Chlast (Druk) – Recenze – 80%

V dánském dramatu Chlast režiséra a scenáristy Thomase Vinterberga se čtveřice středoškolských učitelů rozhodne experimentálně ověřit podivnou vědeckou hypotézu, podle níž by člověk žil mnohem otevřeněji, kreativněji a sebevědoměji, kdyby si konstantně udržoval hladinku půl promile alkoholu v krvi. Pravidelným pitím v pracovní době i po práci si tak pedagogové opakovaně ověří pozitivní dopad mírné opilosti na průběh výuky i na soukromý život a své poznatky přitom průběžně zapisují kvůli vědeckým účelům. Poněkud neprozřetelně však podcení riziko závislosti, k němuž dlouhodobá intoxikace v kombinaci se soustavným navyšováním dávek může vést.

© Henrik Ohsten

Žáby bez jazyka – Recenze – 40%

Česko-slovenský film Žáby bez jazyka natočila režisérka a scenáristka Mira Fornay (Lištičky, Můj pes Killer), která jej pojala jako dramatické pojednání o různých formách domácího násilí, inspirované pohádkou O kohoutovi a slepičce. V této pohádce slepička ve snaze pomoci kohoutovi běhá z místa na místo a všude jí nabízejí výpomoc jen za určitou protislužbu, čímž pro slepičku vzniká řetězec úkolů, jež je třeba postupně splnit. Ve filmu Žáby bez jazyka je proto hlavním hrdinou Jaroslav (Jaroslav Plesl), jemuž jeho žena brání vidět se s jeho dětmi, které si hrají na zamčeném pozemku. Klíče mu dá pouze tehdy, když na ni Jaroslavova matka přepíše byt. A ta na ni byt přepíše pouze tehdy, když jí Jaroslavův otec (a její ex-manžel) uvaří rodinný oběd. A ten jí oběd uvaří pouze tehdy, když Jaroslavův otčím zabije vola… 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Pinocchio – Recenze – 50%

Italský režisér a scenárista Matteo Garrone (Gomora, Dogman) si od svých realisticky syrových a krutých dramat odskočil do světa fantasy příběhů již v roce 2015, když natočil Pohádku pohádek (která ale byla také realisticky syrová a krutá). V podobném duchu se nyní rozhodl zpracovat i adaptaci Pinocchiových dobrodružství, italské dětské literární klasiky, která byla zfilmována již mnohokrát, přičemž nejznámější verzí je doposud ta animovaná od Disneyho z roku 1940. Matteo Garrone se však rozhodl být slavné knižní předloze podstatně věrnější. 

Zdroj fotek: bohemiamp.cz

Febiofest výběr – Pravda, Naděje a Corpus Christi – Trojitá recenze

Dne 24. září 2020 mělo v kinech premiéru hned pět snímků, které byly zároveň uvedeny v předpremiéře na filmovém festivalu Febiofest – francouzsko-italské drama Žaluji! Romana Polanskiho, norské Disco, francouzsko-japonská Pravda režiséra Hirokazu Kore’edy, norsko-švédská Naděje režisérky Marie Sødahl a polské Corpus Christi režiséra Jana Komasy. Recenzi na film Žaluji! jsem již před časem vydal zvlášť a snímek Disco jsem neviděl, nicméně zbylým třem počinům bych se věnoval rád, a tudíž je v následujícím textu proberu všechny najednou. 

Pravda (La Vérité) – 50% 

Japonský režisér a mistr rodinných drobnokreseb Hirokazu Kore’eda (Po bouři, Zloději) natočil svůj první nejaponsky mluvený počin, i tentokrát se nicméně držel tématu rodiny. V jeho příběhu situovaném do podzimní Paříže se mluví francouzsky a anglicky, jeho hrdinkami jsou totiž slavná francouzská herečka Fabienne (Catherine Deneuve) a její dcera Lumir (Juliette Binoche), která žije coby úspěšná scenáristka v New Yorku. Když ale její matka vydá autobiografii, jede jí i s rodinou (Lumirina manžela hraje Ethan Hawke) osobně pogratulovat a vyjasnit si nějaké nepřesnosti, o nichž Fabienne do své knihy napsala. Návštěva se však neplánovaně prodlouží, přičemž na obě ženy dolehne tlak nikdy nevyřčených traumat a dávných křivd z rodinné minulosti. 

© Film Europe

Zahajovací snímek loňského festivalu v Benátkách se zabývá nejednoznačností a relativizací pravdy, přičemž Kore’eda hojně pracuje i s motivem nespolehlivé paměti, která může pravdu ukrytou v našich vzpomínkách po čase přetvářet. Od sociálně-kritických a poetických dramat o obyčejných lidech se oceňovaný režisér a scenárista přesunul do prostředí umělecké smetánky, jež sice stále dokáže zaplnit realistickými postavami a věrohodnými dialogy, ale to nic nemění na tom, že mu ta změna příliš neprospěla. Film stojí na vztahu matky, arogantní a samolibé slavné herečky na sklonku kariéry, a dcery, která od ní raději utekla do zámoří a celý život jí vyčítá její neustálé přehlížení a pohrdání. Z tohoto slibného a potenciálně velmi nosného konfliktu se ale podařilo vytěžit poměrně málo, jelikož snímek se od začátku do konce drží poklidné atmosféry a namísto konfrontací směřujících ke katarzi se obaluje doslovnými metaforami s trojúhelníky a vztahy mezi realitou a fikčním filmovým světem.

