Matrix Resurrections (The Matrix Resurrections) – Recenze – 60%

Původní Matrix z roku 1999 se stal jedním z nejvlivnějších filmů moderní kinematografie, přišel do kin v době největšího rozkvětu digitálních technologií a otevřel dveře 21. století, éře počítačů a internetu. Uchvátil tehdy nejen svou revoluční formou, kombinující řadu filmařských stylů, ale i progresivním příběhem, v němž se celý svět a každodenní realita ukázaly být pouhou počítačem generovanou virtuální iluzí, což se dočkalo nejrůznějších analytických výkladů.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Spider-Man: Bez domova (Spider-Man: No Way Home) – Recenze – 70%

Třetí Spider-Man s Tomem Hollandem v hlavní roli středoškoláka Petera Parkera přímo navazuje na předchozí díl s názvem Spider-Man:Daleko od domova, ve kterém podlý Mysterio veřejně označil Spider-Mana za svého vraha a před celým světem odtajnil jeho pravou identitu. Odmaskovaného Petera teď polovina národa miluje a druhá ho nesnáší, leč kupodivu z toho nevyplývá zas až tolik nepříjemností – přičemž nejtíživější je pro Petera zřejmě to, že kvůli vzedmuté vlně kontroverze kolem jeho osoby nechtějí jak jeho, tak ani jeho přítelkyni (Zendaya) a nejlepšího kamaráda (Jacob Batalon) přijmout na vysněnou univerzitu. Peter kvůli tomu vyhledá Doctora Strange (Benedict Cumberbatch) a přemluví ho, aby celou situaci napravil nějakým kouzlem. Kvůli Peterově sobeckosti a nerozvážnosti se však kouzlo vymkne kontrole a s jeho následky si Peter musí poradit sám, jelikož Doctor Strange se ocitne uvězněn v jiné dimenzi.

Zdroj fotek: Falcon

West Side Story (2021) – Recenze – 80%

Režisér Steven Spielberg si splnil sen, když si pro svůj první profesní ponor do žánru muzikálu vybral předělávku slavného West Side Story z roku 1961, natočeného podle populární broadwayské divadelní hry, jejíž děj byl moderní variací na nadčasový příběh Romea a Julie. Deseti Oscary ověnčené muzikálové melodrama klasického Hollywoodu o zamilované dvojici, jejíž osudové lásce nepřály sváry mezi dvěma znepřátelenými newyorskými tlupami mladistvých, se zapsalo do historie kinematografie, vdechlo nový dech do tehdy skomírajícího žánru, započalo muzikálovou éru 60. let a inspirovalo mnohé další autory. O šedesát let novější verze Stevena Spielberga cílí na současné publikum, oproti své předloze se nicméně dočkala jen několika změn, a to převážně kosmetických.

Zdroj fotek: Falcon

Klan Gucci (House of Gucci) – Recenze – 60%

V důsledku pandemie a protahovaného dokončování filmových projektů došlo k tomu, že ani ne dva měsíce poté, co nás čtyřiaosmdesátiletý režisér Ridley Scott oblažil výborným historickým snímkem Poslední souboj, přichází do našich kin jeho druhý letošní film, drama o intrikách v rodině italských módních gigantů. Rodinný klan s příjmením Gucci je zde v časovém úseku od začátku 70. let do poloviny 90. let představen zejména skrze vnuka zakladatele celé značky, Maurizia Gucciho (Adam Driver), a jeho manželku Patrizii (Lady Gaga), jimž zdatně sekundují Mauriziův otec Rodolfo (Jeremy Irons), strýc Aldo (Al Pacino) a bratranec Paolo (Jared Leto).

Zdroj fotek: Forum Film CZ

Encanto – Recenze – 40%

Nový animovaný film studia Disney je dějově zasazen do kolumbijských hor, kde před padesáti lety založila ovdovělá žena jménem Alma Madrigal spolu se skupinou utečenců vesnici s názvem Encanto (španělsky kouzlo). Se třemi malými dětmi se totiž tehdy usadila ve velkém rodinném domě, který vybudovala právě kouzla, a jenž od té doby všem jejím potomkům propůjčuje po dosažení určitého věku nejrůznější magické schopnosti. V současnosti je Alma několikanásobnou babičkou a matriarchou celého domu, v němž se nadlidských dovedností postupně dočkala již i všechna její vnoučata. Tedy až na náctiletou Mirabel, hlavní hrdinku a vypravěčku filmu, jíž dům z nějakého důvodu žádnou zvláštní schopnost nepřisoudil. Její úloha nicméně začne vyvstávat ve chvíli, kdy série rodinných krizí způsobí, že se dům začne rozpadat a jeho magická síla slábnout.

Zdroj fotek: Falcon

Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun (The French Dispatch of the Liberty, Kansas Evening Sun) – Recenze – 60%

Za krkolomným názvem nového snímku režiséra Wese Andersona (Život pod vodou, Až vyjde měsíc, Grandhotel Budapešť) se skrývá filmový povídkový portrét amerického fiktivního magazínu „The French Dispatch“, který vychází jako nedělní příloha novin s názvem „Evening Sun“ ve městě Liberty ve státě Kansas, a několika členů jeho zahraniční redakce. Tato redakce se nachází v též fiktivním francouzském městečku Ennui-sur-Blasé (doslova „Nuda nad Apatií“, což je patrně myšleno ironicky), v důsledku čehož film vzdává poctu nejen americkému týdeníku The New Yorker, jenž Andersonovi posloužil jako zjevný předobraz, ale také Francii v různých etapách minulého století, a to prostřednictvím příběhů, v nichž byste nudu a apatii hledali jen stěží.

