Spider-Man: Napříč paralelními světy (Spider-Man: Across the Spider-Verse) – Recenze – 80%

Pokračování Oscarem oceněného animovaného komiksového filmu Spider-Man:Paralelní světy (2018) se nese ve stejném duchu jako jeho předchůdce, zde navíc pod heslem „ještě více téhož“. Znovu na něm pracovali ti samí režiséři a scenáristé, kteří mají za sebou mimo jiné první LEGO příběh, a i tentokrát se jedná o dechberoucí gejzír představivosti, vynalézavosti a audiovizuálního obžerství jako v případě prvního dílu. Jen je to ještě o trošičku nahuštěnější a zběsilejší. Náhlé změny stylizací a celých barevných palet jsou místy stejně kulometné jako střih, až to místy připomíná barevný stroboskop. Je potřeba se soustředit na všechno, co se na plátně odehrává, protože je to nadité nejrůznějšími vizuálními vtípky v prvním, druhém i třetím plánu. Těžko to všechno pochytáte napoprvé a těžko letos narazíte na nápaditější film, jehož kadence vtípků strká do kapsy leckteré komedie a v němž se množství i efektnost akce přinejmenším vyrovná hrané konkurenci.

Zdroj fotek: Falcon

Vyprávění se tentokrát soustředí na dvě hlavní postavy zároveň. Miles Morales má úspěch jako Spider-Man, leč často zklamává coby dospívající syn milujících rodičů, jejichž představy neustále kazí svou nedochvilností, tajnůstkářstvím a rebelantstvím. Jeho kamarádka Spider-Gwen se mezitím v jiném světě setkává s nepochopením od svého otce-policisty. Je přizvána do spolku sdružujícího různé variace Spider-Manů ze všech možných paralelních světů (když už od minule existuje ten mnoho-vesmír), kteří mohou mezi jednotlivými světy libovolně cestovat, ale Miles mezi ně z nějakého důvodu nemůže. Život všech pak navíc začne ohrožovat super-padouch Flek, jenž terorizuje města vytvářením teleportačních děr a nabíjí své schopnosti v urychlovačích částic. 

Do toho pak vstupují nejrůznější vedlejší postavy, které jsou divákům průběžně představovány, přičemž většinou jde o různé další verze Spider-Manů. Film hned v úvodu trpí přemírou expozic a opakujícím se vysvětlováním již řečeného, nicméně pamatovat si alespoň v hrubých obrysech, co se stalo v předchozím filmu, se jednoznačně vyplatí. Děj dvojky je spletitější a komplexnější, sestává z vícera narativních linií a obsahuje větší množství témat a motivů než jeho předchůdce. 

Vynikající animace vychází pochopitelně z komiksových předloh, přičemž při sledování filmu si divák skutečně připadá jako v obživlém komiksu (včetně občasného dělení obrazu do komiksových okének a používání bublin s textem), zároveň do ní ale pronikají i inspirace z dalších animačních stylů od japonského anime po street-art graffiti. Slovní humor i vizuální gagy těží z uvědomělého nadhledu, internetových memů, popkulturních narážek, dlouhé komiksové historie obsahující kromě nemalého množství bizarností i bohatou databázi svěžích vtípků a také z rafinovanosti, s níž tvůrci snímku přistupují k frenetickým akčním scénám a k práci s postavami. S konceptem paralelních světů film pracuje fantasticky a zvládá svůj příběh propojovat nejen s předchozími Spider-Many, ale překvapivě i s dalšími filmy z nedávné doby, které pojednávají o cestování napříč mnoho-vesmírem. 

Místy je snímek tak přehuštěný (až přeplácaný), že tím znemožňuje si vychutnat všechnu tu obrazovou nádheru a nápadité vizuální detaily, s nimiž se stovky animátorů patlaly mnoho hodin, v důsledku čehož některé scény působí zbytečně uspěchaně. Navzdory ultra-svižnému tempu, hromadě gagů a přehršli dynamické akce si však snímek zachovává prostřednictvím příběhu obou hlavních hrdinů a jejich rodinného zázemí i seriózní dramatickou rovinu, v níž vynikají naopak tiché (leč intenzivní) emoce a pomalejší dialogové pasáže, jenž stojí především na rodinných vztazích a na tématu osudovosti, dospívání a boje proti předurčenosti. 

Film Spider-Man: Napříč paralelními světy je mimořádně hravou, vynalézavou a divokou podívanou s chytrými a vtipnými dialogy, dobře napsanými postavami a plejádou vizuálně ohromujících scén překypujících nápaditostí, nad níž budou především fanoušci komiksů u vytržení. To samé platilo i pro jeho předchůdce, nad nímž však Spider-Man: Napříč paralelními světy vyniká vyšší komplexitou příběhu, větším množstvím témat i výraznější dramatičností, díky níž je o něco dospělejším filmem, nezatíženým infantilními vtípky a pocitem neohroženosti hlavních postav. 

Na druhou stranu filmu chybí závěr, jelikož namísto epického vyvrcholení neupokojivě končí uprostřed dění titulkem navnazujícím na další díl, který dorazí do kin v březnu příštího roku. Jedná se tudíž jen o polovinu příběhu, na jehož dokončení si chtě nechtě budeme muset počkat.