Bábovky – Recenze – 40%

Český film Bábovky je dalším z řady snímků, které se snaží působit jako změť nejrůznějších hořkosladkých příběhů ze života, ale přitom jsou dokonale odtržené od reality a jejich stereotypní postavy se ve většině případů chovají mimořádně hnusně a odpudivě. Podle upoutávky by kdekdo mohl očekávat odlehčené komediální drama se spoustou hlášek, ale těch je v celém filmu asi půl tuctu, a kromě toho v něm není po humoru ani stopy. Ve skutečnosti jde totiž o vztahové melodrama, v němž se hojně operuje mimo jiné s prostitucí, drogami, nevěrou, mozkovým nádorem, sebevražednými sklony, útěky z domova a s nejedním těhotenstvím. 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Žaluji (J’accuse) – Recenze – 70%

Film Žaluji režiséra Romana Polanského (Rosemary má děťátko, Pianista) se zabývá Dreyfusovou aférou, známým politickým skandálem týkajícím se francouzského židovského důstojníka Alfreda Dreyfuse, který byl v roce 1894 na základě falešných důkazů nespravedlivě obviněn vojenským soudem ze špionáže pro tehdejší Německé císařství. Název snímku odkazuje na stejnojmenný otevřený dopis spisovatele Émila Zoly francouzskému prezidentovi, jenž byl publikován v novinách, díky čemuž se podařilo dostat detaily celé aféry na veřejnost.

© Guy Ferrandis-Tous droits réservés

Krajina ve stínu – Recenze – 40%

Dosud všechny filmy režiséra Bohdana Slámy (např. Divoké včely, Štěstí nebo Bába z ledu) byly komorními lidskými dramaty ze současnosti, jejichž hrdinové se zabývali určitými osobními problémy, existenciálními starostmi nebo nesnadným životem vyplývajícím z jejich sociálního zázemí. Jeho nové drama Krajina ve stínu je jiné – jde o výpravný a nákladný snímek, jenž se zabývá traumaty národní historie, je natočen černobíle a věnuje se v rozpětí od konce třicátých do padesátých let minulého století osudům mnoha obyvatel jedné pohraniční vesnice, kteří byli semleti dějinami, střídajícími se režimy i sebou navzájem.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Mulan – Recenze – 50%

Film Mulan je hranou předělávkou Disneyho animovaného snímku Legenda o Mulan z roku 1998, vyprávějícího dávný příběh ze starověké Číny o mladé ženě, která se přestrojí za muže, v tajnosti zaujme pozici válečnice v císařské armádě namísto churavého otce a následně sehraje významnou roli v boji proti zlým Hunům (nebo v tomto případě proti mongolským Rouranům). S tím ale, že hraná verze se oproti té animované bere o dost vážněji, je zcela bez písniček, bez upovídaného dráčka a s větší porcí nadpřirozena.

Zdroj fotek: Falcon

Tenet – Recenze – 90%

Některé filmy režiséra a scenáristy Christophera Nolana, zejména Memento, Počátek, Interstellar a Dunkerk, si různými způsoby pohrávají s vnímáním času a vyžadují přemýšlení nad jejich narativně komplikovanou strukturou a dějovou návazností. Špionážní sci-fi thriller Tenet není jiný – je nutné u něj soustavně držet pozornost, zachytit každý dialog a všímat si nejrůznějších drobností, přičemž vzhledem ke kulometnému dávkování informací a nepolevujícímu tempu snad ani není možné chytit vše podstatné hned napoprvé. Což je sice poněkud omezující, leč na kvalitách to snímku nijak neubírá.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Šarlatán – Recenze – 80%

České koprodukční drama Šarlatán, natočené polskou režisérkou Agnieszkou Holland (Hořící keř, Přes kosti mrtvých) podle scénáře Marka Epsteina (Václav, Ve stínu), vypráví o českém znalci bylin a lidské moči Janu Mikoláškovi, jenž působil jako léčitel především od 30. do 50. let minulého století, kdy se díky svým až zázračným úspěchům těšil poměrně velké slávě. Lékařsky sice vzdělán nebyl, nicméně to mu nebránilo léčit třeba i 200 pacientů denně, od obyčejných lidí přes umělce a celebrity až po režimní prominenty a politiky. Mezi jeho pacienty přitom byli leckdy i nacisti nebo později komunisti, včetně prezidenta Antonína Zápotockého.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Palm Springs – Recenze – 80%

Americká komedie Palm Springs těží většinu svého humoru z fenoménu časových smyček, s nimiž se potýkali mimo jiné i hrdinové filmů Na Hromnice o den více, Na hraně zítřka, Zdrojový kód nebo Všechno nejhorší. Tentokrát je nedobrovolným rukojmím cyklického časoprostoru bezstarostný pohodář Nyles (Andy Samberg), jenž dělá doprovod své přítelkyni na svatbě její nejlepší kamarádky. Tento svatební den je Nyles nucen opakovat stále dokola, až do doby, než spolu s ním nešťastnou náhodou uvízne ve stejné smyčce i nevěstina sestra Sarah (Cristin Milioti). Od té chvíle jsou nuceni prožívat tentýž den zas a znovu oba dva.