Zdroj fotek: Falcon

Eternals – Recenze – 60%

Nejnovější příspěvek do spletitého filmového universa Marvelu se sice odehrává ve stejném světě, v němž existují také Thor, Spider-Man nebo Doctor Strange (a někteří z nich tu jsou dokonce zmíněni), nicméně dějově začíná v podstatě s čistým štítem a přichází s deseti zcela novými superhrdiny. Jsou jimi nestárnoucí mimozemští (avšak lidsky vypadající) strážci zvaní Eternals, pověření mocnými vesmírnými entitami ochranou lidstva před obludnými predátory Devianty, což úspěšně činí již po sedm tisíc let. 

Zdroj fotek: Falcon

Kurz manželské touhy – Recenze – 30%

Nová komedie režiséra a scenáristy Radka Bajgara (Teorie tygra, Teroristka) a scenáristky Mirky Zlatníkové se odehrává v přírodním hotelovém relaxačním resortu, kam přijíždí pětice manželských dvojic na týdenní pobytový partnerský kurz vedený terapeutem Mazlem (Vojtěch Kotek). Jeho cílem má být navrátit partnerům v krizi vzájemnou vášeň a touhu a zregenerovat tak jejich unavené a vyhořelé vztahy. Mazlovou oblíbenou praktikou je „metoda pevného objetí“, během níž se mají partneři po několik minut silně objímat. U jednoho z účastnících se párů tvořeném Helenou a Bedřichem (Lenka Vlasáková, Stanislav Majer) však Bedřich na konci časového limitu nečekaně zkolabuje a je odvezen v umělém kómatu do nemocnice, protože mu Helena při objímání tlačila na krční tepnu tak intenzivně, že mu do mozku neproudilo dost krve. Jako pokus o vraždu to přijede vyšetřovat dvojice svérázných policistů (Jana Plodková a Radek Holub). 

© Logline Production

Poslední souboj (The Last Duel) – Recenze – 80%

Historické drama režiséra Ridleyho Scotta se odehrává ve 14. století a pojednává na motivy skutečných událostí o posledním, francouzským dvorem oficiálně organizovaném souboji muže proti muži, jehož účelem bylo vyřešit jejich soudní spor. Rytíř Jean de Carrouges (Matt Damon) tehdy obvinil panoše Jacquese Le Grise (Adam Driver) ze znásilnění své ženy Marguerite de Carrouges (Jodie Comer), přičemž pro nedostatek důkazů požadoval souboj na život a na smrt, aby tak pravdu odhalila boží spravedlnost. V době, kdy byly ženy považovány za součást mužova majetku, prakticky se jim nedostávalo žádných práv a z nějakého znásilnění si málokdo dělal těžkou hlavu. 

Zdroj fotek: Falcon

Duna (Dune) – Recenze – 80%

Slavný sci-fi román amerického spisovatele Franka Herberta „Duna“ (z roku 1965) se již v 70. letech neúspěšně pokoušel převést na plátna kin chilský filmař Alejandro Jodorowsky, v roce 1984 pak zfilmoval rozporuplně přijímanou adaptaci režisér David Lynch a na přelomu tisíciletí vznikla i třídílná americká minisérie, natočená v evropské koprodukci (a obsazená mimo jiné řadou českých herců). O nejnovější verzi filmové Duny s rozpočtem 165 milionů dolarů se postaral kanadský režisér Denis Villeneuve (Zmizení, Příchozí, Blade Runner 2049), jenž přišel s tím, že jeden film je pro důstojné obsáhnutí Herbertovy předlohy v celé její šíři zkrátka málo a že by bylo lepší vyhradit si pro to filmy dva. Do kin tudíž nyní vstupuje první z nich, vyprávějící zhruba polovinu románového příběhu. S tím, že vznik jeho pokračování zatím ze strany studia oficiálně potvrzen nebyl, přestože Villeneuve na jeho scénáři už pracovat začal. Těžko si však představit, že by zrovna takovýto projekt zůstal nedodělaný (kupříkladu kvůli nenaplněným představám ohledně tržeb), když od začátku vznikal s předpokladem, že jeho druhá část dovypráví to, co bylo v první části načato.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Venom 2: Carnage přichází (Venom: Let There Be Carnage) – Recenze – 40%

Pokračování komiksového filmu Venom z roku 2018 navazuje na jeho potitulkovou scénu, v níž se objevil na doživotí odsouzený sériový vrah Cletus (Woody Harrelson). Do vězení za ním dochází hlavní hrdina, novinář Eddie (Tom Hardy), v jehož těle žije mimozemský symbiont Venom. Zatímco se Eddie s Venomem neustále o něčem dohaduje a smutní nad rozchodem se svou snoubenkou (Michelle Williams), tak do Cletusova těla vnikne část Venomovy DNA, což má za následek zrození padoucha jménem Carnage, který je ještě mocnější než Venom. A jeho první kroky vedou k záchraně jeho milované, super-schopnostmi obdařené vězenkyně Frances (Naomie Harris). 

Zdroj fotek: Falcon

Myši patří do nebe – Recenze – 70%

Český loutkově animovaný film Myši patří do nebe se sice odehrává v našem světě, ale vystupují v něm výhradně zvířata, a to nejčastěji myši (a sem tam nějaký krtek nebo někdo další) a také lišky, myší úhlavní nepřátelé a predátoři. Hlavní hrdinkou je ustrašená myška Šupito, která se v úvodu po vzoru svého chrabrého tatínka, jenž před časem hrdinně skonal právě při konfrontaci s liščím zabijákem Tlamounem, pokusí prokázat před spolužáky vlastní odvahu. Skončí však pronásledována lišákem Bělobřichem, což se jí stane osudným – dostane se do Nebe. V Nebi se nicméně spolu s ní objeví i Bělobřich (a vysvětlí, že ji nezakousl, nýbrž že oba srazilo auto), načež se ukáže, že ve skutečnosti nejde o krvelačnou stvůru, ale o koktavého, nesmělého, dobromyslného a citlivého liščího mládence. Společně pak procházejí Nebem a budují vzájemné přátelství tam, kde by ho nikdo čekal. 

