Není čas zemřít – Recenze – 70%

Série bondovek v hlavní roli s Danielem Craigem se dočkala svého konce. Ve filmu Casino Royale (2006) se britský agent 007 osudově zamiloval do ženy svého života, o kterou záhy tragicky přišel, ve snímku Quantum of Solace (2008) se z toho vzpamatovával, ve Skyfall (2012) se z něj stala zlomená troska, jenž si musela znovu vydobýt svou identitu, a ve Spectre (2015) konečně nalezl novou lásku v podobě psycholožky Madeleine (Léa Seydoux). Celý dramatický příběh se nyní uzavírá ve filmu Není čas zemřít, v jehož úvodu je tato zamilovaná dvojice vinou nenadálé vztahové krize opět oddělena od sebe, a zároveň je v něm představen další mocný nepřítel, kvůli němuž se James Bond po pěti letech znovu vrací do aktivní služby. 

Zdroj fotek: Forum Film CZ

Režie pětadvacáté bondovky se původně měl ujmout britský filmař Danny Boyle, ten ale od projektu nakonec odstoupil a na jeho místo usedl Američan Cary Joji Fukunaga, jenž kromě několika celovečerních filmů (Sin nombre, Jana Eyrová, Bestie bez vlasti) natočil třeba i celou první řadu seriálu Temný případ. Jeho režie je řemeslně precizní a technicky jí nelze nic vytknout. Diskutabilní je akorát lehce sestupná kvalita akčních scén – jedna skvělá honička proběhne hned v úvodu filmu v italském městě Matera a druhá pak někdy v polovině v norských lesích, což následné finále založené na solidně natočeném, leč nepříliš nápaditém střílením po chodbách a schodištích bývalé vojenské budovy již nepřebije. 

Jinak ale skoro všechny nedostatky, jenž lze v souvislosti s filmem Není čas zemřít zmínit, vyplývají především z limitů jeho scénáře. Největším zklamáním je v tomto ohledu nevýrazná postava hlavního záporáka s přihlouple symbolickým jménem Lyutsifer Safin (poněkud mátožný oscarový Rami Malek), jehož komplikované osobnosti film poskytuje v kontrastu ke svému hlavnímu hrdinovi jen pramalou péči a dělá z něj v zásadě pouze nepříliš zajímavý a nesrozumitelně jednající věšák na ďábelské plány. 

Akční sekvence byly v bondovkách (spolu s Bondem samotným) vždy jejich hlavní devízou a tento film není výjimkou, byť zhruba stejnou měrou je tentokrát pozornost zaměřena i na melodramatickou linii věnující se vztahu mezi Bondem a Madeleine. V té podstatně vynikají zejména Craigovy herecké kvality, díky nimž je uvěřitelný jako akční hrdina zachraňující svět i jako melancholický, rozervaný a zranitelný muž, který touží po láskyplné blízkosti a stabilním zázemí. Tato jemná komorní rovina nicméně i přes zjevnou snahu tvůrců a přes zdařilý intimní psychologický ponor do hrdinova nitra neskýtá kvůli mírně naivitě a občas i jalovosti dialogů takový emocionální zážitek a takové uspokojivé dojetí, jak by se slušelo. S úrovní dialogů se ostatně potýkají i jiné pasáže – zatímco na rozhovor Bonda s jeho nemesis Blofeldem (Christoph Waltz) by byla radost hledět i po delší dobu, tak monology Malekova padoucha jsou naopak často k nepřečkání. 

Podobnou rozpačitost vzbuzují leckteré vedlejší postavy, ať už jde o stereotypní figurky (ruský vědec) nebo o novou agentku 007 (Lashana Lynch, jejíž obsazení vzbudilo kontroverzi zcela zbytečně), která do děje sice pravidelně vstupuje, leč příliš významná pro něj není. Oproti tomu, když Bond během infiltrace večírku na Kubě naváže kontakt s překvapivě schopnou agentkou CIA (skvělá Ana de Armas), tak je jejich následná spolupráce natolik hladká a působivá, že skoro až zamrzí, že se tato postava po zbytek filmu již znovu neobjeví. 

Jasně patrný je i záměr natočit závěr bondovské ságy se vším, co k tomu patří, takže se oprašují trademarky jako protřepané, leč nemíchané Martini, upravený vůz Aston Martin, technologické špionské vychytávky nebo sarkasticky humorné hlášky, které Bond pronáší po likvidaci nepřátel. Snaha o citlivější a civilnější pojetí Bonda se tím trochu kontraproduktivně stírá, na druhou stranu to ale dělá z filmu Není čas zemřít bondovku se vším všudy, včetně toho, že se svým celkovým stylem nijak zvlášť nevymyká ze standardu předchozích částí craigovské série a ani se nepouští o moc dál za konzervativní rámec bondovek obecně. Nějaký inovativní přístup by ostatně od posledního dílu celistvé pentalogie očekával málokdo. 

Přesto však tvůrcům nechyběla odvaha přijít s jedním nebo dvěma prvky navíc, které úzus bondovek výrazně narušují a zážitek ze sledování filmu Není čas zemřít povyšují navzdory nedostatkům do kategorie nezapomenutelných. Craigův James Bond si tak vysloužil důstojné, působivé a perfektně nasnímané zakončení, jenž sice neobhájí v plné míře svou štědrou stopáž, která z něj se 163 minutami dělá nejdelší bondovku historie, ale i tak ji díky sebejisté režii a vynikajícímu Danielu Craigovi ustojí relativně s přehledem.