Rok 2021 proběhl z hlediska kinematografie v o něco menší
nejistotě než rok 2020, kdy byly v důsledku virové epidemie zavírány
kinosály a filmové premiéry se houfně odsouvaly, což trvalo až do letošního
jara. Po květnovém znovuotevření kin se do nich diváci začali vracet sice jen
pozvolna, avšak filmy se přesto hromadily v rekordních počtech. Na plátna
se konečně dostalo mnoho titulů, které byly přesunuty z loňského distribučního
plánu na letošek, vrátily se hollywoodské velkofilmy a po roční pauze proběhly
i mnohé filmové festivaly, z nichž některé si po předchozí zkušenosti
osvojily též fungování v online prostředí. Stejně jako loni se
nadstandardně dobře dařilo různým streamovacím platformám.
Následující filmy považuji za to nejlepší (subjektivně z mého pohledu), co bylo v roce 2021 nově k vidění, ať už v běžné kino distribuci, nebo na filmových festivalech, filmových přehlídkách či na streamovacích službách. Celkem se jedná o 25 titulů, přičemž zvlášť jsem seřadil zahraniční filmy uvedené v roce 2021 v běžné distribuci a mimo ni (+ tři čestné zmínky), což dělá dohromady 20 filmů, a zbylých 5 počinů jsem věnoval tomu nejpovedenějšímu v rámci české tvorby.
Moc děkuji za to, že mé texty čtete, a přeji vše nejlepší do roku 2022 😊
Nejlepší filmy v distribuci:
1. Quo vadis, Aida? – vyvrcholení bosensko-srbského konfliktu v polovině 90. let z pohledu bosenské překladatelky, která se snaží ochránit svou rodinu během mnohatisícové evakuace, zatímco soustavně tlumočí komunikaci mezi oběma stranami a velícími zástupci OSN. Její příběh i zachycení celé události jsou od začátku do konce silně vypjaté, dynamicky vyprávěné a neuvěřitelně vtahující. Kromě pevně uchopené režie a propracovaného scénáře film uhrane především vrcholným a zcela věrohodně prožitým výkonem představitelky hlavní role.
2. Poslední souboj – působivé historické drama, které vypráví tentýž příběh o rozpadu jednoho přátelství, obvinění ze znásilnění a rytířském klání na život a na smrt ze tří různých perspektiv. Stojí na dialozích a emocích, na prokreslených postavách, zasazených do velkolepých středověkých kulis, a na nevtíravé reflexi MeToo, přirozeně posílené zpátečnickým smýšlením v dobách temna a tmářství.
3. Paříž, 13. obvod – elegantně režírovaný a chytře napsaný francouzský snímek, zkoumající milostné a vzájemně propletené osudy tří pařížských třicátníků. Věrohodně buduje přesvědčivé a propracované postavy a skvěle pracuje s hudbou, černobílou kamerou a s výtečnými herci.
4. West Side Story – velkolepé oživení klasického muzikálu, které má oproti svému vzoru výhodu v podobě moderního zpracování a současného profesionálního řemesla, a tím pádem disponuje i větší chytlavostí a celkově hbitějším tempem. Skvělí herci, fenomenální taneční i pěvecké sekvence a písně o lásce a oslavě života, ale i o diskriminaci a násilí, které neztrácejí ani po letech na síle a aktuálnosti, ve službách skvělého filmu, který se směle vyrovná kvalitám svého předchůdce, jehož motiv rasových konfliktů oprašuje jako dodnes relevantní společenské téma.
5. Rozhněvaný muž – nezvykle vážná britská gangsterka, zabalená do precizně režírovaného akčního krimi-thrilleru o pomstě, jenž ve třech krutých dějstvích postupně odhaluje identitu, zázemí i motiv hlavního hrdiny, a který na začátku svou soustředěností a postupným budováním napětí chytne a až do konce ani na okamžik nepustí.
6. Duna – vypravěčsky nadstandardně zručná adaptace první části slavného sci-fi románu, vizuálně strhující a svou narativní strukturou promyšlená a soustředěná. Z jejího děje sálá příjemně starosvětská literární poctivost a autorská brilance, která snímek svým intenzivním kladením důrazu na nesmlouvavou serióznost odlišuje od současných žánrově spřízněných blockbusterů, koncipovaných jako šablonovité nablýskané sebeironické přehlídky atrakcí. Velmi nadějný příslib, navnazující na své nutné dokončení.
