Malá mořská víla (The Little Mermaid) – Recenze – 60%

Nová Malá mořská víla, volně vycházející z díla Hanse Christiana Andersena, je hranou předělávkou Disneyho stejnojmenné animované klasiky z roku 1989, která započala období označované jako „Disneyho renesance“. Slavné animační studio tehdy vyrukovalo po dlouhé sérii průměrných a finančně ztrátových animovaných filmů s řadou naopak velice úspěšných počinů, k nimž se kromě Malé mořské víly řadí též Kráska a zvíře, Aladin nebo Lví král.

Zdroj fotek: Falcon

S novou hranou verzí se od počátku pojí značná kontroverze ohledně obsazení hlavní role. Mořskou vílu Arielu totiž ztvárnila afro-americká zpěvačka a herečka Halle Bailey, přestože v animovaném originálu je titulní postavou běloška. Změna barvy kůže fiktivní postavy pak vyvolala obrovskou nevoli fanoušků a fanynek, což se zejména na internetu projevilo hromadou zlých vtipů, rasistických poznámek a výsměšných fotomontáží. Ve filmu samotném to ale přitom nijak zásadní problém nepředstavuje. Mnohem divněji působí například to, když postavy, kterým má být 16 a 18 let, hrají herci na pohled o deset let starší, nebo když se o hlavní hrdince ve filmu opakovaně mluví jako o zrzce, přestože její vlasy jsou na rozdíl od animované předlohy evidentně hnědé. 

Snaha docílit v současných filmech rozmanitějšího multi-kulturního obsazení přitom rozhodně není na škodu – na škodu je až to, když jej filmaři nejsou schopni začlenit do filmů tak, aby nepůsobilo jako pěst na oko. Takhle si totiž musíte domýšlet nepřímo řečené informace, že např. sedmero dcer vládce oceánů a sedmi moří Tritona (Javier Bardem) jsou každá jiného etnika z toho důvodu, že se Triton v každém z těch sedmi moří vyspal s jinou mořskou vílou (což nejspíš není pravda), nebo že bělošský princ Eric (Jonah Hauer-King) má černošskou matku proto, že je ve skutečnosti adoptovaným nalezencem (což možná pravda bude). 

Každopádně když už nadávat na změny a odlišnosti, které činí novou Malou mořskou vílu oproti animovanému vzoru horší (a že jich není málo), tak barva kůže hlavní hrdinky se v podstatě řadí k nepříliš důležitým malichernostem. Asi nejpalčivější je v tomto ohledu vizuální stránka filmu, v níž se záměrná snaha o co největší realističnost tluče s fantazijní stylizací muzikálové předlohy. Digitální ryba nebo krab může díky solidním efektům vypadat klidně jako z dokumentárního filmu, ale když pak mají tito mořští živočichové i mluvit, zpívat, tancovat a projevovat emoce, tak to zkrátka vypadá přinejmenším zvláštně (a třeba mořské želvy pohybující se v tanečních formacích působí divně, i když nezpívají). Záběrům podmořského světa z nedávného Avatara 2 nesahá Malá mořská víla ani po pás. 

Vzhled mořských víl a jejich ocasů je také přinejmenším diskutabilní, zejména když se vynoří nad hladinu a mají vypadat mokře a zplihle. Obzvlášť smutný pohled je v tomto ohledu na ošuntělého Tritona, jenž měl zřejmě působit naopak majestátně a božsky, leč v lacině působícím kostýmu nevypadá jako šupák pouze tehdy, když se pod hladinou ohání svítícím trojzubcem a vlasy mu čeří vodní proudy. A některé pasáže jsou zbytečně tmavé, včetně třeba závěrečného souboje, ale naštěstí jich není zas tolik. Jinak je výprava a výtvarná složka filmu na odpovídající úrovni, byť z ní zmizela ona magie a hravost, přítomná v detailních kresbách původní animované klasiky. 

Za mnohé ze svých kvalit snímek vděčí univerzálně funkčnímu pohádkovému příběhu o rebelské mladičké mořské víle, která se zamiluje do člověka, a jelikož je kvůli lásce k němu ochotna se vzdát svého hlasu a vílího původu, tak uzavře ďábelskou dohodu se svou zlou čarodějnou tetou, aniž by tušila, že jí tím vlezla do pasti. Režisér Rob Marshall, jenž má s hollywoodskými muzikály dostatek zkušeností (kromě oscarového Chicaga natočil třeba i Čarovný les nebo Mary Poppins se vrací), tráví dost času na představování postav a na vykreslení jejich vztahů a motivací (hraná verze je oproti animáku o 52 minut delší!), takže snímek uspokojuje emocionálně jak v napínavých či romantických scénách, tak v dojemném finále. Hlavní hrdinka je ku prospěchu věci o něco emancipovanější a přítomnost řady nových pasáží či postav není nutně jen vycpávkou (např. princova matka hezky doplňuje Tritona v tom, že se oba snaží držet své potomky kvůli bezpečnosti doma, čímž jim brání v naplňování jejich snů a tužeb). 

Ve snímku spolehlivě plní účel scény dramatické, humorné (jejichž zdrojem jsou v drtivé většině legrační mluvící zvířata) i napínavé (z nichž některé jsou až překvapivě temné či strašidelné, včetně kupříkladu úvodní honičky se žralokem). Ubylo několik písniček, jiné zas naopak přibyly, a byť v jedné z nich se i rapuje, tak díky vtipnosti textů to neruší nijak výrazně. Změny k horšímu oproti originálu jsou jak v přednesu protagonistů, jenž je spíš současný a moderní než pohádkově magický, rozverný a snový, tak v jejich aranžmá, kdy třeba v písničce pojednávající o výhodách a kráse života pod hladinou doprovází zpívajícího kraba z nejasného důvodu namísto další mořské fauny přímo Ariel, přestože sama de facto zastává opačný názor. 

V souvislosti s hereckými výkony lze mít výhrady k projevu Halle Bailey v hlavní roli, která je skvělá zpěvačka, leč prostřední část filmu stráví bez hlasu a místy tone v prázdných pohledech a monotónní mimice. Nejzajímavější a značně stylizovaný výkon překvapivě podává Melissa McCarthy jako zákeřná chapadlovitá Ursula, naopak Jonah Hauer-King je v roli nerozhodného a poněkud naivního prince a snílka sympaticky přirozený. 

Celkově je Malá mořská víla zejména díky emotivnímu příběhu a humoru mírně nadprůměrnou disneyovskou adaptací, někde na úrovni hraného Aladina nebo Lvího krále, která na svou animovanou předlohu nemá ani omylem, ale zároveň nepředstavuje ani zdaleka takový průšvih, jakým byl například nedávný hraný Pinocchio. Každopádně si nezaslouží tu vlnu nenávisti a předpojatosti, kvůli níž mnozí odpůrci odsoudili kvůli vzhledu hlavní hrdinky celý film, aniž by jej viděli. Což je zrovna v případě pohádky, která vypráví o nevraživosti mezi rozdílnými národy a o snaze všechno to vzájemné nepochopení a předsudky překonat, docela ironické.