Po čem muži touží 2 – Recenze – 20%

Česká komedie Po čem muži touží, v níž se postava šovinistického šéfredaktora ocitla působením magického zaklínadla v ženském těle, byla zahájena myšlenkou, že ženy to mají v životě jednodušší. Tento názor pak hlavního hrdinu donutila změnit nenadálá konfrontace s nástrahami ženského bytí, byť šlo bohužel jen o vnější a fyzické aspekty, kupříkladu o problematické líčení, chození na podpatcích nebo stání front na záchodech. Celkově byl snímek především tupou a sexistickou přehlídkou mužských a ženských stereotypů, z níž se tvůrci v závěru marně snažili vybruslit moralizujícím vyzněním.

Zdroj fotek: CinemArt / Vojtěch Resler

I tak ale na film Po čem muži touží zavítalo více než půl milionu diváků, což z něj učinilo nejnavštěvovanější český film roku 2018. Možnost zopakování tak výrazného hitu následně motivovala dvojici jeho producentek (zodpovědných mimo jiné i za sérii Babovřesky) a režiséra Rudolfa Havlíka (Pohádky pro Emu, Bábovky) pustit se do tematicky spřízněného druhého dílu, v němž se pod vlivem téhož kouzla ocitne pro změnu žena v těle muže. O hlavní roli se přitom stejně jako minule dělí Jiří Langmajer a Anna Polívková, společně však ztvárnili zcela novou postavu, a příběhově tedy o přímé pokračování nejde. 

Pak už se ale změnilo jen to, že Rudolf Havlík již scénář filmu nepsal spolu se spisovatelkou Radkou Třeštíkovou, nýbrž se scenáristou Filipem Oberfalcerem, s nímž spolupracoval už na svém nedávném dramatu Minuta věčnosti. Jinak totiž komedie Po čem muži touží 2 nabízí přesně to samé v bleděmodrém jako její předchůdce, z něhož si kromě základního námětu a pochybného přístupu k vykreslení mezilidských vztahů vypůjčila i konkrétní dějové prvky a podobnou výchozí situaci. Ta je tentokrát započata myšlenkou, že to v životě mají jednodušší naopak muži – přičemž hrdinčina cesta k prozření je dlážděna ještě pokřivenějšími a obludněji zvrácenými poznatky než v předchozím filmu. A tupá sexistická přehlídka zhoubných stereotypů je to jakbysmet, ne-li ještě ve větším a horším měřítku. 

Hlavní hrdinkou je psychoterapeutka Irena (vzhledem ke svým neodborným praktikám dost neprofesionální), která je vůči mužům zahořklá a viní je ze všech svých problémů. A jelikož svůj pohrdavý narativ (že „muži jsou jako vši a nezbavíte se jich, dokud si neoholíte hlavu“) předává i všem svým vdaným klientkám, tak není divu, že většina jejích sezení končí žádostí o rozvod. Když pak Irena načapá svého přítele s mladší milenkou a následně se opije a na pouličním pouťovém karnevalu zavítá do stanu tajuplné vědmy (což je prakticky zopakováno z minulého filmu), tak se jí nahlas vyslovené přání, že by chtěla být chlapem, druhý den ráno skutečně vyplní. Resp. nevyplní, protože stále zůstává sama sebou, jen je zakletá v těle muže. 

Jiří Langmajer následně hraje ženu jako mimořádně přehnanou karikaturu extrémní zženštilosti a přepálené hysterie (na čemž je postaveno asi 90 procent veškerého humoru), což je značně v rozporu s tím, jak emancipovaně a relativně vyrovnaně a sebevědomě se hlavní hrdinka prezentovala na počátku filmu. Jeho kreace jsou trochu vtipné pouze při přesném napodobování specifických ženských pohybů nebo ve scénách, kdy třeba přijde na trénink v růžových legínách nebo si v restauraci objednává „citronovou vodičku“ (neperlivou, protože „perlivá mu nedělá dobře na bříško“). Když má ale kulit oči, přecitlivěle brečet, omdlévat nebo výkřikem reagovat na nečekanou ránu do rozkroku, tak není vtipný prakticky vůbec. 

Mnohem horší ale je, že snímek divákům v důsledku sděluje, že muži to mají v životě těžké hlavně kvůli tomu, že po nich jejich manželky/partnerky stále něco chtějí a oni nikdy nemůžou přesně vědět co, protože ženská mysl je pro muže zkrátka příliš složitá, než aby jí mohli porozumět. V návaznosti na to jsou ženy ve filmu obviňovány coby příčina všech mužských problémů a neduhů – jsou údajně zodpovědné dokonce i za mužské prdění, protože zásobují muže buchtami, při jejichž pečení používají moc droždí. Kromě toho film ženám přináší toxické poselství, že nejen věci jako pití piva, koukání na fotbal či zapáchání, ale třeba i nevěra, žárlivost, sobeckost nebo sexismus patří mezi mužské přirozenosti, které by měly být ženami omlouvány a tolerovány. Zároveň se film, stejně jako mnoho jiných českých romantických komedií, odehrává ve světě, kde se zakoupení kytky počítá jako univerzální omluva pro všechno a v němž je občasná večeře při svíčkách téměř zaručeným příslibem vášnivé noci. 