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Proxima – Recenze – 60%

Francouzské drama Proxima vypráví o rozvedené francouzské astronautce Sarah (Eva Green), která získá nabídku letět jako jediná žena na vesmírnou misi „Proxima“, jejíž cílovou destinací je Mars. Problém je v tom, že Sarah je zároveň matkou samoživitelkou, která kvůli své účasti musí opustit na dlouhou dobu svou sedmiletou dceru Stellu a ponechat ji v péči jejího otce, jenž žije v Německu. Snímek se následně věnuje nejen hrdinčině náročné přípravě na meziplanetární let, ale i jejímu vztahu s dcerou a tomu, jak se obě vyrovnávají s pocitem vzájemného odloučení.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Havel – Recenze – 60%

České životopisné drama Havel je novým snímkem režiséra, scenáristy a producenta Slávka Horáka, který úspěšně debutoval před pěti lety s Domácí péčí. Děj filmu se zabývá obdobím mezi roky 1968 a 1989 a nevěnuje se tím pádem Havlově prezidentskému působení, nýbrž jeho osobnímu životu v dobách, kdy byl „jen“ úspěšným dramatikem a obhájcem lidských práv, neúnavně a odvážně se stavícím proti svazujícímu režimu a cenzuře. Těžištěm snímku je tedy především boj hlavního hrdiny za správnou věc, jeho následné věznění a pronásledování, ale také komplikovaný partnerský vztah s manželkou Olgou a mladší milenkou.

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Meky – Recenze – 50%

Film Meky vznikl tak, že režisér Šimon Šafránek hledal vhodný soundtrack pro svůj dokumentární snímek z roku 2018 King Skate a objevil přitom písničky Miroslava „Mekyho“ Žbirky, s nímž posléze navázal užší spolupráci s cílem natočit dokument i o něm a o jeho hudební kariéře. Ve filmu se pak nově pořízené záběry s Mekym na koncertech a v soukromí smíchaly se spoustou archivních materiálů, které pojednávají o Žbirkově vzestupu na československé hudební scéně, o osudových okamžicích jeho života i o jeho lásce k hudbě.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Než skončí léto (Babyteeth) – Recenze – 60%

Hlavní hrdinkou australského dramatu celovečerně debutující režisérky Shannon Murphy je šestnáctiletá Milla (Eliza Scanlen), která má rakovinu. Její rodiče – otec psychiatr (Ben Mendelsohn) a matka bývalá hudebnice (Essie Davis) – se s nešťastnou situací vyrovnávají tím, že se utápějí buď sami v sobě, nebo v medikamentech. Milla, jenž se ocitá na prahu mezi dětstvím (má ještě poslední mléčný zub) a dospělostí, však nalezne vlastní řešení, a sice v navázání romantického vztahu s třiadvacetiletým Mosesem (Toby Wallace), který žije na ulici, vypadá zanedbaně, patrně bere nějaké drogy a nedá se mu důvěřovat. Její rodiče z toho nadšení nejsou, ale jelikož Mille zamilovanost zřejmě pomáhá, tak před nekonvenčním problematickým mladíkem, který s jejich dcerou možná chodí jen proto, že bydlí v domě plném léků, přivírají oči…

Zdroj fotek: aerofilms.cz

3Bobule – Recenze – 40%

V souvislosti s tímto filmem se všude možně používá název „3Bobule“, leč na plakátu i ve filmu samotném je použit název „3OBULE“. To jen tak pro zajímavost.

Na začátek ještě malá rekapitulace. První Bobule (2008) vyprávěly o dvojici pražských podvodníků, kteří uprchnou před svými pronásledovateli na jižní Moravu a objevují zde nejen půvaby přírody a vinných sklípků, ale i místních pohledných vinařek. V praxi ale šlo v zásadě jen o celovečerní reklamu na Mikulov a moravské vinice, doplněnou o kostrbatě poslepované scénky a izolované hlášky, která pod záštitou letní oddychové komediální pohody nabídla v podstatě jen hezky nasnímané nic s nesympatickými hlavními hrdiny, hromadou pseudo-filozofování o víně a snůškou stereotypních klišé o prosluněné moravské utopii coby krajině plné odpočinku, povolných žen a bodrých stréců. Narychlo spíchnuté pokračování 2Bobule (2009) k tomu všemu přidávalo ještě vedlejší postavy nájemného vraha a členů mafiánské rodinky, přičemž ale v důsledku katastrofálního scénáře a vyloženě odbyté režie znechutilo i většinu těch diváků, co měli tendenci předchozí díl obhajovat.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Kalifornský sen (The High Note) – Recenze – 60%

Maggie (Dakota Johnson) pracuje jako osobní asistentka slavné zpěvačky Grace (Tracee Ellis Ross), leč touží se stát hudební producentkou. To se jí podaří, když náhodou potká talentovaného pouličního muzikanta Davida (Kelvin Harrison Jr.) a rozhodne se mu pomoci nakopnout jeho nadcházející hvězdnou hudební kariéru.

