Black Adam – Recenze – 50%

Black Adam je superhrdina ze stáje DC, bývalý otrok ve fiktivní starověké zemi Kahndaq (zjevně inspirované zeměmi Blízkého východu), který získal nadlidské schopnosti od Bohů a rozhodl se s nimi pomstít tyranskému vladaři. V současnosti je osvobozen po 5000 letech věznění coby vzývaný ochránce svého lidu, jenž nikdy nepřestal být utiskován cizími agresory (zde reprezentovanými zlými vojáky) kvůli nerostnému bohatství. Protože si ale Black Adam při vyřizování účtů s nepřáteli nebere servítky a neváhá zabíjet lidi (což hrdinové nedělají), tak jej přilétá zpacifikovat tým jiných superhrdinů, který si říká Společenství spravedlnosti (neplést s Ligou spravedlnosti).

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Film tudíž slouží (mimo jiné) k představení hned několika nových postav. Máte tu Black Adama, kterého se tvůrci snaží skrze citování Zlého, hodného a ošklivého přiblížit divákům jako westernového anti-hrdinu. Jeho představitel Dwayne Johnson, zjevně instruovaný k tomu, aby se co nejvíc mračil, má nicméně ke Clintu Eastwoodovi po herecké stránce daleko. I tak ale díky své impozantní prezenci na plátně film bez problémů utáhne a se svou výraznou muskulaturou a oděný v černém superhrdinském kostýmu navíc vypadá víc než dobře. 

Pak tu máte svobodnou matku a expertku na starodávné jazyky Adriannu (Sarah Shani) a jejího náctiletého syna (stereotypní cool teenager se skateboardem), který je fanouškem superhrdinů (pochopitelně těch od DC). Od svého prvního setkání s Black Adamem jej tudíž instruuje, jak by se měl správný superhrdina chovat a co by měl říkat za hlášky (následkem čehož Black Adam opakovaně pronáší při likvidaci nepřátel jednu a tu samou, celkem trapnou větu). Oba tito „obyčejní lidé“ se následně v průběhu celého filmu poněkud otravně pletou superhrdinům do cesty a komplikují jim život, protože jsou opakovaně unášeni zlými vojáky coby rukojmí, která je potřeba zachraňovat. 

Zbývá Společenství spravedlnosti, které je tvořeno čtyřmi novými postavami: 

• Hawkman (Aldis Hodge) má robotická křídla a palcát, který se umí měnit v sekeru. V podstatě jde o variaci na marvelovského Falcona.

• Doctor Fate (Pierce Brosnan) je čaroděj, jenž s pomocí magické helmy vidí střípky budoucnosti. V podstatě jde o variaci na marvelovského Doctora Strange v kombinaci s Charlesem Xavierem.

• Atom Smasher (Noah Centineo) je neohrabaný ňouma, co se díky speciálnímu obleku umí hodně zvětšovat. V podstatě jde o variaci na marvelovského Ant-Mana.

• Cyclone (Quintessa Swindell) vládne větru. Ta možná není variací na něco od Marvelu, ale také je ze všech členů týmu zdaleka nejméně využitá, svými schopnostmi téměř k ničemu nepřispěje a je prakticky jen do počtu. Atom Smasher se ji okatě snaží sbalit, což je mimochodem náznak romantické linie, která nikam nesměřuje a nic z ní nevzejde (ale možná na ni bude navázáno v nějakém dalším filmu).

No a všechny čtyři strany konfliktu (Black Adam, Společenství spravedlnosti, Adrianna se synem a zlí vojáci) se napříč filmem neustále a v různých kombinacích přetahují o jakousi magickou démonickou korunu, která může ve špatných rukách způsobit zkázu všeho. Což je v zásadě celý děj, jehož primitivnost se tvůrci snaží zakrýt velkým množstvím akčních scén a zvraty v dávné minulosti Black Adama, jenž jsou průběžně odtajňovány ve flashbaccích. A celé je to skrze řadu náznaků propojeno se zbytkem DC univerza (kupříkladu Viola Davis tu hraje stejnou postavu, kterou ztvárnila už v novém Sebevražedném oddílu). 

Režisérem filmu se stal zručný řemeslník s citem pro vizuální styl Jaume Collet-Serra, který uvedl rok zpátky v kinech svůj zdařilý dobrodružný film Expedice: Džungle, také s Dwaynem Johnsonem v hlavní mužské roli. Ten si dovedl jakžtakž pohlídat akční scény (povětšinou efektní a hodně výbušné, leč přesto málo výrazné, občas zpomalené, mnohdy bohužel utopené v genericky digitálním mišmaši), ale už si tolik nepohlídal celkový tón filmu. Ten totiž variuje od přímočaré brutality (jak jen to jde v mládeži přístupném filmu) po nezávaznou zábavu s komediálním nadhledem ve stylu Shazama! (slovo „Shazam!“ zde ostatně též nejednou zazní), přičemž oba tyto extrémy se relativně náhodně střídají podle toho, jak je zrovna třeba. 

Pochválit jde hlavně několik svěžích momentů, ve kterých Black Adam vynikne jako nesmlouvavý cynik (např. když předvede své netradiční metody výslechu), nebo v nichž se do akce podaří vloudit nějaký zajímavý nápad (třeba když během rvačky v dětském pokoji dostanou na frak i superhrdinové vylepení na plakátech). Takových okamžiků však ve filmu není mnoho a uspokojení z nich dlouho nevydrží. Uspokojivá není povětšinou ani práce s postavami, které jsou až na výjimky značně ploché a jejich dialogy přetékají mnoha klišé. Kromě nich trojice scenáristů od začátku do konce bojuje i se zjevnými nesmysly v ději a s marnou snahou dostat do příběhu funkční humor. 

Veškeré nedostatky na druhou stranu nejsou tak velké, aby Black Adam neobstál jako průměrná akční spotřební zábava, řadící se bok po boku zmíněného Shazama! nebo Aquamana. Hlavně ale Black Adam více než kterýkoli jiný film ze světa DC působí, jako by byl poslepovaný z věcí odkoukaných od konkurence a zopakovaných v horším provedení.