Maggie (Dakota Johnson) pracuje jako osobní asistentka slavné zpěvačky
Grace (Tracee Ellis Ross), leč touží se stát hudební producentkou. To se jí
podaří, když náhodou potká talentovaného pouličního muzikanta Davida (Kelvin
Harrison Jr.) a rozhodne se mu pomoci nakopnout jeho nadcházející hvězdnou hudební
kariéru.
Kalifornský sen je nový romanticko-hudební film kanadské
režisérky Nishy Ganatry, která předtím natočila dějově velmi podobný snímek Late Night, jehož hlavní hrdinka se též
musela ohánět, aby splnila všechny požadavky své náročné šéfové, a zároveň měla
vyšší ambice než jen dělat poskoka. Rozdíl je v tom, že namísto zákulisí
televizní talk show se Kalifornský sen
odehrává v prostředí současné popové scény. A také jde o několik tříd
lepší film, než byla Late Night.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Příběh Kalifornského snu přitom není
ničím jiným než dalším naplněním jednoduché a mnohokrát ohrané šablony
nacpané tunou klišé, v níž mají pěvecká čísla posloužit jako záplata na nedostatek
děje. V celém filmu jde totiž jen o to, že Maggie se točí kolem své slavné zaměstnavatelky,
jíž by správně měla věnovat sto procent svého času, ale přitom se za jejími
zády věnuje i Davidovi, do kterého se postupem času zamiluje – a jemuž zalhala
o svém skutečném zaměstnání a o tom, že ve skutečnosti není hudební
producentka, načež nezbývá než čekat, až se ta její lež provalí. Jistým
oživením je až zhruba posledních dvacet minut, v nichž se překvapivě ukáže,
že tvůrci filmu nehráli od začátku se zcela vyloženými kartami a zůstalo jim
tudíž v ruce pár trumfů.
Předpokládatelný průběh děje a jeho relativní prázdnota však kupodivu není
příliš na škodu díky třem věcem. Tou první jsou skvělé pěvecké výkony protagonistů
a pro film napsané písničky, jež jsou skutečně zdařilé a mají šanci oslovit i
ty diváky, kteří romantickému pop žánru příliš neholdují. Tím druhým jsou
přirozené herecké výkony zejména Tracee Ellis Ross, které lze bez problému
uvěřit, že je pěveckou mega-star, a Kelvina Harrisona Jr., jehož projev je též
zcela věrohodný (oproti tomu Dakota Johnson v hlavní roli působí místy
trochu toporně). Potěší i Ice Cube ve vedlejší roli a Bill Pullman v malinké
roličce Maggiina otce. Třetí ingrediencí je rutinní, nicméně přesto celkem solidní
režie Nishy Ganatry, která se od minule hodně zlepšila a mimo jiné dokázala udržet
konzistentní tempo vyprávění a vyvarovat se hluchým místům, díky čemuž snímek nenudí,
ani když jeho příběh zrovna stojí bez hnutí.
Příjemná feel-good atmosféra, propracovaná hudební stránka a divácká
nenáročnost jsou hlavními devizami Kalifornského
snu, jemuž lze díky jeho mnoha pozitivům prominout leckteré jeho četné
prohřešky, mezi něž se řadí i využívání klišé natolik provařených, že už je
snad ani nelze brát vážně. I přes bezmála dvouhodinovou stopáž tak jde o víceméně
zdařilou jednohubku, při níž se však nelze zbavit dojmu, že něco podobného už
člověk viděl stokrát. Na druhou stranu, pokud to za to stojí, tak proč si to
nedat po stoprvé?
Žádné komentáře:
Okomentovat