Již jste si mohli přečíst recenzi na zahajovací film festivalu, sportovní drama Davida Ondříčka Zátopek, a nyní si můžete počíst i o dalších snímcích, které jsou na festivalu letos k vidění. Budu je dávkovat po sedmi, nyní tedy přichází první várka:
Bestsellery (Best Sellers) – Snímek, který na festivalu doprovodil
svou osobní účastí herec Michael Caine. Herečka a zároveň debutující kanadská
režisérka Lina Roessler jej v něm obsadila do role starého nerudného
autora románů, jehož nová kniha je jedinou nadějí pro mladou ambiciózní šéfku
skomírajícího rodinného vydavatelství. Zpočátku se film tváří jako černá
komedie o mezigeneračním střetu hrubého, silně svébytného a nevrlého
spisovatele a snaživé vydavatelky, kteří se spolu přes počáteční neshody a
antipatie nakonec naučí vycházet a vzájemně si přirostou k srdci (tedy mockrát
viděné klišé), v poslední třetině se však Bestsellery překlápí do
uplakaného dramatu, v němž humor prakticky absentuje (a ani předtím to
s ním nebylo příliš slavné). Tonálně nevyladěné dramedii navíc často
dochází dech a Michael Caine to s tou popudlivostí a nesnášenlivostí všech
a všeho místy trochu přehání, takže než jako úsměvně hláškující cynik působí
spíš už jako protivný nesympatický dědek (ačkoli herecký výkon je to solidní).
S postavami tak ve výsledku není moc jak soucítit a veskrze průměrná a
utahaná realizace dělá z filmu veskrze všední a ničím moc nevybočující
odvar z mnohem lepších filmů na podobné téma, jako byl třeba Stážista
s Robertem De Nirem. (50%)
 |
| Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary |
Maminka (Petite maman) – Nový snímek režisérky Céline Sciammy (Portrét dívky v plamenech) vypráví o osmileté holčičce, která tráví s rodiči pár dnů v domě své nedávno zesnulé babičky. Posmutnělá maminka sice brzy odjíždí, na scéně se však objevuje coby ozvěna minulosti její osmiletá verze, která si s hlavní hrdinkou hned padne do noty. Velmi komorní, drobná a režijně solidní věc, jejíž scénář se nicméně dostal pouze do stavu nepříliš propracované historky na téma navazování mezigeneračních vztahů s rodiči a prarodiči, jemuž chybí hloubka i silnější emocionální sepjetí. Roztomilý experiment na nejednoznačně definovaném rozmezí reality, snu a fantazijní představy s nosným konceptem, jenž by si zasloužil komplexnější a rozvinutější zpracování. (50%)
 |
| Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary |
Quo Vadis, Aida? – Na Oscara nominovaný snímek režisérky Jasmily Žbanić vykresluje vyvrcholení bosensko-srbského konfliktu v polovině 90. let z pohledu bosenské překladatelky, která se snaží ochránit svou rodinu během mnohatisícové evakuace, zatímco soustavně tlumočí komunikaci mezi oběma stranami a velícími zástupci OSN. Její příběh i zachycení celé události je od začátku do konce silně vypjaté a neuvěřitelně vtahující, vyprávěné je až na pár tišších míst v konzistentně hbitém tempu a krom pevně uchopené režie a propracovaného scénáře (až na několik výrazných shod okolností, které přispívají vyšší dramatičnosti) uhrane především vrcholným a zcela věrohodně prožitým výkonem představitelky hlavní role. Kruté finále je nastaveno ještě víc zdrcující dohrou na hranici emocionálního vyděračství, která ze snímku dělá hodně tíživou záležitost, což ale skutečným událostem, jimiž je film inspirovaný, de facto odpovídá. (80%)
 |
| Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary |
Rozkoš (Pleasure) – Švédské koprodukční drama vypráví o devatenáctileté slečně, která se vypraví z rodné Skandinávie do Los Angeles s cílem stát se slavnou pornohvězdou. Snímek úspěšně láká na atraktivní zákulisí pornoprůmyslu, na hardcore 18+ obrazovou složku a na vykreslení tohoto prostředí z perspektivy ženské začínající aktérky, což zní vyloženě slibně a neotřele a mohlo by to i vybízet k netriviálním diskuzím. V jádru jde ale o již mockrát obehranou klišovitou moralitku se schematickým příběhem o cílevědomé cestě na vrchol za falešnou iluzí amerického snu, při níž hlavní hrdinka postupně obětovává přátele, vlastní důstojnost i část své osobnosti, aby se nakonec stala jednou z těch, jimiž sama opovrhovala. Extrémně fyzický film, jenž ale ve skutečnosti k zákulisí pornoprůmyslu neřekne zas tak moc (na rozdíl třeba od dokumentů typu Rocco), protože nehledě na autentičnost lokací a zobrazovaných praktik a na účinkování reálných porno-osobností si sám podkopává nohy uměle modelovým příběhem. (60%)
