreds of Beavers mají tvůrci nápadů na rozdávání, do filmu jich vyvrhli
tolik, že to s přehledem uživí celou stopáž, a omezené prostředky pro realizaci
filmu přetvořili v přednost, takže výsledek vypadá i po vizuální stránce
nehorázně vtipně, tvořivě a roztomile. Děj se ani na okamžik nezastaví, jednotlivé
gagy se postupně vyvíjejí a gradují do nepředvídatelných rovin, film skvěle
pracuje s vypravěčskou strukturou, s postavami i s opakujícími se motivy a
naplno využívá prostředí zasněženého lesa i související rekvizity. Unikátní
záležitost a jistě i budoucí kultovní klasika. (100 %)
Vermines – Jediná horší věc než najít v bytě pavouka, je ztratit v
bytě pavouka. Přesně taková událost dospěje v tomto francouzském hororu k
zamoření celého činžáku jedovatými pokoutníky (nebo co to je) od sklepa až na
půdu, kde se stále noví pavouci rozmnožují překvapivou rychlostí a pokaždé jsou
výrazně větší než ti předchozí, v čemž snímek v závěru mírně koketuje až se
sci-fi. Realistické prostředí sídlištního paneláku a svěží přístup schopného
mladého filmaře plného energie je každopádně přesně to, co žánr pavoučího
hororu potřeboval. Po delším rozjezdu s představováním postav začne být akce
pořádně intenzivní a neustále se stupňuje, přičemž zvlášť pro lidi, kteří se
pavouků štítí, budou některé scény za hranicí únosnosti. Ošívat se budou nicméně
všichni. Nejlepší pavoučí horor od Arachnofobie z roku 1990. (80 %)
Dream Scenario – Pozoruhodná, leč také poměrně jednoduchá americká satira na
slávu a její proměny, věhlas na sociálních sítích, internetové celebrity,
přecitlivělost v dnešním světě a cancel culture. V roli obyčejného nudného
profesora, který se začne zničehonic nevysvětlitelně zjevovat milionům lidí ve
snech a stane se díky tomu veřejně známou osobností, exceluje Nicolas
Cage coby živoucí meme, jenž dovede být komický,
hrozivý, truchlivý i trapný. Za zmínku stojí také zábavné sekvence snů a
surrealistická atmosféra, celá ta high-koncept metafora ale funguje jen
částečně, nejde příliš do hloubky a je až moc doslovná. (60 %)
Late Night with the Devil – Australský
hororový snímek je formálně koncipován jako nově oprášený záznam nikdy
neodvysílané speciální halloweenské epizody populární talk show ze 70. let,
která se poněkud zvrhla poté, co do ní nečekaně zavítal ďábelský host. Hlavním
hrdinou je tragicky ovdovělý moderátor, jenž se zoufale snaží docílit větší
sledovanosti. Celkově jde o pozvolna prohořívající a formálně pozoruhodnou podívanou,
která pomaličku stupňuje míru znepokojení až do šokujících okamžiků, na něž se
vyplatí si počkat. Dobová stylizace je fantastická, stejně jako výběr herců.
Některé motivy by si ale zasloužily větší rozvedení, filmu by slušelo ještě
více děsivých okamžiků a místy je ke škodě i to, že záběry stylizované jako
záznam ze zákulisí pořadu pořízený během reklamních bloků se na rozdíl od
zbytku snímku příliš nesnaží působit autenticky. (70
%)
Komada: A Whisky Family – Kdo by to byl řekl, že animovaný film o vyrábění whisky
bude dojemný. Hlavním hrdinou je zde mladý novinář, který dostane za úkol
napsat článek o japonské destilérce, nakonec ale napíše rovnou sérii článků na
pokračování, při nichž rozšiřuje své znalosti o whisky a postupně zabředává do
tajů rodinného podniku, který si prošel řadou krizí. Snaha postav o dosažení
ideálního chuťového mixu, jehož výrobou by se navázalo na před lety přerušenou
tradici, se zde pevně pojí s dynamikou rodinných vztahů, odpovědností za dobré
jméno firmy, sounáležitost s odhodlanými zaměstnanci a osobní ctí. K tomu se
začínající žurnalista učí mít rád svou práci a zjišťuje, že spousta lidí zažila
stejně jako on situaci, že nakonec skončili šťastní u jiného zaměstnání, než
jaké si vysnili. K tomu si přičtěte příjemnou animaci, sympatické a dobře
napsané postavy a řadu emocionálně něžných okamžiků. (70 %)
Vincent Must Die – Protagonistou
francouzského thrilleru je zaměstnanec reklamní agentury Vincent, jehož život
se jednoho dne obrátí vzhůru nohama, když na něj zničehonic začnou agresivně
útočit náhodní lidé v jeho okolí. Náhlých a zřejmě bezdůvodných fyzických
napadení postupně rapidně přibývá, což jej nakonec donutí opustit město a odjet
na venkov, nicméně ani tam samotu a klid nenalezne. Snímek je metaforou na
násilí ve společnosti a na absurditu konfliktů, a byť má ze začátku nakročeno
k pořádné adrenalinové jízdě s prvky černého humoru, tak vždy jede jen
na půl plynu a upřednostňuje spíše pomalejší tempo vyprávění. Řada scén zejména v první polovině pobaví, pak ale
film začne zabředat do vlastní nekonzistence a vyvstane v něm spousta
otázek, na které nezná odpověď. Postupem času se navíc od zápletky o nutnosti
přizpůsobit se nově nastaveným pravidlům nutným pro přežití ve světě,
v němž se násilí šíří jako morová epidemie, přesune k bizarní
romantické linii, což je de facto nepříliš vítaný úkrok stranou od toho
nejzajímavějšího. (60 %)
Kubi – Japonský
film režiséra Takeši Kitaneho (Ohňostroj, Samuraj) je jízlivou
historickou fraškou, která se drsně vysmívá mýtu o vznešených a ctnostných
samurajích i tradičnímu systému japonské vládcovské hierarchie. Samurajové jsou
totiž v příběhu o šarvátkách mezi panovníky jednotlivých provincií
vylíčeni v celé své nahotě jako oportunističtí zabijáci a nevzdělaní
blbečci, co podlehli falešné iluzi a nenaplnitelné touze po lepším postavení.
