Přišla v noci – Recenze – 80%

Českou komedii Přišla v noci společně režírovali a napsali filmaři Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, jejichž spolupráce se ukázala být nebývale plodnou a přínosnou. Snímek natočili za minimum peněz bez nutnosti spoléhat na podporu velkých institucí a fondů, ve vlastních prostorách víceméně jednoho bytu a jedné chaty, aniž by přitom byl nízký rozpočet na výsledku znát. Jejich komedie má řadu vrstev jak významově, tak z hlediska přesahu do dalších žánrů. Místy překvapí až hororovými prvky a svým dějem naplňuje schéma tzv. home invasion thrilleru – žánru postaveném na tísnivé premise, v níž do domova hrdinů vnikne nějaký vetřelec, což často bývá vrah, zloděj (případně celá skupina kdovíjakých vyvrhelů) nebo jiná potenciálně nebezpečná cizí entita.

Zdroj fotek: Artcam Films

Bratři – Recenze – 60%

Bratři Ctirad a Josef Mašínovi, kteří v 50. letech patřili ke členům protikomunistického odboje, jsou v československých dějinách kontroverzně přijímanými osobnostmi. Někteří jim vytýkají, že ke svým záměrům používali nepřiměřené prostředky včetně zabití nevinného civilisty, zatímco jiní jejich morálně rozporuplné činy obhajují tím, že bojovali proti krutému totalitnímu režimu, jenž měl na svědomí mnohem větší množství vražd a zločinů. Je přitom pozoruhodné, že režisérem dramatického filmu o bratrech Mašínech a jejich skutcích se stal filmař, jenž je s nimi vzdáleně příbuzensky spřízněn. Režisér Tomáš Mašín (3 sezóny v pekle, seriál Ochránce) letos uvedl do kin také film Němá tajemství a snímek Bratři natočil po dlouholeté snaze o jeho realizaci podle scénáře Marka Epsteina, s nímž spolupracoval už na komedii Wilsonov. 

© Zuzana Panská

Mezinárodní filmový festival Sitges 2023 – bobři, pavouci, vítězný film a další první dojmy

Hundreds of Beavers – Nevídaný gejzír kreativity v nejlepší komedii za poslední léta a zároveň překvapivá aktualizace grotesky pro 21. století. Buster Keaton a Harold Lloyd si zde podávají ruce s Bugsem Bunnym a kojotem Vildou a režíruje jim to Karel Zeman na kokainu, co zrovna objevil možnosti počítačové grafiky. Příběh o chlapíkovi, který se v 19. století v zasněžené severoamerické divočině učí lovit zvěř, nejprve kvůli jídlu a následně i kvůli kožešinám, aby díky nim získal srdce dcery místního hokynáře, je definitivním potvrzením teze, že nízký rozpočet není překážkou, když máte dost nápadů a tvůrčích schopností. V případě Hundreds of Beavers mají tvůrci nápadů na rozdávání, do filmu jich vyvrhli tolik, že to s přehledem uživí celou stopáž, a omezené prostředky pro realizaci filmu přetvořili v přednost, takže výsledek vypadá i po vizuální stránce nehorázně vtipně, tvořivě a roztomile. Děj se ani na okamžik nezastaví, jednotlivé gagy se postupně vyvíjejí a gradují do nepředvídatelných rovin, film skvěle pracuje s vypravěčskou strukturou, s postavami i s opakujícími se motivy a naplno využívá prostředí zasněženého lesa i související rekvizity. Unikátní záležitost a jistě i budoucí kultovní klasika. (100 %)

Mezinárodní filmový festival Sitges 2023 – benátský vítěz Chudáčci, Mijazaki a další první dojmy

