Nový animovaný film studia Disney je dějově zasazen do kolumbijských hor,
kde před padesáti lety založila ovdovělá žena jménem Alma Madrigal spolu se
skupinou utečenců vesnici s názvem Encanto (španělsky kouzlo). Se třemi
malými dětmi se totiž tehdy usadila ve velkém rodinném domě, který vybudovala právě
kouzla, a jenž od té doby všem jejím potomkům propůjčuje po dosažení určitého
věku nejrůznější magické schopnosti. V současnosti je Alma
několikanásobnou babičkou a matriarchou celého domu, v němž se nadlidských
dovedností postupně dočkala již i všechna její vnoučata. Tedy až na náctiletou Mirabel,
hlavní hrdinku a vypravěčku filmu, jíž dům z nějakého důvodu žádnou zvláštní
schopnost nepřisoudil. Její úloha nicméně začne vyvstávat ve chvíli, kdy série
rodinných krizí způsobí, že se dům začne rozpadat a jeho magická síla slábnout.
 |
| Zdroj fotek: Falcon |
Film Encanto je především o tom, že rodina má držet pohromadě, že její členové by se měli mít navzájem rádi, měli by si naslouchat, vzájemně se respektovat, být sami sebou, a tak podobně. Hrdinové tohoto filmu sice zpočátku působí jako ideální rodina, leč pak se ukáže, že před sebou zapírají záhadně zmizelého strýčka, že někteří jsou sami k sobě i vůči druhým neupřímní a že mezi leckterými z nich panuje silná nevraživost a vyčítavost, takže se jim v důsledku toho začne hroutit dům. Ale když si to pak vyříkají a znovu si uvědomí ty pravé rodinné hodnoty, tak se vše dá zas do pořádku. Což je v podstatě celý film, jehož příběh je opravdu takhle jednoduchý a de facto obsahově pustý.
Celý film se odehrává buď uvnitř onoho domu (který žije vlastním životem, přičemž svým obyvatelům třeba pomocí prken v podlaze přisouvá bačkory, kachličkami v kuchyni podává talíře či na požádání přistavuje žebřík), nebo v jeho těsném okolí. Každý v něm má svůj pokoj, jehož interiér má ve skutečnosti podobu rozlehlého samostatného světa, od pouštní jeskyně s hlubokou prohlubní až po džungli plnou zvířat a stromů (nicméně nahlédneme pouze do tří). Schopnosti jednotlivých postav jsou rozmanité a relativně zábavné. Film hýří barvami, skvělou animací, hravými detaily a muzikálovými čísly. Všechno to jsou ale jen vycpávky, maskující prázdnotu příběhu i jeho slabé a předvídatelné „detektivní“ zápletky, v níž Mirabel pátrá po tom, jak zkáze rodinného domu zabránit.
Celou rodinu Madrigalových tvoří jedenáct postav, z nichž sedm jich disponuje nějakou zvláštní schopností, kupříkladu magickým léčením, nadlidskou silou nebo možností ovlivňovat počasí. Kvantita je však zjevně upřednostněna před kvalitou, neb film se ve scénáři jen málokomu stíhá věnovat dostatečně. Třeba otec hlavní hrdinky je definován výhradně jen svou alergií na včelí bodnutí (takže je pak alespoň co magicky léčit) a jeden z jejích bratranců zas jen svou schopností měnit fyzickou podobu, což činí neustále (takže je těžké pochytit, jak vypadá doopravdy), a nic dalšího se o nich nedozvíte. Schopnosti leckterých jiných postav i pravidla jejich postupného vytrácení působí nekonzistentně, záměry kouzelného domu a jeho nakládání s hlavní hrdinkou zas vyznívají nejasně a zmateně. Šablonovitost a mechaničnost ze snímku čpí už od jeho líné a nenápadité úvodní písničkové expozice, v níž je Mirabel nucena skupinou malých dětí, aby jim (a tedy i divákům) vysvětlila, kdo všechno je členem její rodiny a jakou schopnost ovládá.
Pozornost si film zajišťuje svižným tempem vyprávění, dynamickými kamerovými jízdami, rozjuchanou atmosférou, ztřeštěným (nezaměňovat s vtipným) chováním postav a snahou docílit toho, aby se na plátně pořád dělo něco akčního. Avšak z hlediska děje se toho ve filmu odehraje až povážlivě málo, a to málo je navíc postaveno na snaze zabránit rodinné krizi, která je v závěru vyřešena vyloženě mávnutím ruky – když jsou všechny (na dětský film až překvapivě netriviální) spory a problémy, potenciálně traumatizující výroky, a i několik let trvající křivdy náhle vyřešeny a zapomenuty s pomocí několika láskyplných slov, úsměvů a objetí. Působí to jako rodinný film ukuchtěný z instantního prášku, jehož šidící náhražkovou podstatu těžko zakryje fakt, že je servírovaný v překrásně zdobeném, líbivém a draze vypadajícím porcelánovém nádobí.
P.S. Jako předfilm je uváděn krátký animovaný snímek Daleko od stromu
(Far from the Tree), který vypráví o různých podobách rodičovského přístupu
a o jeho vlivu na potomky prostřednictvím příběhu o třech generacích mývalů,
přičemž o rodinných vazbách a komunikačních příkořích vypovídá na poli sedmi
minut (a dokonce i beze slov) o dost výstižněji než Encanto.
Žádné komentáře:
Okomentovat