Bourák – Recenze – 20%

Český film Bourák už od pohledu splňuje všechny předpoklady pro to, aby se z něj stal obrovský divácký hit, který po více než dvouměsíční pauze spolehlivě přitáhne lidi zpátky do kin. Natočil jej režisér Ondřej Trojan (Želary, Toman) podle scénáře Petra Jarchovského, s nímž spolupracoval už na snímcích Občanský průkaz a Pějme píseň dohola. Do hlavní role obsadil svého bratra Ivana Trojana, přičemž ostatní role svěřil dalším hvězdám a kvalitním hercům a herečkám, jako jsou Jiří Macháček, Kristýna Boková, Kateřina Winterová, Petra Nesvačilová, Kryštof Hádek či Jaromír Dulava. Celá ta věc má jedinou zásadní chybu – Bourák je totiž strašlivě špatný a nevydařený film a zcela bez diskuze jde o doposud nejhorší Trojanův počin (resp. o nejhorší počin obou Trojanů naráz).

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Přestože Bourák zjevně měl být komedií, tak není vtipný prakticky vůbec. Často se v něm dokonce vyskytují scény, které neobsahují jediný vtip a patrně ani vtipné být neměly. Oproti tomu ty pasáže, které asi vtipné být měly, vyznívají akorát tupě, trapně a křečovitě. Kromě toho v celém filmu není ani jedna sympatická postava. Děj je zasazen do fiktivního severočeského města zvaného Šlukdorf (Šluknov + Varnsdorf), jehož všichni obyvatelé (včetně hlavních hrdinů) jsou buď zcela bez peněz, nebo někomu peníze dluží, přičemž jde nejčastěji o mafiány, prostitutky nebo gamblery závislé na hracích automatech.

Titulní Bourák je přezdívka hlavního hrdiny (Ivan Trojan), bývalého rocknrollového tanečníka, který je dodnes posedlý Elvisem, starými auty a módou amerických padesátých a šedesátých let. Před nějakými třiceti lety to byl frajer, ale dnes už je spíš k smíchu, a kromě toho je sobecký, nezodpovědný a egoistický. Auta zjevně miluje víc než svou rodinu, na kterou z vysoka kašle. Jeho žena Markéta (Kristýna Boková) má stejné záliby a k manželovi obdivně vzhlíží a obhajuje ho, přestože tento ji před zraky celého města podvádí. Jejich osmnáctiletá dcera Kamila (Veronika Marková) pracuje u baru v herně, která patří místnímu mafiánovi Bingovi (Jiří Macháček), jenž už dlouho zoufale miluje Markétu a řeší problém, že mu město zakázalo provozovat výherní automaty.

Zápletky stojí zřejmě v první řadě na tom, že Bourák musí prozřít a napravit se (nicméně se nenapraví, protože ke své ženě se vrátí až poté, co ho milenka odkopne, načež mu manželka s radostí ihned odpustí) a že Bingo musí sehnat i přes zákaz automatů peníze pro nějaké významnější mafiány (od čehož se ale nakonec upustí, protože Bingo se v polovině filmu zblázní, začne zabíjet lidi – počínaje svou ženou – a usmyslí si, že je Markétin muž, načež se vydá bydlet k ní domů). Do obou zápletek pak vstupuje i postava Kamily, která z duše nenávidí řidiče kamionu Dejvyho (Kryštof Hádek). Když se přitom Dejvy objeví ve dveřích herny, tak po něm nejprve naštvaně hodí popelník, ale hned v navazující scéně se s ním stejně vyspí (a následně otěhotní).

V Bourákovi je špatně úplně všechno a nabízí se otázka, jak mohl kdokoli připustit, aby to v takovéto podobě vůbec dotáhl do kin. Odehrává se ve světě, který nemá vůbec žádnou vnitřní logiku, a skoro všechno se v něm děje naprosto nahodile, tak jak to tvůrcům zrovna přišlo pod ruku. Začíná to už prachbídně napsaným příběhem, který evidentně nemá ujasněný ani žánr, ani volbu a míru stylizace a nadsázky, ani motivace postav a způsob jejich chování a reagování na konkrétní situace, ani dobu, v níž se má děj odehrávat. Producent a režisér Ondřej Trojan chtěl dost možná natočit praštěnou komedii, která bude mít šmrnc a styl, ale jeho snímku zoufale schází tempo a jakákoli jiskra a výsledek působí jako umolousané pokračování Šakalích let po třiceti letech, napsané a natočené nějakými amatéry, co zcela rezignovali na jakékoli scenáristické poučky a alespoň základní režijní standard.

Jednotlivé dějové linie jsou vzájemně propojeny jen velmi vágně, vyprávěny jsou mizerně a patrně měly být zastřešeny koncertem jakési fiktivní rocknrollové kapely v čele s Matějem Ruppertem, který o nich vypráví a zpívá písničky (ale vůbec to není konzistentní a působí to spíš jako obyčejná vycpávka, stejně jako zbytečně dlouhá taneční vystoupení plná akrobatických čísel, během nichž byli někteří herci viditelně nahrazeni svými dubléry). Americké retro prvky prosákly částečně i do realizace filmu, takže třeba scény s ježděním v autech vznikaly s využitím zřetelné zadní projekce. U jiných elementů však není moc poznat, co všechno byl tvůrčí záměr a co pouhá řemeslná neschopnost – např. scéna, v níž se má tanečnice rozeběhnout a skočit do náruče svého partnera, leč ten ji nechytí a ona vletí do opodál stojícího narozeninového dortu, skutečně vypadá, jako by ji natočili nějací filmařští začátečníci.

Film má necelé dvě hodiny, ale subjektivně to působí, jako by měl skoro tři. Často se v něm vůbec nic neděje, jen se třeba jezdí autem, nebo někdo auto opravuje, nebo se tančí. Do toho pak vstupují scény, u nichž nezbývá než kroutit nevěřícně hlavou. Jen namátkou:

• Proč Bingo dobrovolně přenechá svou hernu a bar rodince alkoholických gamblerů, kteří mu chvíli předtím v téže herně vykradli kasu a brutálně přitom napadli Kamilu (která z toho nevyvodí žádné důsledky, přestože ji tam nechali ležet krvácející v bezvědomí na podlaze a utekli)?

• Proč jsou všichni mafiáni ve filmu (tři různé skupinky) ozbrojeni nanejvýš kulečníkovými tágy a golfovými holemi?

• Proč se v jednu chvíli Bourákovi magicky zjeví otylý a sešlý Elvis Presley (sám Ondřej Trojan) a vede s ním příšerně dlouhý noční dialog, v němž oba divadelně deklamují o tom, jaké vedli zpackané životy?

• Proč Kamila prodává na internetu výherní automaty z Bingovy herny, ačkoli nejsou její (ale utržené peníze si přesto nechá)?

Ondřej Trojan i Petr Jarchovský přitom mají za sebou jak leckteré zdařilé filmy, tak i některé nezdařilé, leč Bourák je naprosto zásadním a v kariéře obou pánů nevídaným úkrokem stranou do jámy pekelné. Nic v něm nedává smysl, je podivně rozklížený mezi sociálním dramatem a ztřeštěnou skoro-komedií s gangsterskými, groteskovými a magicko-snovými prvky, snaživé herce utápí v nekonzistentní stylizaci jejich zoufale napsaných postav a namísto humoru v něm figuruje jen toporná křeč a puberťácké průpovídky typu „auto může být vojetý, ale holka rozhodně ne“. Totální omyl, který neměl spatřit světlo světa. Nebo alespoň ne v tomto stavu.