7. Drazí soudruzi! – černobílé ruské drama popisuje události, které vedly v Sovětském svazu v roce 1962 k masakru protestujících dělníků, a používá je ke kritickému obrazu totalitních praktik tehdejšího socialistického režimu. Na pozadí následného dění, při němž se naplno projeví potenciál zhoubného despotismu autoritářské ideologie, přitom sledujeme příběh matky, až naivně oddané komunistky, která riskuje kariéru ve straně i život, aby našla svou nezvěstnou dceru, jenž se protestů též účastnila.
8. Sebevražedný oddíl – vydařený záměr zcela restartovat příběh o superhrdinském týmu složeném z odsouzených trestanců a nadlidských vyvrhelů vyhřezl do lehkonohé, divoké a barvitě rozjuchané komiksové jízdy plné ujetých postav a ztřeštěných gagů, která navzdory prudké kadenci stylizovaných a nadsazených nápadů nepůsobí přeplácaně. Pro někoho možná až příliš extravagantní, ale když víte předem, do čeho jdete, je snadné se na to naladit.
9. Rytíři spravedlnosti – letošní vrchol severské černohumorné
tragikomiky přišel z Dánska, a sice v podobě žánrového mixu
kombinujícího psychologické drama o ztrátě a truchlení, thriller o pomstě, nechtěné
kauzalitě a zákonech pravděpodobnosti, absurdní komické prvky, akční scény a
svým svérázným způsobem i vánoční atmosféru. Navzdory této tonální bohatosti
jde o konzistentně vyrovnaný snímek, který zvládá zároveň bavit, napínat i
dojímat a krom toho též skvěle pracovat s postavami.
3 čestné zmínky (které se
nedostaly do žebříčku, ale pro svou pozoruhodnost by neměly být opomenuty):
Není čas zemřít – emotivní zakončení pentalogie, v níž je James Bond věrohodný nejen jako akční hrdina zachraňující svět, ale i jako melancholický, rozervaný a zranitelný muž, který touží po láskyplné blízkosti a stabilním zázemí. Konec ságy se vším všudy, v němž se sice opět oprašují známé trademarky, ale zároveň jeho tvůrcům nechyběla odvaha přijít s pár novými prvky, které úzus předchozích dílů série narušují a zážitek ze sledování filmu povyšují do kategorie nezapomenutelných.
Spider-Man: Bez domova – zábavný a líbivý komiksový popcorn, který slouží nejen jako závěr „hollandovské“ trilogie, ale i jako dovětek za celou zhruba dvacetiletou filmovou historií se Spider-Manem. Pro fanoušky velmi příjemný festival nostalgie a takřka splněný sen, plný vizuálních i slovních citací a několika návratů komiksových legend.
Matrix Resurrections – čtvrtý
Matrix po osmnáctileté pauze, kombinující mnoho stylů, od hravého a
sebe-uvědomělého meta-přístupu přes nostalgické vzpomínání a tendenční akční
rutinu až po sci-fi romanci. Lze jej vnímat jako konceptuální snímek,
nabízející různé možnosti toho, jakým způsobem se dalo na původní trilogii Matrixu
navázat.
Nejlepší filmy mimo distribuci:
1. Otec – komorní dramatický skvost, jenž pojednává o rozpadající se mysli stárnoucího muže, a který je i napsán, strukturován a natočen tak, aby odrážel pocity a vidění světa člověka s Alzheimerovou chorobou. Fantastičtí herci a silná emocionální nálož ve filmu, v němž se s drtivou neúprosností postupně ztrácejí vzpomínky, znalosti, vědomí místa a času i samotná osobnost hlavního hrdiny.
2. 25 let neviny – sugestivní polské drama natočené podle skutečného případu mladíka, jenž byl neprávem odsouzen na 25 let do vězení za znásilnění a vraždu nezletilé a na svobodu byl v důsledku nových šetření propuštěn až po 18 letech. Naturalistický obraz boje nevinného o přežití v kriminále, kde vás i ostatní vězni nenávidí, a zároveň kritická sonda do systémových vad chybující státní justice.
3. Na cestě – íránská komediální road-movie o dramatickém loučení, která přetéká režijními nápady, mísí humor a hořkost v perfektním poměru a disponuje vtipnými dialogy, skvěle vypointovanými situacemi a jedním z nejlepších dětských hereckých výkonů v historii kinematografie.
4. Bod varu – na jeden záběr natočená adrenalinová jízda z prostředí vytížené luxusní restaurace, jenž důsledně buduje atmosféru pracovního stresu, organicky přepíná mezi jednotlivými ději a okouzluje precizně nazkoušenými dialogy i hereckými výkony.