 |
| Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary |
Ada (Lamb) – Herečka Noomi Rapace rodí holýma rukama jehňata v této folklorní islandské báchorce, která uhrane mistrovskými obrazovými kompozicemi se zvířaty, ale jinak spadá do kategorie čisté festivalové bizarnosti, která existuje patrně jen proto, aby vyváděla diváky z míry a narušovala jejich očekávání. Téma náhlého probuzení mateřských citů k obskurnímu tvorovi/bytosti na farmě uprostřed pustých planin je zpracováno na hraně roztomilosti a úchylnosti, samotný nápad pobaví, leč třeba pocitově a vykolejující atmosférou podobná skandinávská kuriozita Tina a Vore je svou prací s příběhem, vrstevnatými motivy a celkovým sdělením úplně jiná liga. (60%)
 |
| Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary |
Hasan (Baglilik Hasan) – Starosvětské turecké drama od renomovaného režiséra Semiha Kaplanoglua o tíze špatného svědomí, běžných i neběžných strastech spojených s farmařením a činech, které člověk ani při nejlepší vůli nemůže odčinit. Pomalu prohořívající portrét chybujícího muže, jenž se před cestou do Mekky snaží očistit od malicherných i závažnějších hříchů, stojí především na hereckém výkonu představitele hlavní role a na kameře, která pomáhá dokreslovat životní styl úspěšného pěstitele častým zabíráním darů přírody, šťavnatých ovocných sadů, zeleninových záhonů a okolních scenérií. Závěr přijde s výbornou katarzní pointou, do té doby však plouživé tempo vyprávění v kombinaci s nepříliš dramatickým dějem nemá až na pár obrazových kompozic šanci čímkoli skutečně strhnout, byť o konzistentní kvalitě zobrazovaného nemůže být pochyb. Ne všechny načaté linie do sebe ve finále zapadnou (pasáže s odmítnutím vyšívaného ubrusu a koupí prodělávajících sousedových polí vlastně nemají žádnou dohru), drobné dramaturgické nedostatky však vyvažuje mimo jiné typově přesné obsazení vedlejších rolí a osvěžující (bohužel jen okrajová) linie o přípravách na svatou pouť, která zřejmě vyjde podstatně dráž než leckterá dovolená. (70%)
 |
| Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary |
Vortex - Dvě a půl hodiny dlouhý film známého provokatéra a vizuálně svébytného režiséra Gaspara Noého (Zvrácený, Vejdi do prázdna, Climax) je drobným odklonem od jeho předchozí tvorby – vynalézavá autorská forma využívající dělení obrazu a výrazných předělů při střihu sice zůstává, ale po obsahové stránce extrémní divokost a živelnost vystřídala mrtvolná pomalost, jdoucí ruku v ruce s příběhem o neklidném dožití a umírání dvou manželů-seniorů, z nichž jeden je pár let po infarktu a druhý čím dál víc podléhá Alzheimerovi. Pro někoho možná originální umělecký horor, který naturalisticky zobrazuje poslední etapu života bez uhýbání i před těmi nejkrutějšími okamžiky (navíc se skvělými hereckými výkony), na druhou stranu je to ale zároveň i zoufale ubíjející, nesnesitelně dlouhé a pro své lpění na nekonečném potácení obou hlavních postav po interiérových lokacích spletitého bytu i k nepřečkání nudné. Noé si splnil sen, obsadil si do filmu slavného italského režiséra Daria Argenta a přizpůsobil barevnou stylizaci tak, aby ladila naturelu jeho díla, dalším pozoruhodným aspektem je ale pak už jen kamera, zabírající tentýž příběh ze dvou odlišných perspektiv, které musíte sledovat naráz. Kombinace toho všeho ve vás možná vyvolá tísnivé pocity, jaké asi cítí bezmocný a nemocný důchodce na sklonku života, smrt je však v tomto případě vysvobozením především pro diváka. (40%)
Žádné komentáře:
Okomentovat