Bábovky – Recenze – 40%

Český film Bábovky je dalším z řady snímků, které se snaží působit jako změť nejrůznějších hořkosladkých příběhů ze života, ale přitom jsou dokonale odtržené od reality a jejich stereotypní postavy se ve většině případů chovají mimořádně hnusně a odpudivě. Podle upoutávky by kdekdo mohl očekávat odlehčené komediální drama se spoustou hlášek, ale těch je v celém filmu asi půl tuctu, a kromě toho v něm není po humoru ani stopy. Ve skutečnosti jde totiž o vztahové melodrama, v němž se hojně operuje mimo jiné s prostitucí, drogami, nevěrou, mozkovým nádorem, sebevražednými sklony, útěky z domova a s nejedním těhotenstvím. 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Bábovky natočil podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatelky Radky Třeštíkové režisér a scenárista Rudolf Havlík, který s ní před dvěma lety spolupracoval na scénáři divácky úspěšné komedie Po čem muži touží. Radka Třeštíková se podílela na tvorbě scénáře i v případě Bábovek, přičemž výsledný film se zabývá problematikou partnerských a rodinných vztahů, a i tentokrát se zaměřuje zejména na svět žen, což se v praxi projevuje tak, že všichni dospělí muži ve filmu jsou sobecká, bezohledná a bezcitná hovada, zatímco ženy (hlavní hrdinky) jsou jejich utrápené, naivní a nepoučitelné oběti.

V knize bylo hlavních ženských postav dvanáct, ve filmu jich je naštěstí pouze sedm: 

• Záchranářka (Lenka Vlasáková) se dozví, že má nádor a zhruba rok života, což ale neřekne ani svému manželovi (Jiří Langmajer), kterého zajímají jen mezinárodní katastrofy, ani své dceři (Brigita Cmuntová), která pořád jen flámuje a zanedbává svého malého synka (nechtěně otěhotněla v šestnácti).

• Prostitutka (Jana Plodková) se snaží vyvlíknout ze své profese a z vlivu svého partnera a zároveň pasáka (Marek Taclík) a touží po normálním životě.

• Vrcholná manažerka (Táňa Pauhofová) a její manžel, ministr školství (Ondřej Vetchý), kvůli neustálé práci zanedbávají svou dospívající dceru (Denisa Biskupová), která trpí osamělostí, propadá ve škole a randí s klukem, co se paktuje s drogovými dealery.

• Makléřka (Bára Poláková) se neúspěšně snaží otěhotnět se svým manželem (Rostislav Novák ml.), jenže ten se tajně stýká s milenkou (Kristýna Podzimková), které dlouhodobě lže o tom, že se svou ženu chystá opustit. 

Tyto postavy jsou navzájem propojeny napříč jednotlivými příběhy skrze všelijaké přátelské, rodinné či pracovní vazby, přičemž všechny jejich příběhy se pochopitelně osudově střetnou v epickém finále, které je ale tak nuceně vyhrocené, že působí nechtěně směšně (na jedné lokaci v rámci jediné scény se tu sejdou porod, umírání na nádor a páchání sebevraždy skokem z hotelové římsy). Banální hlavní téma filmu poukazující na to, že lidské osudy jsou všelijak propleteny a vzájemně se ovlivňují, kvůli tomu vyznívá o to tupěji. Na druhou stranu je však tato scéna alespoň pořízena na jeden dlouhý záběr, který je zinscenován naprosto skvěle. 

Snímek je tudíž po technické stránce poměrně precizní (hlavně střih, kamerové kompozice a hudba) a Rudolf Havlík navíc prokázal i nemalé režijní a vypravěčské schopnosti, díky nimž se dá v postavách a ve vztazích mezi nimi snadno orientovat a dokonce i chápat jejich motivace, což lze v rámci české ne-festivalové kinematografie, zvlášť u filmu s několika souběžnými dějovými liniemi, považovat za celkem vzácný úkaz. Co už tak skvělé není, je marná snaha dostat do určitých scén za každou cenu alespoň trochu vtipu prostřednictvím dost trapného hereckého křepčení, což se bohužel vymstilo především Markovi Taclíkovi. Jinak se ale nedá říct, že by se herci nesnažili a že by jednotliví tvůrci udělali něco vyloženě špatně – pravdou je dokonce přesný opak. 

Všechna ta solidně odvedená práce a um mnoha lidí nicméně doplácí na to, že samotný děj filmu, převzatý z původního románu, je napsaný opravdu žalostně. Postavy se málokdy dostanou dál než k ploché figurce definované jedním až dvěma stereotypy. Po celou dobu jsou buď nešťastné nebo někomu neštěstí způsobují, a na konci je najednou happy end, aniž by se byť naznačilo, jak se podařilo vyřešit všechny ty podlé sviňárny, jichž se v průběhu filmu dopustily. To, jak si tvůrci představují např. vztahy mezi prostitutkami a jejich pasáky nebo pracovní poměry v nadnárodních korporacích, je jak z jiného vesmíru, případně jak z nějaké špatné parodie. 

Pozitivní je naopak to, že Bábovkám díky množství zvratů alespoň nechybí tempo a díky přehledné narativní struktuře a systematickému dávkování informací je zábavné rozplétat jednotlivá pojítka mezi postavami, nehledě na to, jak málo jsou sympatické a jak málo se lze ztotožnit s některými jejich činy. Tento neustále přítomný rozpor mezi vyzrálým formálním pojetím filmu a demencí jeho děje je cítit od začátku do konce a je něčím pro Bábovky příznačný. Ty totiž nejsou ničím jiným než prostinkým souborem několika vypjatých historek, který ale výrazně pozvedá suverénní filmařské zpracování, jenž je o několik úrovní lepší, než by knižní předloha Radky Třeštíkové zasluhovala.