České sportovní drama Poslední závod přišlo do kin 24. března 2022, tedy přesně v den 109. výročí tragicky ukončeného běžkařského závodu na 50 kilometrů, jenž se konal v Krkonoších roku 1913. Náhlá změna počasí tehdy na zasněžených hřebenech zaskočila pořadatele i závodníky, a to včetně legendárního českého lyžaře Bohumila Hanče a jeho kamaráda Václava Vrbaty, jimž od té doby stojí v kopcích nad Špindlerovým Mlýnem společný pomník. Jejich příběhem se zaobíral již československý snímek Synové hor z roku 1956 a nyní jej znovu převyprávěl dokumentarista, scenárista a režisér Tomáš Hodan, mimo jiné častý spolupracovník Marka Najbrta (Kancelář Blaník) a režisér dokumentu Filmový dobrodruh Karel Zeman.
 |
| © Nikolas Tušl |
Oproti Synům hor se však tvůrci Posledního závodu rozhodli osudy obou lyžařů stejnou měrou doplnit ještě o jednu reálnou historickou postavu, a sice o všestranného českého sportovce německého původu Emericha Ratha. Ten byl totiž onoho závodu v roce 1913 též účasten, neb jako jediný závodil s Čechy i v dobách, kdy Němci české závody z nacionalistických důvodů bojkotovali. Byl nadaným olympionikem a vyznavačem poctivé dřiny, přesto se však kvůli své národní příslušnosti, byť narozen v Praze, stal problematickou osobou pro všechny nadcházející politické režimy.
Bohulibý záměr přivést znovu na světlo postavu dějinami zkoušeného a takřka zapomenutého sportovního nadšence, a to prostřednictvím naopak dlouhodobě známé historické události, nicméně narazil na to, že Emerich Rath figuruje v příběhu Hanče a Vrbaty pouze jako jedna z vedlejších figur. Kvůli tomu se jej tvůrci rozhodli přesunout více do popředí zařazením druhé vypravěčské roviny, v níž již starý Rath nastupuje v roce 1959 na místo topiče v horské boudě, jenž v té době sloužila jako odborářská rekreační zotavovna. Snímek proto v celém svém průběhu nepravidelně přepíná mezi dvěma časovými liniemi – v té první si mladého Emericha Ratha zahrál Marek Adamczyk, zatímco ve druhé ztvárnil tutéž postavu Oldřich Kaiser.
 |
| © Nikolas Tušl |
Poslední závod je tudíž od začátku do konce rozkročen mezi dvěma subjekty, jimž se snaží střídavě věnovat pozornost, sice spravedlivě, leč bohužel tak trochu na úkor obou. Jeho náplň by snadno vystačila na dva samostatné filmy, z čehož vyplývá, že snaha sloučit příběhy jednotlivých hrdinů do jednoho celku se neobešla bez kompromisů. U Bohumila Hanče (Kryštof Hádek) si třeba scénář dává záležet na vykreslení jeho motivace se závoděním skončit a raději zaopatřovat rodinu, zatímco jeho náhlému rozhodnutí porušit slib a na poslední chvíli se závodu přeci jen zúčastnit (patrně z nacionalistických důvodů, k nimž se však do té doby stavěl dost ambivalentně) stejná péče věnována není.
Namísto přátelství Hanče s Vrbatou (Vladimír Pokorný) se pak snímek soustředí na postavu obětavého Ratha, aby tak skrz něj mohl provázat obě časové linie, které jinak příliš organicky propojené nejsou (Oldřich Kaiser je kupříkladu pasován do role vypravěče, ale až ve druhé polovině filmu). Václav Vrbata je tudíž v příběhu odsunut na okraj, a kromě něj film místy upozaďuje i pasivně napsanou postavu Hančovy manželky (Judit Bárdos). V segmentech z konce padesátých let zas filmu nezbývá než se pouze v náznacích otírat o to, co Emerich Rath prožil ve své sportovní kariéře a během konfliktů s komunisty, přestože jeho osudy by evidentně stály za podrobnější prozkoumání. Absence hlubší práce s tématem je znát i v pojetí politické atmosféry obou dějových rovin, vykreslujících napětí mezi Čechy a Němci nejprve za Rakouska-Uherska a později i v prostředí horské chaty, v níž se Rath stane pro svůj německý původ trnem v oku pro její podezíravé majitele.
 |
| © Nikolas Tušl |
Konceptuální nedostatky ve vyprávění naštěstí vynahrazuje špičková realizace, opírající se především o do detailu dotaženou dobovou výpravu a o natáčení v autentických lokacích za autentického mrazu. I z toho důvodu je zdaleka nejlepší částí filmu jeho strhující vyvrcholení, v němž se jede onen titulní osudný závod, během nějž relativně spoře odění účastníci mrznou ve sněhové vánici. Podstatnou složkou je též s plným nasazením prožitý sportovně-herecký výkon Kryštofa Hádka. Působivé jsou i intenzivní hudba a zvuk a také kamera, která opojně snímá krkonošské hřebeny a zdůrazňuje nebezpečnost, s níž se krásně vypadající zasněžené planiny mohou náhle změnit ve smrtící bílé peklo.
Precizní řemeslná stránka, věrohodné herecké výkony a závěrečná závodní pasáž, která dosahuje světových parametrů a z filmu výrazně vyčnívá, tak do značné míry napravuje rozporuplný dojem z toho, že se jeho tvůrci rozhodli kontraproduktivně vyprávět o příliš mnoho věcech naráz.
Žádné komentáře:
Okomentovat