Třetí Spider-Man s Tomem Hollandem v hlavní roli
středoškoláka Petera Parkera přímo navazuje na předchozí díl s názvem Spider-Man:Daleko od domova, ve kterém podlý Mysterio veřejně označil Spider-Mana za
svého vraha a před celým světem odtajnil jeho pravou identitu. Odmaskovaného Petera
teď polovina národa miluje a druhá ho nesnáší, leč kupodivu z toho nevyplývá
zas až tolik nepříjemností – přičemž nejtíživější je pro Petera zřejmě to, že
kvůli vzedmuté vlně kontroverze kolem jeho osoby nechtějí jak jeho, tak ani
jeho přítelkyni (Zendaya) a nejlepšího kamaráda (Jacob Batalon) přijmout na
vysněnou univerzitu. Peter kvůli tomu vyhledá Doctora Strange (Benedict
Cumberbatch) a přemluví ho, aby celou situaci napravil nějakým kouzlem. Kvůli
Peterově sobeckosti a nerozvážnosti se však kouzlo vymkne kontrole a s jeho
následky si Peter musí poradit sám, jelikož Doctor Strange se ocitne uvězněn v jiné
dimenzi.
 |
| Zdroj fotek: Falcon |
Součástí nezamýšleného efektu onoho kouzla je mimo jiné to, že se po městě zničehonic začnou pohybovat všelijací záporáci, které známe z různých starších filmů se Spider-Manem, např. Green Goblin (Spider-Man, 2002), Dr. Octopus (Spider-Man 2, 2004) nebo Electro (Amazing Spider-Man 2, 2014), a které navíc hrají pořád ti stejní herci jako před lety, tedy Willem Dafoe, Alfred Molina či Jamie Foxx. Jejich přítomnost ve filmu nevyplývá z toho, že by snad scenáristům došly nápady na komiksové padouchy – naopak jde o dramatický záměr vycházející ze stejné teorie multi-vesmírů, na jaké byl vystavěn i vynikající animovaný film Spider-Man: Paralelní světy (2018). Svým způsobem tak snímek Spider-Man: Bez domova slouží nejen jako závěr „hollandovské“ trilogie, kterou natočil režisér Jon Watts, ale i jako dovětek za celou zhruba dvacetiletou filmovou historií se Spider-Manem, do jejíhož kánonu přispěli i režiséři Sam Raimi a Marc Webb.
Na fanoušky filmů se Spider-Manem tak bude tento snímek do značné míry fungovat především jako příjemný festival nostalgie, jehož velmi slibný a atraktivní námět se nicméně nedočkal takového zpracování, aby bylo skutečně nad čím jásat nadšením. Samotný koncept filmu, zahrnující práci s postavami z paralelních světů, je vynikající, jakoukoli další náplň však film ve svém příběhu de facto nenabízí. V celém snímku jde v podstatě jen o to, že se Peter Parker po několika velmi špatných rozhodnutích a zásadních emocionálních ranách naučí přijímat zodpovědnost za následky svých činů, čímž jakoby dospěje, a kvůli čemuž se na začátku musí zachovat jako nezodpovědné pako, aby ten jeho přerod ze zbrklého teenagera ve vyzrálejšího a uvědomělejšího jedince nabyl výraznějšího rázu.
V důsledku je pak děj filmu o tom, jak Spider-Man neuvážlivě riskuje potenciální apokalypsu jen proto, aby dostal svou dívku a kamaráda na vysokou školu, a následně v dobré víře riskuje nerozumně znovu, když se snaží pomoct několika lidem, které sotva zná, zatímco ohrožuje životy řady dalších lidí a způsobuje hromadu škod. Jinými slovy – hlavní hrdina něco pokazí, pak se to snaží napravit, následně se z toho poučí, a je konec. Což není mnoho. Na druhou stranu, tahle poměrně slabá příběhová kostra patrně není tím, co se bude v souvislosti s tímto filmem nejvíce řešit, protože tím hlavním je tentokrát všechno to ostatní, co je na onu kostru navěšeno, a co postupem času narůstá do velkolepých, efektních a nesmírně působivých rozměrů.
Epičnost filmu a leckteré jeho dramatické okamžiky naneštěstí celkem často narušuje dost nepatřičně vyznívající humor, který sráží potenciální osudovost a emotivnost mnoha scén. V předchozích filmech musel Peter Parker skloubit nahánění zločinců po městě se školními povinnostmi a záchranu světa prokládal nadbíháním spolužačce na školním výletě, takže sloučení superhrdinského akčního filmu se středoškolskou komedií dávalo smysl, leč v tomto filmu již škola nehraje nijak výraznou úlohu, takže tu jsou postavy komických spolužáků spíš na obtíž, stejně jako snaha tvůrců násilně procpat do každé druhé věty (ne)vtipnou průpovídku, přestože by tam rozhodně být nemusela. Argumentovat by se dalo tím, že Spider-Man je i ve své komiksové předloze za všech okolností plný humoru a nadhledu, to by se ale nesměly neustálé pokusy o vtipkování a hlášky ve filmu tak moc míjet účinkem. Mnohé starší marvelovky přitom dokázaly míchat legraci a smrtelnou vážnost velmi hladce a přepínaly mezi nimi zcela bezešvě. Tohle ale není ten případ.
Jinak si ale režisér Jon Watts a stálá dvojice scenáristů zvládají udržet
laťku nastavenou předchozími díly, obzvláště co se týče přehledné a nápadité superhrdinské
akce, vedení mladých herců i hereckých matadorů, práce s postavami a celkové
filmařské úrovně. I přes časté škobrtání a nepříliš jasnou kauzalitu některých
událostí jde v jejich podání nejen o zábavný a vtahující akčně-komediální
blockbuster, ale přímo o splněný sen fanoušků, plný vizuálních i slovních
citací a několika návratů komiksových legend, který je s přibývajícím časem
čím dál tím impozantnější a poutavější. Škoda jen té tonální nevyváženosti, až
přílišné příběhové jednoduchosti a několika neumně vystavěných scenáristických
berliček.
Žádné komentáře:
Okomentovat