Prvok, Šampón, Tečka a Karel – Recenze – 50%

Český komediálně-dramatický film Prvok, Šampón, Tečka a Karel napsal a natočil spisovatel, scenárista a divadelní a filmový režisér Patrik Hartl (Taková normální rodinka) jako adaptaci své úspěšné stejnojmenné románové prvotiny. Jeho hrdiny jsou čtyři muži ve středním věku, bývalí spolužáci a kamarádi, kteří si procházejí různými existenciálními krizemi, a rozhodnou se proto společně podstoupit sérii výzev, aby si připomněli své divoké mládí a pokusili se v sobě znovu probudit energii, které se jim nyní kvůli nespokojenosti s jejich současnými životy nedostává. 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Prvok (Martin Pechlát) vychovává s manželkou tři malé dcery, čeká s ní čtvrtou a zoufale se snaží najít si práci, protože z té předchozí ho vyhodili. Šampón (David Švehlík) je televizní režisér reklam a pokleslých seriálů, ženy střídá v posteli jako ponožky a jedné z nich udělal před lety dítě, leč nechce se k ní znát, protože možná ještě není na roli otce připraven. Tečka (Hynek Čermák) je válečný veterán a instruktor v policejní akademii, jemuž dělá problémy seznamovat se s ženami. A Karel (Martin Hofmann) je milionář a šéf IT firmy, jehož manželství mele z posledního. Všichni v podstatě reprezentují různé formy krize středního věku, kterou se rozhodnou řešit způsobem, jenž je možná odvážný a osvobozující, ale zároveň je rozhodně nezodpovědný a v některých případech i kontraproduktivní. 

Takže třeba Prvok, toho času ve finanční tísni, se krátce po úspěšném pohovoru na pozici učitele v mateřské školce klidně před ředitelkou vysvlékne kvůli sázce do naha, čímž o nově nabyté místo zas obratem přijde, ale hlavně že tím dodržel podmínky sázky a dokázal si tím, že „není žádnej sráč“ (!). Jinými slovy, dá přednost vlastnímu egu a splnění debilního úkolu před vyhlídkou na stabilní zaopatření rodiny, čímž se jeho krize ve výsledku akorát prohloubí. Oproti tomu jiní z hrdinů plněním úkolů v zásadě nic moc neriskují, protože jsou v podstatě rezignovaní či vyhořelí a na plodech jejich práce jim nezáleží – např. Karel sice před televizními kamerami kvůli sázce přizná, že jeho firma kvůli vyšším ziskům záměrně mate spotřebitele a prodává nekvalitní výrobky, leč toto doznání je pro něj zřejmě zcela nevýznamné, neboť snímku ani nestálo za to zmínit se v příběhu o tom, jestli mělo na úspěšnost či popularitu jeho firmy nějaký efekt. 

Ony výzvy, na nichž se hrdinové v průběhu filmu dohodnou, jsou navíc všeho všudy pouze dvě. Už při druhém úkolu se totiž začne jejich kamarádská integrita rozpadat a spolu s ní zmizí i chuť vzájemně se motivovat ke společenskému zostuzení, čímž však snímek přijde pomalu o to jediné, co jej činilo komediálním a tím pádem zábavným. Pak už totiž zbývají jen překvapivě efektivní kostýmní kreace Martina Pechláta při účinkování v reklamě na zeleninovou polévku v roli pórku či při zpívání v gay klubu v ženských šatech, které se ve filmu řadí k tomu nejlepšímu, a trocha vyloženě přízemního humoru, točícího se kupříkladu kolem strkání prstu do zadku při urologickém vyšetření. 

Převládající tón filmu tudíž udává spíše melancholické lamentování nad neuspokojivými životy, jenž dělá z titulních postav de facto politováníhodné chudáky, kteří pak kvůli tomu v komediálních polohách nepůsobí tak legračně, jak by mohli. Zdaleka nejvtipnější je hlavně díky Pechlátovu výkonu Prvok, jehož osobnost i příběh jsou navíc komediálně nejvděčnější a nejvyužitější, zatímco u Čermákova Tečky humor až příliš spoléhá na situace těžící z jeho nadrženosti v kombinaci s nesmělostí. Oproti tomu dva zbylí hrdinové jsou kupodivu prakticky nevtipní – Švehlíkův Šampón je nesympatický hajzlík vyvolávající pochybnosti, jestli vůbec mělo jít o komediální postavu, a Hofmannův Karel je navzdory pár zdařilým gagům hrozně depresivní, neb jeho manželství je naprosto seriózně a bez špetky vtipu vykresleno jako zcela mrtvolné a těsně před rozvodem, protože on je emocionální mrzák, ona je mu nevěrná ve snaze vyloudit z něj alespoň náznak nějaké reakce a ani jeden z nich není schopen s tím druhým normálně komunikovat. 

Dle slov režiséra film kromě přátelství a krize středního věku vypráví i o mužském pohledu na svět, což je bohužel znatelné mimo jiné i v tom, že všechny ženské postavy jsou ztvárněny jako stereotypní karikatury, které mužům buď ztrpčují a komplikují život, nebo se jim coby jednorozměrné sexuální objekty aktivně vnucují do postele, nebo obojí (a nezdá se, že by šlo o vědomou kritiku mužského nazírání na ženy). Řadou stereotypů oplývá i titulní mužská čtveřice, ta má však alespoň šanci vyniknout charakterovou různorodostí a vzájemnou hereckou sehraností svých představitelů, kteří svým projevem úroveň filmu znatelně pozvedají (spolu s precizním řemeslným zpracováním). Hvězdné herecké obsazení je ostatně jednou z nejvýraznějších složek filmu – všechny vedlejší, a dokonce i drtivou většinu okrajových postav (kde by to nebylo nezbytné, nicméně v případě českých komedií se asi každé cameo počítá) totiž ztvárnili slavní herci a herečky, leckdy třeba i aniž by ve své úloze udělali nebo řekli cokoli vtipného. 

Film Prvok, Šampón, Tečka a Karel vyniká svou nadstandardní produkční složkou, téma mužských krizí zpracovává s přirozeným nadhledem a rozhodně má svá silná místa, na nichž dokáže rozesmát. V jiných ohledech si však zbytečně podráží nohy, ať už jde o chvílemi polevující tempo vyprávění, postupně se prohlubující dramaturgickou nesoudržnost nebo o již výše zmíněné nedostatky. Znatelný nesoulad však panuje i při míchání humoru se smutkem a absurdních situací s tragickými, během nějž dochází k tomu, že komediální a dramatická rovina filmu se častěji mezi sebou narušují a vzájemně oslabují místo toho, aby se doplňovaly a podporovaly jedna druhou.