Chudáčci (Poor Things) – Zatím nejextravagantnější film původem řeckého režiséra Yorgose Lanthimose (Humr, Favoritka), a to už je dost co říct. Jeden z nejosobitějších filmařů současnosti se pořádně utrhl ze řetězu, a navíc měl na realizaci svých originálních ujetých vizí hodně peněz. Výsledkem je komplexní, nehorázně zábavný a významy přetékající komediální bizár s frankensteinovskými motivy o emancipační cestě jedné ženy za poznáním světa i sebe sama. Ženy s dospělým tělem a mozkem vlastního nenarozeného dítěte, kterou skrze vyprávění řazené do kapitol sledujeme na cestě po Evropě, jak porušuje všechny myslitelné společenské konvence, postupně podráží patriarchátu nohy a ve finále mu bodá kudlu do zad a prochází si kompletním zrychleným vývojem od zvídavého batolete přes naivní dospívající dívku až po výmluvnou intelektuálku s jasným názorem na stav věcí. Inteligentní dialogy, promyšlený koncept, aktuální téma, vizuálně opojné obrazy, strhující herecké výkony, ďábelsky morbidní nápady, spousta nahoty, umělecký film jak víno, oscarové nominace jsou nevyhnutelné. (90 %)

Mezinárodní filmový festival Sitges 2023 – Španělský kandidát na Oscara a další první dojmy

V tomto textu naleznete mé dojmy z prvních deseti filmů, které jsem letos viděl na filmovém festivalu žánrových filmů ve španělském městě Sitges. Následovat budou další.

Sněžné bratrstvo (La sociedad de la nieve) – Španělsko-uruguayský film režiséra J.A. Bayony (Sirotčinec, Jurský svět: Zánik říše) zpracovává známou historii pádu letadla s uruguayským ragbyovým týmem v zasněžených Andách z roku 1973, jehož ztroskotaní cestující se museli kvůli přežití uchýlit ke kanibalismu. Tentýž příběh převedl na filmové plátno už americký film Přežít z roku 1993. Bayona oproti němu nabízí modernější a filmařsky špičkové zpracování (včetně výborné kamery a intenzivní scény samotné havárie), a kromě toho tento příběh o síle lidské vůle a houževnatosti vrací spolu s herci zpátky na španělsky mluvící půdu. To je ale v podstatě všechno, protože dějově snímek pochopitelně nemá moc čím překvapit. Jednotlivé postavy jsou až na výjimky zaměnitelné mezi sebou a jejich trýznivé osudy slouží filmu zejména k emocionálnímu dojetí diváků. Sympatické je na něm ale to, že jde opravdu o poctivé a do detailu realistické dobrodružné survival drama, nezatížené nutností cpát do děje i osobní konflikty mezi postavami, které se tak mohou více věnovat praktické stránce vlastního přežití. Potěší i nízká míra patetičnosti a velmi decentní a humánní přístup k tematice pojídání lidského masa. Španělsko vyslalo Sněžné bratrstvo do boje o Oscary, v lednu bude uveden na Netflixu. (70 %)

Stvořitel (The Creator) – Recenze – 50%

Americká sci-fi britského režiséra Garetha Edwardse (Godzilla, Rogue One: Star Wars Story) pojednává o světě v roce 2065, kdy mezi lidmi žijí samostatně smýšlející roboti pohánění umělou inteligencí. Avšak od té doby, co roboti (nazývaní též simulanti, pokud jsou vybaveni lidskou tváří) omylem způsobili výbuch atomové bomby uprostřed Los Angeles, se lidstvo ideologicky rozdělilo do dvou směrů. V Americe jsou simulanti zakázáni, je proti nim vedená válka a roboti se využívají nanejvýš k vojenským účelům, třeba jako bomby s nožičkami coby náhrada za sebevražedné atentátníky. Ve východním superstátě zvaném Nová Asie jsou zas simulanti naopak považováni za rovnocenné členy společnosti, k nimž je přistupováno jako k přátelům a členům rodin, kteří by rádi žili s lidmi svobodně a v harmonii. V čemž jim brání pouze americká invazivní vojska snažící se o jejich vyhlazení.

Zdroj fotek: Falcon