Kalifornský sen je nový romanticko-hudební film kanadské režisérky Nishy Ganatry, která předtím natočila dějově velmi podobný snímek Late Night, jehož hlavní hrdinka se též musela ohánět, aby splnila všechny požadavky své náročné šéfové, a zároveň měla vyšší ambice než jen dělat poskoka. Rozdíl je v tom, že namísto zákulisí televizní talk show se Kalifornský sen odehrává v prostředí současné popové scény. A také jde o několik tříd lepší film, než byla Late Night.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Bourák – Recenze – 20%

Český film Bourák už od pohledu splňuje všechny předpoklady pro to, aby se z něj stal obrovský divácký hit, který po více než dvouměsíční pauze spolehlivě přitáhne lidi zpátky do kin. Natočil jej režisér Ondřej Trojan (Želary, Toman) podle scénáře Petra Jarchovského, s nímž spolupracoval už na snímcích Občanský průkaz a Pějme píseň dohola. Do hlavní role obsadil svého bratra Ivana Trojana, přičemž ostatní role svěřil dalším hvězdám a kvalitním hercům a herečkám, jako jsou Jiří Macháček, Kristýna Boková, Kateřina Winterová, Petra Nesvačilová, Kryštof Hádek či Jaromír Dulava. Celá ta věc má jedinou zásadní chybu – Bourák je totiž strašlivě špatný a nevydařený film a zcela bez diskuze jde o doposud nejhorší Trojanův počin (resp. o nejhorší počin obou Trojanů naráz).

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Problémissky (Misbehaviour) – Recenze – 60%

Britsko-francouzský snímek Problémissky se odehrává v roce 1970 v Londýně a točí se kolem soutěže Miss World, jejíž průběh se tehdy pokusilo sabotovat několik členek feministického hnutí za práva žen. Zároveň šlo o kontroverzní ročník kvůli tomu, že na něm byla povolena účast dvěma soutěžícím z Jihoafrické republiky a že jej poprvé v historii vyhrála žena tmavé pleti. Jde tedy o film podle skutečné události, na níž se jeho tvůrkyně snažily dívat několika různými pohledy.

Zdroj fotek: bioscop.cz

Emma. – Recenze – 60%

Dalším z filmů, jejichž březnová premiéra musela být posunuta kvůli epidemii na květen, je britská adaptace románu Jane Austenové z roku 1815 s názvem Emma. (s tečkou). Jeho hlavní hrdinkou je dvacetiletá, bohatá a trochu domýšlivá Emma (Anya Taylor-Joy), která žije na anglickém venkově někdy na počátku 19. století spolu se svým otcem (Bill Nighy), navštěvovaná kamarádem z dětství Georgem (Johnny Flynn) a dalšími lidmi z okolí. Přestože sama tvrdí, že na svatbu nemá ani pomyšlení, s oblibou dělá dohazovačku jiným – ovšem tak, aby jejich spárování vyhovovalo hlavně jejím představám – a zahrává si s jejich city tak dlouho, až se jí to vymstí.

Zdroj fotek. cinemart.cz

Lov (The Hunt) – Recenze – 70%

Satirický akční thriller Lov vypráví o tom, jak se zhruba tucet lidí probudí v jakémsi lese, v němž jsou nejprve vybaveni zbraněmi a následně se stávají lovnou zvěří pro bohatou smetánku, která na ně pořádá hon. O jaké lidi jde, kým jsou loveni a za jakým účelem, se každopádně ve filmu rozplétá až v jeho pozdějším průběhu. Snímek díky tomuto záměrnému zatajování a pozvolnému uvolňování informací mate diváka hned na několika úrovních a po určitou dobu jej dovádí k řadě falešných domněnek nejen v rámci identity a osobního zázemí konkrétních postav, ale třeba i ohledně toho, která z nich má ve filmu zastávat hlavní úlohu.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Kino doma - podpořte své oblíbené kino v době krize

Ačkoli jsou kina zavřená a ještě asi nějakou dobu budou, tak to neznamená, že je nejde podpořit ve finančně svízelné situaci. Momentálně existují dva výrazné projekty, které sdružují některá kina, v nichž se za přiměřené peníze lze koupit vstupenku a promítaný snímek pak sledovat z pohodlí domova.

Ten první se nazývá Vaše kino a sdružuje několik desítek lokálních kin z celé republiky, druhý s názvem Moje kino Live zahrnuje pražská kina Světozor, Aero a Bio Oko i další kina mimo Prahu. Hraje se za 70 nebo 100 korun, promítání začíná přesně, ale link s odkazem pro vstup do virtuálního sálu zpravidla obdržíte alespoň půl hodiny předem, v některých případech je představení doprovázené i debatou s tvůrci.

