Tajemství staré bambitky 2 – Recenze – 50%

Televizní pohádku Tajemství staré bambitky premiérově vysílala Česká televize na první svátek vánoční v roce 2011 a od té doby ji mnohokrát reprízovala. Dočkala se totiž nemalé popularity, a přestože žádnými nadstandardními kvalitami nepřekypovala, představovala tehdy zdaleka nejvydařenější filmový počin ve filmografii jejích tvůrců, režiséra Iva Macharáčka (Panic je nanic) a scenáristy Evžena Gogela (trilogie Kameňák). Jejími hrdiny byli ovdovělý hrnčíř Jan Karaba (Ondřej Vetchý), jenž před časem býval též dobráckým a spravedlivým loupežníkem, a jeho dcera Anička (Kamila Janovičová), do níž se zakoukal princ Jakub (Tomáš Klus). A role hlavních padouchů zastali proradní královští rádci (Jiří Lábus a Miroslav Vladyka), kteří byli nakonec za svou hamižnost z království vyhoštěni.

Zdroj fotek: Bioscop

Stejní tvůrci se nyní vrátili s pokračováním Tajemství staré bambitky 2, a tentokrát se jejich film dokonce dostal na plátna kin. Spolu s nimi se vrátila i větší část původního obsazení, a to včetně Ondřeje Vetchého, Tomáše Kluse, Kamily Janovičové a pánů Lábuse a Vladyky. Hrnčíř Karaba zůstal sám ve své chalupě, neb jeho dcera žije s Jakubem (nyní králem) coby královna na zámku, kde vychovává malou princeznu Johanku (Valentýna Bečková). A dvojice podlých rádců se uhnízdila v sousedním království, kde vládne naivní a důvěřivá královna Julie (Veronika Khek Kubařová), která touží po sňatku, leč protože se jí už odmalička smůla lepí na paty, tak ji všichni nápadníci odmítají. 

Podstatné je říct, že pokud se vám hodně líbilo první Tajemství staré bambitky, bude se vám pravděpodobně líbit i jeho druhý díl. Filmaři totiž vsadili na jistotu a rozhodli se znovu vyvařit úplně to samé, co se stihlo osvědčit u milionů televizních diváků už v případě prvního filmu. Tajemství staré bambitky 2 tak pouze variuje motivy a zápletky svého předchůdce, aniž by se je příliš snažilo obohatit čímkoli dalším. Minule se příběh točil kolem zamilovanosti děvečky a prince, nyní se příběh točí zas kolem zamilovanosti jiných dvou hlavních postav, z nichž pouze jedna je urozená. A královští rádci se opět vetřou do panovnické přízně, aby se znovu pokusili namastit si kapsy a přebrat veškerou moc nad královstvím. Žádní noví padouchové, ale stále ti samí, co dělají úplně to stejné, co předtím. 

Většina postav se tudíž pohybuje výhradně v již vyjetých kolejích položených předchozím filmem a jen málokterá si v průběhu snímku projde alespoň minimálním vývojem. Drobnou výjimku tvoří král Jakub, jenž na začátku filmu rozpustí armádu, aby následně zjistil, že se mu bez ní nedaří udržet v zemi pořádek, a tak se kupříkladu musí vydávat za kominíka, aby zjistil, kdo že mu to ve vesnici krade dřevo (a naučil se přitom zodpovědnosti). Jinak ale veškerá další snaha přijít s něčím novým končí u motivu pomsty (rádci se totiž pokusí hrnčíře Karabu zdiskreditovat) a u rekvizity v podobě kouzelného hrnce, jenž sám navaří to, co se mu poručí, a který do tohoto pohádkového světa zanáší poněkud nahodile působící závan magie, bez níž se první Tajemství staré bambitky obešlo. 

Velkou nevýhodou snímku je tudíž značná předvídatelnost, která je daná nejen recyklováním zápletek a neustálým opakováním již mnohokrát viděného, ale i tím, že prakticky všechny postavy jsou naprosto průhledné. Jakým směrem se bude odvíjet romantická linie dvou hrdinů, kteří hned po prvním setkání zpívají písničku o tom, jak moc po sobě touží, není těžké uhodnout. Rádci na sebe také hned všechno prozradí během několika prvních dialogů. Průběh filmu i jeho jednotlivých dějových linií tak snadno odhadnete předem a pak už jen sledujete, jak se vaše odhady naplňují. Děj je totiž mimořádně jednoduchý, nekomplikovaný, poměrně přímočarý a vystavěný na těch nejprovařenějších žánrových klišé. A je opět prokládán písničkami, jejichž úroveň je značně kolísavá. 

Nejpozitivněji se tak jeví herecké výkony, zejména co se týče Ondřeje Vetchého, jenž svému poctivému hrnčíři vtiskl sympatickou kombinaci svědomitosti a nesmělosti. Čistě komediálním herectvím zapůsobí i dvojice Lábus-Vladyka, která do snímku svými výrazovými kreacemi a volbou slovníku místy úspěšně zanáší humor, přestože jejich postavy jsou jen primitivní a přehnaně pitvořivé karikatury hrabivých mocipánů, sloužící dost jednoduché politické satiře. Výborná je i hudba Václava Noida Bárty (který ve filmu ztvárnil vedlejší roli). Vyšší rozpočet je na snímku znát hlavně v tom, že v příběhu tentokrát figurují dva hrady namísto jednoho a že tvůrci si mohli dovolit hned několik davových scén, jinak ale v pohádce výrazně převažuje celkově televizní vzezření. Na televizních obrazovkách by ostatně působila příhodněji a v konkurenci jiných vánočních pohádkových novinek, každoročně převážně tristních, by pravděpodobně i vynikla. 

Ani v kinech nicméně Tajemství staré bambitky 2 nebude podléhat před platícími diváky přísnějším měřítkům, pokud tito diváci nebudou od snímku čekat nic víc, než co jim poskytl již první díl, a v takovém případě budou patrně odcházet z kina adekvátně spokojeni. Navzdory několika dramaturgickým klopýtnutím a výtkám souvisejícím se značnou neoriginalitou, kvůli níž snímek prakticky nemá čím překvapit, se totiž stále jedná o relativně solidní a neurážející pohádku, která alespoň dává smysl a nabízí relativně ustátý mix humoru, romance a snadno čitelných ponaučení (a ve stopovém množství také napětí a akce).

To jediné, co vyznívá v Tajemství staré bambitky 2 (a v prvním díle to bylo taky) opravdu nesnesitelně strašlivě a až pekelně, je hrnčířovo ostentativně nevulgární klení v podobě výrazu „kudla“ (případně „kudla z pudla“), které od něj kromě dcery odkoukala i vnučka, takže obojí zní ve filmu téměř neustále, přičemž ale v zásadě jde pořád o nadávku, byť zástupnou. Je to extrémně otravné, při tolikerém opakování to ani není vtipné a ta představa, že to pak děti mnohých rodičů třeba i několik týdnů po návštěvě kina do zblbnutí opakují, je prostě zoufalá.