Frčíme (Onward) – Recenze – 70%

Animovaný film Frčíme od studia Pixar se odehrává ve fantaskním světě obývaném pohádkovými a mytickými bytostmi, jako jsou elfové, víly, kyklopové a kentauři. V tomto světě kdysi vládla kouzla a magie, jak ale přišla éra vynálezů a moderních technologií, tak se celá tato společnost civilizovala až do té fáze, že připomíná náš současný svět. A v něm žijí dva hlavní hrdinové, náctiletí elfové, jimž se dostane do rukou stará kouzelnická hůl, díky níž by mohli vrátit na jeden den zpět mezi živé jejich otce, který předčasně zemřel, když byli malí.

Děj následně spočívá v tom, že oba dospívající kluci úspěšně přičarují jen spodní polovinu otcova těla (kterou pak s sebou až do konce filmu tahají na vodítku) a jelikož k dokončení kouzla potřebují magický krystal, tak se vydají jej hledat na dobrodružnou výpravu, na níž je jim v patách policie i starostlivá maminka (a mají na to jen 24 hodin, jinak otcovy nohy zmizí a oni svou příležitost spatřit jej celého propásnou). A při trénování kouzel a prokazování odvahy samozřejmě oba hrdinové posílí i své bratrské pouto…

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Jde tedy o příběh poměrně přímočarý a jeho hrdinové mají navíc celou misi usnadněnou tím, že mladší z nich má na kouzlení s čarodějnou holí přirozený talent, takže mu jde kouzlit velmi snadno, a ten starší je zas expertem na jakousi společenskou hru ve stylu Dračího doupěte, jíž s oblibou hraje, a která je údajně autenticky navržena podle historických reálií jejich světa, což při hledání krystalu přijde výrazně k užitku. Byť se tedy oba bratři musejí během nadcházejícího závodu s časem potýkat s lecjakými překážkami, tak těmi největšími jsou jim především nedostatek sebevědomí a trocha vzájemné řevnivosti.

Film oplývá nostalgickými tématy, ať už je řeč o oprašování minulosti ve světě, který při spoléhání na nové technologie vytlačil tradiční postupy na okraj, nebo o vzpomínání postav na idealizovaného otce či na dávné časy. Mohlo by se tudíž zdát, že centrální emotivní rovinou snímku bude ona touha hrdinů prožít s tátou vzácné společné chvíle, jež s ním neměli šanci strávit v dětství, ve skutečnosti je jí však samotný průběh sbližování obou bratrů, kteří si přes všechny fyzické i charakterové odlišnosti musejí dojít k uvědomění toho, co je spojuje. Zlatý hřeb v tomto směru představuje citlivě pojatý závěr filmu, v němž se odrážejí reálné prožitky režiséra Dana Scanlona (Univerzita pro příšerky), který se svým starším bratrem též přišel v útlém věku o otce.

I přes znatelný osobní vklad a poutavý námět však film Frčíme ani zdaleka nedosahuje kvalit některých starších děl od Pixaru, protože je oproti nim až příliš obyčejný, jednoduchý a skoupý na originální nápady. Například kombinování fantasy elementů s prostředím moderního velkoměsta vyčichne hned po pár prvních minutách, kdy film po hbitém úvodu představí jednorožce, obvykle prezentované v podobě majestátních čarokrásných stvoření, coby špinavou havěť přetahující se u popelnic o odpadky, ale dál už pak nic ani srovnatelně legračního nenabídne.

Z příběhu není jasné, kolika let se jeho postavy dožívají a jestli jejich přerod z prakticky primitivní společnosti do bodu, kdy cvičí před televizí aerobik a používají chytré telefony, trval několik století nebo jen několik desetiletí. Film se prostřednictvím teenagerské dvojice hrdinů natolik upíná k vidině otcova návratu, že opomíná poněkud nedoceněnou postavu za všech okolností podporující a milující maminky. Další vedlejší postavy zahrnují mimo jiné policistu-kentaura, motorkářský gang pankáčských víl nebo bájnou bestii mantikoru přeonačenou do podoby provozovatelky rodinné restaurace, z nichž sice žádná není k zahození, leč tvůrci se s nimi bohužel nezmůžou na víc než na pár hrátek se stereotypy a průměrné groteskové gagy. Hlavní hrdinové i jejich pouť jsou navrženi takovým způsobem, že lze předem snadno odhadnout, k jakým životním ponaučením snímek ve svém průběhu dospěje.

I přes tyto výtky však nelze pominout fakt, že v konkurenci rodinných animovaných filmů snímek Frčíme pořád představuje solidní nadprůměr, jenž úspěšně propojuje zábavu i dojetí, elegantně pracuje s většinou motivů a rekvizit, k příběhu dokáže upoutat pomocí vhodně zvolených dobrodružných elementů a ke svým postavám a jejich komplexním osobnostem přistupuje s pečlivostí a až rodičovskou něhou. I díky tomu je výsledkem převážně zdařilá podívaná, za kterou by se u Disneyho nebo u Dreamworks rozhodně nemuseli stydět, nicméně studio Pixar, z něhož vzešly zcela výjimečné a jedinečné klenoty jako Úžasňákovi, Hledá se Nemo, Ratatouille či V hlavě, už mnohokrát dokázalo uspokojit i podstatně větší nároky.