Zdroj fotek: CinemArt

Není čas zemřít – Recenze – 70%

Série bondovek v hlavní roli s Danielem Craigem se dočkala svého konce. Ve filmu Casino Royale (2006) se britský agent 007 osudově zamiloval do ženy svého života, o kterou záhy tragicky přišel, ve snímku Quantum of Solace (2008) se z toho vzpamatovával, ve Skyfall (2012) se z něj stala zlomená troska, jenž si musela znovu vydobýt svou identitu, a ve Spectre (2015) konečně nalezl novou lásku v podobě psycholožky Madeleine (Léa Seydoux). Celý dramatický příběh se nyní uzavírá ve filmu Není čas zemřít, v jehož úvodu je tato zamilovaná dvojice vinou nenadálé vztahové krize opět oddělena od sebe, a zároveň je v něm představen další mocný nepřítel, kvůli němuž se James Bond po pěti letech znovu vrací do aktivní služby. 

Zdroj fotek: Forum Film CZ

Zbožňovaný – Recenze – 40%

Pediatr Zdeněk (Jiří Bartoška) je miláčkem všech. Jeho dospívající vnučka (Martina Czyžová) o něm dokonce plánuje napsat do školy obdivnou slohovou práci. Zdeněk se totiž jeví jako vzor ideálního muže, jenž nestrpí jakoukoli nedokonalost. Proto nemůže vystát svého bývalého zetě Karla (Jiří Langmajer), jehož nevěra ukončila jeho manželství se Zdeňkovou dcerou Zuzanou (Petra Hřebíčková). Zdeněk mu ale přitom nemá co vyčítat – sám své ženě Olze (Zuzana Kronerová) již 38 let zahýbá s kolegyní Danou (Ivana Chýlková). Nyní je však čerstvě v důchodu a dlouhodobý záletný vztah se chystá ukončit. Zhrzená milenka nicméně naruší jeho zahradní rodinnou sešlost a všem přítomným vyklopí pravdu, což se Zdeňkem sekne. S mrtvicí je převezen do nemocnice, kde je mu diagnostikováno částečné ochrnutí a dočasná neschopnost mluvit...

Zdroj fotek: Bioscop

Do selhání (krátký film) – Recenze – 40%

Tato recenze výjimečně není na celovečerní film v kinech, ale na nezávislý krátký snímek s názvem Do selhání od začínajícího režiséra a scenáristy Martina Tyburce, jenž mě oslovil s prosbou, abych jeho film zrecenzoval. Ke vzniku filmu Do selhání pomohla kampaň na Startovači, výsledný počin má celkem 20 minut (včetně závěrečných titulků) a jeho veřejná slavnostní premiéra proběhne 19. září 2021 v pražském kině Premiere Cinemas v Hostivaři.

© Martin Tyburec / Webevize

KVIFF 2021 – České filmy na festivalu v Karlových Varech

Po předchozích třech várkách reakcí na filmy promítané na festivalu v Karlových Varech, které si můžete přečíst zde: (První, Druhá a Třetí), doplňuji ještě závěrečnou, čtvrtou várku, která je zaměřena čistě na českou filmovou tvorbu. Již dříve jsem publikoval plnohodnotné recenze na filmy Zátopek a Atlas ptáků, krom toho se nyní zaměřuji na sedm dalších českých počinů. Dva z nich už premiéru v kinech měly, další dva ji mají tento týden a ty ostatní se dočkají uvedení ještě o několik týdnů či měsíců později. Nový snímek režiséra Václava Kadrnky se dokonce chystá až na jaro příštího roku. U každého filmu je proto uvedeno datum jeho plánované distribuční premiéry. K tomu si v závěru ještě dovoluji dodat drobnou statistiku ohledně letošního ročníku filmového festivalu.

Každá minuta života (v kinech od 26. srpna 2021) – Observační dokument režisérky Eriky Hníkové o manželském páru, jenž vychovává svého čtyřletého syna už od narození pomocí metody zvané Kamevéda, založené na soustředěném fyzickém a intelektuálním rozvoji dítěte na mnoha úrovních. Striktní režim zahrnuje domácí i venkovní cvičení, jízdu na kole, trénink hokeje, tenisu, gymnastiky, angličtiny a zpěvu nebo také hru na klavír. Synově výchově jsou oba rodiče zcela odevzdáni, každou minutu jeho života mají podrobně naplánovanou a zřejmě přitom už nemají čas sami na sebe. Film tak nabízí pohled do fungování láskyplné rodiny, v níž je nicméně důraz kladen výhradně na všeobecnou zdatnost, podání maximálního výkonu, dosažení úspěchu a průběžné zlepšování se, což nepolevuje třeba ani při uvolněnějších scénách rodinných oslav nebo návštěv příbuzných. Režisérka přitom snímané výjevy nijak nekomentuje, nijak do nich nevstupuje a nijak je nehodnotí, čímž ale snímek neochuzuje o potenciální diskuze nad limity zvolené metody (která je rozhodně legitimní a každý rodič má právo vychovávat dítě dle svého nejlepšího přesvědčení) i nad obecnějšími tématy, týkajícími se např. vztahu svobodné vůle a životního stylu založeného na nutnosti úspěchu. Zobrazenou rodičovskou taktiku film líčí zcela neutrálně, neodsuzuje ji, ani ji vyloženě nepřijímá, přičemž nastiňuje jak její výhody (dokonalá příprava pro život ve společnosti, která lační po těch nejschopnějších a nejefektivnějších), tak její nevýhody (nutnost značných časových i finančních investic, neustálé plánování a každodenní opakující se rutina, která se odráží i ve formálním pojetí filmu). Precizně režírovaný dokument se však soustředí pouze na výchovu dítěte jako takovou a již opomíjí postavy rodičů, jejich mechanicky a chladně vyhlížející vztah, pracovní zázemí, a hlavně jejich výpovědi a osobní motivace. Ve smyslu náhledu do tak trochu jiné domácnosti je film pozoruhodný a svým způsobem fascinující, výrazně mu ale chybí hloubka, širší kontext a větší komplexnost. (60%)