Vaše kino (vstupenka za 70kč): https://www.vasekino.cz/dnes-hrajeme 

Moje Kino Live (vstupenka 100kč):

   - Aero, Světozor, Bio Oko: https://kinoaero.cz/biooko-svetozor 

   - Bio Central: https://www.biocentral.cz/cz/cyklus/moje-kino-live-294 

   - Univerzitní kino Scala: https://www.kinoscala.cz/cz/festival/moje-kino-live-528 

   - Kino Přítomnost: https://goout.net/cs/kina/pritomnost-boutique-cinema/stud/ 

   - (nebo také na facebooku: https://www.facebook.com/events/656666365083500/ ) 

Distributory pak můžete podpořit i sledováním filmů na následujících platformách, kde lze sledovat filmy online (od 60kč), nebo si je můžete stáhnout (od 100kč), případně je možné si pořídit předplatné a sledovat pak filmy bez omezení v rámci paušálu (od 150kč měsíčně).

https://aerovod.cz/katalog 

https://dafilms.cz/film 

Samozřejmě je možné sledovat filmy i zdarma na YouTube, legálně je nahrává na své kanály třeba Národní filmový archiv (ZDE) nebo distribuční společnost Bioscop/MagicBox (ZDE). Ty ale budou na internetu k dispozici vždy, zatímco vaše oblíbená kina by bylo potřeba podpořit právě nyní. Abyste se do nich vůbec mohli vrátit, až tahle krize skončí.

Bloodshot – Recenze – 40%

Elitní voják Ray (Vin Diesel) je jednoho dne po návratu ze své poslední mise unesen a zastřelen spolu se svou manželkou. Pak se probere se ztrátou paměti ve speciální výzkumné korporaci, jejíž ředitel (Guy Pearce) mu vysvětlí, že jej přivedl zpět k životu díky nano-technologiím, jež mu vpravil do těla místo krve, a které jej činí výrazně silnějším a odolnějším a navíc mu i střelhbitě léčí veškerá zranění. Když se mu paměť vrátí, vydá se Ray pomstít smrt své ženy, pak ale zjišťuje, že vzpomínky na její zavraždění mu byly pouze uměle implantovány a že ve skutečnosti je ředitelem korporace zneužíván coby ultra-efektivní chodící zbraň určená k likvidaci jeho nepohodlných konkurentů…

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Pro Samu (For Sama) – Recenze – 80%

Na Oscara nominovaný dokument Pro Samu natočila ve spolupráci s britským dokumentaristou Edwardem Wattsem mladá syrská reportérka Waad Al-Kateab, která žila v nejlidnatějším syrském městě Aleppu v době, kdy zemí zmítala občanská válka. Záběry pořízené v období přibližně pěti let, které odtamtud poskytovala pro zpravodajský pořad Channel 4 News, přitom propojila i s obrazovými materiály ze svého osobního života, obsahujícími mimo jiné i video-deníček, který natočila coby osobní filmový dopis pro svou dceru Samu, narozenou v roce 2016, kdy boje v Aleppu vrcholily.

Zdroj fotek: artcam.cz

Ceny Český lev 2020 - Výsledky

O letošním ročníku Českých lvů platí do značné míry opět to, co jsem psal i loni. Předávání cen probíhalo relativně svižně, vkusně a důstojně (až na tu wtf vránu). Václav Kopta potvrdil svou pozici solidního moderátora (akorát by mohl klást lepší otázky). Vstupy předávajících byly povětšinou decentní a při děkování se nikdo zbytečně nerozkecával. Dále už jen bodově.

• Úvodní scénka Václava Kopty byla i tentokrát vtipná a místy i celkem nápaditá.

• Nějak nechápu tu koncepci předávajících, mezi nimiž se mísili jak lidé stojící za zrodem některých filmů (jak bylo na začátku avizováno), tak herci a herečky, kteří ale přímo u zrodu filmů většinou nebývají.

• Masivní gong upozorňující na uplynulou minutu určenou pro děkovné proslovy naštěstí nikdy nezazněl, což je jedině dobře, protože by to bylo akorát nedůstojné a otravné. Vtipné je, že předávající na rozdíl od oceněných žádný časový limit předem avizovaný nemají.

• Divákům, kteří se ve filmech uplynulého roku příliš neorientují, udílení cen nijak nepomůže v přiblížení toho, jaké filmy se u nás točí, o čem jsou a čím jsou významné (až na filmy nominované v hlavní kategorii, jimž byla věnována stručná samostatná okénka).

• Je škoda, že předávání cen v hereckých kategoriích probíhá bez promítání ukázek výkonů nominovaných.

• Film Staříci byl nominovaný za nejlepší hudbu, ale nějak si nemohu vzpomenout, že by v něm nějaká hudba byla.

Jinak ale docela pohoda.