Pro lepší představu ještě pár doplňujících informací. Když se Irena ocitne v těle Jiřího Langmajera, začne ji její soused v podání Marka Taclíka (který se ji snažil sbalit, když vypadala ještě jako žena) učit, jak být správným chlapem. Dle jeho návodu patří k esenci mužství primárně sezení s roztaženýma nohama, hrbení se při chůzi, hraní fotbalu a basketbalu, chození s kamarády do hospody na pivo a plivání do dálky. Irena se pak dokonce ocitne jako pomocná pracovní síla na staveništi, kde se kromě lopaty a sbíječky dostane do styku i s dělníky, kteří svou představu o řešení manželských problémů popisují slovy „furt s něčím prudila, tak jsem ji seřval, že je kráva, a od tý doby je klid,“ což mělo zřejmě působit jako něco hrozně legračního. 

Jedna z nejbolestnějších pasáží celého filmu přichází ve chvíli, kdy se z Ireny skutečně začne (naštěstí jen na okamžik) stávat muž – a sice když o sobě začne mluvit v mužském rodě a sledování fotbalu s lahváčem v ruce se pro ni stane přednějším než debatování s nejlepší kamarádkou o nejnovějších drbech a luxusní omlazující kosmetice. V tomto směru jsou ostatně vylíčeni všichni muži ve filmu, buď jako smradlaví pivní primitivové nebo jako záletní lháři. Ženské postavy na tom nejsou lépe – jedinými dvěma výraznějšími ženami ve vedlejších rolích jsou zmíněná kamarádka hlavní hrdinky (Tereza Kostková), která jí jako recept na spokojený vztah bez zaváhání doporučí najít si milence, a hospodská výčepní (Martina Babišová), jejímž údělem je aktivně se nabízet výrazně starším fotbalovým štamgastům a přehlížet přitom jejich šovinistické kecy. 

V kontrastu s předchozím dílem navíc snímek Po čem muži touží 2 působí po dějové stránce ještě víc líně a odbytě, což je dáno především tím, že jeho tvůrci rezignovali nejen na jakoukoli ambici pracovat s klasickým příběhem o napravení zprvu nesympatické hlavní hrdinky alespoň trochu nápaditě, ale dokonce i na ambici dodržet nějakou alespoň základní koherentní příběhovou stavbu. Jediným funkčním dramatickým obloukem je snaha Ireny přispět svým sportovním snažením k udržení amatérského fotbalového týmu svých kamarádů v okresní lize, zatímco třeba průběh její cesty k prozření nebo romance se sousedem vyznívá oproti tomu značně ošizeně. 

Vrcholem je, když film v závěru naservíruje brutálně uspěchaný konec, v němž se happy end dostaví zničehonic lusknutím prstu a v němž chybí jakýkoli prostor pro katarzi, doslov nebo pro dokončení načatých motivů a vedlejších linií. Některé postavy se ve filmu zkrátka přestanou objevovat a jsou zapomenuty, stejně jako je prakticky zapomenuta Irenina kariéra v psychologické poradně – klientky ji od okamžiku její přeměny jednoduše samy od sebe přestanou shánět a pronajímatel její kanceláře, který Ireně v úvodu filmu vypoví smlouvu a nařídí vystěhování, se jí také už znovu neozve. Důvody existence takového paskvilu se těžko chápou zejména s přihlédnutím k tomu, že Rudolf Havlík není špatný režisér, naopak je podle všeho schopný a inteligentní filmař (solidní řemeslné zpracování je jednou z mála věcí, které film drží alespoň trochu nad vodou), jenž by podobné věci určitě neměl zapotřebí. 

Nejsmutnější je tudíž na celém tom komediálním pekle představa, že právě tohle možná diváci navštěvující v kinech české komedie opravdu chtějí. Záměr tvůrců jim to dopřát a natočit nenáročnou a zcela nezávaznou komedii, která by ignorovala jakýkoli společenský přesah a šlo jí pouze o pobavení mas, pak má ale ve výsledku podobu maximálního těžení ze sexistických gagů a z těch nejhloupějších stereotypů, které jsou namísto vyvracení stvrzovány a normalizovány, což je marně omlouváno jako nadsázka. I nenáročné situační komedie totiž jde točit tak, aby neurážely ani ženy, ani muže, ani obecně inteligenci. Komedie Po čem muži touží 2 nicméně selhává ve všech třech případech.