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Cesta domů – Recenze – 40%

Filmem Cesta domů uzavírá režisér, scenárista a kameraman Tomáš Vorel trilogii započatou snímkem z roku 2000 Cesta z města. Tato úspěšná komedie o útěku před stresující a přetechnizovanou městskou civilizací do náruče klidné a očišťující přírody nabídla svéráznou poetiku i neotesané herecké výkony, místy se však ocitala za hranou nevyrovnané a naivní agitky. V roce 2012 na ni Vorel navázal stylově odlišným volným pokračováním s názvem Cesta do lesa, jenž působilo podstatně civilněji a díky tomu, že v něm pozůstalou naivitu vyvažovala vědomá ironie, také vyzráleji. Jeho tématem byla především láska k lesu a smiřování protikladů ve formě harmonického sbližování zastánců protichůdných myšlenek, které odrážel příběh o náhlé romanci mezi Anynou Marákovou, nezletilou vegetariánskou ekologickou aktivistkou, a mladým myslivcem Ludvou Papošem, jenž zosobňoval všechno to, co ona od počátku nenáviděla. 

Zdroj fotek: Bontonfilm

KVIFF 2021 – Benedetta, Zelený rytíř a další první dojmy z Karlových Varů

Předchozí dvě várky reakcí na filmy promítané na festivalu v Karlových Varech si můžete přečíst ZDE a TADY. Následovat bude ještě čtvrtý text, zaměřený tentokrát pouze na českou tvorbu. Nyní se však můžete ponořit do dalšího sedmera dojmů, mimo jiné z nových snímků od Paula Verhoevena nebo Davida Loweryho.

Zelený rytíř (The Green Knight) – Americká historická fantasy režiséra Davida Loweryho (Můj kamarád drak, Přízrak) s Devem Patelem v hlavní roli, výrazně inspirovaná artušovskou básní ze 14. století o rytíři kulatého stolu Gawainovi a o jeho sázce s mýtickým Zeleným rytířem. Velmi pomalu vyprávěný film svůj zdroj současně ctí i dekonstruuje a stává se tak hloubavým pojednáním o malém člověku toužícím po velkoleposti, o podstatě rytířské ctnosti, o morálních zkouškách a pokušeních a o hledání odvahy k přijetí zodpovědnosti. Velká část snímku stojí na putování hlavního hrdiny po nádherně snímaných přírodních exteriérech, vizuálně působivým obrazům však v Loweryho podání chybí silnější substance, která by svou symbolickou rozmanitostí či myšlenkovou hloubkou přesahovala rozsah původní literární předlohy (od níž se film v lecčem záměrně odlišuje). Výsledkem je tak „pouze“ opojná ilustrace historické látky pro náročného diváka, přičemž Loweryho největším vítězstvím je fakt, že ji dokázal natočit v této formě za velice skromných 15 milionů dolarů. (60%)

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Atlas ptáků – Recenze – 40%

Režisér a scenárista Olmo Omerzu obdržel před třemi lety na festivalu v Karlových Varech cenu za režii za svou soutěžní komediálně-dramatickou road-movie Všechno bude, jež byla později oceněna šesti Českými lvy, a to včetně toho za nejlepší film. Letos se do karlovarské Hlavní soutěže vrátil se snímkem Atlas ptáků, jenž se od jeho předchozí celovečerní tvorby liší především tím, že v něm poprvé zcela absentuje vypravěčská perspektiva náctiletých postav. Čemu naopak Olmo Omerzu zůstal věrný, je zkoumání vztahů uvnitř rodinného kruhu, jenž figurovalo už v jeho Rodinném filmu, který byl pro změnu prohlášen za film roku při udělování Cen české filmové kritiky. 

Zdroj fotek: CinemArt

KVIFF 2021 – Berlínský vítěz Smolný pich a další první dojmy z Karlových Varů

V tomto textu naleznete dalších sedm reakcí (předchozích sedm je ZDE) na vybrané snímky, které se promítaly na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. V následujících dnech se můžete těšit ještě na dvě zbylé várky, z nichž jedna bude obsahovat sedmero dojmů se zaměřením na české počiny.

Smolný pich aneb Pitomý porno (Bad Luck Banging or Loony Porn) – Velmi nekonvenční vítěz letošního berlínského filmového festivalu pochází z Rumunska a natočil jej Radu Jude (Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři). Jeho děj se točí kolem domácího pornografického videa gymnaziální učitelky a jejího manžela, které uniklo na internet (a celé jej uvidíte absolutně necenzurované v úvodu filmu), kvůli čemuž se chystá mimořádná třídní schůzka se znepokojenými rodiči, požadujícími po učitelce rezignaci. Zbytek satirického, vtipného, hravého a společensky kritického snímku je rozdělen na tři různě stylizované části. První část zachycuje dění v současné letní Bukurešti během covidové pandemie (včetně reflexe nošení roušek a dodržování rozestupů) a zaměřuje se na neustálé nadávky, urážky, bezohlednost a sexuální objektivizaci žen, které jsou obdobně jako v internetových diskuzích běžnou součástí veřejného prostoru, stejně jako např. tuny nevkusných reklamních poutačů. Dlouhé a zdánlivě obsahově prázdné záběry v sobě přitom skrývají velké množství témat a významů, jejichž společným jmenovatelem je naprostá nesoudnost a ubohost dění v našem okolí, mnohem víc pohoršující a škodlivá než ono obyčejné učitelské domácí péčko.

