KVIFF 2023 – Vítěz hlavní soutěže Blažiny lekce a další první dojmy z filmů v Karlových Varech

Ceny byly vítězným filmům na festivalu v Karlových Varech předány v sobotu 8. června, kdy byl festival slavnostně ukončen. Křišťálový glóbus za nejlepší film v hlavní soutěži si vybojoval bulharský film Blažiny lekce, jehož představitelka hlavní role získala též cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Cenou za režii byl oceněn filmař Babak Jalali, tvůrce amerického komediálního dramatu Fremont. Ve vedlejší soutěži Proxima se stal vítězem jihokorejský snímek Početí. Český zástupce v této soutěži, dramatický debut Brutální vedro, získal Zvláštní uznání, čímž si připsal jedinou cenu ze všech zástupců české kinematografie na festivalu. Divácká cena, v níž se poprvé ku prospěchu věci mohlo hlasovat pouze pro novinky a nikoli též pro starší filmy, připadla francouzskému historickému šermířskému dramatu Ve jménu cti.

Celkem se 57. ročníku festivalu zúčastnilo 10 989 akreditovaných návštěvníků, z toho 9 085 diváků s festival passy, 432 filmových tvůrců, 942 filmových profesionálů a 537 novinářů. Uskutečnilo se 445 filmových představení a bylo prodáno celkem 123 517 vstupenek. Uvedeno bylo celkem 185 filmů, z toho 144 celovečerních a 41 krátkometrážních. Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii získal letos herec Russell Crowe, Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary si zas odnesli herec Ewan McGregor a herečky Alicia Vikander, Robin Wright a Daniela Kolářová. 

Jinak první porci dojmů z vybraných filmů promítaných na festivalu jste si mohli přečíst ZDE a druhou porci TADY. V následujícím textu naleznete poslední část zaměřenou na zahraniční tvorbu. Českým filmům se pak budu věnovat v následujících týdnech v samostatných recenzích.

 

