Jurský svět: Nadvláda (Jurassic World: Dominion) – Recenze – 50%

Příběh filmu Jurský svět: Nadvláda navazuje po čtyřech letech na události ze snímku Jurský svět: Zánik říše, v jehož závěru došlo k hromadnému vypuštění všech dinosaurů (i těch masožravých) do volné přírody. Ti se od té doby všelijak rozmnožovali, pronikali do různých koutů světa a stali se součástí ekosystému, který se lidé museli chtě nechtě naučit sdílet společně s nimi. Tomuto výchozímu stavu, byť je absurdně přitažený za vlasy a jde zcela proti duchu předchozích dílů celé jurské ságy, nelze upřít potenciál pro celou řadu podnětných a nápaditých situací. Ostatně na procesu adaptace, během nějž si zcela nepřipravené lidstvo nutně muselo zvyknout na nové podmínky a reagovat jimi na nenadálou přítomnost dinosaurů i mimo přísně střežené výběhy, by se klidně dal postavit celý mnohadílný seriál.

Zdroj fotek: CinemArt

Tvůrci filmu Jurský svět: Nadvláda však zvolili jinou cestu a celou tu záležitost se rozhodli odbýt jednou stručnou úvodní shrnující televizní reportáží. V průběhu filmu (který je ve skutečnosti o něčem jiném) se pak jen tu a tam otírají o některé méně podstatné novoty již adaptovaného světa, jako jsou ilegální dinosauří množírny, černý trh s dinosaury-zabijáky nebo holčičky krmící v městských parcích dinosauří mláďata. Nebo pytláci se specializací na odchyt dinosaurů, kteří se nicméně od běžných pytláků v ničem neliší a z toho, že na ně v lese klidně může číhat hladový raptor (nebo něco s ještě většími zuby), si zjevně nic nedělají. V původním Jurském parku přitom vyvolávala představa úniku krvelačných raptorů z výběhu strach a hrůzu, konfrontace s nimi znamenala téměř jistou smrt, a i ozbrojený člověk byl proti nim prakticky bezbranný. 

Ve filmu Jurský svět: Nadvláda se dinosauři na svobodě stali ve společnosti lidí oproti očekávání pouze atraktivním zpestřením, které budí respekt nanejvýš svou velikostí a majestátností, ale nikoli již potenciální možností masivně ohrožovat lidské životy a způsobovat nevyčíslitelné škody. Pouhou atrakcí se stali i pro film samotný, jehož zápletka se kupodivu kolem dinosaurů již netočí, jsou v ní de facto jen pro okrasu. Namísto dinosaurů se totiž lidstvo potýká spíš s obřími kobylkami (ano, opravdu), které po zmutování s dinosauří DNA likvidují ve velkém obilná pole. 

Za vypuštěním těchto kobylek podle všeho stojí nadnárodní korporace Biosyn, která se zabývá genetickými modifikacemi (a má též monopol na shromažďování těch největších masožravých dinosaurů v jakémsi přísně zabezpečeném italském údolí obehnaném skalami). Snaha usvědčit tuto společnost ze zločinu pak svede dohromady hrdiny z původního Jurského parku (Sam Neill, Laura Dern a Jeff Goldblum) a sloučí je s hrdiny Jurského světa (Chris Pratt a Bryce Dallas Howard), kteří se zas pro změnu pachtí za únosci čtrnáctileté naklonované dívky z předchozího filmu, kterou patrně oba adoptovali a po celé ty uplynulé čtyři roky vychovávali. 

Snímek tak od naznačovaného nazírání na podnětnou problematiku soužití lidí s dinosaury raději uhnul ke stereotypním zápletkám opatřeným hromadou klišé, ať už jde o pronásledování únosců za pomoci chrabré pilotky (charismatická DeWanda Wise) nebo o rozkrývání lží prohnilého majitele technologické firmy (nevýrazný Campbell Scott), který své podlé a mocichtivé plány na světovou dominanci skrývá za spasitelské sliby a vědecký pokrok. Všechny nové postavy jsou navíc zoufale povrchní a průhledné a u těch dávno známých zas tvůrci zřejmě moc nevěděli, co s nimi, a tak jim ve scénáři připravili jen ty nejpřímější a nejodhadnutelnější cestičky ubírající se k prvoplánovým pointám, které mají sloužit k potěše fanoušků obou jurských sérií. 

Ta skutečnost, že se ani z velkolepého setkání postav z Jurského světa a „hereckých legend“ z Jurského parku nepodařilo vymáčknout víc než trochu společného pobíhání před útočícími ještěry a nutnou dávku nepříliš nápadité nostalgie, je možná dokonce horší, než nesmyslná logika prostupující od začátku do konce děj filmu i chování řady postav. Po zkušenosti z předešlých dvou filmů by ostatně jen málokdo čekal, že plány hlavního padoucha budou dávat smysl, nebo že třeba hrdinové nebudou riskovat vlastní životy při záchraně uneseného dinosauřího mláděte, jehož dinosauří matce slíbili navrátit jej domů (ano, opravdu). Na druhou stranu, nic tak okázale dementního jako v případě vyvrcholení Jurského světa: Zániku říše vás ve filmu Jurský svět: Nadvláda naštěstí nečeká. 

Celý film i s oběma zápletkami tak slouží především jako věšák na akční scény s dinosaury, kteří nejprve prohánějí hrdiny prchající na motorkách po ulicích přímořského města (tak trochu ve stylu bondovek, ale mnohem méně obratně), a nakonec je po dlouhou dobu a v mnoha repetitivních variacích na předchozí filmy ohrožují v džungli své nové italské rezervace. Nejrůznějších typů dinosaurů je naštěstí ve filmu plno. Každou chvíli se někde okázale procházejí krajinou, zpovzdálí číhají, útočí na lidi nebo se napadají mezi sebou, takže o zábavu je víceméně postaráno, avšak nějakých pamětihodných scén, které by disponovaly tím správným wow efektem nebo skutečně napínavou atmosférou, snímek přesto nabízí poměrně málo. 

Slibovaná velkolepá tečka za novou jurskou trilogií je tak doprovázena stejně jako v případě předchozího snímku hořkou pachutí, v tomto případě způsobené nenápaditou režií a slabomyslným scénářem (režisér a scenárista Colin Trevorrow přitom natočil a napsal i zdařilý Jurský svět) a také mnoha neustátými momenty. K těm se bohužel řadí i finále postavené na mimořádně špatně budovaném střetu ikonického T-Rexe s novým „největším masožravcem“, který je až trestuhodně nevýrazný a pramálo využitý. 

Tak jako mnoho jiných hollywoodských produktů současné doby se i snímek Jurský svět: Nadvláda může opřít hlavně o prvotřídní zpracování digitálních triků a o nostalgický efekt, zpřítomněný především hojně užívanými slavnými hudebními motivy od Johna Williamse a obsazením staré herecké gardy – Sam Neill a Laura Dern díky svým postavám zanášejí do filmu alespoň vědecký zápal a pocity upřímného okouzlení, Jeff Goldblum je zas sympaticky sebeironický a nad věcí (bohužel jako jediný v celém filmu). Výsledný dojem ze snímku se však bude lišit hlavně v závislosti na tom, co od něj budete čekat. Jako dobrá popcornová atrakce totiž Jurský svět: Nadvláda jakžtakž obstojí, jako dobrý film ale už rozhodně ne.