Druhá část spočívá v experimentální ironické hře se slovníkovými hesly, s ohledem na gymnaziální prostředí připomínající didaktický školní výklad s pojmy převážně z rumunské historie a z lidské biologie – v Judeho artovém pojetí se však jedná spíše o snobsky intelektuální a víceméně postradatelné předvádění. Závěrečná hurónská třetí část se konečně soustředí na zmíněnou třídní schůzku, při níž se musí vzdělaná a pokroková učitelka bránit před absurdními útočnými (ne)argumenty rodičů v podobě všelijak omezených pokrytců, tvořících svými protichůdnými názory, různorodým zázemím a vzděláním a též dalšími vzájemnými odlišnostmi společnost natolik rozdělenou, že je prakticky nemožné v ní nalézt společnou řeč. Judeho moralizující, provokující, podvratnou a maniakálně vrcholící palbu do všeho a všech, odsuzující mimo jiné lpění na povrchním vzezření na úkor vnitřních hodnot, lze chápat i jako nápaditý výkřik živený autorovou frustrací ze stavu současné společnosti a z toho, že během pandemie nebylo možné normálně natáčet filmy. (70%)

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

KVIFF 2021 – Bestsellery s Michaelem Cainem a další první dojmy z Karlových Varů

Již jste si mohli přečíst recenzi na zahajovací film festivalu, sportovní drama Davida Ondříčka Zátopek, a nyní si můžete počíst i o dalších snímcích, které jsou na festivalu letos k vidění. Budu je dávkovat po sedmi, nyní tedy přichází první várka:

Bestsellery (Best Sellers) – Snímek, který na festivalu doprovodil svou osobní účastí herec Michael Caine. Herečka a zároveň debutující kanadská režisérka Lina Roessler jej v něm obsadila do role starého nerudného autora románů, jehož nová kniha je jedinou nadějí pro mladou ambiciózní šéfku skomírajícího rodinného vydavatelství. Zpočátku se film tváří jako černá komedie o mezigeneračním střetu hrubého, silně svébytného a nevrlého spisovatele a snaživé vydavatelky, kteří se spolu přes počáteční neshody a antipatie nakonec naučí vycházet a vzájemně si přirostou k srdci (tedy mockrát viděné klišé), v poslední třetině se však Bestsellery překlápí do uplakaného dramatu, v němž humor prakticky absentuje (a ani předtím to s ním nebylo příliš slavné). Tonálně nevyladěné dramedii navíc často dochází dech a Michael Caine to s tou popudlivostí a nesnášenlivostí všech a všeho místy trochu přehání, takže než jako úsměvně hláškující cynik působí spíš už jako protivný nesympatický dědek (ačkoli herecký výkon je to solidní). S postavami tak ve výsledku není moc jak soucítit a veskrze průměrná a utahaná realizace dělá z filmu veskrze všední a ničím moc nevybočující odvar z mnohem lepších filmů na podobné téma, jako byl třeba Stážista s Robertem De Nirem. (50%)

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Zátopek – Recenze – 80%

Očekávaný sportovní snímek režiséra a scenáristy Davida Ondříčka (Samotáři, Ve stínu) o československém běžci Emilu Zátopkovi se stal zahajovacím filmem karlovarského filmového festivalu, na němž si odbyl svou světovou premiéru. Do kin vstupuje po ročním odkladu a i jeho natočení bylo během na dlouhou trať – na scénáři se v průběhu příprav kromě Ondříčka vystřídali i Alice Nellis a Jan P. Muchow, jejich práce se stala základem pro komiks Zátopek… když nemůžeš, tak přidej!, který vyšel v roce 2016, a v tomtéž roce David Ondříček natočil pod názvem Zátopek i televizní dokument. To vše se nyní zúročilo v na české poměry špičkově realizovaném sportovním dramatu (připomínajícím např. britské oscarové Ohnivé vozy z roku 1981), jenž se zaměřuje zejména na období od Zátopkových atletických počátků po jeho největší úspěchy, kdy zároveň procházel nejšťastnějšími i nejkrizovějšími chvílemi svého manželství s oštěpařkou Danou.

Zdroj fotek: Falcon

KVIFF 2021 – Nabitý program ve Varech

Letos je filmový festival v Karlových Varech trochu jiný. Oproti předchozím ročníkům probíhá výjimečně namísto přelomu června a července ve druhé polovině srpna (já tu jsem od 20. do 27.) a kdo chce do kina nebo na červený koberec, musí se prokázat náramkem, jenž slouží jako potvrzení o bezinfekčnosti (plus platí povinnost nosit do kina respirátor). Zrovna tenhle systém funguje velice hezky, pořízení náramku je rychlé a stanovišť, která jsou k tomu určená, je až překvapující množství.

Pracovní zátiší z tiskového centra...

Spící město – Recenze – 50%

České rodinné filmy a filmy pro mládež často spadají do komediálního či dobrodružného žánru. Snímek Spící město od režiséra a scenáristy Dana Svátka (Úsměvy smutných mužů) má však nezvykle podobu mysteriózního thrilleru, v němž humor zcela absentuje. Jeho děj vychází ze stejnojmenného prvního dílu knižní trilogie spisovatele Martina Vopěnky, jenž vypráví o čtveřici sourozenců z Českých Budějovic, jejichž rodiče, stejně jako všechny další rodiče po celém světě, jednoho dne skolí tajuplná spavá nemoc. Následkem této pandemie se svět, v němž zůstali vzhůru pouze děti a bezdětní dospělí, propadne do chaosu, kdy se státní instituce s obtížemi snaží postarat o děti mladší deseti let, zatímco ty starší se v zaneřáděných ulicích potýkají s vandaly a lupiči a nedaří se jim u nikoho nalézt zastání. Tato dystopická vize však na filmu není tím hlavním – ve skutečnosti slouží jen jako jakési symbolické pozadí pro zápletku věnovanou únosům dětí.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Večírek – Recenze – 30%