Stejně tak i samotní vládci jsou nekompromisně vykresleni coby mocí opojení blázni,
kteří se vyžívají v krutém týrání svých podřízených, s nimiž jednají
čistě pro zábavu jako s nuceně úslužnými loutkami, a každým svým
rozhodnutím vyloženě mrhají lidskými životy. Navzdory parodicky znějící premise
je však snímek natočen jako seriózně vyhlížející výpravný kostýmní spektákl se
spoustou postav (až na hranici nepřehlednosti) a s opulentním vizuálem, což
v konečném důsledku ještě zveličuje jeho posměšný efekt. Film tak rozhodně upoutá pozoruhodným vypravěčským
pojetím, avšak příběhem, v němž se neustále jen kují pikle a usekávají
hlavy, zas tolik neosloví. (70 %)
Smugglers – Jihokorejský úspěšný hit má podobu heist-thrilleru se
spoustou nadsázky, který kombinuje osvědčená schémata a motivy bondovek, Dannyho
parťáků (resp. Dannyho parťaček) i jiných jihokorejských snímků. Odlehčený
příběh o profesionálních potápěčkách, které se z výlovu škeblí ze dna moře
přeškolí na výlov pašeráckého zboží, ale musí se pak na černém trhu naučit
pohybovat i mezi gangstery, pobřežní stráží a obchodními inspektory, se sice místy
otírá o sociální téma vykořisťování dělnic, ve výsledku je ale spíše popcornovou
žánrovou podívanou, v níž se neustále kují pikle a podrazy. Nenáročná stylová
zábava, jejíž vrcholy představují dvě akční sekvence ve druhé polovině filmu – krvavá
bitka v hotelové chodbě a podvodní souboj hrdinek s potápěči a se žraloky.
(70 %)
When Evil Lurks – Vítězný
film hlavní soutěžní sekce na festivalu Sitges pochází z Argentiny. Je jím rurální horor, jenž netradičně přistupuje k posednutí
démonem jako k epidemii, která se pozvolna šíří nejprve venkovem a
následně i skrze město a může ulpět i na vás, pokud porušíte některé ze sedmi
pravidel, jež by vás měly před zlem ochránit. Jako potenciální metafora virové
pandemie to ale není dokonalé a ke konci se tento nápad rozpadá, stejně jako se
rozpadá logika v chování postav, které čím dál častěji zcela nesmyslně porušují
vlastní zásady, jako by snad samy chtěly, aby to s nimi skončilo špatně. Za
zmínku stojí působivě odpudivé masky, několik opravdu temných, nekompromisních
a děsivých okamžiků a neotřelé nápady, jako je převážení zahnívajícího a
morbidně obézního posedlého člověka na korbě náklaďáku. (60 %)
All You Need Is Blood – Americká hororová komedie o šestnáctiletém klukovi, který se rozhodne natočit se svým němým kamarádem amatérský horor a přihlásit jej na festival, k čemuž využije toho, že se z jeho otce zrovna shodou okolností stala zombie. Film se však potýká s nevtipností (většina jeho postav je spíš k nesnesení otravná) a se spoustou slabin ve vyprávění, od extrémní naivity v motivacích a jednání postav přes početné nesmysly v dějové návaznosti. Snaha udělat z toho meta-film o natáčení filmu vyznívá do prázdna, výsledkem je pouze nekoherentní a tupý blábol. Nějaké zábavné nápady a vtipně krvavé scény se dostaví až na posledních patnáct minut, do té doby je převládajícím dojmem táhnoucí se agónie. (20 %)
Žádné komentáře:
Okomentovat