Následující filmy považuji za to nejlepší, co jsem z loňské produkce
viděl, ať už v kinech, na filmových festivalech nebo na steamovacích
službách. Zvlášť uvádím filmy promítané v kině, české filmy a snímky viděné
mimo běžnou kino distribuci.
Moc děkuji za to, že čtete mé texty, a přeji šťastný, úspěšný a ve zdraví prožitý rok 2023 😊
1) Poslední představení – nesentimentálně emotivní a krásně natočené indické drama o chlapci, který se snaží se svými kamarády postavit v chudé vesnici biograf. Film o lásce k filmu a ke starým kinům, jenž slouží jako pocta kinematografii i světovým režisérům, vypráví o cestě za svým srdcem navzdory rodinným tradicím a předurčenosti, plně obstojí i jako sociální drama se špetkou culinary cinema a zároveň svěže tematizuje film z materiálního hlediska a nevídaným způsobem zachycuje též smrt filmového média.
2) Elvis – audiovizuálně strhující, výborně zahrané a od prvních okamžiků silně vtahující hudební životopisné drama, válcující veškerou konkurenci posledních let, v němž se perspektiva mladého Elvise Presleyho přirozeně doplňuje s perspektivou nespolehlivého vypravěče v podobě jeho úlisného manažera. Mistrovsky nasnímaná hudební čísla vynikají famózním střihem a celým filmem se vine téma nezlomné snahy o zachování vlastní výjimečné osobní a hudební identity, která je jako jediná klíčem k umělcově úspěchu a nesmrtelnosti.
3) Trojúhelník smutku – možná je to střelba na až příliš snadné cíle, přesto tu dlouho nebyla vtipnější satira na současnou společnost, moderní trendy a kapitalismus, která by byla takhle ostře jízlivá a nekompromisní. Mnohovrstevnatý film o nerovnosti ve společnosti a o nekončícím boji o moc a privilegia, jenž je navíc divácky velmi vstřícný a v němž perfektní skloubení špičkové festivalové filmařiny s pokleslostí a střet intelektuálního humoru s fekálními gagy vedou k nezapomenutelným scénám vyvolávajícím záchvaty smíchu.
4) Avatar: The Way of Water – příběh pokračování Avatara z roku 2009 je jednoduchý, leč nechybí mu emoce, napětí, patřičná dramatičnost ani skvělá akce. Hlavně je to ale masivní velkofilm s bravurním citem pro budování fikčního světa a rozvíjení postav. Technologicky a vizuálně jde navíc o absolutní skvost, pro který se těžko hledá srovnání. Objevování nových zákoutí planety Pandora je místy až éterickým a poetickým zážitkem, který v kině a ve 3D úspěšně přenáší diváky do jiného časoprostoru.
5) Batman – nejtemnější a nejsyrovější film o netopýřím muži, který v sobě kombinuje komiksové drama, akční krimi-thriller, pulpovou gangsterku, neonoir detektivku a sporadicky i katastrofický film. Výrazně působivé a špičkově realizované epické drama, které pozoruhodně a inovativně pracuje se známými postavami, a v němž Batman není jen obávaným superhrdinou, ale i zranitelnou, pochybující, traumatizovanou a do sebe uzavřenou obětí ponořenou do zášti a smutku.
6) Top Gun: Maverick – pokračování, které s přehledem předčilo svého předchůdce. Vše, co bylo na prvním Top Gunu z roku 1986 dobré, bylo povýšeno prostřednictvím moderní filmařiny a aktualizace do současnosti o několik úrovní výš. Akční sekvence, natáčené se skutečnými stíhačkami, jsou dechberoucí. Komplexní masterclass akčního melodramatického filmu a také velký návrat do slavné role pro Toma Cruise, který spolehlivě utáhne celý film na svém charismatu a na pečlivě nacvičených úsměvech.
7) Fabelmanovi – ve svém zdaleka nejosobnějším filmu se režisér a scenárista Steven Spielberg ohlíží za svým dětstvím a dospíváním a za zážitky, které jej formovaly jako filmaře. Natáčí lehkou rukou a s poctivou dávkou hravosti, jemnosti, upřímnosti a citu, čímž potvrzuje pověst jednoho z nejlepších filmařů současnosti. Namísto nostalgicky naivní a lacině sentimentální vyprávěnky o kráse filmového média totiž překvapivě servíruje emocionálně silné rodinné drama, v němž jsou radostné a humorné chvíle vyváženy stejnou měrou melancholií a těžkostmi.