Vítězný film - Nabarvené ptáče

NEJLEPŠÍ FILM

           Na střeše

Nabarvené ptáče

Staříci

Tiché doteky

Vlastníci

NEJLEPŠÍ REŽIE

Jiří Havelka (Vlastníci)

           Jiří Mádl (Na střeše)

Martin Dušen a Ondřej Provazník (Staříci)

Michal Hogenauer (Tiché doteky)

Václav Marhoul (Nabarvené ptáče)

Neviditelný (The Invisible Man) – Recenze – 70%

Postava neviditelného muže, vědce, jenž se stal obětí vlastního experimentu, má kořeny již v díle slavného spisovatele H. G. Wellse. Na stříbrné plátno byl tento příběh adaptován ve třicátých letech ve snímku Neviditelný muž, známá je však i verze Paula Verhoevena z roku 2000 s názvem Muž bez stínu. Americký hororový thriller Neviditelný však nemá příliš mnoho společného ani s jedním z nich – natočil jej podle vlastního scénáře Australan Leigh Whannell, hororový scenárista sérií Saw a Insidious a režisér filmu Upgrade, který v něm udělal z neviditelného muže vedlejší postavu a do pozice hlavní role postavil ženskou oběť, která před ním prchá.

Hlavní hrdinkou je tedy Cecilia (Elisabeth Moss, známá především ze seriálu Příběh Služebnice), která na začátku snímku uteče od svého bohatého, leč tyranského, majetnického a psychopatického manžela Adriana. Po pár dnech strávených v domě svých přátel se Cecilia dozví, že Adrian po jejím odchodu spáchal sebevraždu, jejímu trápení však ta zpráva neulehčí. Manželovu přítomnost stále cítí, a to zcela oprávněně. Jak se ukáže – dotyčný byl vynálezce a expert na optiku a patrně přišel na to, jak udělat Cecilii ze života peklo zcela nepozorovaně…

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Frčíme (Onward) – Recenze – 70%

Animovaný film Frčíme od studia Pixar se odehrává ve fantaskním světě obývaném pohádkovými a mytickými bytostmi, jako jsou elfové, víly, kyklopové a kentauři. V tomto světě kdysi vládla kouzla a magie, jak ale přišla éra vynálezů a moderních technologií, tak se celá tato společnost civilizovala až do té fáze, že připomíná náš současný svět. A v něm žijí dva hlavní hrdinové, náctiletí elfové, jimž se dostane do rukou stará kouzelnická hůl, díky níž by mohli vrátit na jeden den zpět mezi živé jejich otce, který předčasně zemřel, když byli malí.

Děj následně spočívá v tom, že oba dospívající kluci úspěšně přičarují jen spodní polovinu otcova těla (kterou pak s sebou až do konce filmu tahají na vodítku) a jelikož k dokončení kouzla potřebují magický krystal, tak se vydají jej hledat na dobrodružnou výpravu, na níž je jim v patách policie i starostlivá maminka (a mají na to jen 24 hodin, jinak otcovy nohy zmizí a oni svou příležitost spatřit jej celého propásnou). A při trénování kouzel a prokazování odvahy samozřejmě oba hrdinové posílí i své bratrské pouto…

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Volání divočiny (The Call of the Wild) – Recenze – 60%

Americký dobrodružný rodinný film Volání divočiny je volnou adaptací stejnojmenného románu z roku 1903 spisovatele Jacka Londona, z jehož pera vyšel o dva roky později i známější Bílý tesák. Ovšem zatímco Bílý tesák je příběhem divokého vlka, z něhož se postupně stává domestikovaný pes, tak Volání divočiny se věnuje podobnému příběhu v opačném sledu – jeho hrdinou je domácí pes, který se znenadání ocitne v divočině a postupně přimkne k návratu ke kořenům a ke své přirozenosti.

Oním psem je bernardýn Buck, žijící v domácnosti kalifornského soudce. Jednoho dne je však unesen obchodníky se psy a převezen ze slunného jihu do zasněženého Yukonu, kde zrovna vládne zlatá horečka (píše se konec 19. století). Buck se nejprve stává členem psího spřežení ve vlastnictví poštovního doručovatele (Omar Sy) a později se ho ujme zasmušilý samotář John (Harrison Ford).

Zdroj fotek: cinemart.cz

V síti – Recenze – 70%

Film V síti režisérů Víta Klusáka a Barbory Chalupové dokumentuje průběh sociálního experimentu, v rámci něhož byly vybrány tři dospělé, leč mladě vypadající herečky, které se pak pod falešnými profily vydávaly na sociálních sítích za dvanáctileté dívky a pasivně se nechávaly kontaktovat různými muži, z nichž se poměrně záhy v drtivé většině případů vyklubali nejrůznější úchylové a sexuální predátoři.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Ježek Sonic (Sonic the Hedgehog) – Recenze – 40%

Rodinný dobrodružný komediální film Ježek Sonic je adaptací populární videohry, v níž hráč musí s postavičkou modrého a superrychlého ježka Sonica co nejrychleji proběhnout jednotlivými úrovněmi, vyhýbat se překážkám a nepřátelům a sbírat zlaté kroužky, aby na konci mohl porazit zlého doktora Robotnika. Snímek režíroval celovečerně debutující Jeff Fowler, jehož předchozím filmem byl na Oscara nominovaný krátký animovaný film Gopher Broke z roku 2004.