Komedie Večírek je režijním debutem herce Michala Suchánka, jenž ji natočil podle vlastní divadelní hry, jejíž text si sám adaptoval do filmového scénáře. Děj se točí kolem srazu bývalých spolužáků po mnoha letech, který probíhá u jednoho z nich doma, a na nějž se dostaví celkem šest osob (+ se k nim na čas přidá jeden náhodou kolemjdoucí podomní prodavač vysavačů). V průběhu setkání se všichni dozví, že jiný jejich spolužák, na nějž často vzpomínali, nedávno zemřel. Druhá polovina filmu se tudíž odehrává o týden později v autobuse cestou na pohřeb, na nějž se všichni účastníci třídního večírku rozhodnou vyrazit.

Zdroj fotek: Falcon

Free Guy – Recenze – 50%

Free Guy je americkou akční komedií, jejímž hlavním hrdinou je Guy (Ryan Reynolds), bankovní úředník ve městě Free City. Guy ovšem netuší, že toto město je pouhou lokací ve stejnojmenné úspěšné počítačové hře (hodně inspirované sérií GTA) a že on sám je jen generickou NPC postavou (tedy jednou z nehratelných pasivních postav v pozadí). Každý jeho den vypadá jako ten předchozí – vstane, pozdraví svou rybku, nasnídá se, jde si koupit kafe a pak vyrazí do práce do banky, která je každou chvíli přepadena některým z hráčů. Jednoho dne se ale zamiluje do hráčské postavy jménem Molotov Girl, což díky umělé inteligenci v jeho kódu způsobí odchylku od běžných skriptů, načež se Guy začne chovat podle vlastních pravidel. 

V reálném světě mezitím stojí za postavou Molotov Girl herní návrhářka Millie (Jodie Comer), která se svým bývalým kolegou a programátorem Keysem (Joe Keery) stvořila unikátní počítačovou hru, jejíž kód jim ukradl podlý herní vydavatel Antwan (Taika Waititi) a založil na něm právě hru Free City. Millie se tudíž pohybuje coby Molotov Girl uvnitř hry kvůli tomu, aby našla důkazy o zpronevěření jejich kódu a mohla se s Antwanem soudit o autorská práva. A netuší, že onen usměvavý, dobrosrdečný a naivní Guy, který se s ní snaží ve hře seznámit, je ve skutečnosti NPC postava, jelikož se jako NPC postava nechová. 

Zdroj fotek: Falcon

Sebevražedný oddíl (The Suicide Squad) – Recenze – 80%

Ve studiu Warner Bros. se patrně rozhodli ignorovat pět let starý komiksový film Sebevražedný oddíl od režiséra Davida Ayera, jehož autorská vize v něm byla k nespokojenosti mnohých diváků poškozena zásadními post-produkčními úpravami, a raději se pokusili začít znovu od nuly a celý ten nápad na příběh o superhrdinském týmu složeném ze samých odsouzených trestanců a nadlidských vyvrhelů jednoduše restartovat. K nové verzi Sebevražedného oddílu si přitom přizvali režiséra a scenáristu Jamese Gunna, který v tomtéž žánru uspěl u konkurenčního Disneyho/Marvelu již s filmy Strážci Galaxie a Strážci Galaxie Vol. 2, a jemuž tentokrát na rozdíl od Davida Ayera nechali v podstatě volnou ruku.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Expedice: Džungle (Jungle Cruise) – Recenze – 70%

Píše se rok 1916 a ctižádostivá britská průzkumnice Lily (Emily Blunt) se snaží před londýnskou akademickou obcí obhájit expedici do Amazonské džungle, kde se podle dávné pověsti z dob kolonizace Jižní Ameriky údajně nachází magický strom, jehož květy mají zázračné léčivé účinky. Když se jí sexističtí vědci vysmějí, vydá se na expedici spolu se svým zženštilým bratrem MacGregorem (Jack Whitehall) na vlastní pěst. Díky malému nedorozumění si na plavbu po řece najme zemitého kapitána Franka (Dwayne Johnson), jehož bohaté zkušenosti kompenzují stav jeho plavidla i úroveň jeho svérázného vystupování. Po cestě však narážejí na nejrůznější nástrahy džungle a krom toho je jim ve své ponorce v patách i německý princ (Jesse Plemons), jenž chce pomocí kouzelných květů dopomoct Německu k vítězství v první světové válce. 

Zdroj fotek: Falcon

Prvok, Šampón, Tečka a Karel – Recenze – 50%

Český komediálně-dramatický film Prvok, Šampón, Tečka a Karel napsal a natočil spisovatel, scenárista a divadelní a filmový režisér Patrik Hartl (Taková normální rodinka) jako adaptaci své úspěšné stejnojmenné románové prvotiny. Jeho hrdiny jsou čtyři muži ve středním věku, bývalí spolužáci a kamarádi, kteří si procházejí různými existenciálními krizemi, a rozhodnou se proto společně podstoupit sérii výzev, aby si připomněli své divoké mládí a pokusili se v sobě znovu probudit energii, které se jim nyní kvůli nespokojenosti s jejich současnými životy nedostává. 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Gump – pes, který naučil lidi žít – Recenze – 60%

Hlavním hrdinou českého rodinného filmu Gump – pes, který naučil lidi žít je nepřekvapivě pes. Pes, který je jako štěně vyhozen v pytli do popelnice, načež se ho ujme skoro-bezdomovec Bedřich (Bolek Polívka), který se o něj stará ve své zrezlé maringotce a tuze k němu přilne. Když je z psa (jméno Gump dostane až někdy v polovině filmu) dospělý jedinec, tak je od Bedřicha odvezen pryč, nicméně Bedřich se jej vydá hledat. Souběžně s tím se Gump snaží vrátit domů, přičemž střídá různé majitele a potkává i jiné psy a o všem referuje svým vnitřním hlasem (v podání Ivana Trojana). 

