Večírek – Recenze – 30%

Komedie Večírek je režijním debutem herce Michala Suchánka, jenž ji natočil podle vlastní divadelní hry, jejíž text si sám adaptoval do filmového scénáře. Děj se točí kolem srazu bývalých spolužáků po mnoha letech, který probíhá u jednoho z nich doma, a na nějž se dostaví celkem šest osob (+ se k nim na čas přidá jeden náhodou kolemjdoucí podomní prodavač vysavačů). V průběhu setkání se všichni dozví, že jiný jejich spolužák, na nějž často vzpomínali, nedávno zemřel. Druhá polovina filmu se tudíž odehrává o týden později v autobuse cestou na pohřeb, na nějž se všichni účastníci třídního večírku rozhodnou vyrazit.

Zdroj fotek: Falcon

Zásadní informace spočívá v tom, že Michal Suchánek záměrně pojal své postavy jako nesympatickou sebranku hloupých a vulgárních buranů, politováníhodných ztroskotanců a zrůd bez špetky empatie, kteří kupříkladu nemají problém si mezi sebou polohlasně sdělovat zraňující informace o někom, kdo sedí vedle nich, s okázalou chutí do sebe klopit pivo a vodku před někým, kdo se zrovna vrátil z protialkoholní léčebny, nebo mít před homosexuálem homofobní narážky na „teplouše a buzeranty“. 

• Jiří Langmajer a Tatiana Dyková hrají manželský pár, jenž se po pětadvaceti společně prožitých letech dostal do fáze, kdy jeden druhého prakticky nemohou vystát a vzájemně do sebe rýpou jedovatými poznámkami.

• Karel Roden hraje naivního ňoumovitého zoufalce, který se, poté co jej opustila žena, přidal k jakési náboženské sektě, kvůli níž se nyní ve jménu víry a vykoupení průběžně vzdává všeho majetku.

• Marián Čeky Čekovský hraje velice neúspěšného popového zpěváka, jehož nulový talent vyvažuje přehnané sebevědomí.

• Nela Boudová hraje bývalou třídní krásku, která je úplně blbá (a je si toho vědoma).

• Marek Taclík hraje prasáka, jenž má ve zvyku znásilňovat ženy (dává jim do pití prášky na spaní, a když bezvládně odpadnou, tak s nimi souloží). Čímž se vůbec netají, neb to považuje za legitimní činnost, a ostatní mu to schvalují (vyprávějí o tom legrační historky).

Jistě není nic špatného na snaze postavit komedii na nekorektním humoru. Např. Sacha Baron Cohen to tak ve svém Boratovi nebo Diktátorovi učinil takřka geniálně. Teoreticky by se i ze znásilňování spících žen, hajlování či vyprávění o rakovině varlat dal udělat funkční komediální running gag (což je právě to, o co se Michal Suchánek pokusil). Problém je ale v tom, že tyto vtipy jsou v jeho podání buď mimořádně slabé, nebo jim rovnou chybí pointy. A jelikož špatný vtip na kontroverzní téma bohužel vyznívá podstatně hůř než špatný vtip na téma neutrální, stává se tato mizerná a nevkusná buraniáda dost těžko stravitelnou. Je jasné, že naschvál idiotským a přehnaně tupým postavám by se měl divák smát, ty v něm nicméně namísto toho probouzejí v lepším případě smutek a lítost, v horším případě znechucení a odpor. Oproti tomu s méně frekventovanými nevinnými žerty (např. hezky budovaný vtip na téma „tak já se půjdu ještě přečísnout“) pracuje Michal Suchánek paradoxně výrazně zdařileji. 

Herci si zřejmě užili možnost převtělit se do postav blbců a omezenců a je pravda, že v některých scénách jejich prožitý fyzický i slovní projev padne na úrodnou půdu (viz Rodenovo ťulpasovské vystupování nebo opilecké extempore Tatiany Dykové), celkově je ale jejich zřejmého talentu v tomto filmu, jenž z nich dělá převážně jen věšáky na vulgarismy a na domněle legrační přesílené hlášky, celkem škoda. Povrchnost jejich dialogů a plytkost jednotlivých situací je pak překážkou zejména v kontextu toho, že Večírek je filmem vyloženě konverzačním a že jeho minimalistický děj zas tolik možností pro rozehrání vtipných scének nenabízí. Vzhledem k divadelnímu původu se odehrává všehovšudy ve dvou lokacích, v nichž všechny postavy dělají po celou dobu víceméně jen to, že hovoří o svých současných životech, zuřivě chlastají a navzájem se do sebe navážejí.

Večírek by možná chtěl být závažně míněnou tragikomedií, chytře splétající a prostřednictvím svých postav zrcadlící různá provokativní témata, která hýbou současnou společenskou diskuzí, leč tato poloha je v jeho případě jen těžko uvěřitelná. Výsledek totiž mnohem spíš působí jako hodně pokleslý sitkom, jehož jednotlivé složky vznikly bezduchým splácáním všeho možného, co jeho autorovi připadalo vtipné, a co se setká s úspěchem jen u těch příznivců hrubozrnné lidové zábavy, kteří jsou připraveni se bavit za každou cenu.