Česká krimikomedie celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Adama Hobzika Ubal a zmiz pravděpodobně chtěla být kombinací černohumorné gangsterky (něco jako Sbal prachy a vypadni) a komedie o huličích (něco jako Zahulíme, uvidíme), přičemž výsledek vypadá podobně, jako když Karel Janák natočil Ro(c)k podvraťáků. Hlavními hrdiny filmu jsou dealeři marihuany Mireček (Matouš Ruml) a Vilém (Janek Gregor), kteří dostanou lákavou nabídku prodat veškeré své zboží obávanému pražskému mafiánovi, zvanému Bulhar. Zrovna v den předávky jim ale někdo ukradne auto a vykrade pěstírnu, takže hoši najednou nemají co nabídnout, a musí proto vymyslet záložní plán…
 |
| © Vojtěch Resler |
Adam Hobzik je rozhodně talentovaný filmař, který se nebojí čerpat z přiznaných zahraničních vzorů a ovládá přitom žánrová schémata do té míry, že jeho film nepůsobí trapně (což je v rámci české tvorby docela velká zásluha samo o sobě). Navíc má i cit pro atmosféru konkrétních lokací, takže např. Žižkov (kde se skoro celý film odehrává) v jeho podání působí jako semeniště kriminálníků a drsných ranařů, kam se taxikáři bojí jezdit, a je celkově ještě o něco pekelnější než skutečný Žižkov. Nejkouzelnější je krátká pasáž, v níž se hrdinové v doprovodu svého vietnamského kamaráda ocitnou v tajném systému podzemních chodeb, které propojují všechny žižkovské vietnamské večerky s centrální holešovickou tržnicí, a v nichž se šije laciné oblečení, vyvařují nudle a převáží dobytek.
S tím souvisí to, že film Ubal a zmiz má docela švih a šťávu, kdykoli si dovolí trochu přiostřit realitu špetičkou stylizace. Takže kdykoli se na scéně objeví svérázná dvojice policistů vyznávající brutální výslechové metody (Martin Hofmann a Leoš Noha), tak je zábava v podstatě zaručena. Kdykoli se na scéně objeví rockový zpěvák s fetišem na kožichy (Marek Lambora), co si omylem prohodil na letišti kufr s mafiánem vezoucím ukradený prsten Franka Sinatry, tak je to alespoň cool. A ani zas tak moc nevadí, že obě tyto vedlejší dějové linie mají v příběhu jen triviální ozvláštňující funkci (natožpak plnohodnotný dějový oblouk) a že jedna z nich dokonce nemá ani pointu. Nicméně většina toho, kolem čeho se točí hlavní zápletka, je v podstatě realistická (resp. realizovaná s minimem stylizace), následkem čehož je to podstatně méně zajímavé a zábavné a o dost víc se to vleče (navzdory místy celkem svižnému střihu a troše akčních honiček).
 |
| © Vojtěch Resler |
Tato výtka se týká i hlavních hrdinů, z nichž výrazně většího prostoru se dostalo Rumlovu Mirečkovi, jenž coby pohodlný flákač se strachem ze zodpovědnosti pracuje ve svých třiceti-a-něco letech pořád jen jako rozvážeč pizzy (patrně upomínka na režisérův internetový seriál s názvem Pizza Boy) a prodává trávu, zatímco své matce, která mu platí bydlení, soustavně lže o tom, že studuje vysokou školu. Do prostředí stylizovaných vietnamských gangsterů, šílených poldů a rockerů se jeho zcela nestylizovaná postava s obyčejnými problémy typického lúzra příliš nehodí a příhodnější by bylo, kdyby působil alespoň trochu jako frajer, s nímž by šlo sympatizovat i z jiného důvodu než z lítosti. Příběh se přitom soustředí zejména na něj, zatímco o druhém hlavním hrdinovi, Vilémovi, se toho dozvíme v porovnání s Mirečkem jen velmi málo, prakticky téměř nic. I postavy mafiánů (Predrag Bjelac a Karel Dobrý) jsou poněkud nevýrazné a nemastné-neslané, neb jim zcela schází charisma nekompromisních vládců podsvětí, kteří by své výhružky mysleli opravdu vážně.
Českých žánrových filmů nevzniká mnoho a často končí žalostně – což ovšem není případ filmu Ubal a zmiz, který, abychom se drželi metafory s pizzou, je sice uválen z kvalitního těsta a s láskyplnou péčí, leč uprostřed je bohužel silně nedopečený. To ale nic nemění na tom, že jako krimikomedie o dvojici huličů víceméně obstojí, zaujme ztvárněním pražského zločineckého světa, a hlavně poslouží jako příslib toho, že se od režiséra a scenáristy Adama Hobzika v budoucnu dočkáme dalších osobitých počinů.
Žádné komentáře:
Okomentovat