Malý chlapec jménem Sam Fabelman vyráží na počátku 50. let poprvé s rodiči
do kina na cirkusový film Největší představení na světě, jehož destruktivní
scéna srážky vlaku s automobilem se pro něj stává formativním zážitkem. Posedlý
onou sekvencí si ji doma opakovaně přehrává s modely vláčků a poté ji i tajně natáčí
na otcovu kameru, aby si mohl výsledek dokolečka promítat na rozevřené
dlaně, které mu nahrazují plátno. Takto vzpomíná režisér, scenárista a držitel
dvou Oscarů Steven Spielberg na okamžik, kdy byl poprvé osudově okouzlen filmem.
Ve svém zdaleka nejosobnějším snímku Fabelmanovi se vrací k vlastnímu dětství
a dospívání, k vyrůstání se třemi sestrami, k zážitkům ze střední školy
a k problematickému vztahu svých rodičů.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Přestože je Sam Fabelman fiktivní postavou, Steven Spielberg jej používá jako své alter ego, s nímž sdílí mnoho atributů, tehdejší životní podmínky a de facto i fyzickou podobu. Fabelmanovi jsou proto převážně autobiografickým filmem, odlišujícím se od reality pouze v drobnostech a ve jménech jednotlivých postav. Vzpomínky na své mládí tvůrce prezentuje s určitou dávkou nostalgie, zároveň ale nikdy nesklouzává k lacinému sentimentu. Namísto dětsky naivní vyprávěnky o kráse filmového média natočil silné rodinné drama, v něm jsou radostné a humorné chvíle vyváženy stejnou měrou melancholií a těžkostmi.
Na poli dvou desetiletí Spielberg reflektuje zásadní rodinné události, setkávání s příbuznými, život na amerických předměstích ve třech různých státech, zkušenosti židovského studenta na střední škole s nežidovskými spolužáky, šikanu, první romantický vztah i proměňující se přístup k oběma rodičům, stejně jako ty nejdůležitější chvíle, v nichž sehrála roli ruční kamera. Souběžně s tím, jak eskalují konflikty mezi jeho rodiči, tak Sam zraje jako filmař. Od hravých dětských pokusů se vypracuje ke krátkým žánrovým filmům, které natáčí se svými sestrami a kamarády coby nadšený amatérský tvůrce. Snímek zachycuje i období, kdy si dával od natáčení filmů delší pauzu, než se k nim na střední škole vrátil s příslibem vytvořit ročníkové video určené k promítání na maturitním plese.
K filmu jako takovému Spielberg přistupuje jako ke dvojsečné zbrani, která dokáže vyvolat radost a dojetí, ale zároveň může způsobit i bolest nebo zármutek. Prostřednictvím vlastních výtvorů Sam postupně poznává sílu filmu, onu moc umožňující působit na emoce lidí v jeho okolí a ovlivňovat jejich úsudek, a začne ji využívat. Mezi nejpůsobivější pasáže filmu se řadí ty, v nichž se Sam odhodlá pomocí střihu manipulovat s pořízenými záběry a přizpůsobit si tak realitu podle vlastních potřeb. Když se skrze vlastní domácí video z rodinného výletu dozví o skrývaném tajemství, tak se nakonec rozhodne před rodiči a sestrami promítnout cenzurovanou verzi, přičemž vystřižené scény si schová až na vhodnější příležitost. Později zas zakomponuje své spolužáky do záznamu ze školního dne na pláži způsobem, který se dá vyložit jako nenápadná msta.
Herec Gabriel LaBelle je v hlavní roli skvělý, jeho výkonu nelze nic vytknout. Naprosto vynikající jsou Paul Dano v roli Samova technicky nadaného otce, počítačového inženýra, který k synovu zájmu o film dlouho přistupuje jako k pouhému hobby, a Michelle Williams coby Samova umělecky zaměřená matka, u níž chlapec pochopitelně najde větší pochopení. V menších rolích zaujmou Seth Rogen jako dávný rodinný přítel, Judd Hirsch jako Samův světaznalý prastrýc nebo Jeannie Berlin jako Samova uštěpačná babička. Atmosféru rodinného zázemí pomáhají dokreslit nejen Spielbergovi dvorní spolupracovníci, kameraman Janusz Kamiński a hudební skladatel John Williams, ale také perfektní dobová stylizace a důraz na nejmenší detaily, na nichž Spielberg staví i ve zdánlivě banálních scénách zachycujících relativně všední okamžiky.
Spielbergovo vypravěčské mistrovství se kromě toho projevuje zejména v lehkosti, s níž strukturuje příběh a plynule propojuje jeho jednotlivé segmenty, a v jeho práci s obrazem, jímž dokáže i beze slov zprostředkovat složité pocity, strach, nejistotu, zmatení, zoufalství a jiné vnitřní pochody svých hrdinů. Mírně neustrojeně působí jen romanticko-komediální linie ve druhé polovině filmu, která náhle mění jeho tón a přesouvá pozornost jinam, a anekdoticky vyznívající finále, jenž namísto uspokojivě završujícího vyvrcholení zastává spíše funkci úsměvného epilogu.
Fabelmanovi jsou divácky vděčným dramatem, natočeným lehkou rukou zkušeným tvůrcem, jenž je v Hollywoodu stále jedním z nejlepších vypravěčů, a který se nyní rozhodl vytvořit film o událostech, které jej k onomu vypravěčství dovedly. Nijak nezáleží na tom, zdali o životě Stevena Spielberga něco víte, ani si příběh Sama a jeho rodiny nemusíte se Spielbergem nijak spojovat, nicméně je to vítanou nadstavbou. I jiné jeho filmy totiž obsahují motivy ovlivněné jeho osobními zkušenostmi z mládí a z rodinného zázemí, byť to na první pohled možná není tolik vidět. Ve Fabelmanových o nich poprvé vypráví napřímo, a navíc s poctivou dávkou hravosti, jemnosti, upřímnosti a citu.
Žádné komentáře:
Okomentovat