9. 12. 2021

West Side Story (2021) – Recenze – 80%

Režisér Steven Spielberg si splnil sen, když si pro svůj první profesní ponor do žánru muzikálu vybral předělávku slavného West Side Story z roku 1961, natočeného podle populární broadwayské divadelní hry, jejíž děj byl moderní variací na nadčasový příběh Romea a Julie. Deseti Oscary ověnčené muzikálové melodrama klasického Hollywoodu o zamilované dvojici, jejíž osudové lásce nepřály sváry mezi dvěma znepřátelenými newyorskými tlupami mladistvých, se zapsalo do historie kinematografie, vdechlo nový dech do tehdy skomírajícího žánru, započalo muzikálovou éru 60. let a inspirovalo mnohé další autory. O šedesát let novější verze Stevena Spielberga cílí na současné publikum, oproti své předloze se nicméně dočkala jen několika změn, a to převážně kosmetických.

West Side Story (2021) – Recenze
Zdroj fotek: Falcon

Původní West Side Story bylo zjevením mimo jiné i proto, že hollywoodské muzikály do té doby vznikaly povětšinou v interiérech studiových ateliérů, často se odehrávaly v prostředí divadel, kabaretů a bálů, a přestože oplývaly rozmáchlými tanečními choreografiemi, tak tanec v nich obvykle sloužil pouze jako doplněk k pěveckým číslům. Tvůrci West Side Story však přesunuli centrum dění do ulic velkoměsta, tanec povýšili na plnohodnotný výrazový prostředek a namísto postav načančaných účastníků jevištních vystoupení či vyšňořených tanečníků a tanečnic nabídli členy pouličních gangů z dělnické čtvrti. Spielbergovi tento významný dobový kontext, v němž by jeho film mohl patřičně vyniknout a zazářit, bohužel chybí. To ale nic nemění na tom, že nové West Side Story je i tak velmi podařeným muzikálem, který se v mnohém vyrovná kvalitám svého předchůdce, jehož motiv rasových konfliktů oprašuje jako dodnes relevantní společenské téma.

Do jakýchkoli velkých aktualizací se každopádně Spielberg ani scenárista Tony Kushner (Mnichov, Lincoln) nepouštěli. Děj se stále odehrává v 50. letech a většinu jeho postav tvoří portorikánštní imigranti na jedné straně a američtí potomci evropských imigrantů na straně druhé. Podstatná změna spočívá akorát v tom, že postavy Portorikánců se tentokrát dočkaly odpovídajícího hereckého obsazení (zatímco v původním West Side Story je hráli namaskovaní běloši), s čímž souvisí to, že do jejich dialogů se často vkrádá záměrně nepřekládaná španělština, tvořící z jazykové bariéry další překážku pro možnost vzájemného soužití obou skupin na jednom teritoriu. Další vítanou změnou je výraznější angažovanost ženských postav, čemuž dopomáhá i nová postava prodavačky, kterou ztvárnila herečka Rita Moreno (jež hrála jinou vedlejší roli už ve verzi z roku 1961). Oproti tomu začlenění transsexuální postavy a motivu jejího postupného přijetí v klukovské partě působí naopak jako úlitba současnému společenskému diskurzu, přinášející do děje další téma, které je v něm tak trochu navíc (bez ohledu na to, že tatáž postava byla přítomna i v předchozím West Side Story, akorát tehdy nebyla trans). 

West Side Story (2021) – Recenze

Taneční a pěvecké sekvence jsou fenomenální a nabité energií, fantastická je však i práce s barvami a se svícením (Spielbergův tradiční lens flare skoro všude) a také kamera Spielbergova dvorního kameramana Janusze Kamińského. Vynikající je herec Ansel Elgort v hlavní mužské roli, jehož filmovou partnerku v podání Rachel Zehler (obsazené do Disneyho chystané hrané Sněhurky) mírně zastiňuje herečka Ariana DeBose, jenž si krade pro sebe každou scénu, ve které se objeví. Skvělá práce s rytmem vyprávění, bravurní casting a prvotřídní technické zpracování je u Spielberga samozřejmostí. Proslulé písně s hudbou Leonarda Bernsteina a texty Stephena Sondheima, které jsou někdy oslavou života a lásky a jindy v sobě zas jemně odrážejí mimo jiné problematiku diskriminace, xenofobie, násilí a vzájemného nepochopení, neztrácejí ani po letech na síle nebo na aktuálnosti. 

Do značné míry tak kvality nového West Side Story vycházejí z kvalit jeho vzoru, Steven Spielberg filmu však vtiskl přidanou hodnotu v podobě modernějšího zpracování, profesionálního řemesla a vypravěčského umu, díky němuž má jeho snímek oproti původnímu West Side Story výhodu v podobě větší chytlavosti, výraznější dynamičnosti a celkově hbitějšího tempa.

 




1 komentář:

  1. Dvakrát v jednom textu použít nespisovný výraz "akorát" je na mě příliš. Možná i "dynamičnost" a "hbitost" jsou asi totéž, jinak jako vždy OK.

    OdpovědětVymazat