Na začátku filmu Sonic použije právě zlaté kroužky k teleportaci na planetu Zemi, kde stráví v okolí malého amerického městečka deset let, aniž by ho za celou dobu kdokoli spatřil (kromě jednoho farmáře, kterého mají ostatní za blázna). Děj se dá do pohybu tím, že Sonic jedné noci způsobí hromadný výpadek proudu, což se americká vláda rozhodne z nějakého důvodu vyřešit tím, že vyšetřováním výpadku pověří šíleného vynálezce Robotnika (Jim Carrey), který je zlý a ostatními lidmi opovrhuje. Sonic se rozhodne utéct před nebezpečím zas na jinou planetu, leč jeho kroužky jsou omylem teleportovány na střechu mrakodrapu v San Franciscu. Sonic neví, jak se tam dostat, a tak se spřátelí s vesnickým šerifem Tomem (James Marsden) a přemluví ho, aby ho do San Francisca dovezl. Robotnik je jim však v patách.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

1917 – Recenze – 70%

Americko-britské válečné survival-drama 1917, zasazené do období první světové války (duben 1917) a natočené režisérem a scenáristou Samem Mendesem (Americká krása, Mariňák) bylo nominováno na deset Oscarů (z nichž proměnilo ty za kameru, mix zvuku a vizuální efekty), zároveň získalo Zlatý glóbus za nejlepší režii a nejlepší film-drama a také obdrželo sedm cen BAFTA (včetně ceny pro nejlepší film). Do kin tedy vstupuje s nemalou pověstí, z velké části přiživenou zvěstmi o tom, že má jít údajně o unikátní divácký zážitek spočívající v tom, že celý film byl natočen v jednom jediném dlouhém záběru.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Fantasy Island (Blumhouses´s Fantasy Island) – Recenze – 20%

Pokud jde o dementní filmy, v nichž se všechno děje zcela náhodně a bez rozmyslu, tak si americký mysteriózní (a zároveň komediální, hororový a dobrodružný) thriller Fantasy Island v ničem nezadá s nedávným českým konspiračním thrillerem Daria, jenž byl podobně nesmyslný a podobně strašný. Fantasy Island ale navíc na rozdíl od něj nemá ani řízné animované úvodní titulky, ani nahotu či sexuální scénu s démony, bohužel.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Judy – Recenze – 60%

Judy Garland byla americká herečka a zpěvačka, která ve svých sedmnácti letech ztvárnila v roce 1939 hlavní roli Dorotky v Čaroději ze země Oz. Od té doby hrála v řadě filmových muzikálů, vystřídala několik manželů a měla s nimi tři děti (jedním z nich je herečka a zpěvačka Liza Minnelli). Kvůli pracovnímu vytížení se však poměrně brzy dostala k práškům a alkoholu, na obojím byla závislá až do konce života a předčasně zemřela ve svých 47 letech na předávkování.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Ceny Akademie Oscar 2020 - Výsledky

Vítězný film - Parazit

Nejlepší film

     1917

                Irčan

                Joker

                Králíček Jojo

                Le Mans ´66

                Malé ženy

     Manželská historie

     Parazit

    Tenkrát v Hollywoodu

Nejlepší režie

                Bong Joon-ho (Parazit)

                Martin Scorsese (Irčan)

                Quentin Tarantino (Tenkrát v Hollywoodu)

     Sam Mendes (1917)

     Todd Phillips (Joker)

Psi nenosí kalhoty (Koirat eivät käytä housuja) – Recenze – 50%

Finsko-lotyšský mix psychologického dramatu a černé romantické komedie vypráví o chirurgovi Juhovi, jemuž se dlouhodobě nedaří vyrovnat se s tím, že mu před několika lety utonula žena. Když pak jednou doprovází svou dceru do tetovacího salonu, tak vleze, kam nemá, načež je zadržen a trochu přiškrcen dominou Monou. Dojde mu, že ve chvílích dušení se mu jeho mrtvá žena zjevuje v kratičkých snových vizích, pročež tomuto zjištění zcela propadne, začne využívat Moniných BDSM služeb pravidelně a stane se závislým na škrcení.

 

Zdroj fotek: pilot-film.cz

Modelář – Recenze – 70%

V novém filmu režiséra, scenáristy a producenta Petra Zelenky (Rok ďábla, Ztraceni v Mnichově) se třicetiletý Pavel (Kryštof Hádek) vrací domů do Prahy z Izraele, kde se stal svědkem teroristického výbuchu. Bydlí u sestry a živí se nabíjením elektrických koloběžek, pak ale začne pracovat jako kameraman a navigátor pro svého bývalého spolužáka Plecha (Jiří Mádl), který má malou firmu na pronajímání kamer a dronů. Tahle práce mu následně umožní natáčet např. aktivistické happeningy nebo politické proslovy na předvolebních akcích…

Zdroj fotek: falcon.cz

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) [Birds of Prey (And the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn)] – Recenze – 40%

Postava komiksové anti-hrdinky Harley Quinn se v podání herečky Margot Robbie objevila už jako jedna z hlavních postav v týmovém filmu Sebevražedný oddíl, nyní se však dočkala i svého vlastního snímku, v němž je představena znovu a zevrubněji. Film Birds of Prey se přitom kromě její minulosti a bláznivých činů zaobírá také tím, jak napomohla k vytvoření čistě ženského seskupení zvaného Birds of Prey, jehož cílem je potírání zločinu v Gothamu.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Ceny české filmové kritiky za rok 2019

Staříci - Vítěz Cen filmové kritiky v kategorii Nejlepší film © Cinemart 

NEJLEPŠÍ FILM

                Nabarvené ptáče – producent Václav Marhoul

                Staříci – producent Jiří Konečný

     Vlastníci – producent Marek jeníček

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM

                Dálava

                Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

                Sólo

               

NEJLEPŠÍ REŽIE

                Jiří Havelka (Vlastníci)

                Martin Dušek a Ondřej Provazník (Staříci)

                Václav Marhoul (Nabarvené ptáče)

Gentlemani (The Gentlemen) – Recenze – 70%

Britský režisér Guy Ritchie se po Disneyho hraném Aladinovi a po historickém fantasy experimentu Král Artuš: Legenda o meči vrátil se snímkem Gentlemani k tomu, co natáčel na začátku své filmařské kariéry. Ke svižné a chytré moderní komediální gangsterce, jakou byl jeho celovečerní debut Sbal prachy a vypadni i následující Podfu(c)k.

Gentlemani jsou přitom přesně takoví, jaké byste je od Guye Ritchieho očekávali. Jsou vtipní, avšak ne vyloženě k popukání. Jsou vulgární a násilní, ale nikdy přehnaně či explicitně. A jsou děsně překombinovaní, leč stále dostatečně srozumitelní na to, aby nepůsobili jako nesmyslný blábol. Guy Ritchie, jenž je zároveň spoluautorem scénáře a producentem filmu, si v nich totiž dává záležet na jednotlivých postavách a jejich motivacích a navíc při vyprávění děje využívá pozoruhodné nápadité struktury, která jej umožňuje číst hned v několika vrstvách.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Daria – Recenze – 20%

Český konspirační thriller Daria působí, jako by byl vytvořen náhodným generátorem zápletek ve spolupráci s náhodným generátorem dialogů. Není divu – za jeho otřesným scénářem totiž stojí Daniel Miňovský, scenárista filmů Prázdniny v Provence a Řachanda. Zároveň jde o celovečerní režijní debut na reklamách a videoklipech odchovaného režiséra a producenta Matěje Pichlera, který se rozhodl snímku vtisknout výraznou stylizaci a vizualitu hollywoodských akčních thrillerů. Výsledek je neuvěřitelně špatný, bizarní a debilní, tak moc, že je vlastně docela zábavné se na něj dívat. Neustále se v něm totiž děje něco nesmyslného nebo praštěného a představitelkou titulní role Darii je pohledná mladá herečka (Klára Miklasová), která je v něm několikrát nahoře bez. Tím pozitiva končí.

 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Malé ženy (Little Women) – Recenze – 80%

Malé ženy jsou adaptací stejnojmenného amerického románu z roku 1868, pojednávajícího o čtyřech sestrách, dospívajících během americké občanské války z dívek v ženy, přičemž jejich osudy jsou volně inspirovány příběhem autorky knihy a jejích sester. Jde již o pátou adaptaci téže látky – nejstarší je film z roku 1933, po němž následovaly snímky natočené v letech 1949 a 1994 a v roce 2017 vznikla i televizní minisérie od BBC. Nejnovější verzi Malých žen, v současnosti nominovanou na šest Oscarů (včetně kategorie Nejlepší film), napsala a natočila herečka, scenáristka a režisérka Greta Gerwig (jenž byla nominovaná před dvěma lety na Oscara za režii filmu Lady Bird).

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Příliš osobní známost – Recenze – 20%

Český film Příliš osobní známost sice možná na první pohled vypadá jako komediální romantické drama ze života se spoustou emocí a humoru, leč to by za ním nesměli stát tvůrci, v jejichž podání působí věci jako „emoce“, „humor“ nebo „ze života“ jako cosi obskurního z jiného vesmíru.

Svobodná web-designérka Natálie (Petra Hřebíčková) si jednoho dne padne do oka s ovdovělým Markem (Branislav Trifunovič) a jeho pětiletou dcerkou (Valentýna Bečková). Následně se k nim nastěhuje do jejich rodinného domku, v němž spolu s nimi žije i Markova nepřátelsky vyhlížející tchýně Eva (Eliška Balzerová), která se po čase seznámí s jakýmsi stárnoucím hudebníkem (Predrag Manojlovič). Natáliina kamarádka, rozvedená masérka Simona (Tatiana Dyková), se zas trápí kvůli tomu, že soud přiklepl opatrovnictví jejího jedenáctiletého syna jejímu ex-manželovi, a vyrovnává se s tím pomocí nového vztahu se sexuálně náruživým malířem Viktorem (Janko Popovič Volarič). A pak se to všem začne komplikovat…

 

Zdroj fotek: bioscop.cz