Zdroj fotek: Bioscop

Chyby – Recenze – 60%

Nový film režiséra Jana Prušinovského (Okresní přebor, Kobry a Užovky, MOST!) je syrovou romancí dvou obyčejných lidí, jejichž náhodné setkání v baru skončí v posteli. Ema (Pavla Gajdošíková) je prodavačka v supermarketu na maloměstě, táhne jí na třicet a na každého se mile usmívá. Tomáš (Jan Jankovský) je vesnický pokrývač, táhne mu na čtyřicet a doma pěstuje kaktusy, protože vyžadují minimum péče. Záležitost na jednu noc přeroste v randění, následně se Ema nastěhuje k Tomášovi a zdá se, že jim to klape. Pak ale vyplave na povrch, že Ema v osmnácti letech účinkovala v pornu, což jejich vztahem ošklivě otřese. 

Zdroj fotek: Falcon

Black Widow – Recenze – 60%

Na akčním superhrdinském filmu Black Widow je nejvíce zvláštní jeho nezvládnuté načasování. A tím není myšleno to, že kvůli pandemii vstoupil do kin po více jak ročním odkladu, nýbrž to, že by dávalo o dost větší smysl, kdyby měl premiéru už tak zhruba před čtyřmi lety. Postava Nataši Romanovové, která je coby Black Widow přítomna ve filmovém universu Marvelu od roku 2010 (a doposud neměla svůj vlastní film), se totiž naposledy objevila v marvelovce Avengers: Endgame (2019), kde byl její osud víceméně završen. A film Black Widow, který vypráví o jednom jejím sólovém dobrodružství a zároveň částečně pojednává i o jejím původu a dětství, je navíc (až na úvod a závěr) dějově zasazen mezi události z filmů Captain America: Občanská válka (2016) a Avengers: Infinity War (2018). Takže přestože Marvel filmem Black Widow oficiálně zahajuje svou tzv. „čtvrtou fázi“, tak snímek svým obsahem působí spíš jako poněkud opožděně uvedený dovětek k fázi předchozí. Což ale neznamená, že nejde o dobrý film.

Zdroj fotek: Falcon

Ubal a zmiz – Recenze – 50%

Česká krimikomedie celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Adama Hobzika Ubal a zmiz pravděpodobně chtěla být kombinací černohumorné gangsterky (něco jako Sbal prachy a vypadni) a komedie o huličích (něco jako Zahulíme, uvidíme), přičemž výsledek vypadá podobně, jako když Karel Janák natočil Ro(c)k podvraťáků. Hlavními hrdiny filmu jsou dealeři marihuany Mireček (Matouš Ruml) a Vilém (Janek Gregor), kteří dostanou lákavou nabídku prodat veškeré své zboží obávanému pražskému mafiánovi, zvanému Bulhar. Zrovna v den předávky jim ale někdo ukradne auto a vykrade pěstírnu, takže hoši najednou nemají co nabídnout, a musí proto vymyslet záložní plán… 

© Vojtěch Resler

Mstitel – Recenze – 40%

Česká komedie Mstitel, jenž je autorským počinem režisérky, scenáristky a producentky Lucie Klein Svobody, je záměrně napsaná a natočená tak, aby byla co nejvíc bizarní a ujetá. Její podstatou je totiž oslava svobodné tvořivosti a fantazie, doprovázená podvratnou a nespoutanou vzpourou proti konvencím filmového vyprávění, jenž se neustále pohybuje na hranici mezi realitou, sny, halucinacemi a něčími představami. Tomu je podřízeno úplně vše, v důsledku čehož děj Mstitele získal podobu neustálého vršení vizuálně a obsahově výstředních scének, které však budou na většinu diváků pravděpodobně působit pouze jako bezobsažná fantasmagorie. Bez ohledu na to, jestli se na výraznou stylizaci a výlučnou formu filmu vnitřně napojí, nebo nenapojí. 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Matky – Recenze – 30%

Česká komedie Matky vypráví o životě čtyř nejlepších kamarádek, které už buď děti mají, nebo je v průběhu filmu porodily, nebo jsou zrovna těhotné. A kromě dětí řeší i problémy související s partnerskými vztahy a se sexuálním životem. A všechny jsou z něčeho nešťastné.

• Sára (Hana Vagnerová) je influencerka na plný úvazek, takže sdílí na sociální sítě úplně všechno a pořád se buď fotí nebo natáčí na mobil. Na začátku filmu porodí a ihned po odjezdu z porodnice se musí nastěhovat do starého rozpadajícího se domu před rekonstrukcí, který její partner (Jakub Prachař) spontánně pořídil jako překvapení místo jejich původního bytu. 

• Hedvika (Petra Hřebíčková) si žije s jedním dítětem v přepychu v manželství s bohatým manažerem (Jiří Langmajer), na zahradě luxusní vily i všude v interiéru jí stojí pozlacené sochy za statisíce, ale stejně ze vzteku a zoufalství rozbíjí talíře, protože její muž příliš pracuje a tráví s ní málo času. A tak si Hedvika v parku nabrnkne pohledného písničkáře (Vladimír Polívka). 

• Zuzana (Sandra Nováková) je dvojnásobná matka-samoživitelka, která se navzdory několika brigádám topí v dluzích, a dokonce jí hrozí vystěhování z pronajaté garsonky, protože jí otec jejích dětí neposílá alimenty a ona na něj nedokáže zatlačit. 