Blažiny lekce (Urotcite na Blaga) – Bulharské drama o seniorce a bývalé učitelce, jenž si v současnosti přivydělává doučováním, a která se stane obětí telefonních podvodníků a přijde tak o všechny peníze, které měla našetřené na hrobku pro sebe a svého nedávno zesnulého manžela. Věřící důchodkyně má přitom vymezenou časovou lhůtu, do jejíhož skončení musí mrtvého pohřbít, a navíc ji mohou o hrobku brzy připravit jiní zájemci. Když pak začne staré paní téct do bot a pro svou naivitu se stane ve svém okolí terčem posměchu, rozhodne se podívat na problematiku lupičských telefonních praktik i z druhé strany. Kromě nástrah, které mohou v dnešní době ohrožovat zejména starší občany, se snímek zabývá i otázkou, co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze, a skrze vedlejší postavu jedné učitelčiny studentky reflektuje též téma válečných uprchlíků snažících se žít v Evropě normální život. Mrazivý závěr filmu je brutálně nekompromisní, realistickému průběhu děje nicméně podráží nohy problematická hlavní hrdinka, kterou svede na scestí zloba na nespravedlnost světa a dovede ji k řadě neetických činů, kvůli nimž s ní divák snadno ztratí soucit i pochopení. (60 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Pracovní síla (Temporaries) – Zdrcující kanadské sociální drama o skupině guatemalských dělníků, kteří jsou opakovaně dováženi do québecké potravinářské fabriky, aniž by znali svá práva a pracovní podmínky, a tak jsou hrubě vykořisťováni až do roztrhání těla v nesmyslně nastaveném a nespravedlivém systému, na němž jsou biti ve výsledku všichni, nejen živořící nádeníci, ale i jejich bezohlední kanadští zaměstnavatelé, kteří musejí plnit kvóty a jsou na levné pracovní síle existenčně závislí. Celá problematika je nahlížena z pohledu chápavé překladatelky, jenž jako jediná vidí pracovníky jako individuální bytosti a zároveň je přítomna i u problémů druhé strany, což činí snímek silně empatickým, aniž by zároveň tíhl k moralizujícím odsudkům. Silné budování děje s postupně gradující intenzitou a emotivním závěrem, navíc na aktuální a společensky důležité téma. (80 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Suzume (Suzume no Tojimari) – Japonské fantasy anime o šestnáctileté dívce, která se zakouká do vysokoškoláka, aniž by tušila, že je pověřen ochranou mytických bran, které umožňují silám z jiného světa pronikat do Japonska a způsobovat zemětřesení. Vizuálně působivý animovaný film je road-movie napříč japonským venkovem i velkoměsty, v němž se mytologická rovina plná magických nápadů a inspirovaná reálnými japonskými přírodními katastrofami setkává s civilním a emocemi nabitým příběhem o dospívání, oddané lásce, pocitu viny a rodičovství. Režisér Makoto Šinkai se stále drží svých trademarků, aniž by přitom vyvolával dojem, že se opakuje. Poctivě napsané postavy i řada roztomilých detailů a jemný humor dodávají fantazijnímu vyprávění až překvapivou hloubku. Nechybí démoni, kteří v nás probouzí potlačované myšlenky, zlomyslné kočky, jež si libují v destrukci, nejvtipnější kabriolet s rozbitou střechou a také nejlepší třínohá židle v historii kinematografie. (80 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Jen ať je to chlapec (Inshallah walad) – Jordánské koprodukční drama, oceněné cenou kritiky na festivalu v Cannes, se zabývá osudem muslimské ženy, jejíž manžel ze dne na den nečekaně zemře. Ovdovělá matka malé dcery je od toho okamžiku nucena bojovat proti patriarchálním zákonům, hrabivým příbuzným, kteří by ji mohli v důsledku dědického řízení připravit o střechu nad hlavou, i proti dalším limitům, jež jsou na ni kladeny prostřednictvím kulturních a náboženských tradic. Do příběhu o tom, jak se kolem bezmocné, avšak emancipačně smýšlející hlavní hrdinky soustavně utahuje smyčka, se následně zaplétají i vedlejší motivy v podobě záhadných nejasností v minulosti jejího manžela, nechtěného těhotenství její kamarádky nebo pokusů o sblížení od jejího nového vtíravého nápadníka, z nichž některé končí opuštěné v půli cesty. Ze všech možných naznačených směrů, jimiž se děj mohl v závěru ubírat, si ale nakonec nevybere ani jeden a místo toho končí nepříliš uspokojivě ve stylu Deus ex machina náhlým magicko-náboženským zvratem. (60 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Míjení (Passages) – Francouzské vztahové (trochu komediální) drama o narcistickém bisexuálním režisérovi nezávislých filmů, který si začne románek se ženou, přestože je ženatý s mužem, svým dvorním hercem. Tím vznikne bizarní situace, v níž se hlavní anti-hrdina snaží udržet ve vztahu se svým životním partnerem zuby nehty, ale přitom je odhodlán nadále pokračovat i v aféře s milenkou a slibovat jí založení rodiny. Film je pozoruhodný právě tím, že jeho dění sledujeme převážně z pohledu sebestředné a sebelítostivé postavy, která je nesnesitelná a okouzlující zároveň, a jejíž drzé a vrcholně neempatické jednání se čím dál víc stupňuje do až absurdně komických rovin. Výsledkem je zábavná podívaná o nezvyklém milostném trojúhelníku, zaměřená na karikaturu toxického muže bez špetky sebereflexe, která ale krom jeho eskalujících nepatřičných výstupů nabízí už jen slabě napsané vedlejší postavy a nadbytečný důraz na explicitní fyzičnost v postelových scénách. (60 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Říkej mi Bille (You Can Call Me Bill) – Dokumentární snímek se točí kolem osobnosti herce Williama Shatnera, jenž sdílí na kameru své vzpomínky i zážitky a vypráví nejen o herectví a komice, ale též o ekologii, stárnutí a umírání, což je doprovázeno řadou archivních materiálů a ukázek z hercovy bohaté filmografie. V kontextu tvorby znalého cinefila a dokumentaristy Alexandra O. Philippa jde o až nezvykle civilní a osobní film, v němž se pozitivní přístup celoživotně zvídavého hlavního protagonisty mísí s hlubokými myšlenkami a trefnými životními postřehy. (70 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Slow – Litevské romantické drama o vzniku partnerského vztahu mezi tanečnicí a překladatelem do znakové řeči, který se jí hned zkraje přizná, že coby asexuál nedisponuje touhou vést sexuální život. Plně realistická anti-teze hollywoodských romantických vztahových filmů vyniká přirozenými a věrohodně smýšlejícími postavami, přičemž nejsilnější je v těch místech, v nichž spolu dvojice hlavních hrdinů interaguje, rozebírá své pocity a snaží se vést společný život. Oproti tomu se pak jeví výrazně méně poutavě každá scéna, v níž se vyskytuje vždy jen jeden z nich, což se týká i výplňových záběrů z tanečních tréninků nebo pasáží s tlumočením písniček. Příjemným bonusem je občasný humor (přespání opilého kamaráda, fast-food jako záplata na emoční bolístky). Každopádně je ale pozitivní, že vůbec vznikl divácky vstřícný vztahový snímek zohledňující v takové míře dosud nepříliš využívané téma asexuality. (60 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Red Rooms (Les Chambres rouges) – Kanadský film o samotářské modelce, jenž se umí zkušeně pohybovat v temných zákoutích internetu, a která se účastní několika soudních přelíčení se sériovým vrahem, jenž na kameru brutálně mučil a zabil trojici nezletilých dívek a videa prodal na dark webu v online aukci. Divácky atraktivní pokus o artový thriller nicméně vyústil jen v bulvárně vyznívající, formálně nesourodé a psychologicky nepřesvědčivé pojednání o přitažlivosti zla a o řadě dalších témat, s nimiž však pracuje příliš povrchně. Pokud měla být jedním z oněch témat i kritika zjevně zaujatých a citově manipulativních soudů, pak nebylo šťastné rozhodnutí pojmout jej z perspektivy asociální a bizarně motivované hlavní hrdinky, která je fascinována deviací a skamarádí se s vrahovou fanynkou, jenž k němu cítí láskyplnou náklonnost. (40 %) 

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary