Smrtelné zlo: Probuzení (Evid Dead Rise) – Recenze – 70%

Americký horor Smrtelné zlo: Probuzení je novým tematickým návratem ke kultovnímu snímku Evil Dead, který natočil v roce 1981 režisér Sam Raimi, jenž v něm vyprávěl o partě přátel, kteří si vyjeli na chatu v lesích, našli tam starou prokletou knihu a nechtěně z ní vyvolali smrtící zlo. Tentýž námět přitom oprášil už v minulé dekádě režisér Fede Alvarez, jehož snímek Lesní duch z roku 2013 se též snažil o znovuvzkříšení a modernizaci Raimiho díla, aniž by se přitom pokoušel jakkoli ctít jeho psychedelickou, legračně vyšinutou a maniakální poetiku. Namísto toho se snažil se vší seriózností zapůsobit přehlídkou explicitních brutálních krvavých výjevů, čímž pádem nenavazoval ani tolik na tradici komických splatterů z 80. let, jako spíš na modernější vlnu extrémních hororů z počátku tisíciletí, které se vyžívaly v realistickém sadismu a vynalézavé destrukci lidských těl.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Novinka Smrtelné zlo: Probuzení, kterou natočil coby svůj druhý celovečerní film režisér a scenárista Lee Cronin, je v tomto směru téměř stejná. Svou atmosférou i celkovým vyzněním je tím pádem mnohem podobnější právě Alvarezovu Lesnímu duchovi než Raimiho svébytnému polo-amatérskému počinu, v němž bylo násilí spíše groteskní a vtipně stylizované, k čemuž vydatně přispěly laciné praktické efekty. Ve Smrtelném zlu: Probuzení je násilí naopak naturalistické, prvotřídně technicky realizované, fyzicky nepříjemné na pohled a natočené záměrně tak, aby diváky šokovalo a znechucovalo. V celém filmu přitom není ani špetka humoru nebo nadhledu, možná jen s výjimkou scény, v níž někdo někomu vykousne oční bulvu, která po vyplivnutí vletí do úst překvapeného přihlížejícího. Avšak ani tento vděčný „gag“ vlastně není natočen tak, aby vyvolával primárně komický efekt. 

Očekávat tudíž od filmu podobný zážitek, jaký skýtala Raimiho původní Evil Dead série (především její sebe-parodický druhý a třetí díl), je proto ve výsledku kontraproduktivní, jelikož Lee Cronin se stejně jako Fede Alvarez snaží o moderní vážný přístup, jenž má uspokojit především fanoušky současných hororů, nikoli fanoušky Sama Raimiho (který Smrtelné zlo: Probuzení koprodukoval). S originálním Evil Dead má tak snímek společný jen námět o prokleté knize a několik vizuálních odkazů (pohyb kamery prolétávající mezi stromy, motorová pila, brokovnice…), ale tím to v podstatě končí. Došlo i ke změně lokace – na chatě v lesích se totiž odehrává jen krátký prolog, zatímco celý zbytek filmu je zasazen do prostředí velkoměsta, a to konkrétně do starého bytového domu, jemuž se v nadcházejících týdnech blíží demolice. 

Právě sem se vydá třicetiletá hrdinka Beth (Lily Sullivan) na návštěvu za svojí starší sestrou Ellie (Alyssa Sutherland), která je spolu se svými třemi dětmi (ve věku cca osm až patnáct let) po nedávném odchodu partnera jednou z posledních nájemníků, kteří se ze zašlé a rozpadající se budovy ještě stále nevystěhovali. Po krátké expozici a nenadálém zemětřesení najde jedno z dětí v nově vzniklé průrvě pod podzemním parkovištěm tajemnou kryptu a přinese si z ní domů suvenýry – děsivě vyhlížející knihu vázanou v lidské kůži a několik gramofonových desek, na nichž jakýsi kněz odříkává temné zaklínadlo. Netrvá to dlouho a s Ellie se začne dít něco velmi podivného… 

To, co pak nastane, je zejména díky pevně uchopené režii a kvalitě zpracování speciálních efektů dost intenzivní hororová jízda, jejíž tempo až do konce prakticky nepoleví. Film nepracuje nijak zvlášť s napětím nebo s atmosférou strachu a obav z nadpřirozeného neznáma, ale o to víc to dohání znepokojivými a řádně šťavnatými scénami, v nichž není nouze o všelijaká řezná poranění, penetrace lebek nejrůznějšími ostrými předměty nebo polykání skleněných střepů a podobné chuťovky. Snímek v tomto směru přirozeně graduje, každým dalším krvavým výjevem pokaždé trumfne ten předchozí a ta největší jatka si pochopitelně schovává na závěr, v němž se poctivě utrhne ze řetězu. 

Lee Cronin se naštěstí vyvaroval chyb, jimiž trpěl Alvarezův Lesní duch, zejména co se týče tuposti a nepřiměřené naivity postav. Tu nyní vystřídala depresivní beznaděj, s níž se musí hlavní hrdinka a trojice silně traumatizovaných dětí postavit nadpřirozenému absolutnímu zlu ve vlastním domově, z nějž ironicky nemohou uniknout (v důsledku nejedné scenáristické berličky). Croninovi se daří vytěžit mnohé z hereček i z ponuré atmosféry starého domu, sem tam překvapí neotřelým nápadem (viz scény natáčené přes dveřní kukátko) a občasné díry ve scénáři nebo nedotažené nápady s promrhaným potenciálem povětšinou úspěšně zacpává mimořádnou dynamičností a zdařilou řemeslnou stránkou, k níž se kromě používání nezvyklých kamerových úhlů řadí i práce s hudbou a se zvukem. 

Fanoušci gore-hororů si tak přijdou rozhodně na své, neb film Smrtelné zlo: Probuzení je co do úrovně krvavých jatek brutálnější a údernější než většina současné žánrové konkurence. Od první chvíle chytne a nepustí a konzistentně přitom stupňuje úroveň fyzického i psychického teroru, jenž je na diváky zprostředkovaně přenášen z hlavních postav. Všechno jeho násilí slouží příběhu, takže nepůsobí samoúčelně, a je jednou z nedílných složek, díky nimž má film vlastní výraznou tvář a nepůsobí jen jako další z mnoha současných hororů, ale jako cosi osobitého a výlučného. Doporučení však platí pouze pro ty, kteří si věří, že jim z toho v kině nebude špatně.