• Eliška (Gabriela Marcinková) čeká dítě s milujícím manželem (Štěpán Benoni), kterého však nesnáší její panovačná matka (Zuzana Mauréry), jež měla pro život své dcery jiné plány a svou nespokojenost dává ostentativně a štiplavě najevo.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Rychle a zběsile 9 (F9) – Recenze – 50%

V Rychle a zběsile 7 se skákalo autem z mrakodrapu na mrakodrap, v Rychle a zběsile 8 se konvoj vozů naháněl po zamrzlém moři se sovětskou ponorkou a v Rychle a zběsile 9 bylo pochopitelně nezbytné opět obojí překonat. Tentokrát se proto někteří z hlavních hrdinů vydávají až do vesmíru (aby se tam oblečeni do gumových skafandrů slepených izolepou pokusili vrazit do satelitu autem, amatérsky předělaným na raketoplán). Pokud to neustálé trumfování předchozích dílů ještě šílenějšími a absurdnějšími nápady bude pokračovat, tak vymýšlet další a další pokračování této série bude čím dál těžší a těžší. 

Zdroj fotek: CinemArt

Cruella – Recenze – 60%

Film Cruella vypráví příběh o dětství a kariérních počátcích Cruelly de Vil, což je hlavní záporná postava z Disneyho animované klasiky 101 dalmatinů z roku 1961 a kupříkladu také z dvojice hraných filmů 101 dalmatinů a 102 dalmatinů z let 1996 a 2000. V těchto filmech je Cruella zlovolnou, marnivou a bohatou londýnskou paničkou, která se snaží unést hromadu dalmatiních štěňat, aby si z nich mohla vyrobit kožich. No a u Disneyho si řekli, že by o ní mohli natočit samostatný film, tak jako to udělali už s postavou Zloby z Šípkové Růženky ve filmu Zloba – Královna černé magie, a předložit nám tak příběh o její minulosti. 

Zdroj fotek: Falcon

Tiché místo: Část II (A Quite Place: Part II) – Recenze – 60%

Rok odkládané pokračování hororového filmu režiséra a scenáristy Johna Krasinského Tiché místo začíná krátkým a efektním prologem o počátku invaze monster citlivých na zvuky a následně dějově navazuje přibližně tam, kde jeho tři roky starý předchůdce skončil. Rodina Abbottových – matka (Emily Blunt), dvě skoro dospělé děti a jeden kojenec – společně opouštějí svou farmu a vydávají se hledat pomoc. Daleko však nedojdou, protože synek hned po chvíli přehlédne nášlapnou past a poraní si nohu. Nové útočiště pak všichni naleznou v podzemním bunkru svého dávného rodinného přítele (Cillian Murphy) a jejich naděje se upnou k setkání s dalšími potenciálními přeživšími na nedalekém ostrově…

Zdroj fotek: Cinemart

Země nomádů (Nomadland) – Recenze – 70%

Země nomádů, americký nezávislý snímek původem čínské režisérky a scenáristky Chloé Zhao, byl na Oscarech jasným favoritem. Předtím již stihl obdržet mimo jiné Zlatý glóbus za nejlepší drama, cenu pro nejlepší film na festivalu v Benátkách a diváckou cenu pro nejlepší film na festivalu v Torontu – a ze šesti oscarových nominací nakonec proměnil tři, a to v kategoriích pro nejlepší film, režii a herečku v hlavní roli. Za vznikem Země nomádů stála kniha americké novinářky Jessicy Bruder, popisující fenomén novodobých kočovníků, jenž se v USA rozmohl v důsledku ekonomické krize v roce 2008, po níž se značné množství stárnoucích Američanů uchýlilo k životu v obytných dodávkách a karavanech. Film tento životní styl demonstruje prostřednictvím hlavní hrdinky, šedesátnice Fern (Frances McDormand), která se stala členkou nomádské komunity po smrti manžela a po náhlém uzavření zkrachovalé továrny v nevadské poušti a zániku přilehlého dělnického městečka, které jim oběma zajišťovaly bydlení a zaměstnání. 

© Falcon 

Princezna zakletá v čase – Recenze – 70%

Po přehlídce několika fádních a omšelých pohádek v posledních mnoha letech, trpících nezábavným a hloupým dějem, neživotnými postavami a nesoudržným fikčním světem, představuje pohádka režiséra a scenáristy Petra Kubíka Princezna zakletá v čase velmi příjemnou a vítanou změnu, která je jejich pravým opakem. Umně totiž kombinuje tradiční prvky českých pohádek s moderními motivy a žánrovými schématy současné zahraniční fantasy tvorby, což jí výrazně přidává na atraktivitě a zajímavosti, nehledě na to, že je i velmi slušně napsaná a natočená. 

Zdroj fotek: bohemiamp.cz

Ceny Akademie Oscar 2021 - Výsledky

  

Nejlepší film - Země nomádů

Nejlepší film

     Chicagský tribunál

                Judas and the Black Messiah

                Mank

                Minari

                Nadějná mladá žena

               Sound of Metal

    The Father

    Země nomádů 

      

Nejlepší režie

               Thomas Vinterberg (Chlast)

               David Fincher (Mank)

               Lee Isaac Chung (Minari)

               Emerald Fennell (Nadějná mladá žena)

               Chloé Zhao (Země nomádů)

Nominace na Ceny Akademie Oscar 2021

 Nejlepší film

 Chicagský tribunál

            Judas and the Black Messiah

            Mank

            Minari

            Nadějná mladá žena

            Sound of Metal

The Father

Země nomádů 

           

Nejlepší režie

               Thomas Vinterberg (Chlast)

               David Fincher (Mank)

               Lee Isaac Chung (Minari)

               Emerald Fennell (Nadějná mladá žena)

               Chloé Zhao (Země nomádů)