8) Svatý pavouk – mrazivé íránské krimi natočené podle skutečných událostí o honu na sériového vraha zabíjejícího ve městě prostitutky. Příběh vyprávěný z pohledu emancipované, ateistické a odvážné novinářky je zároveň nekompromisním náhledem do íránské společnosti prolezlé fanatismem, korupcí a misogynií, v níž má soudní proces s dopadeným zločincem kvůli názoru silně věřící veřejnosti překvapivou, tíživou a emočně intenzivní dohru.
9) Podezřelá – vynalézavě vyprávěný jihokorejský film o osudové romanci policejního vyšetřovatele a vdovy podezřelé z vraždy dovedně míchá kriminální thriller a melodrama s černou komedii a hravě zaplétá diváka do klubka zvratů, bohatého na znejišťující a nepředvídatelné momenty. Důmyslná režie uhrane celou řadou stylistických voleb, zatímco propracovaný scénář balancuje na hraně překombinované skládačky, v níž ale všechny dílky zapadnou do sebe.
10) Událost – francouzské drama zasazené do 60. let, kdy byly potraty ve Francii ilegální a přísně trestané, se zaobírá příběhem nadějné studentky literatury, která se po nechtěném otěhotnění ocitne kvůli odhodlání pokračovat za každou cenu ve studiu ve značně složité situaci. Naléhavý snímek s přesahem do současnosti precizně a sugestivně poukazuje na nutnost práva žen svobodně rozhodovat o vlastním těle.
Čestná zmínka pro filmy minulé sezóny, které se do kin dostaly se zpožděním:
Na cestě – íránská komediální road-movie o dramatickém loučení, která přetéká režijními nápady, mísí humor a hořkost v perfektním poměru a disponuje vtipnými dialogy, skvěle vypointovanými situacemi a jedním z nejlepších dětských hereckých výkonů v historii kinematografie.
Bod varu – na jeden záběr
natočená adrenalinová jízda z prostředí vytížené luxusní restaurace, jenž
důsledně buduje atmosféru pracovního stresu, organicky přepíná mezi
jednotlivými ději a okouzluje precizně nazkoušenými dialogy i hereckými výkony.
Drive My Car – japonské
drama o nečekaném porozumění mezi divadelním režisérem a jeho mladou soukromou
řidičkou vypráví o sdílení traumat a tajemství, jež jsou součástí komplexního
mnohovrstevnatého příběhu, odehrávajícího se na pozadí zkoušek Strýčka Váni ve
vícejazyčné verzi, a vypovídajícího mimo jiné o partnerských a mileneckých
vztazích a o bolesti ze ztráty blízké či milované osoby.
Nejlepší české filmy
1) Oběť – slovensko-české koprodukční drama pojednává o morálních dilematech svobodné ukrajinské matky žijící v českém maloměstě, jíž se vymkne z rukou mediální kolotoč zaostřený na případ jejího dospívajícího syna, který se stal obětí násilného útoku mladistvých romských násilníků. Snahu o získání českého občanství a rozjetí podnikání jí komplikuje starost o syna i nutnost snášet zvýšenou pozornost a zájem okolí, spojenou však i s neustálým tlakem a nutností žít ve lži a přetvářce. Film špičkové evropské úrovně s precizní realizací od dialogů přes herecké výkony až po kameru snímající děj v dlouhých záběrech, za který by se nemuseli stydět ani režiséři rumunské nové vlny.
2) Běžná selhání – koprodukční film sestává z příběhů tří žen, vyprávěných během jednoho dne na pozadí jakési blížící se katastrofy. Snímek upoutá pevně uchopenou a precizní režií, přesnými hereckými výkony hlavních protagonistek i vypilovaným scénářem, jenž vyniká nejen ambiciózní snahou o žánrové vybočení, ale i začleněním nevtíravého přesahu s ekologickým poselstvím. Navzdory koketování s prvky sci-fi a katastrofických filmů však film zůstává v jádru skromným a intimním psychologickým dramatem, které klade důraz především na své postavy a na jejich pocity.