5. Záchrana – dokument kombinující autentické záběry i dokumentární rekonstrukci mediálně známé události z Thajska, při níž se třináct dětí ocitlo kdesi hluboko v zatopeném jeskynním komplexu. Snímek rozkrývá den po dni přesný průběh následných dvoutýdenních pokusů o jejich evakuaci, a činí tak prostřednictvím emocionálně silného a napínavého detailního vyprávění, při němž se místy až tají dech, a které oslavuje lidskou vynalézavost, odvahu a houževnatost.
6. Rodina na baterky – animovaný film o svérázné rodince, která si vyrazí na výlet a shodou okolností se připlete k boji proti celosvětové vzpouře přístrojů řízených digitální technologií. Energický a ztřeštěný film je napěchovaný tunami nápadů a gagů, přičemž na jedno zhlédnutí prakticky nelze zachytit všechny. Nehorázně zábavná a našlapaná rodinná komedie, v níž se pod nánosem vtipů, popkulturních odkazů a šíleností skrývá klasický příběh o generačních rozdílech a o sbližování otce a dcery.
7. Drajv maj kár – Japonské drama o nečekaném porozumění mezi divadelním režisérem a jeho mladou soukromou řidičkou vypráví o sdílení traumat a tajemství, jež jsou součástí komplexního mnohovrstevnatého příběhu, odehrávajícího se na pozadí zkoušek Strýčka Váni ve vícejazyčné verzi, a vypovídajícího mimo jiné o partnerských a mileneckých vztazích a o bolesti ze ztráty blízké či milované osoby.
8. Místnost sebevrahů. Hater – polské drama o ambiciózním
studentovi práv, za jehož introvertní fasádou číhá nebezpečný manipulátor s psychopatickými
sklony, a jenž se po vyhazovu ze školy nechá zaměstnat v PR agentuře,
která ničí lidem životy a kariéry, skvěle vystihuje současnou názorově
rozdělenou a vzájemně znesvářenou společnost a rizika spočívající v machinacích
se sociálními sítěmi i s narůstajícím množstvím snadno ovladatelných extremistů.
Mrazivý film ohromuje přesnou režií i hereckými výkony, a to především chladným
a vypočítavým projevem protagonisty hlavního anti-hrdiny.
Nejlepší české filmy:
1. Zátopek – na české poměry špičkově realizované sportovní drama, které rekapituluje atletickou kariéru Emila Zátopka i šťastné a krizové chvíle jeho manželství s oštěpařkou Danou. Nikoli mramorový pomník dokonalého hrdiny, ale vykreslení opěvované sportovní legendy včetně jejích nedostatků a mnohých pochybení. Snímek s přehledně strukturovaným vyprávěním a vycizelovanými hereckými výkony, dosahující mezinárodních kvalit.
2. Myši patří do nebe – příběh o nečekaném přátelství mezi myší a lišákem, putujících po zvířecím Nebi, zpracovává témata smrti a ztráty tak, aby se jich dětští diváci nezalekli. Nejlepší český animovaný film přinejmenším od posledního Fimfára, který rukodělnou propracovaností loutek i jednotlivých nápaditých lokací, špičkovou technickou stránkou, emocionální působivostí, smysluplným závěrem i svým přístupem k leckterým motivům a sdělením dokáže nejen zaujmout, ale i vyniknout nad značnou částí zahraniční konkurence.
3. Shoky & Morty: Poslední velká akce – nebývale vtipná černá a sebe-ironická komedie, která si zábavně utahuje z Youtuberů i z trapné náplně jejich nejvíc „trendy“ videí, a zároveň nalézá inspiraci v různých pokleslých žánrech od duchařských hororů po krvavé braky. Zdařilé hrátky s žánry a s extrémním humorem navíc významně podtrhuje to, že film přistupuje ke svým postavám s velkou dávkou empatie a nevykresluje je jako pouhé karikatury.
4. Jednotka intenzivního života – dokument o praktikách dvojice pracovníků oddělení paliativní péče v jedné pražské nemocnici, jenž očišťuje stigmatizované téma umírání i péče o nemocné v krizové části jejich života, kdy je potřeba jim pomoct prožít jejich poslední dny důstojně a šťastně. Film stejný jako přístup oněch doktorů – nesentimentální a věcný, leč zároveň empatický, vnímavý a komunikující s citem. Výborný výkop pro osvětu a popularizaci.
5. Chyby – v jedné rovině
sociální vztahové drama o tom, zda láska hlavních hrdinů dokáže překonat
zásadní krizi, kterou v jejich soužití vyvolá ozvěna minulosti jednoho z nich,
v rovině druhé reflexe různých forem předsudků, pokrytectví, nepochopení a
lidské malosti ve společnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat