Ostrov – Recenze – 50%

Režisér a scenárista Rudolf Havlík uvedl loni do kin hned dva své filmy – fantaskní komedii plnou obludných stereotypů Po čem muži touží 2 a dějově vyprázdněnou fádní romanci Prezidentka – a oba velmi špatné. Velkým zlepšením oproti nim je jeho novinka Ostrov, dobrodružná romantická komedie s Jiřím Langmajerem a Janou Plodkovou v hlavních rolích, která sice také není kdovíjak úžasná, leč alespoň zvládá uspokojivě pracovat s pravidly daného žánru, příběhově je relativně naditá a ani není tak okázale tupá, jak bývá u českých romantických komedií často zvykem.

Zdroj fotek: CinemArt

Hlavními hrdiny jsou manželé Richard a Alice, kteří jsou sice spolu na exotické dovolené, nicméně na jejich unaveném a rezignovaném vztahu je i díky míře vzájemného osočování znát, že už si jeden druhému delší dobu lezou na nervy. Když se při nevydařeném pokusu o romantickou večeři u pláže Richard vytasí s připravenou žádostí o rozvod, padne rozhodnutí odletět domů o několik dnů dříve. Richardovi se ale podaří sehnat jen malé dopravní letadlo, jehož pilot navíc během letu v bouřce zemře a oba manželé, kteří už spolu nechtějí trávit ani minutu, skončí po pádu letadla na osamělém ostrově uprostřed oceánu. Tam jsou nuceni spolupracovat, jelikož záchrany se nejspíš jen tak brzy nedočkají. 

Svým námětem film Ostrov připomíná nejvíce dobrodružnou komedii z roku 1998 Šest dní, sedm nocí, od níž si vypůjčuje i řadu dílčích nápadů a scének, avšak poměrně blízko má svým tématem třeba i k Trosečníkovi nebo k jiné variaci na Robinsona Crusoe. Do schematické zápletky o rozhádaných manželích, kteří po nešťastném ukončení vztahu plném zášti a nenávisti po určité době prozřou, znovu si k sobě vybudují důvěru a vřelé city a ve finále se k sobě láskyplně vrátí, nepřináší film Ostrov nic moc nového. Vychází ostatně z tradice romantických komedií o rozpadu a opětovném obnovení manželství, které byly v Hollywoodu populární už ve 40. letech. To jej činí z hlediska romantické linie do značné míry předvídatelným, pořád tu však zůstává i ona dobrodružná část, jejíž průběh zas tak snadno předem odhadnout nelze. 

Ke cti filmu slouží to, že hojně využívá prostředí neobydleného exotického ostrova, na němž se jeho děj odehrává. Kromě pláže, džungle, laguny s vodopády a dalších přírodních zákoutí se na plátně vystřídá i řada tematických rekvizit. Postupně se rozrůstá množství předmětů, které si manželská dvojice vyloví z moře nebo svépomocí vyrobí z přírodních surovin a z naplavených trosek letadla a průběžně si s nimi zkrášluje svá improvizovaná obydlí. Sporadicky dojde i na nějaké to zvířátko. Záběry kamery vypadají jak z reklamního klipu cestovní kanceláře, žánrově padnoucí hudba místy evokuje dobrodružství jak z Honby za diamantem a maskéři se nebáli přitlačit na pilu (až překvapivě drsné zkrvavené šrámy vypadají opravdově a bolestivě). 

Hercům není moc co vytknout, neb Jiří Langmajer i Jana Plodková podobný typ rolí hráli už vícekrát a nalezli v nich polohu, která jim jednoznačně sedí. Problematické je až to, jakým způsobem jsou napsané jejich postavy, které vyznívají na poměry romantických komedií po většinu filmu víc nesnesitelně a nesympaticky, než by bylo záhodno, což poněkud sabotuje komediální rovinu filmu. Ta totiž nejvíce těží právě ze vzájemného hašteření obou manželů, které ale až nepříjemně často přechází od ironických pošklebků k nejrůznějším zle míněným výčitkám, kdo komu víc zničil život. Ve druhé polovině pak přibývá romantiky, zatímco humoru naopak znatelně ubývá. Situaci zpestří i jedna nebo dvě dramatičtější situace, byť vyvolané poněkud na sílu a uměle vyhrocené. 

Ku prospěchu věci se však snímek naštěstí nepouští do sexistických vtípků a jiných prohřešků Havlíkových předchozích komedií. Člověk sice hned na začátku zpozorní, když se ukáže, že Richard běžně oslovuje svou štíhlou ženu posměšným „tukouši“, ale podobné úlety naštěstí nejsou ve filmu standardem. Snímek obsahuje řadu klišé, pracuje s nimi ale v rámci žánru dovedně. Po řemeslné stránce je Ostrov zpracován solidně a z rozpočtu vytěžil, co se dalo. Na celkově bohatou a nešizenou výpravu filmu mělo patrně pozitivní vliv rozhodnutí zestručnit na nezbytné minimum náročnější scény typu pád letadla či noční setkání s divokým zvířetem, které by jinak byly produkčně dost nákladné. 

Použitými příběhovými vzorci Ostrov evokuje vztahové romantické komedie s dobrodružnou tematikou z minulých desetiletí, což může na řadu diváků působit příjemně starosvětsky. V tomto směru Ostrov připomíná nedávnou americkou komedii Vstupenka do ráje, v níž se rozvedený pár v podání Julie Roberts a George Clooneyho začal po letech znovu sbližovat v podobně tropickém prostředí – a která také fungovala jako retro upomínka na zlaté časy romantických komedií v 90. letech. Podobně jako Vstupenka do ráje i Ostrov těží z toho, že nabízí známé, populární a charismatické herecké hvězdy popichující se v atraktivní exotické lokaci. 

Ostrov je nejlepším filmem Rudolfa Havlíka od jeho Pohádek pro Emu z roku 2016, což z něj s přihlédnutím k předešlým dílům tohoto plodného autora dělá tak trochu jednookého krále mezi slepými. V konečném důsledku jde totiž o žánrový průměr, který ale nijak neurazí, spolehlivě zabaví a v kontextu nenáročných oddychových českých romantických komedií plní svou funkci lépe než většina konkurence.