3) BANGER. – kinetický, dialogově autentický a pocitově intenzivní snímek na pomezí thrilleru, černé komedie a dramatu o morálním prozření, zasazený do prostředí drog, rapu a hip-hopových koncertů. Jeho hlavní hrdina, mladý samolibý rapper s velkými ambicemi, se odhodlaně snaží vylepšit svou životní situaci, leč každým dalším špatným rozhodnutím ji jen konstantně zhoršuje. V souladu s tím je nejvýraznějším motivem filmu ztráta iluzí. Realističnost podtrhuje i obrazová složka zachycená mobilním telefonem a promyšlený koncept vizuální formy doplňuje též prokládání děje střípky z různých virálních videí, jimiž je příběh ironicky komentován.
Doporučení na další kvalitní české filmy: Arvéd, Kdyby radši hořelo, Il Boemo, Poslední závod
Čestná zmínka pro tři nejlepší české dokumenty: KaprKód, Good
Old Czechs, Zkouška umění
Nejlepší filmy mimo kino
1) RRR – akčně dobrodružný indický velkofilm vyprávějící o revoluci a jednom velkém přátelství v kolonizované Indii. Na kontrastu ohně a vody postavený příběh dvou mužů, stojících na opačných stranách barikády a vykreslených v souladu s nacionalistickým vyzněním filmu v podobě bezmála superhrdinů, překypuje spektakulární over-the-top akcí, která je ale dokonale přehledná a fantasticky nasnímaná, a také perfektními a nápaditými muzikálovými/tanečními čísly. Krom toho tento dějově našlapaný a z hlediska užitých motivů pestrý film definuje i bezbřehá fantazie a absolutní nestřídmost jeho tvůrců, která je během epického vyprávění o velkých činech a velkých emocích přetvořena v čistou radost a nadšení.
2) All Inclusive – jemný a citlivý snímek o dovolené dospívající dcery a jejího mladého otce v přímořském letovisku v polovině devadesátých let táhnou kupředu vynikající výkony obou protagonistů, jejich skvěle napsané postavy, křehká režie a všeprostupující melancholie.
3) Dalva – drama o náctileté dívce, která se po zatčení svého milovaného otce, s nímž žila a který ji sexuálně zneužíval, ocitá proti své vůli v sociálním ústavu, odkud se snaží opakovaně utéct. Precizně režírovaný film se skvělou dětskou představitelkou hlavní role inovativně přistupuje k tématu sexuálního zneužívání nikoli z hlediska násilí, nýbrž ve smyslu manipulace s realitou z pozice dospělého, který je v rodině nositelem definice toho, co všechno může být z pohledu dítěte bráno jako normální a standardní projev lásky.
4) Lynch/Oz – naprosto vyčerpávající esejistický dokument o provázanosti díla režiséra Davida Lynche s americkou muzikálovou klasikou, Čarodějem ze země Oz z roku 1939. Podrobná studie vlivů a odkazů, zasazená do kontextu světové kinematografie a poskládaná z bezpočtu ukázek a doprovodných komentářů šestice odborníků a filmařů, představuje cinefilní potěšení nabité informacemi, zajímavostmi, pozoruhodnými detaily a netušenými intepretacemi.
5) Slepý muž, který neviděl Titanic – emotivní a překvapivě se
vyvíjející drama o nevidomém vozíčkáři, který se rozhodne podniknout na vlastní
pěst nebezpečnou výpravu za svou přítelkyní, natočené z perspektivy
člověka se silnou vadou zraku.
Čestná zmínka:
Třináct životů – filmařsky minimalistické, leč přesto napínavé a
emocionálně vypjaté procedurální humanistické drama o odvaze, odhodlanosti a
houževnatosti. Zachycení mediálně známé události z Thajska, při níž se po zmizení
třinácti dětí v zatopené jeskyni rozjela dvoutýdenní záchranná akce
s nejistým výsledkem, vyniká bezchybnými klaustrofobickými scénami a
hereckými výkony. Skvělý film, avšak o rok dříve se témuž tématu věnoval i
dokument Záchrana, který je ještě o něco lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat