Problémissky (Misbehaviour) – Recenze – 60%

Britsko-francouzský snímek Problémissky se odehrává v roce 1970 v Londýně a točí se kolem soutěže Miss World, jejíž průběh se tehdy pokusilo sabotovat několik členek feministického hnutí za práva žen. Zároveň šlo o kontroverzní ročník kvůli tomu, že na něm byla povolena účast dvěma soutěžícím z Jihoafrické republiky a že jej poprvé v historii vyhrála žena tmavé pleti. Jde tedy o film podle skutečné události, na níž se jeho tvůrkyně snažily dívat několika různými pohledy.

Zdroj fotek: bioscop.cz

Především v průběhu filmu sledujeme příběh rozvedené matky a emancipované vysokoškolské studentky Sally (Keira Knightley), která se přidá ke skupině radikálních aktivistek a následně s nimi začne plánovat, jakým způsobem by mohly chystanou soutěž o královnu krásy bojkotovat. Druhý úhel pohledu přichází z opačné strany, a sice od soutěžících, které pocházejí z nejrůznějších zemí a z nejrozličnějších společenských poměrů a postupně přicházejí na to, jak soutěž funguje v zákulisí. Funkci nahlížení za oponu pak doplňuje ještě třetí perspektiva, věnovaná postavám organizátorů a moderátorovi, legendárnímu komikovi Bobu Hopeovi (Greg Kinnear).

Převážně televizní režisérka Philippa Lowthorpe (Vlaštovky a Amazonky) a dvojice scenáristek Rebecca Frayn a Gaby Chiappe se rozhodly jít při práci na filmu Problémissky cestou lehké nezávazné komedie, která sice hovoří o zásadních společenských problémech, ale zároveň je pevně ukotvená v kolejích zábavné a příjemné podívané. Veškerá snaha o přesah však kvůli tomu vyznívá poměrně mělce, neb snímek se sice pokouší kromě boje proti sexismu zabývat i jinými závažnými tématy, leč činí tak jen velmi povrchně a zjednodušeně.

Mnohem větší poprask než rebelská akce aktivistek, vyzbrojených stříkacími pistolkami, řehtačkami a pytlíky s moukou, způsobilo v roce 1970 vítězství černošské soutěžící a následné podezírání poroty z korupce a zaujatosti, což ale film téměř nereflektuje a celé záležitosti věnuje jen jeden krátký dialog. Podobně přistupuje i k otázkám rasismu a problematice apartheidu, začleněných do příběhu prostřednictvím postavy černošské jihoafrické soutěžící. Anarchisty zorganizovaný teroristický útok na zpravodajskou dodávku krátce před ceremoniálem ve snímku figuruje pouze jako záminka pro zpřísnění ostrahy, kvůli čemuž se hrdinky musejí chovat obezřetněji (leč ve výsledku je jim nakonec u vstupu jen kontrolován obsah kabelek).

Poněkud zjednodušeně je vykreslena i většina postav – muži jsou obvykle napsaní jako jednorozměrní a trapní sexističtí šovinisté a proutníci, radikální aktivistky jsou zas vylíčeny jako společensky nepřizpůsobivé rebelky, bojující nepříliš efektivně proti patriarchátu sprejováním naštvaných hesel po billboardech a zdobením mužských soch slupkami od banánů. Výjimkou je hlavní hrdinka Sally, která také není napsaná kdovíjak skvěle, ale alespoň vedle ostatních působí jako živoucí postava a ne jako konstrukt vytvořený za účelem sdělení, že sexismus je špatný. Za zmínku stojí dojemný závěr filmu, v němž vidíme reálné předobrazy jednotlivých hrdinek v jejich současné podobě, přičemž z jejich pohledů ve tvářích je evidentní, že jsou ve skutečnosti mnohem zajímavější a vrstevnatější oproti tomu, jak jsou ztvárněny ve filmu.

O zmíněné nedostatky ve společnosti se snímek Problémissky tudíž pouze lehce otírá, v žádném případě neříká nic nového a do živého tne jen sporadicky a v náznacích – třeba když konfrontuje snahu aktivistek o bojkotování soutěže s myšlenkou, zdali tím v důsledku nejdou proti naději černošských žen na prosazení ve společnosti alespoň prostřednictvím populární mezinárodní show. Podobně nadějně vyznívají i jiné pokusy o konfrontační dialog, třeba mezi Sally a její konzervativní matkou („celý život jsi měla radši tátu než mě, tak proč teď proti mužům bojuješ“), případně i výstižně pojaté scény, jako je ta, v níž Sally s hrůzou v očích sleduje, jak si její malá dcera hraje na modelku a natřásá se, povzbuzovaná babičkou, že jí to moc sluší. Sympatické je i poukázání na to, že ani některým účastnicím soutěže miss není postavení žen ve společnosti lhostejné a že si o slavnostním ceremoniálu a jeho organizátorech myslí své.

I tak ale stále platí, že všechna ta snaha o prezentování nějakých názorových stanovisek končí ve filmu Problémissky pouze u značně opatrných a mělkých náznaků, až tedy na ono nejvýrazněji zastoupené téma kritiky sexismu, jemuž je do jisté míry podřízena i kamera – scény ze soutěže jsou například stylizovány tak, aby evokovaly záběry z trhu s dobytkem, k němuž je soutěž Miss World ve filmu kvůli údajně ponižujícímu nakládání se ženami častokrát připodobňována. Z hlediska komedie jde navíc o snímek nanejvýš úsměvný, neb humoru v něm najdete jen pomálu. Jako lehkonohou exkurzi do časů počátku vzniku feministických hnutí jej však naštěstí obhájit lze.