Hlavním hrdinou českého rodinného filmu Gump – pes, který naučil lidi žít je nepřekvapivě pes. Pes, který je jako štěně vyhozen v pytli do popelnice, načež se ho ujme skoro-bezdomovec Bedřich (Bolek Polívka), který se o něj stará ve své zrezlé maringotce a tuze k němu přilne. Když je z psa (jméno Gump dostane až někdy v polovině filmu) dospělý jedinec, tak je od Bedřicha odvezen pryč, nicméně Bedřich se jej vydá hledat. Souběžně s tím se Gump snaží vrátit domů, přičemž střídá různé majitele a potkává i jiné psy a o všem referuje svým vnitřním hlasem (v podání Ivana Trojana).
Zdroj fotek: Bioscop |
Gump – pes, který naučil lidi žít je film určený primárně pro rodiny s dětmi, čemuž odpovídá jak jeho jednoduchý příběh, tak povětšinou banální dialogy a očividná poselství (což je v tomto žánru omluvitelné). Zároveň je určen pro milovníky psů, aby se u něj dojímali a pobrečeli si u něj, podobně jako třeba u filmů Psí poslání nebo Psí domov, s nimiž jej kromě tématu a zaměření pojí i vznik podle knižní předlohy. V tomto případě se o adaptaci románu Filipa Rožka postaral režisér a kameraman F. A. Brabec (Kytice, Máj, V peřině), v jehož rukách se ze snímku stal sice poměrně profesionální, leč rutinní produkt, u nějž si lze vzpomenout na lepší konkurenty v podobě zdařilejších strastiplných psích dobrodružství (Neuvěřitelná cesta) i efektivnějších emocionálních ždímaček (krom zmíněného Psího poslání ještě třeba Hačikó – příběh psa).
Pozoruhodné je na filmu to, že v něm umírají lidé i zvířata a dějí se v něm i celkem násilné a ošklivé věci (např. bití psů nebo psí útok na dítě), ale protože takové scény zřejmě nejsou pro děti vhodné, tak pokaždé skončí dřív, než k nim dojde – jsou pouze naznačeny a pak vždy následuje střih a zatmívačka. Následky (jako třeba zbitý pes) ale vidět jsou, a leckdy to není moc hezký pohled (maskéři se činili). Motiv smrti (ať už lidské nebo zvířecí) je doprovázen historkou o světě „za duhovým mostem“, kam se všichni odebírají, když přijde jejich čas. Všechno je to sice velice decentní, ale stejně na to raději upozorňuji – některé děti na to mohou být citlivé.
Natáčení probíhalo se skutečnými psy, kteří před svými adopcemi pocházeli z různých útulků nebo záchranných stanic a povětšinou si i prošli různými nepěknými situacemi, což se odráží v samotném ději, jenž špatné zacházení se psy kriticky reflektuje, a naopak vyzdvihuje starostlivost pracovníků v útulcích i v soukromých pečovatelských centrech a záslužně tak v tomto směru šíří osvětu. Psi (kterých je ve filmu dost) jsou roztomilí a jejich „výkony“ před kamerou jsou přirozené a plně funkční, byť většina dojímavých scén s nimi působí jako vykonstruovaný kalkul, a to včetně závěrečného vyvrcholení, které je kdovíproč realizováno prostřednictvím střihově-hudební zkratky, která svým provedením snižuje emocionální potenciál oné scény. Střih (včetně zmíněných zatmívaček) je ostatně na řadě míst dost podivný a příležitostně dokonce narušuje plynulost vyprávění.
V celém filmu je kupodivu velmi málo humoru – téměř žádné vtipné psí taškařice se nekonají, a i vnitřní monology titulního Gumpa jsou spíš jen laskavě dojemné a popisně vysvětlující než žertovné a hravé. Humorem povětšinou neoplývají ani příběhy lidských postav, které musí být už vzhledem k názvu filmu z podstaty věci v něčem smutné, aby pak mohly být Gumpovou přítomností rozveseleny (avšak ne ve všech případech se změní k lepšímu, nebo to alespoň z filmu nevyplývá). Skoro všechny lidské postavy přitom ztvárnili známí herci a herečky nebo osobnosti, takže si přijdou na své ti, kteří slyší na zvučná jména. Za zmínku stojí též líbivé vizuální pojetí filmu, které se, jak je u F. A. Brabce zvykem, opírá především o syté barvy a práci se světlem.
Film Gump – pes, který naučil lidi žít dojímá tam, kde dojímat chce, a tím pádem plní svůj hlavní účel. Výhodou je, pokud už máte zkušenost s některým z výše zmíněných zahraničních filmových titulů, které usilovaly o totéž, protože už budete vědět, co čekat, a to také víceméně dostanete. Pokud tedy nebudete čekat komediální gagy nebo vypravěčskou sofistikovanost.
Žádné komentáře:
Okomentovat