BANGER. – Recenze – 80%

Režisér a scenárista Adam Sedlák, tvůrce internetového seriálu Semestr, byl po uvedení svého celovečerního debutu s názvem Domestik vyzdvihován jako nový výrazný talent českého filmu, jehož tvorba je svěží a progresivní a plně snese srovnání se současnou evropskou konkurencí. Tuto pověst nyní Adam Sedlák potvrzuje se snímkem BANGER. (což je slangový výraz pro hudební hit), jenž je oproti jeho čtyři roky starému, komornímu, záměrně podchlazenému a pozvolně vyprávěnému body-hororu naopak frenetickou a hbitou jízdou, odehrávající se v prostředí drog, rapu a hip-hopových koncertů.

© Johana Janová, Jonatan Jan

Hlavním hrdinou je tentokrát mladý pražský dealer Alex (Adam Mišík), jenž se zoufale snaží prorazit se svou hudbou, kterou s ním míchá jeho věčně zdrogovaný kamarád Láďa (Marsell Bendig). K úspěchu by mu dopomohlo nahrání společné písně se známým ostravským rapperem Sergeiem Barracudou (který ve filmu hraje sám sebe), který má zrovna v Praze koncert, ale následujícího dne odjíždí na turné a chce za rychlou spolupráci 5000 euro. To Alexovi dává několik hodin na získání financí, takže ze svých posledních dvou gramů kokainu namíchá třicet a naředěnou směs se pak snaží udat všude možně.

Film BANGER. ukazuje drogy jako běžnou součást reality, přičemž je přehnaně nedémonizuje, jelikož se k nim kriticky a výstražně staví téměř vždy pouze v souvislosti s jejich nákupem z nespolehlivých zdrojů a nejistotou ohledně jejich ředění, které může vést až k ohrožení života. Hrdinové filmu, kteří v osudovou chvíli začnou míchat kokain kromě omítky a moučkového cukru i s koktejlem jiných drog, o jejichž účincích při kombinování ani nemají dostatek znalostí, v tomto slouží jako odstrašující případ. Žánrově se tak BANGER. ocitá na pomezí thrilleru, černé komedie a dramatu o morálním prozření, které se odehrává během necelých 24 hodin. Svou atmosférou film připomíná z poslední doby kupříkladu snímek Drahokam s Adamem Sandlerem, jenž je podobně těkavý, kinetický, dialogově autentický a pocitově intenzivní a jehož hrdina se též snaží vylepšit svou životní situaci, leč každým dalším špatným rozhodnutím ji jen konstantně zhoršuje.

© Johana Janová, Jonatan Jan

Hrdina filmu BANGER. je takto tažen ke dnu svou posedlostí stát se hudební hvězdou, přičemž prodej drog mu má sloužit k rozjetí kariéry, se svou náturou a pochybnostmi o sobě i o svých činech však nemá šanci obstát ani mezi potetovanými rappery, ani v drogovém podsvětí. V souladu s tím je nejvýraznějším motivem filmu ztráta iluzí, vyvstávající na světlo pokaždé, když se Alexovi připomene naivita jeho hudebního snu, rozpad vztahu s přítelkyní, (sebe)destrukční potenciál kariéry drogového překupníka i nevěrohodná image drsného hocha vybudovaná na povrchním pozlátku, módních značkách a předstírané tvrdosti a agresi.

Zdařilou volbou se v tomto směru ukázalo být obsazení Adama Mišíka, který ve své doposud zdaleka nejlepší filmové roli předvádí velmi přirozený výkon, stejně jako ještě o úroveň lepší Marsell Bendig coby jeho vtipně sjetý společník, jenž pro ostré výrazy a humorné hlášky nikdy nemusí chodit daleko. Typově přesné je i obsazení ostatních vedlejších až okrajových rolí, což přispívá k celkové autentičnosti snímku. Realističnost podtrhuje i obrazová složka zachycená mobilním telefonem, na což je v řadě scén prostřednictvím práce s ostřením nebo volbou kompozic upozorňováno, čímž jsou zároveň záměrně přiznávány limity tohoto způsobu natáčení. Promyšlený koncept vizuální formy a výrazné stylizace doplňuje i prokládání děje střípky různých virálních videí (nebo třeba AZ-kvízem či animovanou pohádkou Jak pejsek s kočičkou dělali dort), jimiž je příběh ironicky komentován. 

© Johana Janová, Jonatan Jan

V závěrečné třetině, kdy je Alex svědkem následků svých činů a skokově dospěje ke zlomovému morálnímu osvícení, se však začne až příliš tlačit na pilu tragických tónů, dodávajících celé té adrenalinové a kmitavé jízdě silně hořký dojezd. To, co bylo do té doby vtahující českou variací na Trainspotting v kombinaci s až hypnotickou sondou do prostředí současné pražské zlaté mládeže, tak i kvůli přehnaně vyhrocenému finále pocitově končí v tíživé beznaději Requiemu za sen. Filmu by tak prospělo skončit o několik scén dřív, stejně tak je diskutabilní i repetitivní opakování několika slok z Alexova příšerného rapu o chcaní na vše možné, jenž slouží k demonstraci jeho machistické přetvářky.

Precizně a nápaditě režírovaný BANGER. každopádně zvěstem o jednom z nejvýraznějších českých filmů poslední doby plně dostál, zatímco Adam Sedlák zas hravě obhájil svou pozici jednoho z nejpozoruhodnějších nových českých filmařů. Jeho film je fascinujícím náhledem do svérázné subkultury, od níž přejímá mnohé charakteristické prvky, současné trendy, vulgarismy i slangové výrazy. I kvůli tomu nejspíš nesedne ani zdaleka každému, přičemž nejvíce pochopitelně cílí na mladé diváky, a to zejména na ty, kteří znají význam slov „banger“ nebo „feat“, pohybují se v prostředí YouTubu a TikToku jako doma a je jim jasné, že když se někdo v hudebním klubu ptá po raffaellu, tak tím nemyslí tu kokosovou pochutinu s mandlí.